Nový díl.
BRIAN
Chtít mu pomoct se opravdu nevyplácí protože během jednoho okamžiku se to všechno obrátilo proti mně a já blbec s ním chtěl pouze strávit večer, pomazlit se s ním a dát mu najevo, že tu pro něho vždycky budu, že ať už ho trápí cokoliv tak mně to říct může a já bych mu pomohl se s tím vypořádat, ale radši než aby se mi svěřil mě jinými slovy poslal do prdele a jestli opravdu touží po tom abych mu dal pokoj tak si mile rád najdu nějakou tu prdel, se kterou strávím dnešní večer, v Babylonu o takový zadek nebude nouze!
Maikey: "Já myslel, že dnes máš jiné plány."
B: "Měl jsem, ale teď jsem zase plně věrný Babylonu."
Maikey: "To rád slyším, tak už zahlídl objekt svého zájmu?"
B: "Pořád hledám, ale dnes bez toho neodejdu."
Maikey: "Tak co si takhle zatancovat než se objeví někdo ošukatelný?"
B: "Moc rád."
Šel jsem sem s úmyslem se vyvztekat, zašukat si, napít se a trochu se odreagovat, ale ve finále jsem jen tancoval s Maikeym a snažil se vstřebat to co se děje s Justinem, protože mě to neuvěřitelně děsí, a i když mě hrozně naštval tím, jak se mě snaží odehnat tak moje svědomí mi nedovolí sáhnout po tom trickovi co tu po mně už asi čtvrt hodiny mrká a i já bych dřív neodmítl, ale teď? Prostě nemůžu!
Maikey: "Kdy po něm konečně skočíš?"
B: "Teď ne,"...Vzdálil jsem se na bar.
Objednal jsem si sklenku a zadumaně se očima topil v mém oblíbeném pití, ale ani za boha jsem ho do sebe nedokázal vyklopit.
Maikey: "Co se s tebou děje Briane?"...Přisedl.
B: "Se mnou nic."
Maikey: "Takže s Justinem?"
B: "Nevím co s ním je."
Maikey: "Jak to myslíš?"
B: "Sám nevím, on se prostě chová hrozně divně a nepustí mě k sobě."
Maikey: "A zkoušel ses ho zeptat?"
B: "Milionkrát, ale nemá zájem."
Maikey: "Tak ho nech vychladnout, uvidíš, on za tebou přijde."
B: "Něco mi říká, že tentokrát to nebude tak jednoduché."
Justinovo chování mě trápí natolik, že už jsem ochotný se s tím svěřit jak Debb tak i Maikeymu, nebaví mě to v sobě neustále dusit a doufat, že to sám nějak vyřeším, když je očividné, že Justin o mou pomoc nestojí. A nejhorší na tom je, že mu chci pomoct ani nevím s čím a to nevědomí mě nejspíš zabije, vím, že jsem nikdy nebyl nejlepší posluchač, ale Justinovi vždycky naslouchám, ačkoliv se tvářím jako, že ne, ale tentokrát je zcela jasné, že se mi Justin jen tak nesvěří.
Když se mi konečně do sebe podařilo dostat obsah skleničky tak jsem se sebral a vydal se domu. Doufal jsem, že se mě Justin už nebude pokoušet vyhánět a dovolí mi ho alespoň držet, když už nic jiného. Ale v momentě co jsem otevřel dveře, jsem věděl, že je pryč a že se dneska asi jen tak nevrátí. Chtěl jsem si pro něho zajet, protože mi bylo naprosto jasné, kde je, ale nakonec jsem usoudil, že bude lepší ho nechat na pokoji a doufat, že se vrátí sám.
Nedokázal jsem jít do postele, když jsem věděl, že Justin tam není, takže jsem si radši sedl k počítači a začal dělat na věcech do práce a taky na jedné prezentaci. Seděl jsem nad tím několik hodin a pro jistotu kontroloval telefon, kdyby se Justin náhodou ozval, ale nic takového se nekonalo. Byl jsem už znatelně unavený, atak jsem chtěl hlavu na chvíli složit na stůl, jenže moje snaha zůstat vzhůru nebyla dostatečná, takže jsem se ráno probudil s pekelnými bolestmi za krkem v nedodělaných papírech.
Dal jsem si rychlou sprchu, oblékl si ten nejlepší oblek, který je v mém šatníku k dostání a následně jsem zamířil do jídelny, abych se u Debbie ujistil, že je Justin v pořádku.
Debbie: "Bože ty snad vypadáš ještě hůř než včera."
B: "Taky že mi je hůř, spal jsem na stole."
Debbie: "Rozpadla se ti postel?"
B: "Ne jen jsem se do ní nedokázal dostat včas."
Debbie: "Dobrej vtip."
B: "Ani ne, ale nejsem tu proto, abych řešil, kde spím, ale spíš kvůli tomu kde spal Justin, takže jak mu je?"
Debbie: "Komu?"
B: "No Justinovi přece."
Debbie: "A jak to mám vědět? Můj kluk to není."
B: "Ale spal u tebe ne?"
Debbie: "Počkat on nespal doma?"
B: "Sakra odpovíš mi na otázku?!"
Debbie: "Ne nebyl u mě."
V tu chvíli jsem zbělal způsobem, který se ani nedá k ničemu přirovnat nebo nějak definovat. Teď už nešlo jen o to, že Justina něco trápí a mně se s tím nechce svěřit, on dokonce zmizel a to doslova, protože jestli není u Debbie tak kde sakra je?
Debbie: "A tím mi chceš říct, že nevíš kde je?"
B: "Ptal bych se tebe, kdybych to věděl?"
Debbie: "To asi ne."
B: "Tak vidíš."
Debbie: "A co hodláš dělat?"
B: "Jít do práce."
Debbie: "Mě spíš zajímá, jestli ho máš v plánu najít?"
B: "Ono se těžko hledá něco, o čem nevíš, kde se nachází."
Debbie: "To tě neomlouvá, Briane, očividně ho něco trápí a je na tobě, abys mu pomohl."
B: "Pokud sis nevšimla, Justin o to nemá zájem a to bude asi taky důvod, proč se sebral a odešel, kdo ví kam."
Debbie: "Jestli ho nenajdeš ty tak to udělám já."
B: "Hodně štěstí."
Radši jsem se rychle zdekoval než abych Debb přiznal, jak moc velký strach o něho mám. A to jak jsem řekl, že ho nemám v plánu hledat - no zkrátka jsem lhal. Nemělo smysl jít ke klukům nebo k těm bláznivým lesbičkám ti už by se mi totiž dávno ozvali, ale je tu jedna osůbka, která se ho bude snažit schovávat tak dlouho jak bude Justin chtít, ale nemám v úmyslu dovolit, aby jim to vyšlo.
Daph: "Briane?"...Její výraz odpovídal překvapení.
B: "Kde je?"
Daph: "Kdo?"
B: "Justin přece!"
Daph: "Měl bys jít."
B: "Ne dokud se mnou nepromluví."
Daph: "Briane, já nevím co s ním je, ale potřebuje chvilku klid a teď spí, takže je zbytečné, aby si šel dovnitř."
B: "Daphne prosím!"
Daph: "Promiň, ale ne. Slibuju, že bude v pořádku a dám ti vědět, kdyby něco, teď ale prostě potřebuje být sám."
B: "Ale proč nic jsem mu neudělal."
Daph: "Já vím, že ne, ale prostě ho pochop, on přijde."
B: "Aspoň mu řekni, že... že..."...Nedokázal jsem to dokončit, ale ona to naštěstí pochopila.
Daph: "Řeknu, a i kdyby ne, on ví, že ti na něm záleží."
B: "Děkuju."
Daphne následně zavřela dveře, ale já tam ještě asi pět minut stál v naději, že by Justin přece jen mohl vylézt, ale bylo to beznadějné on prostě chtěl být sám a já to musel respektovat, ačkoliv moje chápání na tohle jeho chování nedosahovalo tak daleko, takže mi zbývalo jen doufat, že ho to brzo přejde a vrátí se domů!
No comments:
Post a Comment