Vražedný pocit // 3 //

Poslední díl

VAROVÁNÍ 18+

Brian's POV

Už je to dva dny, co jsme s Justinem oba jaksi mimo hru a skučíme v posteli, jen já ale nejsem tak nápadný jako on a snažím se svoje utrpení držet na uzdě a být mu se zbytkem své síly alespoň trochu oporou. U záchodové mísy se doslova střídáme a modlíme se, aby se stal nějaký zázrak, který by nás z tohohle utrpení vysvobodil, a ačkoliv je nám zle oběma stejně, tak se spíš bojím o Justina, než o sebe, nerad vidím, když mu není dobře, třese se zimou a doslova hoří, ale já mu bohužel nejsem schopný nijak pomoct, když se vlastně ani nedokážu postavit na nohy bez toho, abych neměl pocit, že jsem právě zemřel, jediné, co tak vlastně můžeme dělat je, že se vzájemně zahříváme našimi rozpálenými těly.

Když jsem se probudil, tak jsem zjistil, že Justin u mě není a trošku jsem se lekl, že i přes zákaz, který jsem mu dal, zamířil do jídelny, ale když jsem z koupelny zaslechl velmi divné zvuky, tak mi bylo jasné, že to je trochu jinak. I přesto, jak namáhavé a vyčerpávající to bylo, jsem se zvedl a zamířil za ním. Nebyl to moc hezký pohled, doslova se u toho záchodu svíjel a byl snad bělejší, než včera. Klekl jsem si za něho a začal jsem ho hladit po zádech a ve vlasech abych mu alespoň trochu pomohl...

Vražedný pocit // 2 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Tohle je opravdu vražedný pocit, protože vědět, že je Brianovi zle je přímo nesnesitelné, ale za tu jeho tvrdohlavost bych ho nejradši zavraždil. Ale on je přece Bůh, kterého nikdy nic nepřemůže, na všechno si stačí sám a nechat někoho, aby se o něho postaral, to je přece mimo jeho ligu. Takže teď radši bude v Kinneticu trpět, jen aby mi dokázal, že měl pravdu, ale já mu, i když nerad přeju, aby mu bylo ještě hůř za to, jak si se svým zdravím zahrává!

Debbie: "Sunshine, nemysli na to."

J: "Ale já musím, co když se mu něco stane?"

Debbie: "Je to Brian Kinney, ten je z oceli."

J: "Já vím, ale stejně, asi bych mu měl zavolat."

Debbie: "A čeho by si tím docílil? Jen dalších poznámek a připomínek."

J: "Máš pravdu, chtěl to, tak ať se v tom teď pořádně vykoupe a třeba si to příště bude pamatovat."

Debbie: "Sice by se musel stát zázrak, ale doufat v to můžeme."

Opravdu jsem se snažil to nedělat, ale i přesto jsem neodolal a dál jsem dumal nad tím, jak teď Brianovi asi je, jestli je v pořádku a zda se co nejdříve uzdraví. V hlavě už jsem měl vymyšlenou celou strategii a plán, jak se ho budu snažit dostat zpět do jeho kůže v podobě samého zdravého jídla a hodně odpočinku v posteli, i kdybych ho do ní tentokrát měl opravdu přivázat, protože ten pocit, že se mu každou chvíli může něco stát nebo se snad jeho stav může zhoršit, mě málem zabil.

Vražedný pocit // 1 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Zdálo se mi, jako kdybych se probudil z jedné noční můry do další až na to, že tohle byla krutá realita v podobě největšího nepřítele Briana Kinneyho. Otevřít oči pro mě bylo téměř nemožné, při každém byť nepatrném pootevření jsem měl pocit, že mi hlavou projela střepina, ústa jsem měl naprosto vyprahlá a celý jsem se třásl zimou, ačkoliv podle teploty mého těla mi připadalo, že jsem spíš několik desítek minut stál v hořícím domě. Měl jsem pocit, že se ta postel se mnou točí a můj žaludek si dělá párty, na kterou očividně nejsem zvaný. Přísahám bohu, že kdybych to nedokázal zastavit, tak bych veškerý velmi malý obsah svého žaludku, vyhodil někde opodál, protože do koupelny bych to určitě nestihnul. Nejspíš kdyby tohle byla jenom kocovina, tak bych si řekl, že si to zasloužím, ale byl jsem si jistý, že včera mým hrdlem maximálně protekla minerálka, takže za tímhle stoprocentně stálo něco jiného, ale já přece nejsem nějaký malý teplouš. Takže se vzchop, Kinney, a začni něco dělat!