Po 5 letech // 18 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Pittsburgh

V noci jsem nemohl spát, pořád jsem myslel na Justina. Debbie se mi zase snažila promlouvat do duše a ve mně se všechno hnulo a smutek zesílil. Chtěl jsem ho mít u sebe... Hned a tady... Hrozně mi chybí, ale zároveň si pořád myslím, že bych s ním být neměl, ten strach z toho, že mu zase ublížím je tak silný, že mi brání udělat jakýkoliv krok k tomu abych ho získal zpátky. Navíc je teď v New Yorku a snaží se žít normální život beze mě a nejspíš mě nenávidí za to co jsem mu udělal, asi bych to měl nechat být - vzdát to!

Budu se snažit na to nemyslet, půjdu do práce, kde ze sebe budu dělat debila a na všechny budu hnusný jako obvykle, prostě se budu snažit přežít další den. Ale nejdřív se musím jít někam najíst, popadl mě hrozný hlad, a jak všichni dobře vědí... Já se ke kuchyni přiblížit nemůžu a bohužel lepší místo než jídelna neexistuje, takže mi nezbývá nic jiného než se modlit a doufat, že si Debb nechá své myšlenky pro sebe, dneska na ni fakt nemám sílu ani náladu.

Šel jsem rovnou tam a byl jsem pořád zamyšlený a zároveň odhodlaný se s Debbie klidně pohádat, pokud bude třeba.

Už jsem byl u jídelny, stačilo jen otevřít dveře, ale zarazil jsem se, ten pohled, který se mi naskytl byl nepopsatelný - seděl tam Justin a povídal si s Debbie. Nechápal jsem co tady dělá, myslel jsem, že se mi to jen zdá, že tohle nemůže být pravda a pak jsem si dal dvě a dvě dohromady... Včera - Theodhor se choval tak divně a šel na nějakou uvítací párty, už vím čí byla, byla Justinova. Nevěděl jsem, co mám dělat, chtěl jsem jít dovnitř a mluvit s ním, ale místo toho jsem ho jen pozoroval, byl tak krásný, na tváři měl ten jeho sunshinovský úsměv, který vždy říkal, že je šťastný. Oči však říkaly něco jiného, byl v nich smutek, neuvěřitelný smutek. Něco mi říkalo, že za něj můžu já, v tu chvíli jsem si přál ho toho smutku zbavit, ale věděl jsem, že nemůžu, tentokrát ne, tentokrát jsem mu opravdu ublížil, je na čase ho nechat jít. Naposledy jsem se na něho podíval, chtěl jsem si ho zapamatovat, chtěl jsem si zapamatovat každý jeho detail, tu jeho smyslnost, jeho celého.

Pak jsem vydal do Kinneticu, bylo mi mizerně, ale snažil jsem se to zakrýt. Zahlédl jsem Theodhora a byl jsem připravený mu to dát sežrat, že věděl, že Justin přijede a neřekl mi to...

B: "Theodhore, kde mám kafe?"

Ted: "Už běžím... Šéfe."

B: "To jsem rád."

Ted: "Tady to je."

B: "Díky a můžeš mi říct proč, že tu je ještě Synthia?"

Ted: "Protože je skvělá, bez ní nemůžeš fungovat a taky můžeš být rád, že už dávno sama nedala výpověď a taky by ti mohlo být líto až si uvědomíš, jak se chováš, že si ji vyhodil."

B: "Takže to je vlastně pro moje dobro?"

Ted: "Dalo by se to tak říct."

B: "Aha, tak já to ještě zvážím."

Ted: "Děkuju, Briane, tak já zase jdu."

B: "A Theodhore?"

Ted: "Ano?"

B: "Jaká byla uvítací párty?"

Ted: "Oh, hmm... Byla skvělá, opravdu skvělá."

B: "Tak to jsem rád, že jsi si to užil."

Ted: "Jo, byla to paráda."

B: "A jak se má Justin?"

Ted: "A kurva!"

B: "Copak? Spolknul sis jazyk?"

Ted: "Já, já, já..."

B: "Ty, co?"

Ted: "Briane promiň... Oni, oni nechtěli aby si to věděl."

B: "Kdo oni?"

Ted: "Není to jedno?"

B: "Tede kdo?"

Ted: "Debbie, Jennifer a Maikey."

B: "Takže to věděl i Maikey?"

Ted: "Jo."

B: "To je výborný, kamarád za všechny peníze."

Ted: "Nemůžeš očekávat, že po tom jak se k němu, jak se k nám všem v poslední době chováš, že přiběhneme a všechno vyklopíme, obzvlášť po tom jak to mezi tebou a Justinem dopadlo."

B: "Víš co Theodhore? Vypadni!"

Ted: "Už jdu."

Tak tohle už je na mě vážně moc, dokonce i Maikey to věděl a nic mi neřekl, to jsem se k němu choval vážně tak hrozně, že jsem mu nestál ani za menší naznačení, že Justin přijede? No ať už je to jakkoliv, budu si to muset zjistit přímo od Maikeyho. Šel jsem k němu domu a začal jsem bušit na dveře jako tenkrát, když se k nim Justin nastěhoval a já udělal tu menší scénu o tom, že ho infikoval.

B: "Otevři, otevři!"

Ben: "Můžeš mi říct, co máš za problém?"

B: "Kde máš ženušku?"

Ben: "Briane, měl bys jít."

B: "Už? Teprve jsem přišel."

Ben: "Ale očividně ne s dobrou náladou."

B: "Já mám dobré nálady na rozdávání! Kde je kurva Michael?"

Ben: "A od kdy tě tohle zajímá? Poslední dobou si se mu vyhýbal a kdykoliv se s tebou pokusil navázat nějaký kontakt - uzemnil jsi ho."

B: "Nestarej se o to co je mezi námi, buď tak hodnej!"

Ben: "To tě zklamu, protože já se starat budu, Michael je můj manžel."

B: "Na to jsem opravdu nazapomněl a teď mi kurva řekni kde je?"

Ben: "Vypadni z mýho baráku!"

B: "Nebo co?"

Maikey: "Co se to tady do prdele děje?"

B: "Jéé, Maikey tady jsi."

Maikey: "Co tady děláš, Briane?"

B: "Nemůžu navštívit kamaráda?"

Maikey: "Udivuje mě, že si ještě pamatuješ, že jsem tvůj kamarád - nejlepší kamarád!"

B: "Jak bych na to mohl zapomenout, tobě jedinému jsem vždycky věřil, ty si mi přece vždycky všechno říkal."

Maikey: "Už chápu kam tím směřuješ. Bene můžeš nás omluvit?"

Ben: "Jsi si jistý?"

Maikey: "Ano."

Ben: "Dobře."

B: "Měj se profesůrku."

Maikey: "Tak povídej."

B: "Jaká byla párty?"

Maikey: "Briane tohle není nutný, prostě to vyklop."

B: "Proč jsi mi to neřekl?"

Maikey: "A jak jsem ti to měl říct? Pořád se mi jen vyhýbáš anebo mě pošleš do prdele. Tak odpusť, že jsem ti nepřiběhl říct tuhle velkou novinu - Hele Briane, hádej co? Tvoje životní láska, kterou jsi opustil, přijede do Pittsburghu, co ty na to? - To jsem fakt nemohl a navíc si za to můžeš sám, kdybys neudělal tuhle neuvěřitelně velkou kravinu, nemuseli jsme nic z toho řešit."

B: "Vy to snad máte v rodině tohle promlouvání do duší. Čemu se směješ?"

Maikey: "Já jen, že tohle samý mi včera říkal Justin."

Tomuhle jsem se prostě musel zasmát.

B: "A jak se vůbec má?"

Maikey: "Proč se ho nezeptáš?"

B: "Maikey nech toho, já... Já nemůžu."

Maikey: "Proč ne? Určitě by to ocenil."

B: "Jo, to tak."

Maikey: "Můžu mít otázku?"

B: "Povídej."

Maikey: "Proč jsi ho opustil? A neříkej mi, že to bylo pro jeho dobro, protože oba víme, že je to hovadina."

B: "Nikdy jsem pro něho neudělal nic dobrého."

Maikey: "To není pravda, miloval jsi ho... Pořád miluješ."

B: "To na tom nic nemění."

Maikey: "Jak tohle můžeš říct? To mění úplně všechno... Ty ho miluješ a on miluje tebe a na tom jediném záleží, tím, že si ho budeš držet od těla ničemu nepomůžeš."

B: "Já bych řekl, že mě teď spíš nenávidí."

Maikey: "A na to jsi přišel jak?"

B: "Tys tam nebyl Maikey."

Maikey: "Kde jsem nebyl?"

B: "V New Yorku, když jsem se s ním loučil, když jsem mu řekl sbohem, když mě prosil, abych neodcházel a já stejně šel... V tu chvíli jsem si připadal jako zrůda a věřím, že Justin mě taky tak vidí."

Maikey: "Ty nejsi zrůda Briane... Jsi jen někdo, kdo si myslel, že dělá správný rozhodnutí a teď toho lituje, ale to neznamená, že to nemůžeš napravit."

B: "Už není co napravovat... On řekl, že pokud teď odejdu, tak je konec, navždycky a já i přesto šel."

Maikey: "V ten den jste oba řekli a udělali věci, které jste neměli, ale pořád máte šanci být spolu tak jak sis vždycky přál, ikdyž jsi se to bál přiznat."

Rodina Novotny to má opravdu v krvi, vždycky něco řeknou a mají pravdu. Ale já jsem vůl, který to stejně poslouchat nebude.

B: "Maikey, děkuji ti za tuhle záživnou přednášku, ale myslím, že radši půjdu domů."

Maikey: "To myslíš vážně? Proč vždycky, když dokážeš o něčem mluvit, tak nakonec od toho utečeš?"

B: "Protože už takovej jsem, od všeho utíkám."

Maikey: "Ale mohl bys to změnit."

B: "Proč vždycky musíš říct nějakou chytrou poznámku?"

Maikey: "A od koho jsem se to asi naučil?"

B: "No, musíš uznat, že učitel jsem skvělej."

Maikey: "Ten nejlepší."

B: "Já vím. Mimochodem - chyběl jsi mi."

Maikey: "Ty mně taky Briane."

B: "To jsem rád. Já teda půjdu."

Maikey: "Ale slib mi, že nad tím budeš alespoň přemýšlet, že to s Justinem nějak napravíš."

B: "Maikey..."

Maikey: "Slib to!"

B: "Dobře, slibuju A řekni Benovi, že se omlouvám."

Maikey: "Řeknu, ahoj."

B: "Ahoj."

Bezva, už zase jsem něco slíbil a jistota, že to budu moci dodržet je nulová. Proč po mě kurva všichni chtějí nějaký sliby, když vědí, jak hroznej jsem v jejich dodržování? Prý naprav to s Justinem, on tě miluje, ty miluješ jeho, bylo to špatný rozhodnutí... Copak to kurva nevím? To mi to každej musí připomínat, abych se cítil ještě hůř!

Šel jsem domů, vzal jsem si ten nejlepší chlast co jsem našel, rozhodnutý se dneska ožrat do němoty jsem si k tomu pustil hudbu a světe div se, co tam asi mohli hrát, že?... Save the last dance ...mě dneska asi opravdu chce někdo zabít.

V tu chvíli to ve mně vyvolalo všechny vzpomínky a chtělo se mi hrozně brečet, až teď jsem si pořádně uvědomil, co za hovadinu jsem to udělal. V slzách jsem se svalil na pohovku a vzpomínal na všecno co jsme spolu prožili, nikdy v životě jsem se necítil tak moc nešťastný a jen jsem chtěl usnout a nemyslet na to. Ale jako obvykle mi nějakej vůl začal klepat na dveře...

B: "Odpal!"

Klepal dál a tak jsem se neochotně zvedl a šel ke dveřím...

B: "Ať jsi kdokoliv, přísahám, že je po tobě."

Byl jsem hrozně nasranej, ale to se mělo během chvíle změnit - otevřel jsem dveře a spatřil ho...

J: "Ahoj Briane."

V ten okamžik jsem nevěděl absolutně nic... Snad ani své jméno!