Strach // 14 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV 

(O 14 dní později)

S Justinem jsem od té noci, co mi řekl pravdu, nemluvil a ani jsem ho neviděl... Vím jen to, že je u Debbie, jinak nic, ani to jak na tom je! Neměl jsem odvahu za ním jít, když mi řekl, že neví jak to s námi je a navíc mi ani nezavolal, to že je u Debbie jsem se dozvěděl od Maikeyho! Všichni tam prý za ním chodí a chtějí mi podávat podrobné hlášení, ale já jsem jim řekl, že to nechci slyšet, ne pokud s ním nemůžu být nebo spíš pokud on nechce nebo neví, jestli chce být se mnou!

Myslím na něho téměř pořád a už jsem dokonce párkrát seděl v autě před Debbiiným domem, ale nikdy jsem se neodvážil jít dovnitř! Do Kinneticu taky téměř nechodím, spíš vše řeším přes telefon nebo internet a Ted to zvládá celkem dobře! Jsem mu za to opravdu vděčný, že to pro mě dělá i přes to jak se k němu chovám! Nebýt jeho tak bych byl teď absolutně nahraný, protože opravdu nemám sílu na to teď sedět za stolem a hrát si na šéfa!

Když se ozvalo hlasité klepání na dveře, tak jsem myslel, že snad vyletím z kůže! Opravdu nevím, co nechápou na tom, že nechci, aby za mnou chodili, protože právě teď opravdu nemám náladu na návštěvy!

B: "Koho nám to čerti nesou?"

Lindsay: "Ahoj Briane."

B: "Co potřebuješ Linds?"

Lindsay: "Jen jsem tě chtěla vidět."

B: "Spíš si přišla zkontrolovat, jestli jsem si nepodřezal žíly ne?"

Lindsay: "Popravdě jsem chtěla vědět jak ti je a on taky."

B: "Páni... Jeho zajímá jak mi je?"

Lindsay: "Jo zajímá!"

B: "Tak mu vyřiď, že mi je báječně."

Lindsay: "Nemusíš se přetvařovat!"

B: "Ale vždyť já se vůbec nepřetvařuji! Nikdy mi nebylo líp, teď když jsem se konečně zbavil té koule na noze, můžu zase žít!"

Lindsay: "Tys byl vždycky expert na překrucování a zapírání!"

B: "Já vím!"

Lindsay: "Tak proč za ním nejdeš?"

B: "Protože to nechce!"

Lindsay: "Řekl ti snad něco takového?"

B: "Neřekl mi vůbec nic a tobě řekl, že mě chce vidět?"

Lindsay: "No, vlastně..."

B: "Tak vidíš!"

Lindsay: "To že to neřekl neznamená, že to tak není... Určitě mu chybíš."

B: "Linds já na tohle nemám čas ani náladu! Je tu plno důležitějších věcí co musím udělat!"

Lindsay: "A to jako jakých? Zachránit Afriku před chudobou? Protože jinak nevím, co může být důležitějšího než kluk, kterého miluješ!"

B: "Moje práce a nikdy jsem neřekl, že ho miluju!"

Lindsay: "To si ani nemusel a co se týče práce, tak vím moc dobře, že už si se v ní nějakou dobu neukázal, tak mi neříkej, že máš práci!"

B: "To, že do ní nechodím neznamená, že jí nemám... Papíry můžu vyplňovat i doma a rozdávat úkoly přes telefon!"

Lindsay: "Jo to zní úplně jako ty! Prosím tě, co to tady na mě hraješ za divadýlko?"

B: "Já nepotřebuju nic hrát a je mi jedno, že mi nevěříš!"

Lindsay: "Ty tupče jeden... Ty to jako jenom tak vzdáš?"

B: "Já nic nevzdal... To on!"

Lindsay: "Tak mu pomoz... Udělej něco, abys ho získal zpátky!"

B: "A kdo řekl, že to chci?"

Lindsay: "Ty, tvoje oči, tvoje chování... Nemusíš to říkat, stačí, že to dáváš najevo!"

B: "Nechtěla už by si jít otravovat život někomu jinému?!"

Lindsay: "Víš, aspoň budu otravovat něčí život, protože opravdu nevím, co vedeš ty, ale životem to nazvat nemůžu! Spíš sebezničením!"

B: "No tak mě tu nech se zničit a běž pryč!"

Lindsay: "Neboj, právě odcházím!"

B: "Bylo načase!"

Lindsay: "A mimochodem..."

B: "Co ještě?"

Lindsay: "Justin jde k soudu... Melanie ho bude zastupovat... Já jen kdyby tě to zajímalo."

B: "Co?!"

Lindsay: "Určitě si to přebereš!"

Nechala mě tam stát s nakousnutým slovem a odešla! Byl jsem opravdu překvapený, že se Justin k tomuhle rozhodl, ale hlavně jsem byl rád! Ti hajzlové by si zasloužili křeslo, jen škoda, že se to tu nevede! Ale opravdu se bojím toho, že to spíš dopadne špatně a já nechci, aby si tohle Justin nesl do konce života, aby litoval toho, že to zkusil a prohrál! Kéž bych teď mohl být u něho a být mu oporou! Ale já radši budu dělat to, co řekla Lindsay... Ničit se!

Udělal jsem všechnu práci, co jsem měl a po Tedovi poslal informace a úkoly, ještě, že tu je, aby mi pomohl zatímco já se budu litovat doma nebo spíš mám teď namířeno někam, kde se mi vždy podaří odreagovat... Nebo spíš dařilo!

Mé kroky směřovaly rovnou do Babylonu, kde jsem si vyhlídl nějakého týpka a zamířil jsem s ním rovnou do zadní místnosti! Začal mi ho kouřit, ale místo toho, abych si to vychutnával se mi to spíš protivilo' Nechtěl jsem to, ani jsem pořádně nevěděl, proč jsem tady, když chci být s Justinem! Když chci, aby to byl jen a jen on, kdo by se mě dotýkal!

B: "Přestaň!"

"Co?"

B: "Prostě přestaň, neslyšíš?!"

"Ale no tak vydrž!"

Musel jsem ho od sebe odtrhnout násilím, protože by to asi jinak nevzdal! Zamířil jsem rovnou k baru a objednal si několik panáků! Lil sem do sebe jeden za druhým a před očima se mi začalo všechno motat, dokonce stát na nohou už pro mě bylo prakticky nemožné!

Maikey: "Briane, Briane... Slyšíš mě?"

B: "Maikeyyy!"...Pomalu jsem zpíval.

Emmett: "Bože, ty vypadáš!"

Maikey: "Kluci vy jste tu všichni... Dokonce i můj spasitel!"

Ted: "Ahoj Briane!"

B: "Tede, ty, ty jsi úžasný!"

Ted: "Kolik si toho vypil?"

B: "M-málo!"

Emmett: "V překladu zhruba celou flašku?"

Maikey: "Briane, vždyť sotva stojíš na nohou!"

B: "To se vám zdá... Mně je perfektně!"

Ted: "Myslím, že bys měl jít domů."

B: "Neboj, akorát jsem měl namířeno k autu!"

Emmett: "K autu?!"

Maikey: "Tak na to ani nemysli! Já tě odvezu!"

B: "Já to zvládnu! Nejsem neschopný!"

Maikey: "Ne, jenom ožralej! Pojď prosím tě!"

B: "Mějte se kluci... Já musím domů... Maminka Maikey se stará!"

Emmett: "Bože, hlavně se z tohohle vyspi!"

Ted: "Jo, buď tak hodnej!"

Vzhledem k tomu, že jsem opravdu sotva stál a vlastně i téměř nevnímal ikolí nechal jsem Maikeyho aby mě odvezl domů, ale i tak se mi to nelíbilo... Nemám rád, když se o mě někdo stará! Ale nakonec, když už jsem byl v loftu, se mi trochu ulevilo...

Maikey: "Lehni si!"

B: "Proč se tak staráš?"

Maikey: "Protože tě miluju a jsem tvůj nejlepší kamarád."

B: "Jak mě někdo může milovat?"

Maikey: "Docela snadno... Jsi ten nejúžasnější chlap jakého znám!"

B: "Jo, ale jemu to nestačí, takže to asi nebude úplně pravda!"

Maikey: "Komu to nestačí? Justinovi?"

B: "Jo..."

Maikey: "A jak si na to přišel?"

B: "Vidíš ho tu někde? Já ne!"

Maikey: "To, že není u tebe, neznamená, že tě nemiluje!"

Jak jsem říkal, jen Maikeymu se dokážu svěřit, když už jsem na pokraji sil a nemůžu to v sobě dál dusit!

B: "On mi tak moc chybí!"

Maikey: "Já vím, Briane."

B: "Proč jenom tak odešel? Vždyť já bych mu pomohl!"

Maikey: "Prostě potřebuje být sám, ale on se vrátí."

B: "Nevrátí!"

Maikey: "Jak si na to přišel?"

B: "Když jsem se ho zeptal jestli je konec řekl, že neví... Jinak řečeno, že je!"

Maikey: "Ale Briane, je to Justin... On se vždycky vrátí!"

B: "Já jen nevím, jak dlouho to ještě vydržím!"

Maikey: "Máš mě, já ti vždycky pomůžu a vždycky tu pro tebe budu!"

Objal jsem ho tak pevně jak nejvíc to šlo a slzy jsem přestal zadržovat, už jsem se tomu nedokázal bránit!

Maikey: "Tak si pojď lehnout, ať se z toho vyspíš."

B: "Zůstaneš tu?"

Maikey: "Neboj, nikam nejdu."

Ačkoliv jsem právě teď chtěl mít u sebe Justina, tak i tohle mi stačilo! Alespoň to, abych se uklidnil! Maikey mě zezadu objímal a líbal mě do vlasů! Nevím, co bych dělal, kdyby u mě nebyl!

Když jsem se ráno probudil první známky kocoviny na sebe nenechaly dlouho čekat a já myslel, že mi ta hlava snad exploduje! Ale o to horší bylo, když jsem si uvědomil co jsem v noci vyváděl... Nebo spíš říkal!

Maikey: "Ahoj, tak jak ti je?"

B: "Jako kdyby mi do mozku někdo dělal díry vrtačkou!"

Maikey: "No vzhledem k tomu, co si vypil, se vůbec nedivím."

B: "Povzbudivé!"

Maikey: "Promiň."

B: "Dobrý, asi jsem se měl prostě krotit."

Maikey: "No měl si svoje důvody."

B: "A byl bych rád kdyby sis je nechal pro sebe! Nerad bych aby vše, co jsem ti řekl, do pár hodin obletělo svět!"

Maikey: "Neboj, mám pusu na zámek."

B: "Myslím to vážně Maikey!"

Maikey: "Já taky Briane."

B: "Tak dobře."

Maikey: "Budu muset jít, zvládneš to tady?"

B: "Jsem dospělý, myslím, že to nebude problém!"

Maikey: "Proč já se ptám, když vím, jak mi odpovíš?"

B: "Taky se divím!"

Maikey: "Měj se!"

B: "Ty taky!"

Kdyby tak věděl, jak moc mi včera pomohl, ale já mu to nikdy nedokážu říct! On je ten nejlepší kamarád na světě a já si nedokážu představit, že bych ho neměl! Já teď jen můžu pokračovat v sebezničení, protože nevím jak jinak nazvat chvíle bez Justina a jeho úsměvu, který mě vždy zahřeje u srdce!