Poslední díl. - 18+
JUSTIN
To napětí v autě, které se mezi námi nacházelo, by se dalo doslova krájet anebo snad i nahmatat. Brian se snažil soustředit na řízení a upřeně hleděl před sebe, což by asi nebylo nic divného, pokud to nechce napálit do auta před námi, ale v tomhle bylo něco víc. Z jeho tváře jsem mohl vyčíst, že by chtěl něco říct, ale strach mu to nedovolil, vlastně ten strach z něho přímo křičel. Bylo mi jasné, že se příjezdu domů bojí stejně moc jako já a že pokud by mohl tak by se mu nejraději úplně vyhnul. Mohl jsem si jen domýšlet, jakou řeč má pro mě připravenou, ale ani jedna část se mi nelíbila, vím, že pro mé štěstí udělá cokoliv, ale sebe tím tak uvalí do utrpení a to já nesmím dovolit. Jakmile jsme dojeli na místo, tak jsme ještě chvíli beze slova a bez pohledu na sebe, seděli a koukali před sebe, ani jeden z nás se neměl k tomu, aby vylezl z auta, ale stejně tak ani jednomu z nás nebylo do řeči, věděli jsme, že jakmile to začne tak není cesty zpět!
J: "Tohle nejde,"...Přerušil jsem chvíle ticha.
B: "Já vím, měli bychom jít nahoru."
J: "Jsi si jistý?"
B: "Co tím myslíš?"
J: "Ať už mi chceš říct cokoliv a já nejspíš tuším, co se mi chystáš oznámit, tak to můžeš říct i tady."
B: "Popravdě? Snažil jsem se vymyslet něco přijatelného, co bych ti mohl říct, ale nic mě nenapadlo."
J: "Na něco si přijít musel, Briane, takže to prostě řekni."
Znovu navázal na tu chvíli ticha a přivřel oči, bylo znát, že ví přesně, co mi chce říct, jen neví, jak mi to říct a že se to i ve skutečnosti bojí říct a v tom případě jsem se bál i já, protože pokud se to nelíbí jemu, tak mě se to tuplem líbit nebude, ale slyšet to musím.
J: "Tak?"...Popoháněl jsem ho.
B: "Musíš se tam vrátit."
Ano, přesně to jsem se očekával, že řekne, a i když jsem na to byl svým způsobem připravený, tak mě to zlomilo, nějak jsem z hloubi duše doufal, že udělá vše proto, abych tu s ním zůstal, ale on zase udělal to, co obvykle - upřednostnil mě před sebou a já v tu chvíli popravdě ani nevěděl, co přesně chci.
J: "Tohle musíme probrat."
B: "Není co, Justine - zůstaneš tu a zničíš si kariéru i sen."
J: "Ale když odjedu tak zničím nás."
B: "Nás nikdy nic nezničí, to přece víš,"...Konečně na mě pohlédl.
J: "Nemůžu bez tebe být."
B: "Ale můžeš, ty patříš do New Yorku."
J: "Patřím k tobě."
B: "Justine, prosím."
J: "Ne, Briane!"
B: "Řekni mi upřímně, že bez malování dokážeš žít a zůstaň, ale pokud ty sám ucítíš pochybnost tak oba víme, kam tohle dospěje."
J: "Ano, Briane, chci malovat, chci si udělat jméno, chci si splnit sen, ale ne pokud to znamená, že se budu muset vzdát tebe."
B: "Vždyť ty se mě nevzdáš, jen prostě budeš někde jinde než já."
Nevěděl jsem, co bych měl dělat anebo říkat, na Brianovi bylo vidět, že je pevně rozhodnutý mě poslat pryč a že mu to nikdo a nic nevymluví, ale já si v tu chvíli uvědomil, že on je opravdu, ale opravdu to jediné, co chci, aby v mém životě dávalo smysl a aby jím byl už navždy součástí - malování se vzdát můžu, ale jeho ne!
J: "Radši nebudu malovat, než abych o tebe přišel."
B: "Ale to já ti nedovolím."
J: "Já se tě neptám, nikam nejedu."
Po tomhle oznámení jsem vystoupil z auta, bouchl dveřmi a zamířil ke vchodu. Brian v něm ještě chvíli zůstal, ale nakonec se přemohl a vydal se za mnou.
B: "Justine, víš, že takhle to nejde."
J: "Ale ano jde, řekl jsem, že zůstávám."
B: "Nezůstáváš!"
J: "Mně je jedno co chceš, tohle je mé rozhodnutí."
B: "A tohle zase mé, prostě tam pojedeš, uděláš si tam jméno a pak se ke mně zase vrátíš, je jedno, jak dlouho to bude trvat, protože já na tebe počkám."
Přesně v ten moment se mi oči zalily slzami, věděl jsem, že všechno, co mi tu Brian říká, má smysl a taky důvod a že bych se tam opravdu měl vrátit, ale opustit ho prostě nedokážu, ne když vidím, jak moc mě miluje, když je ochotný se vzdát svého štěstí kvůli mému.
B: "Nebreč,"...Pohladil mě bříškem palce po tváři a setřel tím tak mou slzu.
J: "Já nebrečím, jen mi něco..."
B: "Spadlo do oka?"
J: "Přesně."
B: "Tak dobře, půjdeme nahoru?"
J: "Ano."
Cesta výtahem nahoru byla nekonečná a my už zase měli víc společného s tichem, než s mluvením. Opravdu už jsem jen čekal jako třešničku na dortu, že až vstoupím do loftu, tak tam na mě budou čekat moje zabalené kufry, ale tahle děsivá představa se naštěstí nevyplnila a já získal ještě alespoň nějakou naději.
Odstrojil jsem se z bot a z bundy a vydal jsem se si sednout na pohovku, zatímco Brian si došel do lednice pro vodu a následně se zamyšleně opřel o kuchyňskou linku a já jen nepřítomně hleděl před sebe a snažil jsem se vymyslet něco kloudného.
J: "Proč to musí být tak hrozně těžké?"
B: "Ve skutečnosti je to docela snadné."
J: "Jak tohle můžeš říct?"
B: "Asi proto, že jsem kretén."
J: "Já bych řekl, že spíš pitomec."
B: "O hodně lepší,"...Prohlásil sarkasticky.
Zdálo se, že tohle se snad ani nijak rozumně vyřešit nedá - odjedu a ztratím jeho, zůstanu a ztratím kariéru - a ačkoliv vím, co je pro mě důležitější, tak Brian mi nedovolí se tak rozhodnout, ale jak řekla Debbie, tohle je něco, do čeho mi ani ona a ani Brian nesmí mluvit.
Vstal jsem a zamířil jsem za ním do kuchyně, pořád se opíral o kuchyňskou linku a sledoval, jak se k němu přibližuji, viděl jsem, jak moc ho tohle bolí a že opravdu chce, abych zůstal, i když nahlas říká, že bych měl odjet. Postavil jsem se přímo před něj a hluboce se mu zadíval do očí, neviděl jsem v nich to, co obvykle, tentokrát tam byl pouze smutek.
J: "Opravdu chceš, abych odjel?"
B: "Ano."
J: "Briane, opravdu? Neřeš teď malování a mojí kariéru, ale jen nás dva."
Zahleděl se zkoumavě do podlahy, ale já ho zvednutím za bradu přinutil se na mě podívat a pokusil jsem se z něho dostat to, co jsem si do teď myslel.
J: "Řekni to."
B: "Samozřejmě, že nechci! Chci, abys tu zůstal, abys se mnou žil! Sakra, vždyť já chci, aby sis mě vzal, ale nedovolím, abys zahodil svůj sen."
J: "Briane, to ty jsi můj sen, malování je jen součást toho."
B: "Ale co když se jednoho dne probudíš a uvědomíš si, že tohle nechceš, že bys chtěl malovat, ale už bude pozdě?"
J: "Já se malování nehodlám vzdát, můžu to dělat i tady."
B: "A nikam to nedotáhnout?"
J: "New York je odsud 5 hodin cesty, vždycky tam můžu zajet, nejspíš to nebude jednoduchý, ale jsem ochotný to risknout, pokud jsi i ty."
Nadějně jsem na něho pohlédl a v jediné, co jsem doufal, bylo, aby mi řekl, že mám zůstat, že udělá cokoliv proto, abych už s ním byl navždy a že mi pomůže, jak nejlépe bude moct, aby můj sen udělal skutečností.
J: "Briane, řekni něco."
B: "Musíš mi ale něco slíbit."
J: "Cokoliv."
B: "Jestli se mnou zůstaneš tak chci, abys věděl, že pokud budeš chtít tak se do New Yorku můžeš vrátit, chci, abys mi slíbil, že se tam vrátíš, pokud to budeš chtít jen třeba na blbých 20 procent."
J: "50."
B: "35."
J: "Dobře, slibuju."
B: "Tak v tom případě zbývá už jen poslední věc."
J: "Jaká?"...Tázal jsem se zvědavě.
B: "Vyklidit ti šuplík pro tvoje věci."
Okamžitě jsem mu ruce omotal kolem krku a něžně, ale zároveň až vášnivě jsem ho políbil. Došli jsme se ke kompromisu, který obsahoval, že s ním zůstanu, ale pokud jen na 35 procent ucítím nutkání se tam vrátit tak to udělám, jediné co teď můžu říct je, že necítím ani jednoprocentní nutkání, protože mám přesně to, co jsem chtěl celý život.
J: "Miluju tě."
B: "A já tebe, Sunshine."
Následně jsme se za stálého líbání začali zbavovat svých svršků a protancovali jsme se až do ložnice, kde mě již už nahého Brian položil na postel a jazykem začal zkoumat každou část mého těla, zatímco jsem ho vískal ve vlasech. Poté jsem si ho přitáhl k polibku a překulil ho pod sebe, na což jsem rty i zuby začal dráždit jeho ztuhlé bradavky. Po chvíli jsem zase skončil pod ním a jeho jazyk zanechával mokrou cestičku na mém těle od krku až k linii chloupků, kde mě několikrát něžně políbil a následně zajel ještě níž. Hrál si se mnou tak, že mě málem přivedl k šílenství a já si vychutnával každý jeho dotek. V momentě, kdy mě začal sát, jsem se prohnul v zádech a zasténal blahem. Tělem mi probíjely nepopsatelné pocity smíšené s láskou a štěstím. Když si dokonale pohrál s mým penisem, tak se vrátil zpět k mým rtům, kterým také poskytl patřičnou péči, až mi naběhl spodní ret a ten jeho jsem stiskl zuby.
J: "Pomiluj mě,"...Zavzdychal jsem mu do rtů.
Brian si vysadil mé nohy na svá ramena a nechal mě mu nasadit kondom. Poté do mě vnikl dvěma prsty potřenými lubrikantem a několika krouživými pohyby mě dostatečně připravil a následně do mě jemně a bezbolestně pronikl a já pocítil, co je to skutečný ráj. Tohle bylo opravdu nepopsatelné milování, Brian byl neskutečně něžný a romantický, po celou dobu se mi díval do očí anebo mě jemně líbal a po nějaké chvíli jsme oba dosáhli vyvrcholení. Poté jsme oba usnuli s pocitem, že jsme dostali další šanci...
No comments:
Post a Comment