Večírek(1)

Nová povídka. - Po jednodenní pauze tu máte něco, co vzešlo z naprostého vyčerpání a nedostatku inspirace Tak snad se vám to bude líbit

JUSTIN

Měl jsem pocit, že na mě všechno padá, takhle vyčerpaně jsem se už dlouho necítil a za trochu spánku bych snad i zabíjel. Ranní šichty v jídelně ze mě vysávají veškerou energii, ale Debb jsem slíbil, že jí budu pomáhat, obzvlášť teď, když jsem jediný, kdo jí může být nápomocný, takže mi nezbývá nic jiného, než zatnout zuby a přežít to! To se však lehce říká, než udělá, obzvlášť, když tu na mě během poletování mezi stoly upřeně hledí Brian. Flirtuje se mnou jen očima, ale i tak mě to zatraceně vzrušuje a já bych se na něho nejraději vrhnul, na to si energii opravdu dokážu najít, ale to si ještě na pár hodin budu muset odpustit.

Bylo mi ho hrozně líto, když tam do něho Ted s Emmettem hustili ty svoje výmysly a on se jen tak tak ovládal a bylo dost znatelné, že i on by nejraději utekl pryč, ale jediné, co ho tu drželo, jsem byl já, to můžu s jistotou říct!

---

J: "Co probíráte?"...Na chvíli jsem se u nich zastavil.

Emmett: "Přesně ten, koho jsem sháněl."

J: "Mě?"

B: "Přehlížej ho."

Emmett: "Kušuj,"...Šťouchl Briana do ramene.

J: "Poví mi někdo, o co jde?"

Emmett: "My jsme přemýšleli..."

Ted: "Ty jsi přemýšlel,"...Vnořil se do toho.

Emmett: "Tak dobře - já jsem přemýšlel..."

J: "O čem?"...Tázal jsem se, když se neměl k dokončení věty.

B: "Nemohl by sis tohle pobláznění nechat pro sebe a nás dva z toho vynechat?"

J: "Může mi někdo konečně říct, o čem to tu mluvíte?"...Naléhal jsem.

Emmett: "Víš, že všechny naše večery se točí jen kolem Babylonu, Woody's a sexu, což není vůbec špatné, ale myslel jsem, že by nebylo nejhorší, kdybychom na na jeden večer všichni, včetně holek a Debb s Carlem, tyhle místa vyměnili za pohodový večírek u někoho doma..."

Vyprskl jsem smíchy a to tu větu ještě ani nedokončil. Emmett se nám opravdu zbláznil, neříkám, že je něco špatného udělat si příjemný večer, kde bychom se všichni sešli a trochu si užili něčeho jiného, než jen šukání a chlastání a šukání, ale jestli tohle chce dokonce i po Brianovi... To ani nejde vyjádřit!

B: "Jsem rád, že souhlasíš se mnou, Sunshine."

J: "Nic takového jsem neřekl."

B: "Ale vždyť se směješ."

J: "Jo, představě tebe na pohodovém večírku bez sexu."

Emmett: "Takže to znamená, že souhlasíš?"

J: "Vzhledem k tomu, že má vyčerpanost už překračuje meze tak budu vděčný za něco, u čeho se nebudu muset nijak moc namáhat."

Poněvadž si mě Debb přivolala k sobě, aby mi dala kázání, že tohle není vykecávací místnost, ale práce, tak jsem neměl pořádnou možnost zaregistrovat, jak to v Brianovi vře a že by mě nejradši nějak umučil za to, že jsem ho takhle "podrazil", ale jak už jsem řekl, něco pohodového mi momentálně přijde vhod, takže se s tím Brian buď bude muset smířit anebo to nechat být.

Dál jsem se věnoval jen práci, ale i tak jsem na ně občas mohl nahlédnout, na Emmettovi bylo znát, jak už využívá svoje kreační a realizační schopnosti, Ted mu jen všechno tiše odsouhlasil anebo taky občas něco nápaditého přisadil, ale o Brianovi bylo jasné, že pro něho by byl i útěk momentálně málo, jen jsem čekal, kdy se tou vidličkou co žmoulal v ruce, zabije, jen aby měl pokoj!

B: "Tohle si odskáčeš,"...Pošeptal mi do ucha, když mě nečekaně chytnul zezadu kolem pasu.

J: "Co máš na mysli?"

B: "Ty víš moc dobře,"...Otočil si mě k sobě čelem.

J: "Myslíš ten večírek? Ale no tak, bude sranda."

B: "Bez sexu? Bez chlastu? Bez zadní místnosti?"

J: "Pořád tam budeš mít mě."

B: "A kdo řekl, že půjdu?"

J: "Jako, že nepřijdeš?"

B: "Nemám to ani v tom nejmenším plánu."

J: "Briane, prosím!"

B: "Nepros! Nejdu tam! A už vůbec nechápu, proč tam chceš jít ty?"

J: "Řekl jsem, že chci něco..."

B: "Odpočinkového, já vím. Ale tohle? Mohl si přece říct mně, já bych se o to postaral,"...Laškovně se na mě pousmál.

J: "To můžeš taky, ale až po večírku,"...Políbil jsem ho.

Debbie: "Hele vy dva, tohle není šmajchljídelna!"...Nečekaně se k nám vetřela.

J: "Myslím, že to dořešíme později."

Debbie: "To bych vám radila,"...Zase se vzdálila.

B: "Není co řešit, ale každopádně na později mám plno plánů,"...Vášnivě mě políbil a pak odešel pryč.

Takhle mě nažhavit a pak si jen tak odejít! To si ještě pěkně odskáče! Měl jsem v kalhotách těsno, že i chůze pro mě byla náročná. A ještě k tomu ta představa těch plánů, co pro nás má nachystané... No sakra! Chci za ním už teď, ale to si asi ještě budu muset hodně dlouhou dobu počkat!

Bylo mi jasné, že ukecat ho k tomu večírku nebude nijak moc snadné... Dobře bude to spíš nemožné, ale já vynaložím veškeré svoje úsilí, aby se mi podařilo ho přesvědčit. Chci, aby tam byl se mnou, sice vím, že podle něho nejsme žádný pár nebo alespoň ne takový oficiální, ale přeci jen pokud se tam máme všichni sejít, tak nechci být jediný, jehož partner nedorazil, takže je jasné, že ho tam musím dotáhnout, i kdybych měl využít všechny svoje přesvědčovací techniky.

Pokračoval jsem raději dál v roznášení objednávek, jelikož mě Debbiin vražedný pohled vytrhl ze všech mých myšlenek a strategií, jak dosáhnout svého cíle. Po chvíli se z jídelny vzdálil i Theodhor, a Emmett tak zůstal na ocet, tedy alespoň do doby, než si mě k sobě zavolal...

Emmett: "Sunshine!"

J: "Chceš si objednat?"

Emmett: "Ne spíš s tebou potřebuju mluvit."

J: "Tak dobře,"...Posadil jsem se naproti němu.

Emmett: "No zhruba takhle... Už mám nápad, téma i den konání, ale chybí mi jedna maličkost, opravdu piďi miďi prťavoučká..."

J: "Mám se bát?"

Emmett: "Je to taková prosba na tebe,"...Zarazil se.

J: "O co jde, Emmette?"

Emmett: "Prosím slib, že to jen tak neodsoudíš, ale když jsme tu tak s Tedem plánovali tak jsme se snažili přijít na místo, kde by se to mohlo konat a mě vždycky za výsledek vyšel..."...Opět se zarazil.

J: "No?"...Tázal jsem se nejistě.

Emmett: "Prostě bychom to chtěli udělat u Briana doma..."

Nikdy by mě nenapadlo, že během jednoho jediného dopoledne stihnu dvakrát neuvěřitelně vyprsknout smíchy a nepočůrat se přitom. Předtím jsem si myslel, že se zbláznil, ale teď jsem byl přesvědčený o tom, že je to naprostý šílenec a sebevrah. Vždyť je to úplně nereálné!

Emmett: "Přestaň se smát!"

J: "Promiň, Emme, ale tohle přece nemůžeš myslet vážně."

Emmett: "Myslím a smrtelně! Nemůžeš mě nechat na holičkách."

J: "To je větší pravděpodobnost, že se dostaneme do Bílého domu, než k Brianovi do loftu,"...Znovu jsem se začal smát.

Emmett: "Jsi moje jediná naděje."

J: "A to jako proč?"

Emmett: "Protože tě Brian miluje a udělá pro tebe cokoliv a protože to musím vyhrát!"

J: "Co vyhrát?"

Emmett: "No my jsme se s Tedem tak trochu vsadili... On si stojí za tím, že Brian to nesvolí a já říkám, že se to u něho konat bude, ale k tomu potřebuju tebe."

J: "Ty jsi se zbláznil!"

Emmett: "Já vím, ale i tak tě moc, moc prosím."

J: "Ale..."

Emmett: "Prosím!"

Tohle bylo naprosto nesplnitelné přání, a i když vím, že mě Brian miluje tak ani něco takového pro mě neudělá. Vždyť jak dlouho si stál za tím, že jeho byt je dost velký jen pro jednoho a teď by si tam měl nasardinkovat tolik bláznů, za které je označuje... To opravdu nepřipadá v úvahu! Ale copak se dalo něco namítat nebo odmlouvat těm Emmettovým štěněčím očím?

J: "Nic ti neslibuji, ale pokusím se."

Emmett: "Bože, ty si zlatíčko,"...Natáhl se ke mně a vlepil mi pusu.

J: "To je vděku."

Emmett: "A moc! Ale asi se budu krotit, přeci jen tohle vidět Brian tak se s večírkem můžu rozloučit a myslím, že i se životem."

J: "Ale nešil."

Emmett: "No já vím, jak umí být žárlivý, ale i tak mockrát děkuju a držím ti palce."

J: "Bude to třeba, ale teď když mě omluvíš, musím se zase vrátit do práce nebo bude mrtvola ze mě."

Emmett: "Dobře, dobře, už tě nebudu zdržovat."

No tak z původního plánu přemluvit Briana k tomu, aby se dostavil na něco, co podle něho nemá logiku ani šmrnc, se stalo, že ho budu muset přemluvit k tomu, aby svolil, že se tahle "nesmyslná akce" bude konat u něho doma nebo spíš v jeho království, kde i já jsem si musel tvrdě vybojovat své místo. No hádám, že to nebude nic jednoduchého a myslím, že ani splnitelného...