O dva týdny později.
Justin pracoval na novém obrazu, zatímco poslouchal hudbu a tancoval kolem s obřím úsměvem na rtech. Takový byl v podstatě od Brianovy návštěvy. Ne, to škrtněte... od chvíle, co Brian řekl Ano. Všechno bylo najednou o tolik lepší. Brian mu šíleně chyběl, ale nějak to vědomí, že s ním stráví zbytek svého života, mu to všechno zlehčovalo. No... většinu času. Samozřejmě, že to pořád neměnilo nic na faktu, že každé ráno chtěl, aby Brian ležel na druhé straně postele nebo, že ho chtěl obejmout a líbat, dokud by nebyli bez dechu. Ale bylo to teď zkrátka jiné. Brian byl jeho navždy. Brian... byl... jeho... navždy. A to bylo vše, na čem záleželo. Takže jo, byl zatraceně šťastný.
Až v momentě, kdy si uvědomil, že mu vyzvání telefon, se byl schopný přestat usmívat od ucha k uchu.
"Oh, ahoj, mami! Copak?"
"Aho, zlato. Já jen, že jsme spolu delší dobu nemluvili, tak mě zajímá, jak se daří mému synovi."
"Jo, máš pravdu. Za to se omlouvám. Poslední dobou jsem celkem zaneprázdněný, takže... ale to není omluva, já vím."
"Zaneprázdněný, jo? S Brianem?" Jennifer se uchechtla.
"Um, co?" Justin hlasitě a nervózně polkl.
S Brianem se dohodli, že zatím o jejich zasnoubení nikomu neřeknou. Vědí, jaká je jejich rodina a že by je přivedli k šílenství. Takže si chtěli vzít nějaký čas a nechat si to chvíli pro sebe. Oba cítili, že je to tak správně. Bylo to jejich malé krásné tajemství.
Ale jeho matka zněla, jako kdyby snad věděla.
"Akorát jsem byla s Debbie, která se zmínila, že Brian poslední dobou vypadá šťastně... konkrétně od doby, co tě navštívil v New Yorku."
Justin se zářivě usmál. "Oh, vážně?"
"Ano!" usmála se. "Takže jsme usoudily, že věci mezi vámi jdou skvěle... že?"
"No, ano... opravdu skvěle vlastně."
"Oh, zlato. Mám z vás takovou radost. Vím, jak moc jste tohle s Brianem chtěli."
"Díky, mami."
"A možná, že přeci jen nakonec budu Brianova tchyně..."
Justin se okamžitě zakuckal svými slinami. "Co-cože?"
"No, nevidím důvod, proč ne. Milujete se a už jednou jste se chtěli vzít. A vzpomeň si, jak smutná jsem byla, že to nevyšlo."
"Jo, vzpomínám si," Justin si povzdychl. Ona rozhodně nebyla jediná, kdo byl smutný. Je to jako včera a Justina stále bolí o tom přemýšlet.
"A já vím, že je to zcela vaše rozhodnutí a taky vím, že jste oba řekli, že nepotřebujete sliby, protože už se milujete bez nich... ale jen říkám, že by bylo opravdu hezké vidět vás říct si Ano. Takže možná až se vrátíš domů, mohli byste to přehodnotit."
Sakra!
"Mami, promiň, tohle jsem ti měl říct dřív, ale... v blízký době se domů určitě nevrátím."
"O čem to mluvíš?"
"Rozhodl jsem se zůstat v New Yorku. Možná nadobro."
"Cože? To myslíš vážně?"
"Jo, mami, myslím."
"Ale... proč? Já jen, že... tvůj domov je tady. A co Brian, zlato?"
"Ví to a je s tím v pohodě. Vlastně on byl ten, kdo mi řekl, že bych tu měl zůstat, pokud je to to, co chci."
"Samozřejmě, že ti to řekl. Tak moc tě miluje. "Ale... opravdu to chceš?"
"No, jsem tady šťastný, takže... ano, chci to."
"A jsi si jistý, že Brian je s tím opravdu v pohodě? Já jen, že víme, jaký je... udělal by všechno pro to, abys byl šťastný, ale..."
"Mami, mluvili jsme o tom a rozhodli jsme se společně. Víme, že to nebude snadné, ale dokud jsme spolu, zvládneme to."
"Doufám, že ano. Ale říkat to a opravdu to udělat jsou dvě naprosto rozdílné věci, Justine..."
"Nejsem pitomej, mami. Ani naivní. Víme, že se může stát plno věcí. Ale jsme připraveni to udělat. Spolu."
"Dobře teda. Pokud je to to, co chceš... máš mou podporu. Ale slib mi, že tě uvidím, než skončí rok," zasmála se, ale hlas se jí trochu třásl.
"Slibuju. Vlastně plánuji přijet brzo, takže se neboj."
"Oh, díky bohu. Začínám zapomínat, jak vypadáš."
"Jsem pořád stejný, mami."
"No, nemůžu se dočkat, až to uvidím na vlastní oči."
"Brzo. Ale teď už musím jít, pracuji na novém obraze, takže..."
"Dobře. Nechám tě se k tomu vrátit. Ale popřemýšlej o tom, co jsem ti řekla. Opravdu bych byla ráda, kdybyste se nakonec vzali..." řekla nadějně.
Justin se kousl do jazyka a opravdu se snažil své mámě neříct, že se její přání vyplní. Ale v momentě, co by jí to řekl, by to ona řekla Debbie a následně by to věděli všichni. A jak už řekl, právě teď si to chtějí nechat pro sebe.
"Ano, popřemýšlím."
----
Když Justin dokončil svůj obraz, venku už byla tma, ale pořád bylo příliš brzo na to jít spát. Ani nebyl unavený, jako spíš znuděný. Přemýšlel o tom, že by zavolal Brianovi, od jejich posledního hovoru to byly tři dny a opravdu mu chyběl, ale Justin věděl, že touhle dobou už bude nejspíš ve Woody's s klukama. Takže potřeboval vymyslet něco jiného, co by zlepšilo jeho večer a vzalo jeho mysl z Briana. Zvedl tedy telefon a zavolal jedinému člověku, který mu s tím mohl pomoct.
"Ahoj, blondýno."
"Ahoj, Jess. Co vyvádíš?"
"Um, nic moc... jen jím zmrzlinu... a dívám se na nějakou ujetou romantickou komedii... proč?"
"Nechceš se stavit?"
"No, mohla bych... děje se něco?"
"Ne! Jenom se nudím, ale jsem příliš líný na to jít ven... tak mě napadlo, že bys mě mohla zachránit před tím, abych se tady zbláznil," uchechtl se.
"Dej mi půl hodiny."
"Jsi nejlepší."
"Jo, já vím."
Jess je vždycky všude na čas, takže nebylo žádným překvapením, že přesně za půl hodiny zazvonila u Justinových dveří. Co však překvapením bylo, byl ten fakt, že Jess nebyla jediná, koho našel za dveřmi.
"Oh, a-ahoj," Justin vypadal očividně zmateně.
"Doufám, že nevadí, že jsem přivedla ještě nějakou společnost," usmála se omluvně a jednu ruku dala kolem Paulových ramen a tu druhou kolem Markových. "Navíc jsme přinesli pizzu a pivo."
"Samozřejmě, že ne. Rád vás vidím. Pojďte dovnitř."
Nebylo to tak, že by všechny tři neviděl rád, ale spíš šlo o to, že nebyl úplně v náladě na večírek, chtěl klidný a tichý večer a jenom si popovídat, možná si dát i trochu vína. A ano, pokud by měl být zcela upřímný, tak trochu se Markovi vyhýbal od toho večera s Brianem... ale teď už bylo příliš pozdě, oni už tu byli a všechno, co Justin mohl udělat, bylo nasadit úsměv a bavit se. A to mohl udělat. Vlastně, potřeboval to udělat.
Když byl Justin v kuchyni a bral talíře na pizzu, Jess se k němu přidala.
"Jsi naštvaný?" zeptala se s nevinným úsměvem.
"Ne. Já jen... byl bych radši, kdyby ses mě zeptala nebo mě alespoň dopředu upozornila..."
"No, na moji obranu, já jsem je tak úplně nepozvala... Mark mi zavolal hned po tom, co jsme spolu domluvili a chtěl, abych se k němu a Paulovi přidala v baru... ale já jsem mu řekla, že se chystám k tobě a no, zbytek je historie."
"Pozval se sám," Justin si povzdychl.
"Jo, v podstatě. A jelikož je to náš kamarád, stejně tak Paul, myslela jsem si, že to nebude takový problém..."
"To není... jen jde o to, že..."
"Že se o tebe Paul zajímá víc, než jen jako o kamaráda?"
"Ty to víš?"
"No, nejsem slepá. Navíc, Brian trochu žárlil, když jste spolu ten večer tancovali... takže jsem si domyslela, že proto se mu od té doby vyhýbáš..."
"Nikdy jsi nic neřekla."
"Ty taky ne."
"Protože jsem si nemyslel, že je co říkat... jednou se mě pokusil políbit, ale..."
"Vážně?" vyhrkla.
"Jo. Byl opilý a já jsem ho zastavil. Ale myslel jsem, že se mu prostě jenom líbím, ale teď si začínám myslet, že je do mě... možná... zamilovaný... já fakt nevím," Justin nenáviděl si to jenom myslet natož to vyslovit nahlas.
"Měl by sis s ním promluvit."
"Já vím. Ale dneska ne. Dneska se budeme bavit."
"Jo, potřebuješ se trochu pobavit. Vsadím se, že ti Brian pekelně chybí."
"Oh, nemáš ani ponětí! Zvlášť, když souhlasil, že si mě vez..."
Jediný důvod, proč Justin nedokončil tu větu a omylem neprozradil, že se s Brianem budou brát, byl ten, že se Mark objevil ve dveřích kuchyně.
"O čem si tu vy dva povídáte?"
Jess s Justinem si vyměnili pohled a oba naráz řekli: "O ničem."
Následně vzali talíře a šli zpátky za Paulem, kde se usadili na polštářích na koberci. Pizza a pivo byly uprostřed. A netrvalo dlouho, než všichni začali být lehce opilí, díky čemuž se skoro pořád smáli, zpívali a tancovali jako blázni.
"Měli bychom si něco zahrát!" navrhl Paul.
"Huh?" Justin se na něj podíval pobaveně.
"Jako co?" zeptala se Jess.
"Šachy pravděpodobně," zasmál se Mark.
"Přemýšlel jsem o Nikdy jsem..." Paul se nadšeně usmál.
"Ach můj bože," Justin protočil oči.
"To vlastně zní jako zábava," odpověděla Jess. "Měli bychom hrát."
"Díky, Jess. Justine? Marku?" Paul se na ně nadějně podíval.
"Jo, počítej se mnou," souhlasil Mark.
"Hádám, že nemám na výběr," Justin si povzdychl.
"To nemáš," Jessica se zasmála.
Tohle byla hra, která vyžadovala tvrdší alkohol než pivo, takže Justin vzal z kuchyně Brianovu oblíbenou láhev Jima Beama a čtyři skleničky. Nejprve ta hra byla celkem prostá a vlastně i docela nudná s otázkami typu: Nikdy jsem nic neukradl. Nikdy jsem opilý nevolal svému ex. Nikdy jsem si nic nezlomil. Nikdy jsem nepolíbil víc jak jednoho člověka během 24 hodin. A tak dále. Ale po pár skleničkách to změnilo směr...
"Nikdy jsem nešukala cizince."
Justin si odfrkl. "No tak, Jess, vážně?" následně se okamžitě napil.
"Promiň, zapomněla jsem, že jsi dřív ošukal všechno, co se hýbalo."
"To byl Brian. Ale já jsem měl taky svůj podíl na šukání cizinců," zasmál se.
Paul a Mark se taky napili.
Teď byl na řadě Paul: "Nikdy jsem neměl trojku."
Justin zvedl obočí a pořádně se napil, následně čekal na to, až se napije někdo další, ale byl překvapený, že nikdo z nich to neudělal. "To jako vážně?"
"No, naše sexuální životy jsou očividně nudné," Paul pokrčil rameny.
"Huh. No měli byste to zkusit, je to zatraceně žhavé."
"Pořád to děláš... myslím, pořád máš trojky?" zeptal se ho Mark.
"No, teď už ne. A jelikož jsme se s Brianem rozhodli být monogamní, pochybuju, že ji ještě někdy mít budu... možná příležitostně, když budeme mít chuť..."
"Můj přítel by mě zabil, kdybych to jenom navrhl. Máš štěstí," řekl Paul.
"Byly časy, kdy jsem si nemyslel, že mám štěstí... když jsem nerozuměl, že sex a láska jsou dvě naprosto rozdílné věci... ale teď mám obojí, takže..." uchechtl se. Každopádně, kdo je na řadě? Oh, jasně, já. No... to je těžké, jsem si celkem jistý, že není nic, co bych nedělal, když přijde na sex," řekl se smíchem. "Nikdy jsem... hmmm... se neudělal čtyřikrát za sebou..."
"Ha, mám štěstí, když mám jeden orgasmus," Jess si odfrkla.
"Vážně? S Brianem mám dva orgasmy skoro pokaždé... ale jednou jsem měl tři za sebou... druhý den jsem nemohl chodit, ale... stálo to fakt za to..."
Jejich brady jim spadli na podlahu.
"Začínám tě nesnášet..." Paul ho probodl pohledem.
Justin se zasmál. "Promiň."
"Marku, jsi na řadě," Jess se na něj usmála.
"Oh, jasně. Takže... nikdy jsem... neměl sex bez kondomu..."
Justin se chystal napít, ale zarazil se v poslední vteřině, když si uvědomil, co Mark vlastně řekl.
"Ty jsi neměl?" Mark vypadal překvapeně, ale zároveň potěšeně.
"Brian nechce. Není to bezpečné... navíc máme kamaráda, který je HIV pozitivní, takže... však víte, radši bezpečně, než pak litovat..."
"To je dobře. Bezpečí především," Jess se na něj usmála. "Ale já se aspoň můžu napít."
"Jo, já taky, konečně," Paul se zasmál.
Justin by lhal, kdyby tvrdil, že ho to neštvalo... samozřejmě, že by to strašně rád udělal... ale ví, co si o tom Brian myslí a neexistuje žádná šance, že by někdy změnil názor. Chce to dělat bezpečně, ale víc než to, chce, aby byl Justin v bezpečí.
Všichni si dali ještě pár otázek a následně se pokusili hrát i hru Pravda nebo úkol, ale nehráli dlouho, protože Jess začala být víc než lehce opilá, takže se rozhodli, že bylo na čase večer ukončit.
----
Když všichni odešli, Justin vyházel prázdné lahve a trochu si pouklidil byt, následně si vlezl do sprchy a přál si, aby tam s ním Brian byl a líbal a masíroval mu ramena. A jenom z té myšlenky málem ztvrdl. Proto když se následně uvelebil v posteli, věděl, že nebude schopný usnout, aniž by slyšel jeho hlas. Takže ačkoliv už bylo po půlnoci, vytočil Brianovo číslo a doufal, že na něj bude mít čas. A k Justinovu překvapení Brian téměř okamžitě odpověděl.
"Ahoj, Sunshine," jen z jeho hlasu poznal, že se Brian usmívá.
"Ahoj. Vzbudil jsem tě?"
Brian si odfrkl. "Co jsem? Osmdesátiletý?"
"Pravda. Moje chyba," uchechtl se.
"A co drží vzhůru tebe?"
"Jen jsem... tě chtěl slyšet," povzdychl si a zvlhčil si rty.
Nastala chvíle ticha, než Brian konečně promluvil, "Jo, taky mi chybíš."
"Řekni mi, jak moc."
"Co?"
"No tak, Briane. Buď romantický," Justin se zachichotal. "Chybím ti na měsíc a zpět?"
"Jsi opilý?"
"Co? Ne! No, možná. Ale jen trochu."
"Bože. Doufám, že jsi nepil sám."
"Samozřejmě, že ne, to jsi mě naučil. Měli jsme menší večírek."
"My?"
"Jo, já, Jess, Paul... a Mark."
"Oh. A bavil ses?"
"Jo a docela dost. Hráli jsme nějaké hry."
"Hry, jo? Deskové anebo ty, u kterých se musíš svléknout?"
Justin se zasmál. "Neboj se, moje tělo je jenom pro tvoje oči. Vlastně jsem nahý právě teď..."
"Vážně?"
"Uh-hmmm," usmál se. "A co ty?"
"No, já jsem vlastně taky."
"To je dobře... protože potřebuju, aby ses mě dotýkal."
"To bych rád udělal, ale bude to trochu problém... jsi tak nějak mimo dosah."
"Použij svou představivost, Briane. Řekni, kde se mě dotýkáš," zašeptal svůdně.
"Jsi opravdu opilý," Brian se zasmál.
"Myslím to vážně, Briane."
Brian si povzdychl. "Opravdu to chceš udělat?"
"Ano! Už jsou to dva týdny od tvého posledního dotyku, takže pokud je tohle všechno, co můžu dostat, beru to."
"Bože můj."
"No tak, Briane, už začínám tvrdnout. Tak moc tvrdnout. Řekni mi, co se mnou uděláš."
Justin mohl okamžitě slyšet, jak Brianův hlas ztěžkl. "Zabíjíš mě."
"Dotýkej se mě, Briane..." zašeptal a zavřel oči.
Následně svého tvrdého ptáka chytil do ruky a začal se pomalu třít, zatímco čekal, až Brian něco řekne. Byl tak nažhavený z té představy, že bude mít s Brianem sex po telefonu, že skoro zapomněl dýchat.
Brian následně dal Justinovi to, co potřeboval. To, co oba potřebovali. "Jsem na tebe natisknutý, kůže na kůži... líbám tě na krk, dokonce tě i lehce koušu... zatímco moje ruka pomalu sahá dolů mezi nás..."
"Jo, udělej to..." vydechl Justin těžce.
"Beru tvého ptáka do ruky... je tak obrovský a tvrdý... začínám třít hlavu, preejakulát už z tebe teče..."
Justin zasténal a prohnul se v zádech. Jeho péro pulzovalo a jak Brian řekl, vytékalo. Tekutinu použil jako lubrikant a rukou, která byla pevně sevřená kolem jeho erekce, začal pohybovat rychleji.
"Líbám ti bradavky, začínají tvrdnout, takže si s nimi můj jazyk hraje... cucám je... koušu je..."
"Uh-hmm," Justin si olízl prsty a začal s nimi kroužit po své pravé bradavce a představoval si, že je to Brianův jazyk. "Je to tak příjemné."
Brian se usmál a nebyl vůbec pozadu, hrál si svým vlastním ptákem, zatímco si představoval, jak teď asi Justin vypadá. "Teď se nakláním zpátky k tvým rtům a líbám tě tvrdě, můj jazyk plní tvojí pusu... chutnáš tak zatraceně dobře."
"Ty taky chutnáš dobře," Justin se usmál a olízl si rty. "Jsem tak pekelně nadržený."
"Bože... přeju si, abych tě viděl a mohl ti tohle všechno udělat osobně."
"Já taky," povzdychl si. "Ale nepřestávej."
"Nepřestanu. Jak tvrdý je tvůj pták?"
"Jako skála! Řekni mi, co mám udělat... kde se mám dotýkat..."
"Jo, to se mi líbí. Chci, aby sis sál prsty... ať jsou mokré, jak nejvíc to jde..."
"Dobře," Justin to okamžitě udělal. "Co teď?"
"Teď sáhni dolů ke svému otvoru a pomalu si strč dva prsty dovnitř..."
"Proboha."
Justin je začal sunout dovnitř, nejdřív to trochu bolelo, ale čím hlouběji byl, tím lepší to bylo.
"Děláš to?"
"Ano," zavzdychal.
"Hodný kluk. Představ si, že jsou moje... že tě otevírají... šukej se s nimi, jak nejhlouběji to jde."
"Aaach. Tak moc se mi to líbí."
"Vím, že ano. Teď použij svou druhou rukou a pevně si stiskni koule."
Jak to Justin udělal, zatímco se stále prstil, hlasitě vydechl a téměř vykřikl. Bylo to tak zatraceně dobré. Jeho péro teď bylo tmavě rudé. Preejakulát měl všude po sobě.
"Jaké to je?"
"Naprosto úžasné," odpověděl Justin, jeho tvář byla plná slasti.
"Dobře. Ale ještě se neudělej."
"Dost mi to stěžuješ."
Brian se uchechtl. "Věřím, že to zvládneš. Protože teď potřebuju, aby sis lehl na břicho."
"Takže si můžu vyndat prsty?"
"Ano, můžeš, ale nezapomeň, že moje jsou stále uvnitř tebe... teď se přetoč."
"Co teď, Briane?" zeptal se těžkým hlasem, když se položil na břicho.
"Cítíš, jak můj jazyk pomalu klouzá dolů po tvé páteři... přímo ke tvé citlivé dírce?"
"Oh můj bože, ano," odpověděl, zatímco se erekcí třel o matraci a sténal.
"Roztahuji ti půlky... špička mého jazyka se jen lehce dotýká tvé dírky a jak se otevřeš, jdu hlouběji... lížu a saju... šukám tě svým jazykem... cítíš to?"
Justin vydal nějaké přiškrcené sténavé vzdechy a to bylo všechno, co Brian potřeboval.
"Teď tě ošukám, dobře?"
"Ano..." Justin vydechl, jeho tělo se třáslo.
"Jdi na kolena a vystrč ten svůj krásnej těsnej zadek do vzduchu..." Brian zavzdychal a očividně si to taky užíval. "Dávám si kondom..."
V tu chvíli se Justin při té myšlence ztratil. Znovu přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdyby ho Brian ošukal bez kondomu. A část jeho mu chtěla říct, aby kondom nepoužíval, alespoň ne v téhle fantazii... ale věděl, že by tím všechno zničil. Místo toho se začal zase honit a čekal na Brianova další slova...
"Špička mého ptáka lehce dráždí tvůj otvor a mírně ji tlačím dovnitř, ale ne hluboko... a ty mě žadoníš, abych tě ošukal, jenže moje péro jen jezdí mezi tvými půlkami a ty to miluješ..."
"Miluju," zašeptal a zadržel dech.
"A teď do tebe celý vklouznu úplně až po koule."
"Oh, ano, udělej to... bože... to je tak úžasný..." zavzdychal Justin hlasitě, zatímco šukal svoji vlastní ruku.
"Jsi tak těsný a mokrý. Pronikám hluboko dovnitř. Moje péro je v tobě celé. Ach, ano, přesně tak... to je úžasný," Briana opustil hlasitý sten. "Zasahuji to místo, díky kterému se tvoje celé tělo chvěje. A jsi tak blízko... kurva, bože..."
Justin mohl slyšet, jak Brian vydává nedefinovatelný zvuk, za kterým následovalo hlasité a dlouhé sténání. Okamžitě věděl, že se Brian právě udělal a bylo to všechno, co Justin potřeboval, aby sám dosáhl svého bouřlivého vrcholu. Následně byl naprosto bez dechu, ani nedokázal mluvit.
"Pořád tam jsi?" Brian se uchechtl.
"Jo..." vydechl. "Musím si převléknout postel."
Brian se zasmál.
"A dát si další sprchu."
"To nedělej. Vsadím se, že voníš skvěle. Jako sex. Kéž bych tě mohl cítit."
"Taky bych to chtěl. Ale sakra, to bylo neuvěřitelné. Celý se třesu."
"Já taky. Měli bychom to dělat častěji."
"Rozhodně!" usmál se. "Ale teď jsem vyčerpaný."
"Tak si převlíkni postel a jdi spát."
"Jo, to udělám... aspoň mám teď o čem snít."
Brian se zasmál. "Dobrou noc, snoubenče."
Justin se kousl do rtu. "Miluju, když mi tak říkáš."
"No, přesně to jsi."
"Jo, já vím..." usmál se od ucha k uchu. "Což mi připomíná, že moje matka chce, abychom se vzali."
"Oh, vážně? Neříkej."
"Jo, chce být tvoje tchyně."
"Tak v tom případě je dobře, že jsi mě požádal, abych si tě vzal."
"Nejlepší rozhodnutí vůbec."
"A řekl jsi jí to?"
"Samozřejmě, že ne, dohodli jsme se, že to zatím nikomu neřekneme..."
"Já vím, já jen..."
"Co?"
"Možná by nebylo zas tak špatné jim to říct..."
"Opravdu?"
"Jo. Nechci, aby to bylo tajemství... měli bychom všem dát vědět, že jsi můj navždycky..."
Justin se neubránil úsměvu. "Dobře, snoubenče. Uděláme to."
"Dobře teda."
"Ale teď už opravdu musím jít spát. Zničil jsi mě."
"Zavolej mi, kdykoliv budeš chtít znovu zničit."
"Zavolám. Miluju tě."
"Já tebe taky."
No comments:
Post a Comment