Nový díl.
JUSTIN
Tušil jsem, že s tím Brian nebude souhlasit, ale ani ve snu mě nenapadlo, že se k tomu bude stavit až takhle, s takovým odporem a téměř vztekem. Ale co jsem mohl čekat, vždyť ho přece znám, on nikdy nesvolí k něčemu, co sám nechce nebo nevymyslí. Zkoušel jsem naprosto všechno - prosil jsem ho, líbal jsem ho, sváděl jsem ho, přesvědčoval jsem ho - ale ani jedno z toho nebylo dost dobré, jediné čeho jsem se dočkal, bylo, že se ke mně nakonec otočil zády a už se mnou neprohodil ani slovo. Nechápal jsem to, aby kvůli tomu vyváděl až takhle, mi přišlo přes čáru, ale radši jsem jej nechal a dál jsem se v tom už nešťoural. Poté jsem se usnul, jak nejrychleji jsem mohl, abych na to nemusel myslet, a ještě jsem se trochu pomodlil, abych následující ráno přežil!
Když jsem se probudil tak se Brian stále oddával spánku, nejprve jsem se chtěl sebrat a odejít, ale když jsem se na něho pořádně zadíval tak jsem nemohl, potřeboval jsem na něho hledět, pozorovat jej, jak spí, vypadal opravdu nádherně a všechen vztek, co jsem na něho měl, se alespoň na chvíli vypařil. Poté jsem se zvedl a zamířil do sprchy, bylo to tak příjemné a uklidňující, ale přeci jen tomu něco chybělo, tedy aspoň do té doby, než se to u mě zjevilo - nahé!
J: "Co to děláš?"...Tázal jsem se, když mě objal.
B: "Co bys řekl?"
J: "No to nevím, proto se tě ptám."
B: "Doufám, že nehodláš předstírat, že si zapomněl na to, jak probíhají naše chvíle ve sprše?"
J: "A ty hodláš předstírat, že se v noci nic nestalo?"
B: "To už jsme zase u toho? Kolikrát ti mám říkat, že s ničím takovým prostě souhlasit nebudu?"
J: "Ale proč? Já to opravdu nechápu! Všichni u tebe byli minimálně stokrát a teď tě to najednou otravuje."
B: "Byli tu, protože jsem je sám pozval a ne proto, aby mi z bytu udělali cirkus."
J: "Jo, ale... Já, já... Sakra!"
B: "Sunshine, podívej se na mě! Podívej."
J: "Co?"...Podíval jsem se mu do očí.
B: "Já takový nejsem, nedělám večírky ani jiný společenský a především ujetý akce, na kterých si všichni říkají, jak jim na těch druhých záleží..."
J: "Jo, protože tobě přece nezáleží na ničem, že?"...Přerušil jsem jej.
B: "Justine, víš moc dobře, že to tak není, ale..."
J: "Tak to alespoň zkus! Prosím!"
B: "Promiň, Justine, ale ne,"...Odešel ze sprchy a následně i z koupelny.
Já ho opravdu asi nikdy nepochopím, vždyť právě teď bylo nade vše úplně jasné, že jediné, co nechce je, aby všichni ostatní viděli, jak moc mu na nich záleží, vím, že kdyby se o tohle nezajímal tak by s tím večírkem u něho doma už dávno souhlasil, ale tenhle jeho blok a strach, že všichni uvidí, že i on má srdce mu nedovolí k tomu svolit.
Následně jsem se taktéž odebral zpátky do ložnice, ale opravdu jsem nečekal, že za těch pět minut už bude vyklizená a Brian bude pryč. Věřil bych, že z toho bytu přímo utíkal, jen aby se mi vyhnul, někdy by si opravdu zasloužil pár přes čumák, aby se mu rozsvítilo a aby si uvědomil, že ukázat své city není zločin!
Raději jsem se oblékl a taky vyklidil území, abych mohl zamířit do jídelny všem oznámit, že musejí najít jiné místo, kde se náš večírek bude konat.
Emmett: "Justine! Zlato, tak co? Tak co?!"...Překvapil mě prakticky mezi dveřmi.
J: "Tak nic,"...Odvětil jsem zklamaně.
Emmett: "Počkat, jak nic?"
J: "Totálně to zašlapal do země.
Debbie: "Jakou měl výmluvu tentokrát?"...Přiřítila se k nám.
J: "Nechce, aby z jeho bytu někdo dělal cirkus."
Debbie: "Já se z něho zblázním."
J: "To mi povídej, choval se jak pitomec a byl pěkně nepříjemný."
Emmett: "Takže hádám, že je po všem - k Maikeymu s Benem a ani k Tedovi se nevejdeme, promiň Debb, ale ani do tvý kuchyně bychom se nenarvali a holky tam mají Guse, takže..."
Debbie: "Tak to teda ne, žádný večírek se rušit nebude, když to neumíte zařídit vy tak si to vyřeším sama,"...Odložila tác a doslova vylítla z jídelny.
Neměl jsem ani páru o tom, co má Debbie za lubem, ale bylo mi naprosto jasné, že bych momentálně nechtěl být na Brianově místě, protože pokud si Debb něco zamane tak to hodlá získat, ať už tou dobrou tak i tou nepříjemnou cestou a něco mi říká, že v případě Briana, to bude ta druhá.
BRIAN
Tohle je jak z nějaké noční můry - nejprve to je Emmettův bláznivý nápad, ze kterého se vyklube večírek, následně jsem ochuzen o Justina, protože ten se rozhodne, že chce jít a ve finále, kdy už téměř souhlasím, že i já se toho zúčastním tak se dozvím, že ti cvoci si usmysleli, že ten jejich vysněny večírek mají v plánu udělat u mě doma, v mém království a Justin byl naverbovaný k tomu, aby mě přesvědčil, ale to se všichni šeredně spletli, k něčemu takovému nikdy v životě nesvolím!
Věděl jsem, že tím spoustu lidí, na kterých mi záleží, naštvu, ale nejvíc mě děsila představa toho, že na mě bude Justin naštvaný, ale i tak jsem nedovolil, aby odhalili tu část mé "lidské duše", která je miluje stejně, jako oni milují mě, kdybych se přemohl a nechal je to u mě udělat tak by věděli, že ty city, které se všemožnými způsoby u mě snaží najít, tam už dávno jsou a to nesmím dovolit. Zní to hloupě, já vím, ale ani to mě nepřesvědčí k tomu, abych jim dopřál to potěšení, že konečně našli slabou stránku Briana Kinneyho...
Synthia: "Briane..."...Vtrhla mi do kanceláře.
B: "Neumíš snad klepat?"...Přerušil jsem ji.
Synthia: "Promiň, ale máš návštěvu."
B: "Nějací klienti?"
Synthia: "Tvoje skoro máma - Debbie."
Tohle jsem teď opravdu potřeboval, aby si Justin běžel stěžovat člověku, který jediný na mě vždycky platil, který mě vždycky dokázal přesvědčit k věcem, které jsem si zakazoval. Ale dnes jsem odhodlaný bojovat!
B: "A co chce?"
Synthia: "Hádám, že nic příjemného, přiřítila se sem jak uragán."
B: "Jo to ona umí."
Synthia: "A mám jí teda pustit?"
B: "Aspoň bude nějaká sranda, takže jo."
Synthia: "Dobře."
Dokázal jsem si úplně živě představit, jakou řeč má pro mě přichystanou a co všechno mi plánuje vyčíst a především, že hodlá využít Justina a mou lásku k němu, aby mě přesvědčila, ale má odvaha se bránit je poněkud větší, než její přesvědčovací schopnosti, takže se sem táhla celkem zbytečně, když to mohla vzkázat po Justinovi, ale to by se pak připravila o další příležitost mi udělat její srdceryvnou přednášku a seřvat mě na tři doby, jak nějakého usmrkance!
Debbie: "Kinney, ty jeden malej pitomče!"
B: "Taky tě zdravím."
Debbie: "Můžeš mi říct, co máš za problém?"
B: "O žádném nevím - jsem krásný, navždy mladý a šukám jako králík - takže mě opravdu nic nenapadá."
Debbie: "Takže se v tobě nenajde kousek dobra, který by udělal pro své přátele a především pro Justina něco tak banálního?"
B: "To už se to zase točí kolem Justina?"
Debbie: "On tě o to poprosil a..."
B: "Jo, ale kvůli Emmettovi."
Debbie: "Přesně, protože tvůj vlastní kamarád se tě bojí zeptat přímo, aby neschytal jednu z tvých oblíbených urážek, a proto o to poprosil někoho, koho miluješ, ale i toho si ve finále zašlapal do země!"
B: "Já ho nemiluju."
Debbie: "Jo, já zapomněla, ty miluješ jen svůj penis a na nikom z nás ti nezáleží."
B: "Přesně."
Debbie: "Víš, když už nechceš projevit laskavost nám a ani Justinovi tak jí udělej sobě, dokaž sám sobě, že nejsi takový idiot, jakého se ze sebe snažíš udělat."
B: "Fajn."
Debbie: "Co?"
B: "Uděláme to."
Debbie: "Počkat, co?"
B: "Slyšelas, máte mé svolení udělat večírek u mě."
Debbie: "Myslíš to vážně?"
B: "Smrtelně."
Debbie: "A co ta náhlá změna názoru?"
B: "Usoudil jsem, že je na čase ukázat, že i já mám srdce."
Debbie: "Teda, Briane, jsem na tebe hrdá, Justin bude mít radost,"...Mluvila značně zaskočeně.
B: "To se vsadím."
Debbie se následně zase vydala zpět do jídelny, aby mohla oznámit, že ten Brian Kinney, kterému je všechno u prdele, svolil k večírku u něho doma, ale neměla ani páru o tom, že tohle není jejich vítězství, ale moje! Pokud si myslí, že mě mohou ovládat, používat proti mně Justina a přesvědčovat mě těmi svými přednáškami tak se všichni a především Debbie šeredně spletli, oni ještě uvidí večírek, na který jen tak nezapomenou...
No comments:
Post a Comment