Po 5 letech // 27 //

VAROVÁNÍ 18+

Brian's POV 

Pittsburgh

Pozoroval jsem Justina, jak se ladně pohybuje mezi našimi hosty... Omyl mezi naší rodinou! Byli tu prostě všichni, chtěli Justina vidět, chtěli se na vlastní oči přesvědčit, že je to skutečnost, že se opravdu přistěhoval zpátky. Vypadal tak hrozně šťastně a to ve mně vzbuzovalo takovou radost a vědět, že teď už to všechno bude v pořádku, že budeme spolu - to je to nejúžasnější co se mi mohlo přihodit! Byl jsem tak hrozně zasněný, že jsem si ani nevšiml, že Justin stojí vedle mě...

J: "Země volá Briana!"

B: "Co?"

J: "Jsi mimo."

B: "Ne nejsem, jenom jsem přemýšlel."

J: "Jo a o čem?"

B: "O tom, že jsem ten nejšťastnější chlap na světě."

J: "Vážně? A proč?"

B: "Protože mám tebe."

J: "Já to věděl."...Zašeptal mi do ucha a pak mi dal opravdu sladký polibek.

B: "Za co to bylo?"

J: "Za tohle,"...Ukázal na lidi kolem.

B: "Nevím o čem mluvíš."

J: "Ale víš - to ty jsi tohle celé zorganizoval, že?"

B: "Jen jsem zavolal pár lidem."

J: "Budu to z tebe ještě dlouho tahat jak z chlupaté deky?"

B: "Tak fajn! Myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit, chtěl jsem ti udělat radost."

J: "A to se ti povedlo, takže moc děkuju."

B: "Není zač."

Přitáhl jsem si ho k dalšímu polibku a kdyby bylo na mě tak už bych se od jeho úst nikdy neodtrhl, ale bohužel nám to někdo ne a ne dopřát...

Debbie: "Tak dost Sunshine! Teď jsem na řadě já."

Dobře tak tohle mě vyděsilo - jak, že je na řadě?

B: "Co prosím?"

Debbie: "V proslovu ty pitomče, ne v líbání."

B: "Ah, díky bohu! Au! Za co to bylo?"

Debbie: "Ty víš za co! Já ti dám díky bohu."

J: "Debb, on to tak určitě nemyslel."

B: "No to jsem teda..."

J: "Briane!"...Pronesl přes stisknuté zuby.

B: "Nemyslel! Jo Debb nemyslel jsem to tak."

Debbie: "To jsem ráda a teď Sunshine kdyby si nás omluvil."

J: "S radostí."

B: "Justi...!"

Debbie: "Ten tě nezachrání."

B: "A před čím konkrétně?"

Debbie: "Před tímhle."

Čekal jsem cokoliv - pohlavek, přednášku, promlouvání do duše, ale tohle opravdu ne! Debbie mě pevně objala a do ucha mi zašeptala "Děkuji."

B: "Za co?"

Debbie: "Že si ho přivedl zpátky domů, že ho miluješ a taky za to, že jsi můj syn, na kterého můžu být pyšná."

Vehnala mi slzy do očí. Opravdu tu ženskou miluju - ona je prostě moje máma a tím to hasne a ještě k tomu z jejích úst slyšet, že je na mě pyšná - to je to nejlepší co mi mohla říct! Nikdo nikdy na mě nebyl pyšný, obzvlášť ne moje biologická matka, ale to je taky vše co ona je - biologická matka - nic víc! Debbie je moje máma a já bych za ní dal ruku do ohně!

B: "To já děkuju tobě."

Debbie: "Za co zlato?"

B: "Za to, že jsi mě vychovala a ukázala mi co je to láska, bez tebe bych Justina neměl."

Debbie: "Koho by napadlo, že jednoho dne z tebe bude takovýhle muž."

B: "Mě teda ne."

Debbie: "Ani nevíš, jakou z vás dvou mám radost."

B: "Ani nevíš, jakou radost mám já. Já toho kluka opravdu miluju, on ze mě udělal lepšího člověka."

Debbie: "Jste si prostě souzeni."

B: "Ještě nedávno bych tě s tímhle poslal někam, ale teď to vidím i já - my k sobě patříme."

Debbie: "Jsem ráda, že sis to konečně uvědomil, je hezké tě vidět šťastného."

B: "Děkuju Debb."

Debbie: "Není zač a teď když mě omluvíš, tak už musím jít do práce."

B: "Jo dobře, tak zatím."

Debbie: "Ahoj."

Poprvé v životě jsem se po rozhovoru s Debbie necítil divně, neměl jsem takovej ten pocit, že musím ještě něco vyřešit. Naopak jsem věděl, že už je všechno tak jak má být.

J: "Tak o čem jste si povídali?"

B: "To je tajemství."

J: "Briane?"

B: "Je mi líto, ale to se nikdy nedozvíš."

J: "Tak když myslíš."

Políbil mě na krk a svůdně se na mě podíval, což naznačovalo jediné - že použije všechny zbraně k tomu aby zě mě dostal o čem jsem si s Debbie povídal. Ještě, že mám dobrou odolnost... No i když...

B: "Kam jdeš?"

J: "Rozloučit se s nimi. Oni už totiž mají v plánu odejít, jestli sis nevšiml. Jdeš taky?"

B: "Rozluč se za mě."

J: "Dobře."

Sledoval jsem jak se s nimi Justin loučí s úsměvem na tváři, vypadal tak spokojeně a zatraceně sexy! Už jsem opravdu počítal vteřiny a modlil se, aby už se za nimi zavřeli dveře, a já si Justina konečně mohl dopřát se vším všudy a ještě k tomu mě před chvílí rozparádil tím polibkem na krk. Sakra lidi, tak už vypadněte! Konečně! - Dveře se zacvakly za posledním hostem a já se rozešel jeho směrem, pořád ke mně byl otočený zády atak jsem ho chytil zezadu kolem pasu a začal ho líbat na krk, jednou rukou jsem pomalu směřoval k jeho rozkroku, když v tom mě zastavil...

B: "Co to děláš?"

J: "Nic."

B: "Tak proč jsi mě zastavil?"

J: "Už jsi připravený mi říct, o čem jste s Debbie mluvili?"

Až teď jsem pochopil, že on nechce jako zbraň použít své tělo, své polibky - on mě chce držet v celibátu! A ten polibek na krk co mi před tím věnoval mu sloužil k tomu, aby mě rozparádil na tolik, že touhou po něm mu vše vyklopím.

B: "Jo tak takhle na to jdeš?"

J: "Přesně tak a jak mi to zatím jde?"

B: "No, nic moc."

J: "Vážně? Tak to musím napravit."

Svlékl ze sebe tričko a já měl možnost spatřit smyslnost jeho hrudě - on si chce hrát? Tak fajn!

J: "Co teď?"

B: "Pořád nic."

J: "Hmmm."

Rozepnul si pásek a poklopec - sakra! Teď už musím něco říct, ta boule co se mi vytvořila na kalhotách, mě k tomu nutí!

B: "No mluvili jsme o tom, že je na mě pyšná a že, že... Pane bože!"

J: "A dál?"

Začal si stahovat kalhoty a já zahlédl jak se jeho chlouba tísní v trenkách a chce hodně rychle ven, ale on ne a ne ji vyndat.

B: "No dál jsme mluvili o nás dvou."

J: "O čem konkrétně?"

Zajel si rukou do trenek a já už dál prostě nemohl...

B: "Pane Bože! Ty mě zničíš! Mluvili jsem o tom, že je ráda, že jsme spolu, že jsme si souzeni a já ji na to řekl, že tě miluju a že už taky vidím, že k sobě patříme! Spokojenej? A teď sem sakra pojď!"

Přitáhl jsem si ho k sobě neuvěřitelnou rychlostí a jeho rty si podmanil, on mi mezitím rozepínal kalhoty a pak mi je stáhl, košili jsem měl také už dávno svlečenou, stáli jsme tam jen v našich trenkách a naše chlouby se sebe dotýkaly, byl to takový elektrizující pocit. Pomalu jsme našli cestu až do ložnice a skončili na posteli. Teď už mi nic nebránilo abych ho zbavil trenek a také abych se zbavil těch svých, líbal jsem ho po celém těle a on se mi prohraboval ve vlasech, byl v naprostém transu, pořád jen sténal a mě to víc a víc rozpalovalo, polibky jsem se dostával přes jeho hruď a břicho až k jeho rozkroku. Ta touha ho po tak dlouhé době ochutnat byla neuvěřitelně silná! Nejdřív jsem si hrál jen s jeho špičkou, jen jsem ji jemně okusoval a olizoval. Hrál jsem si s ním jak s lízátkem a pak jsem ho do úst zasunul celého. Justin se okamžitě prohnul v zádech, věděl jsem, že se mu to opravdu líbí. Ale musel jsem s tím přestat, protože ještě chvíli a on by vyvrcholil a to jsem nemohl dopustit, jak jsem řekl hodlám si ho dopřát se vším všudy. Vrátil jsem se k jeho ústům a dlaní přejížděl přes vnitřek jeho stehna, ale k penisu jsem se nepřiblížil. Do ucha mi pořád sténal "Ještě, ještě!" ale tak snadno mu to nevyjde. Ruku jsem přemístil na jeho hruď...

J: "Bri, Briane?"

B: "Ještě vydrž"

J: "Hmmm."

Opravdu se snažil, ale bylo vidět, že už ztrácí veškerou sílu a já ho dál už nemohl mučit.

B: "Otoč se."...Pošeptal jsem.

Ani vteřinu neváhal a udělal přesně, co jsem chtěl. Nasadil jsem si kondom a chtěl si ho připravit, ale neměl jsem po ruce lubrikant, takže jsem to udělal tou lepší metodou - jazykem jsem zajel mezi jeho půlky, hrozně hlasitě zasténal a já jen zrychloval a pak jsem se rozhodl vyměnit jazyk za svůj penis - přitiskl jsem se k němu a nejprve zasunul jen špičku...

J: "Ah! Pomalu."...Zasténal.

Byl hrozně těsný a to mi naznačovalo jediné - on omezil svůj sexuální život když nebyl se mnou. Byl jsem opravdu jako v sedmém nebi a neodpustil si tuhle známou frázi...

B: "Jako poprvé?"

J: "Ano!"

Pomalu jsem do něho pronikal, tenhle pocit jsem tak dlouho necítil, ten úžasný pocit být součástí Justina, být s ním jedno tělo. Už stačí jen jednou a budu v něm celý! Jen jsem jednou jemně přirazil a celý se nacházel v Justinových útrobách, on jen hlasitě sténal a bylo jasné, že chce abych se začal pohybovat, že už nechce čekat a já už také nechtěl čekat - začal jsem pomalu přirážet, postupně se mé tempo zrychlovalo a my oba byli na pokraji, už nám chyběl jen kousíček.

J: "Ještě!"...Zasténal.

Naposledy jsem opravdu silně přirazil a my oba vyvrcholili. Prožili jsem ten nejúžasnější orgasmus v životě... Teda alespoň do toho dalšího!