Strach // 15 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Už jsou to dva týdny, co jsem zbaběle utekl od Briana a schoval se u Debbie a ještě k tomu jsem ho tam nechal s nejistotou ohledně našeho vztahu! Prostě jsem tam s ním dál nemohl být, připadalo mi, jako kdybych se měl každou chvílí udusit a když jsem mu pak řekl pravdu a viděl mu v očích, jak moc ho to bolí, bylo to pro mě ještě těžší tam s ním být!

Debbie a Lindsay se podařilo mě přesvědčit, abych šel k soudu, ale nedělám to kvůli sobě, ale kvůli nim! Potřebuju jim to alespoň nějak ulehčit, když už jim je takhle dost mizerně! Melanie mě bude zastupovat, takže je tu docela velká šance, že vyhrajeme, ale já stejně pořád věřím té minimální šanci, která říká, že nemám naději a je vlastně jedno jestli půjdou do vězení, protože ať už tak nebo tak oni vyhrají, jelikož mi vzalo něco mnohem cennějšího a to mě samotného a především Briana!

Lindsay: "Ťuky ťuk!"...Vstoupila ke mně do pokoje.

J: "Ahoj Lindsay."

Lindsay: "Tak jak se vede?"

J: "Mnohem líp, ale víš, že se mě na to ptáš každý den?"

Lindsay: "Já vím, promiň, jsem vlezlá co?"

J: "Ne nejsi, vždycky tě rád vidím."

Lindsay: "To mě těší a jak se cítíš ohledně tamtoho?"

J: "Ne moc sebevědomě."

Lindsay: "Ale Justine určitě to zvládneš. Díky tobě už jsou ve vazbě, teď už jen stačí říct soudu přesně, co se ti stalo a co udělali a pak si půjdou na hodně dlouho sednout."

J: "Věřím, že to zvládneme jen díky Melanie, protože je skvělá."

Lindsay: "Taky si říkám, že jsem si nemohla vybrat líp."

J: "To ne... Bez ní bych byl asi nahraný."

Lindsay: "Teď musíme věřit, že to zvládneme."

J: "To musíme, nic jiného nám ani nezbývá."

Lindsay: "A jinak ti je jak?"

J: "Tím myslíš Briana?"

Lindsay: "Jo."

J: "Víš, že o tom nechci mluvit."

Lindsay: "No jen jsem to zkoušela... Mám za ním dneska namířeno."

J: "Aha... A mohla by ses ho zeptat, jak na tom je?"

Lindsay: "Předpokládám, že mě pošle do háje, ale dobře."

J: "Děkuju."

Lindsay: "Není zač... Tak zatím ahoj."

J: "Měj se."

Vím, že ptát se po ostatních jak mu je, je ještě větší zbabělost než to že jsem od něho utekl, ale nedokážu za ním jít a dívat se mu do očí! To radši budu zalezlý u Debbie doma, litovat se a nenávidět se!

Debbie: "Tak co Justine? Nastal dneska ten den?"

J: "Den?"

Debbie: "Jo, den kdy konečně zvedneš zadek a půjdeš za Brianem mu říct, jak moc ti chybí."

J: "Jedna odejde a druhá přijde... Jen Lindsay je lehčí odpálkovat."

Debbie: "No to si teda piš, že to je lehčí! Co mám jako udělat? Vyhodit tě odsud, abys za ním šel?"

J: "Víš moc dobře, že bych si našel plno jiných míst, kde bych zůstal, jen abych za ním nemusel."

Debbie: "Bože vy dva jste tak tvrdohlaví! To už to zase bude na mně, dát vás dohromady?"

J: "Ani na to nemysli Debb!"

Debbie: "A co mám teda dělat? Koukat jak se ničíte?"

J: "Nic by se tím stejně nezměnilo!"

Debbie: "Co tím myslíš?"

J: "Řekl jsem mu, že nevím, jestli s ním chci být."

Debbie: "Přesně tak! Řekl! Minulý čas!"

J: "Kdyby to bylo tak jednoduché!"

Debbie: "To mi pověz, co je na tom tak složitého?"

J: "To že to pořád nevím!"

Debbie: "Vždyť je to prostý... Miluješ ho nebo ne?"

J: "Samozřejmě, že ho miluju!"

Debbie: "Tak na co čekáš?"

J: "Popravdě? Na zázrak!"

Debbie: "Já tě nechápu, Justine! Ty celou dobu chceš, aby ti projevoval, že tě miluje a trochu se o tebe zajímal a když to konečně dostaneš tak od něho utečeš! Jen pro to, že chtěl znát pravdu a chtěl ti pomoct?"

J: "O to právě jde Debb! Já nechci, aby mi pomáhal! Nechci, aby pomáhal někomu, komu už není pomoci!"

Debbie: "To je blbost a moc dobře to víš! Ty ses ještě neztratil, jen jsi na dobrý cestě k tomu, aby se to stalo."

Bylo vidět, že je na mě hodně naštvaná a s tímhle pocitem odešla pryč a já nemohl udělat nic, abych jí toho pocitu zbavil, protože měla důvod být na mě naštvaná! Já si jen prostě nemůžu pomoct! Je to jako kdyby v mém těle žili dva odlišní lidé a každý z nich chce něco jiného! Jeden chce bezvýhradně Briana hned a tady! Ale ten druhý, ten chce pořád zapomenout, změnit se a hlavně se pomstít! Tak moc až to bolí! Nemůžu myslet na nic jiného jen na tu pomstu a pro to s ním nemůžu být! S ním bych byl ten člověk, který nenávidí, který trpí a který s sebou ke dnu stahuje lidi, které miluje a to si Brian nezaslouží!

Ležel jsem v posteli jak nějaká troska a nenáviděl každý kus sebe! Sám sebe jsem ničil tím, že jsem toužil po něčem, nebo spíš po někom, koho jsem si sám zakazoval! Neumím to prostě vysvětlit, to proč cítím, že takhle je to lepší pro nás oba, že bychom se akorát trápili kdybychom byli spolu! On by o mě pořád jen pečoval a bál se o mě a já bych ho akorát odstrkoval, protože se necítím na to, aby se o mě někdo staral! Popravdě bych teď nejradši utekl a už se nikdy nevrátil, ale vím, že bych tím ublížil spoustě lidí, kteří dělají vše pro to, aby se mi dařilo líp, a já nemám to srdce jim říct do očí, že na to už je pozdě!

Emmett: "Tak jak se vede?"

J: "Dneska už jsi desátý!"

Emmett: "Takže hádám, že nic moc."

J: "Bylo mi i líp... Jak si to zvládnul?"

Emmett: "Co máš na mysli?"

J: "Tenkrát, když si myslel, že jsi pozitivní a..."

Emmett: "Rozhodl jsem se ze sebe udělat heterosexuála?"

J: "Jo."

Emmett: "Řeknu ti na rovinu, že to byl ten nejšílenější nápad v mém životě."

J: "Ale měl si k němu důvod."

Emmett: "Jo myslel jsem, že tím, že se změním, se ze mě stane někdo lepší."

J: "A proč si rozhodl s tím přestat?"

Emmett: "Protože nemůžeme změnit to, kým jsme a taky jsem měl plno lidí, kteří mě milovali a pořád milují takového, jaký jsem... Takže tím, že by ses ze sebe pokusil udělat heterosexuála bys ničemu nepomohl."

J: "Ale tady už nejde jen o to, že jsem gay."

Emmett: "A o co zlato?"

J: "Chci změnit úplně všechno... Nenávidím se!"

Emmett: "Justine, tohle neříkej!"

J: "Je to jako by ti hajzlové ve mně probudili někoho koho jsem snažil popřít a teď je tady a myslí jenom na ty špatné věci... Na tu nenávist."

Emmett: "Nesmíš je nechat vyhrát... Musíš s tím bojovat!"

J: "Ale oni už vyhráli."

Emmett: "Jak tohle myslíš?"

J: "Všechno mi vzali... Už nikdy nebudu tím, kým jsem býval! Vzali mi Briana!"

Emmett: "Nevzali ti nic, pořád máš všechno jen se to snažíš popřít! A Brian? Ten tu bude vždycky, ten tě nikdy nepřestane milovat... Jen ty si to musíš konečně uvědomit a zabojovat!"

Nikdy by mě nenapadlo, že Emmett Honneycutt bude člověkem, který mi otevře oči a pomůže mi si uvědomit tolik věcí! Ale něco uvnitř mě pořád není připravené se vzdát!