BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Pittsburgh (O dva měsíce později)
Pittsburgh (O dva měsíce později)
Kdyby se mě někdo před deseti lety zeptal kde se vidím ve svých 40letech, řekl bych, že teď už budu pravděpodobně mrtvý z těch všech vyčerpávajících nocí v zadní místnosti Babylonu a propitých hektolitrech chlastu. Nikdy opakuju nikdy by mě nenapadlo, že budu tím nejšťastnějším chlapem na světě jen díky jediné osobě - Justinovi. Takhle šťastný jsem byl snad jen jednou v životě a to když se narodil Gus, ale když si to tak vezmu tak to byl taky den kdy jsem potkal Justina, to on pojmenoval mého syna. Něco mi říká, že už tehdy jsem věděl, že to nebude jen známost na jednu noc.
A teď tu vedle něj ležím a pozoruji, jak krásně vypadá, pořád se tu vrtí nejspíš se mu něco zdá a vypadá hrozně roztomile, ten jeho rozčepýřený blonďatý účes, jeho smyslné rty, které přímo svádějí k políbení a jeho mužné křivky, které bych mohl pozorovat hodiny a hodiny...
B: "Vstávej."...Zšeptal jsem s opravdovou jemností do jeho ucha.
J: "Hmmm."...Zabručel.
B: "No tak šup."
J: "Já nechci."
B: "Věř, že kdyby záleželo jen na mně, tak bych s tebou v té posteli zůstal na věky věků, ale bohužel máme oba práci."
J: "Oni to bez nás dneska přežijí."
B: "Beze mě možná, jelikož Kinnetic vedu, ale ty... No přiznejme si, že ses upsal ďáblu v momentě, co jsi Debbie odsouhlasil, že u ní budeš zase pracovat. Takže jo, musíš vstávat."
J: "Ty mě ničíš a co se týče Debbie, tak potřebuju peníze."
B: "Já je snad nemám?"
J: "Máš, ale víš přece, že..."
B: "Že jsi tvrdohlavý? Věř mi, to vím."
J: "Já myslel, že nesnášíš, když za sebe páry dokončují věty."
B: "Od té doby co žiju ve vztahu, jsem se pár věcí naučil."
Tímhle slovem mě Justin opravdu zaskočil, řekl to tak jako kdyby si přál, aby to byla skutečnost, abychom byli manželé.
Je pravda, že bych se tomu nebránil, přeci jen se v mém nočním stolku pořád nacházejí naše svatební prsteny, ale trošku mě ta představa i děsí, když jsme se tenkrát měli brát tak to ztroskotalo těsně před tím, tak co mi zaručí, že tentokrát to tak nebude? Co když tím, že budeme pokoušet naše štěstí, se něco zvorá?
B: "Já jsem byl vždycky dokonalý."
Snažil jsem se chovat jako, že jsem to slovo vůbec nezaregistroval a to Justina očividně celkem překvapilo, ale nic nenamítal.
J: "To ano. No asi bych měl opravdu vstávat nebo mě Debbie přizabije."
B: "Jo asi jo."
Dobře bylo na nás znát, že se cítíme trochu trapně a tak Justin rychlostí blesku odtancoval do koupelny.
J: "Tak já teda jdu."
B: "Dobře."
Jako vždy mě políbil na rozloučenou, ale dneska ten polibek byl jiný, jako by říkal, že se cítí trochu zklamaně po tom, co jsem ho tak odbyl.
B: "Budu se na tebe těšit."
J: "Já na tebe taky."
Zdá se mi to nebo se ten chlad v jeho hlase opravdu nachází?
B: "Miluju tě."
J: "Taky tě miluju."
Ne, nezdá. Sakra práce! Ještě před čtvrt hodinou jsem se cítil jako nejšťastnější chlap na světě a teď si připadám jako ten největší vůl. Šel jsem radši do práce, protože jsem se potřeboval nějak odreagovat...
Ted: "Ahoj Briane."
B: "Ahoj Theodhore."
Ted: "Tady máš ty podklady."
B: "Páni! Ty ses nějak činil, měl jsi na to přece týden."
Ted: "Myslel jsem, že by se ti to mohlo hodit trochu dřív."
B: "Děkuju Tede je to skvělé."
Ted: "Od kdy ty rozdáváš pochvaly?"
B: "Vážně? To máš opravdu tu potřebu se v něčem pořád šťourat abys mě vyprovokoval?"
Ted: "Promiň, Briane, ale dnes jsi opravdu nějaký jiný, obvykle přijdeš a začneš rozdávat příkazy, ale tentokrát jsi jak beránek."
B: "Tede, já opravdu nemám náladu."
Ted: "No dobře, tak já tě nechám být."
B: "To jsem rád."
Ted: "Jo a málem bych zapomněl - dneska volali ohledně tamtoho."
B: "Opravdu? A co říkali?"
Ted: "Že už stačí jen podepsat smlouvu. Takže bys jim měl zavolat."
B: "Dobře děkuju, zařídím to."
Ted: "Není zač."
No konečně! Alespoň jedna dobrá zpráva, stačí jen doufat, že s tím Justin bude souhlasit. Ale pořád mi v hlavě šrotuje ta myšlenka ohledně svatby a vím, že existuje jen jeden člověk, který mi dokáže pomoc jelikož už se chytil do chomoutu - Maikey.
B: "Tede pojď sem na chvíli prosím."
Ted: "Co potřebuješ?"
B: "Musím si na chvíli odskočit, tak se o to tady postarej, prosím."
Ted: "No dobře a kam jdeš?... Já vím nemusí mě to zajímat."
B: "Jdu za Maikeym."
Ted: "Jo aha, tak ho pozdravuj."
B: "Budu."
Opravdu nemůžu uvěřit, že to dělám, že jedu za Maikeym, aby mi poradil ohledně vztahu. Vždyť já ho tenkrát pomalu ukamenoval, když se rozhodl si Bena vzít a nastěhovat se s ním do domku nebo jak tomu oni říkají - do jejich domova. Ale něco mi říká, že jsem jen žárlil a v hloubi duše jsem chtěl to co má on, chtěl jsem mít někoho, kdo by mě miloval, kdo by se mnou chtěl sdílet domov a s kým bych jednou mohl mít rodinu...
B: "Ahoj Maikey."
Maikey: "Briane, co tady děláš? Nemáš teď být v práci?"
B: "No mám, ale Ted se o Kinnetic postará, než se vrátím."
Maikey: "A co tě přimělo odejít z práce a jít rovnou za mnou a neříkej mi, že jsem ti tak moc chyběl."
B: "Ty si poznámku neodpustíš, že?"
Maikey: "Ne."
B: "Mám pocit, že tohle byl blbej nápad."
Maikey: "Ne promiň, co potřebuješ?"
B: "No... Já, já, já..."
Maikey: "Dobře, začínáš mě trošku děsit."
B: "Jde o to, že... Sakra! Já se snad nevymáčknu."
Maikey: Zhluboka se nadechni a vydechni."
B: "Maikey! Přísahám, že jestli ještě chvíli se mnou budeš mluvit jak s idiotem, tak už se nikdy nenadechneš."
Maikey: "S tebou je dneska sranda."
B: "Promiň, jsem dneska trochu mimo."
Maikey: "No to vidim... Briane, tak to prostě vyklop."
B: "Justin si mě chce vzít!"
Maikey: "On tě požádal o ruku?!"
B: "Bože ty jsi pitomec! Nepožádal, jen mi to dal dnes dost dobře najevo."
Maikey: "No to je skvělý a co ti brání?"
B: "Moje já."
Maikey: "Briane, přestaň se vymlouvat na blbosti a radši mi řekni jeden pořádnej důvod."
B: "No... Já, já vlastně... Vlastně ani nevím."
Maikey: "No tak vidíš! Vždyť jsi si ho chtěl už jednou vzít a moc dobře si pamatuju, jak natěšený si byl, nikdy v životě jsem v tvých očích neviděl takovou radost, takže moje rada zní - jdi do toho!"
Maikey má pravdu! Opravdu jsem byl tenkrát šťastný, moc jsem se těšil, až si Justina vezmu až z nás budou manželé. Já jsem byl vždycky proti manželství, podle mě to bylo jen něco pro heterosexuály, moje tvrzení znělo - "Jsme gayové a jsme spolu, protože chceme a ne proto, že máme zámek na dveřích, nic nám nebrání odejít" - ale já už nechci aby to tak bylo, teď už věřím, že manželství se dělá z lásky a je jedno jestli jsi gay nebo hetero. Tak co mi brání? Pravda - nic. Takže Briane - Jdi do toho!
No comments:
Post a Comment