Nový díl. - 18+
BRIAN
Někdy si opravdu připadám, jako kdybych se nacházel v kolektivu naprostých šílenců, jejichž nápady ani nejdou označit dost zastrašujícím slovem. Stejně jako ten dnešní Emmettův - co to, sakra, je ten pohodový večírek? Jak se tomu vlastně může říkat večírek, když tam není sex ani chlast? Tohle je opravdu hodně velká atrapa heterosexuálů, tak jak si vůbec ten cvok může myslet, že po mě něco takového bude požadovat a já s tím nadšeně budu souhlasit? To dřív zamrzne peklo, do kterého mám stejně podle každého namířeno, než se někomu podaří mě dostat na večírek - omyl, na pohodový večírek. Kurva, já fakt žasnu!
A ne jenom že tuhle šílenost cpe do hlavy mně, on se rozhodl, že do toho zasvětí i Justina! V momentě, co mu to začal oznamovat, by se ve mně krve nedořezalo, opravdu jsem se z celého svého srdce modlil, aby to Justin zamítl, aby byl na mé straně a hlavně, aby místo nějakého mega nudného večírku, strávil večer se mnou! Ale ne, on souhlasil, a ještě se pobavil nad představou mě, jak přetrpím večer bez sexu. To se bohužel velice spletl, já nepůjdu na žádný večírek a už vůbec se nenechám připravit o sex - tím myslím o sex s Justinem!
Nechtělo se mi z jídelny odcházet a to především kvůli Justinovi, vždyť kdo by se dobrovolně vzdal pohledu na ten jeho krásný zadek, který se ladně pohybuje mezi stoly a to ani nemluvím o zbytku celého jeho tělo, kterého se nikdy v životě nenabažím! Ale bohužel práce volá, takže mi nezbývalo nic jiného, než tam zamířit a trochu si snížit tep zvýšený díky Emmettovi tím, že svým podřízeným naložím tolik práce, že se jim bude kouřit z hlavy, ale ze všeho nejvíc si vychutnám mého milovaného Teda, který se doufám také brzo dostaví, jinak si může hledat nové zaměstnání...
B: "Theodhore!"...Zavolal jsem si ho do kanceláře, když jsem jej zahlédl přes skleněné dveře.
Ted: "Ano, šéfe?"
B: "Neměl si tady už dávno být?"
Ted: "Myslíš zhruba deset minut?"
B: "I kdyby to byla minuta tak je to dávno!"
Ted: "Hele, kvůli tomu, že se ti ten nápad nelíbí, se hned nemusíš měnit na vola."
B: "Nelíbí? To s tím nemá nic společného, vlastně já s tím večírkem nemám nic společného, to jde mimo mě a už o tom nechci slyšet ani slovo."
Ted: "Tak tomu se asi nevyhneš vzhledem k tomu, že Justin tam má taky namířeno."
Zrudl jsem způsobem, že i rajče je oproti tomu světlé! Pět minut jsem nemyslel na to, že se Justina na jeden večer budu muset vzdát a už se našel někdo, kdo mi to připomněl - opravdu, co víc si přát?!
Ted: "Proč mám pocit, že tě víc než ten večírek sere, že na něj jde i Justin?"
B: "Můžeš mi říct, co to tady zase meleš?"
Ted: "Jen něco, aby sis už konečně uvědomil, že ho miluješ."
B: "Slyšíš to? To tě volají čísla anebo dlažba - vyber si!"
Ted: "Samozřejmě, jak jinak, vyhýbej se tomu, ale stejně tě to dostihne."
B: "Tede!"
Ted: "Neboj, už jdu na to."
Pane bože! Moje nervy už opravdu začínají ztrácet na síle, mám pocit, že se na mě všichni dnes domluvili a rozhodli se mě umučit k smrti, jinak to opravdu nedokážu definovat. Takhle mizerně a vytočeně jsem se už nějaký ten pátek necítil! Opravdu mít něco společného s těma magorama je o hubu!
Dnes jsem měl pocit, že v té práci nevydržím, ve své vlastní firmě, kterou považuji jako za vlastní dítě, sakra, vždyť já se o ní bohužel starám i líp, než o svého syna a i přesto jsem se tu cítil, jak přikovaný a chtěl jsem se co nejrychleji spakovat a vydat se domu za ním. Ale za kým vlastně, když on už má zase šichtu v jídelně? Tohle je vážně den blbec!
Takhle nadržený jsem byl naposledy... Vlastně včera a to je to horší, protože vím, že jedině Justin mě dokáže uspokojit, tak, jak potřebuji! I vraždění by momentálně nebylo dostačující!
Nevím, jestli se mi to jen zdálo anebo to byl opravdu nějaký boží trest pro Briana Kinneyho, ale dnes se i čas táhnul, jak slimák. Když nastal večer tak jsem měl pocit, že jsem tu strávil minimálně celý týden, takže v momentě, kdy už jsem měl jistotu, že mě Justin bude čekat doma, tak jsem vypnul počítač, oblékl jsem se a vydal se tam.
Těšil jsem se na něho, jak malej kluk na hračku, opravdu jsem jej už potřeboval cítit a především líbat. Takovýhle chtíč po jeho dokonalém těle mě snad jednoho dne zabije! Jakmile jsem autem dojel až tam, kam jsem nutně potřeboval, tak jsem rychle zamířil nahoru, abych si ho mohl vychutnat... A především jsem se modlil, aby nepadlo slovo "večírek" anebo něco byť hodně vzdáleného tomu. Klíč si se mnou chvíli zahrával, ale naštěstí se mi jím podařilo otočit a mohl jsem vstoupit... Během jediné vteřiny mezi dveřmi mě do obličeje doslova praštila nádherná vůně a všechny moje chuťové buňky se v tu chvíli zbláznily. Postupoval jsem dále do loftu a okamžitě jsem ho spatřil u sporáku, jak tam něco kuchtí se sluchátky v uších a pohupuje se do rytmu očividně velmi dobré hudby. Potichu, i když asi zbytečně, vzhledem k těm sluchátkům, jsem zamířil rovnou k němu a zezadu jsem jej chytnul kolem pasu a políbil na krk...
J: "Briane, vyděsil si mě!"...Otočil se a i když vyděšeně se usmál.
B: "Promiň."
Konečně jsem ho políbil na ty jeho krásné, smyslné a plné rty, ze kterých bych se snad na místě roztál jako zmrzlina. Ta chuť, kterou mi jeho rty dopřávají, je nepopsatelná a to ani nemluvím o jeho jazyku, se kterým jsem se okamžitě propletl a naše polibky jsem v mžiku prohluboval... V tu chvíli jsem opravdu měl pocit, že se rozplynu!
J: "Teď nemůžu, musím to dovařit,"...Vydechl po polibku.
B: "To počká,"...Znovu jsem ho políbil.
J: "Briane,"...Zasténal.
V tu chvíli jsem věděl, že se už žádné vaření konat nebude. A tak jsem vypnul sporák a za ruku jsem si ho odvedl až do ložnice. Tričko jsem mu začal rolovat nahoru a zároveň jsem obšťastňovával jeho krk a následně jsem jej ho zbavil úplně. Jeho bradavky pod mou péči začaly tvrdnout, jak šílené a jeho prsty si pohrávaly s mými vlasy. Poté jsem ho položil na postel a lehl jsem si na něho. Od krku jsem se jazykem přemisťoval přes hruď, pupík a až k linii jeho kalhot, kde jsem ho chvíli dráždil a hladil. Nasledně jsem mu rozepnul pásek i poklopec a rukou jsem ho začal třít přes trenky. Justin vzdychal a sténal, zatímco si opět hrál s mými vlasy a občas i drsněji škubl. Když jsem si pohrál s jeho penisem, tak jsem se opět vrátil k jeho rtům, kterých jsem se něžně zmocnil. Přísahám, že se Justin téměř vznášel vzrušením a pak, když mě překulil pod sebe, no to snad ani nedokážu vyjádřit! Pomalu mě vysvlékl z košile a se zuby i jazykem se snažil dopřát mým bradavkám potěšení a poté se přemístil ke kalhotám, ze kterých mě vysvobodil a taktéž z trenek a díky tomu se mu naskytl pohled na můj ztopořený penis, který toužil po každém jeho doteku, který mi následně byl dopřán společně s jeho ústy. Sténal jsem blahem a neuvěřitelným vzrušením, to co se mnou dělal, se snad ani nedá vyjádřit slovy.
J: "Chci, abys mi to udělal,"...Zavzdychal, když se znovu vrátil k mým rtům.
Opět jsem jej překulil pod sebe a on se otočil, na což jsem si navlékl kondom a opravdu opatrně jsem do něho začal pronikat. Přesně po tomhle pocitu jsem toužil od chvíle, kdy jsem ho opustil v jídelně. Tu slast, kterou mi jeho útroby poskytly, bych mohl prožívat neustále a ani nemluvím o orgasmu, který se mi naskytl a to štěstí v jeho tváři, když se dostavil i ten jeho - to je opravdové blaho.
J: "Měl bych to jít dovařit,"...Chtěl se zvednout, ale já ho zastavil.
B: "Buď u mě, nechoď nikam."
J: "Copak nemáš hlad?"
B: "To počká."
J: "Ale..."
B: "Pšš,"...Políbil jsem ho.
J: "Ty jsi blázen."
B: "Já vím."
Následně si položil hlavu na mou hruď a ruku přehodil přes můj pas a já jej mohl vískat ve vlasech. Přísahal bych, že bych momentálně i skákal radostí, kdybych v náruči neměl Justina a nevychutnával si jeho kůži na té mé.
J: "Briane?"...Ozvalo se po chvíli.
B: "Ano, Sunshine?"
J: "Opravdu nechceš jít na ten večírek?"
A to jsem si myslel, že tohle slovo už nikdy neuslyším! Tohle je opravdu zlý sen a úplně si dokážu představit, co právě teď bude následovat...
B: "Nemám to v plánu."
J: "Prosím!"
B: "A proč? Je to blbost!"
J: "Ale já tě tam chci! Chci tam být s tebou."
B: "Jestli chceš být se mnou, tak tam nechoď."
J: "Tohle je nespravedlivé."
B: "A co bych tam asi dělal, Justine? Já šukám! Nepopíjím šálek čaje ve společnosti magorů!"
J: "To můžeme i potom,"...Mrknul na mě.
B: "Nebo i během, stačí jen, abys tam nešel."
J: "Já tam půjdu, ale byl bych moc rád, kdybys šel se mnou. Bez tebe to nebude ono."
B: "Ale..."
J: "Prosím! Je to jen jeden večer!"
Tohle bylo naprosto nefér - ty jeho štěněčí oči a žalostný výraz s příslibem, že za to dostanu úžasnou odměnu!
Jsem Brian Kinney, kurva fix! Já přežiju cokoliv - kvůli němu ano!
B: "Ale přísahám bohu, že pokud budu chtít tak prostě odejdu."
J: "No je tu ještě taková maličkost..."...Zarazil se.
B: "Jaká?"...Páčil jsem z něho.
J: "Pokud budeš chtít odejít tak nebudeš muset,"...Nervózně se usmál.
B: "Co tím myslíš?"
J: "Emmett tak trošku doufal, že by to mohlo být u tebe doma..."
V tu chvíli jste měli vidět můj obličej. Měl jsem pocit, že jsem právě prožil srdeční zástavu - velmi, velmi silnou zástavu. Ten kluk doslova zešílel nebo já nevím, jak jinak tohle vyjádřit. A to jsem se povzbuzoval s tím, že já všechno přežiju - vlastně ano, přežiju! Tohle totiž vůbec nepřipadá v úvahu!
No comments:
Post a Comment