Strach // 18 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Vstávat s pocitem, že někdo koho milujete, zažívá ty nejtěžší chvíle svého života a vy nemůžete udělat nic, abyste mu pomohl, protože to nechce, je to nejhorší co vás může potkat!

Myslel jsem, že zešílím, věděl jsem, že Justin se teď připravuje na ten soud a že z toho musí mít hrozný strach a jediný co jsem chtěl bylo, abych u něho teď mohl být a pomoct mu, říct mu, že všechno bude v pořádku, že se nemá čeho bát! Ale on mi jen řekl, že o mou pomoc nemá zájem, v podstatě, že mě ani nechce vidět! Tohle je teprve bolest, kterou asi jen tak neunesu! Každá další vteřina, kterou jsem bez něho, se mi zdá, že je čím dál tím bolestivější a nesnesitelnější, jako by mě to pomalu, ale jistě zabíjelo a já nemůžu udělat nic, abych to zastavil, protože člověk, který mi způsobuje tuhle bolest, mě pravděpodobně opustil a nechal mě zničeného cítit lásku plnou bolesti!

Snažil jsem se nějak odreagovat, abych nemusel myslet na Justina, ale myslím, že i kdybych si šel umýt okna, tak by mi to moc nepomohlo, mohl bych se klidně postavit na hlavu a bylo by to k ničemu! Můj mozek je totiž schopný se soustředit jenom na něho, jako by mě myšlenka na něj udržovala při smyslech, vlastně i při životě! To poslední, co jsem právě teď potřeboval, bylo aby mě někdo poctil návštěvou! I kdyby za těmi dveřmi stál samotný bůh sexu, tak bych ho poslal do prdele... Nemám na nikoho a na nic náladu!

B: "Ať jsi kdokoliv, mohl by ses ztratit?!"

Maikey: "Briane, otevři ty dveře!"

B: "Pane Bože Maikey, co tu do prdele chceš?!"

Maikey: "Když mi otevřeš ty dveře, tak ti to řeknu!"

B: "Nemám na tebe náladu!"

Maikey: "To není nijak velká novinka, pokud jde o tvé sebezničení kvůli Justinovi!"

B: "Měj se!"

Maikey: "Otevři!"

B: "Běž pryč!"

Maikey: "Já si tu za těmi dveřmi klidně sednu a budu čekat dokud nevyjdeš ven!"

B: "Tak to ti přeju!"

Bylo mi úplně jasné, že se Maikey jen tak nevzdá a že jednou stejně z těch dveří budu muset vyjít a tak jsem se překonal a šel mu otevřít!

B: "Tak co je tak důležitého?"

Maikey: "Ahoj."

B: "Ahoj? To je všechno co si mi chtěl říct?"

Maikey: "Ne, ale přijde mi to jako slušnost."

B: "Oh aha, co kdybys nechal těch šaškáren a spustil?"

Maikey: "Přišel jsem se podívat jak si na tom."

B: "Přímo báječně!"

Maikey: "Tak jsem to nemyslel, přišel jsem se podívat, jestli si už připravený?"

B: "Připravený na co?"

Maikey: "Na ten soud asi, co jiného?"

B: "Soud?"

Maikey: "Nedělej, že o ničem nevíš."

B: "To ani nedělám jen nevím nic o tom, že bych tam měl namířeno."

Maikey: "To jako, že tam nejdeš?"

B: "Někdy mě opravdu fascinuje, jak moc chytrý jsi."

Maikey: "Ale Justin tě potřebuje!"

B: "Justin tam bude mít plno jiných lidí, já mám lepší věci na práci."

Maikey: "Bože Briane, mohl by ses jednou přestat chovat jako, že ti na něm nezáleží... Jako že ho nemiluješ!"

B: "Já nic nepředstírám, prostě to tak je... Nevím, jak si přišel na to, že ho miluju!"

Jak si ještě můžu myslet, že mi to někdo sežere! Obzvlášť Maikey!

M: "Briane Kinney ty jsi ten nejzamilovanější chlap jakého znám! Nikdy jsem nemyslel, že bys jednoho dne byl schopný milovat, ale pak přišel Justin a ukázalo se, že jsem se mýlil, protože ten kluk s tebou dělá věci, které nikdo jiný nedokáže... Ani já ne!"

Měl pravdu, Justin ze mě udělal někoho, kým jsem si nikdy nedokázal představit, že můžu být!

B: "Na tom už stejně nezáleží."

Maikey: "Jak tohle můžeš vůbec říct? Ovšem, že na tom záleží!"

B: "On mě nechce ani vidět."

Maikey: "Jak si na to přišel?"

B: "On mi to řekl!"

Maikey: "Řekl ti, nechci už tě nikdy vidět?"

B: "No ne tak úplně, ale něco takového."

Maikey: "A co kdybys mi to něco takového řekl?"

B: "Řekl, že mě na tom soudu nechce."

Nevím proč, ale z nějakého důvodu se Maikey začal smát!

Maikey: "A to tě usvědčilo v tom, že už tě nikdy nechce vidět? Ty jsi ještě víc zamilovaný, než jsem si myslel!"

B: "Jestli si přišel jen pro to, aby sis ze mě utahoval, tak dveře jsou támhle."

Maikey: "Ne promiň, ale to že řekl, že tě nechce mít na soudu neznamená, že tě nechce ve svém životě... Jen se bojí toho, že by tě zničilo znova slyšet to, co se mu v tu noc stalo."

Bože, já jsem větší debil, než jsem si myslel! Justin se mě jen snaží chránit a já se tu smiřuju s tím, že mě nechce! Někdy bych si opravdu zasloužil ránu po palici, aby se mi rozsvítilo!

B: "Tím se nic nemění... Nejdu tam!"

Maikey: "Ale proč proboha?"

B: "Sám si teď řekl, že se bojí, co to se mnou udělá... Nechci to ještě zhoršit."

Maikey: "Asi tě nepřesvědčím co?"

B: "Už to tak vypadá."

Maikey: "Jen abys toho pak nelitoval."

B: "Měl bys jít."

Maikey: "Briane..."

B: "Čau!"

Maikey: "Fajn, pokračuj v tom co děláš... Nič se!"

To mi to všichni musí pořád připomínat, že se ničím? Copak to kurva nevím sám?! Ale co můžu dělat, vždyť on mě tam nechce, nechce, aby mě to ranilo! Ale od kdy se já sakra starám o to, co chce? Už si vzpomínám! Od té doby, co mi na něm záleží, co bych pro něho udělal cokoliv, co ho miluju! Takže prakticky celou dobu co ho znám!

Ten kluk mě jednoho dne přivede do hrobu, tím jsem si stoprocentně jistý a já jsem bohužel pitomec, který ho to nechá udělat, jen aby mu neublížil! Bože já jsem vážně zamilovanej až po uši! Klidně ho nechám mě zničit, pokud mu to udělá radost! To už je vážně i na mě moc!

Mám v podstatě dvě možnosti... Buď tu budu sedět, ničit se, doufat, litovat a obelhávat se anebo teď zvednu ten svůj zadek a vydám se za ním i navzdory tomu, že si to nepřeje a pravděpodobně mě za to bude nesnášet, ale já tam alespoň budu, abych mu byl oporou, kterou teď podle všeho potřebuje ze všeho nejvíc a já potřebuju jeho!

Ačkoliv jsem věděl co mě čeká pokud to udělám, tak jsem neodolal nebo spíš nedokázal jsem odolat tomu abych za ním šel a pomohl mu! Vydal jsem se tedy rovnou na soud, kde mě pravděpodobně odsoudí Justin!

Stál jsem před soudní místností a dodával si odvahu vejít, ale nějak moc mi to teda nešlo, lidi kolem na mě koukali jak na blázna a docela jsem si tak i v tu chvíli připadal! Ono když dáte zhruba milionkrát ruku na kliku a vzápětí jí z ní zase rychle sundáte nevypadá moc inteligentně! Začínal jsem dokonce uvažovat o tom, že si zapálím jointa než tam vstoupím, ale pak mi došlo že bych tam pravděpodobně vstoupil až v oranžové kombinéze a tak jsem ten nápad zase rychle zahodil, vzal za kliku a tentokrát bez rozmyslu vstoupil! A v momentě, co jsem zahlédl jeho šokovaný a celkem dost naštvaný výraz, věděl jsem, že mám průšvih!

Pomalu jsem se přesunul do předních řad a sedl si k ostatním, všichni na mě s nadšením koukali a potichu mi pokládali otázky, ale já jim nevěnoval pozornost, pořád jsem musel sledovat Justina, který byl podle všeho dost rozrušený a nebyl schopný vydat ani hlásku!

Melanie: "Pane Taylore, můžete prosím pokračovat?"

J: "Co, co?"

Melanie: "Ptala jsem se vás, co se tu noc stalo?"

J: "Já, já... Oni mě... Já nemůžu."

Až teď jsem to opravdu pochopil, ten důvod, proč mě tu nechtěl a já si uvědomil, jak moc velký idiot jsem, jenže už nebyla možnost to vzít zpátky!

Soudkyně: "Paní Marcusová, můžete na slovíčko?"

Melanie: "Samozřejmě."

Zatímco si tam Melanie něco špitala se soudkyní, sem musel sledovat Justina, který tu byl tělem, ale duší rozhodně ne!

Soud: "Soud vyhlašuje přestávku!"

Podle všeho mu Melanie domluvila menší pauzu, aby se mohl trochu uklidnit a vzpamatovat! Okamžitě vyběhl na chodbu a mé kroky směřovaly rovnou za ním i navzdory tomu, že jsem věděl, že rozhodně nedostanu polibek vděku, ale spíše pěstí plné vzteku!