VAROVÁNÍ 18+!
Justin se okamžitě zarazil, absolutně nečekal, že Brian položí zrovna tuhle otázku. No, rozhodně ne právě teď. Ale nebyl hloupý, věděl, že si o tom nakonec budou muset promluvit, ale rozhodně nechtěl, aby to bylo zrovna teď. Prostě nebyl připravený na to mít s Brianem tuhle konverzaci, protože ho to děsilo k smrti, to vědomí, že jeho odpověď pro ně pravděpodobně všechno změní.
"Je to celkem jednoduchá otázka, Justine," Brian se uchechtl a snažil se být klidný. Ale jeho třesoucí se hlas ho zradil. "Ano nebo ne?"
Otázka možná jednoduchá byla, ale odpověď od toho byla hodně vzdálená. Ale Justin se zhluboka nadechl a konečně řekl to, co bylo třeba. "Já... nevím," přiznal a povzdychl si, jeho oči se plnily slzami.
Ale byla to pravda - opravdu nevěděl. Přemýšlel o tom už celé měsíce a přál si, aby věci byly jinak nebo snazší. Ale jejich vztah byl všechno jenom ne snadný už od začátku. A nějak výraz v Brianově tváři nebyl ani překvapený, ale smutný a zlomený určitě.
"Opravdu se omlouvám, Briane. Přeju si, abych pro tebe měl lepší odpověď... ale opravdu to nevím. Není to tak, že bych s tebou nechtěl být... bože můj, nemáš ponětí, jak moc to chci... mít možnost trávit každý den po tvém boku, ale..."
"Máš tady život... život, který miluješ," Brian dokončil za něj.
"Jo... a moc. Nečekal jsem, že se tady do toho místa tak zamiluju, když jsem sem přijel... byl jsem si sakra jistý, že budu do měsíce zpátky v Pittsburghu nebo i dřív, ale..."
"Justine, nemusíš mi to vysvětlovat. Jen jsem... to potřeboval vědět."
"Ale já nechci, aby sis myslel, že tě nemiluju nebo, že s tebou nechci být... nebo, že to tady miluju víc než miluju být s tebou," Justinovo celé tělo se najednou začalo třást.
"Justine... Justine, poslouchej," Brian položil svoje ruce na Justinova ramena. "Vím, že mě miluješ a nikdy bych si nemohl myslet nic jiného, dobře?"
Justin se nervózně kousl do rtu a přikývl. "Jo... dobře."
"A nechci, aby sis myslel, že se musíš vrátit do Pittsburghu jenom kvůli mně. Pokud jsi tady šťastný, tak si myslím, že bys měl zůstat."
"Opravdu?"
"Jo, Justine, opravdu."
A Brian to tak myslel. Chtěl, aby byl Justin šťastný víc než cokoliv, dokonce i když to znamenalo, že nebudou spolu tak, jak by oba chtěli. Ale jak už řekl, nechtěl, aby Justin obětoval svůj život jenom, aby spolu byli... ale bolelo to... opravdu to bolelo.
"Ale co my? Já jen, že pochopím, pokud to chceš skončit... doufám, že ne, ale pochopím to."
"Justine, právě jsem ti slíbil monogamii, takže by ode mě bylo opravdu hloupé, kdybych se na tebe teď vykašlal."
Justin se pousmál a přitiskl se na Briana, potřeboval cítit jeho kůži na své. "Děkuju."
"Za co?"
"Že mě pořád miluješ. Tak jsem se bál, že ode mě odejdeš."
"No, je celkem snadné tě milovat, takže..."
Justin se široce usmál a následně objal Brian, jak nejpevněji mohl a Brian mu objetí opětoval stejným způsobem. Ale co Justin nemohl vidět, byla slza, která se najednou skutálela Brianovi po tváři. Bez ohledu na to, jak moc věděl, že tohle je ta nejlepší věc pro Justina, nic to neměnilo na faktu, že se Brian cítil jako, že ho nakonec stejně ztratí. A to ho ničilo.
Po chvíli konečně vylezli ze sprchy a zamířili rovnou do postele.
"Budeme v pořádku, Briane. Slibuju," to byla poslední věc, kterou Justin řekl, než se oddal spánku v Brianově náruči.
A Brian opravdu doufal, že má pravdu, protože cokoliv jiného nepřipadalo v úvahu.
----
Brian se ráno probudil opravdu brzo. No, vlastně toho ani moc nenaspal, takže... jeho mysl ho zkrátka držela vzhůru. Opravdu se bál, protože nevěděl, co tohle pro ně znamená. Do teď měl alespoň nějakou naději, že nakonec bude všechno v pořádku... ale právě teď si neuměl ani představit, že zbytek jejich života bude vypadat takhle. Nevědět, kdy se znovu uvidí... čekat na to, až to jeden z nich vzdá.
Ale sledovat Justinův obličej, slyšet tlukot jeho srdce a cítit teplo jeho těla bylo všechno, co Brian potřeboval, aby si byl jistý, že bez ohledu, jak těžké to bude, bude o Justina a jejich vztah bojovat.
Natáhl se a prsty projel Justinovi vlasy a následně ho láskyplně políbil na tvář. Překvapivě ho to nevzbudilo, jenom vydal nějaké roztomilé zvuky, což Briana přimělo k úsměvu. A Brian si najednou neuměl ani představit, že ho bůh ví, jak dlouho neuvidí. Ale to nebylo něco, o čem chtěl teď přemýšlet a tak vylezl z postele a zamířil rovnou do kuchyně ve snaze se rozptýlit.
A netrvalo dlouho, než se Justin konečně ukázal.
"Dobré ráno, ospalče," Brian se usmál.
"Něco tady opravdu dobře voní."
"Nebyl jsem si jistý, jestli chceš sladkou nebo slanou snídani, tak jsem udělal obojí... lívance a míchaná vejce."
"Ty jsi mi udělal snídani?" Justin se usmál od ucha k uchu.
"Moc se netěš, pravděpodobně to chutná strašně."
"Jsem si jistý, že to chutná skvěle."
"No, je jenom jediný způsob, jak to zjistit. Takže, co chceš... lívance nebo vajíčka?"
"Obojí, prosím."
"Bože můj," Brian se zasmál. "Tvoje tělo tě za to bude jednou nenávidět."
"Neboj se, potom mě vezmeš do naší tělocvičny," Justin na něj mrkl.
"Naší tělocvičny?"
"Jo, však víš," Justin šel blíž k němu a dotkl se ho. "Do té, kde jsme opravdu zpocení a tvůj krásný pták je hluboko uvnitř mě."
"Oh," Brian se kousl do rtu. "Tu miluju."
"Já taky."
"Tak konečně začni jíst."
"Samozřejmě, Pane Kinney," Justin se zasmál a hluboce Briana políbil.
Když dojedli, Brian šel umýt nádobí a znovu se ztratil ve svých myšlenkách. Chtěl si těch posledních pár hodin s Justinem opravdu užít, ale prostě nemohl ignorovat svoje pocity ohledně celé situace. A Justin vycítil Brianovo napětí a šel přímo k němu, objal ho zezadu a líbal ho na záda.
"Jsi v pořádku?"
"Um," Brian si odkašlal. "Jo. Jsem v pohodě."
"Jsi si jistý?"
Samozřejmě, že nebyl v pohodě... jak by mohl, když věděl, že za pár hodin bude sedět v letadle zpátky do Pittsburghu aniž by věděl, kdy ho znovu uvidí. A především ta myšlenka, že tohle bude jejich budoucnost, ho opravdu zabíjela. Ale to poslední, co chtěl, bylo, aby Justin změnil názor ohledně New Yorku. Zkrátka by se sebou nedokázal žít, kdyby přiměl Justina vrátit se do Pittsburghu jenom kvůli němu.
Brian následně vypl vodu a otočil se čelem k Justinovi. Na rtech měl svůj nejlepší úsměv, ačkoliv bylo těžší skrýt jeho smutné oči, ale udělal, co mohl a následně se na něj jenom chvíli díval, než ho konečně políbil ve snaze mu ukázat, že je opravdu v pořádku, ačkoliv byl všechno jenom ne to.
Ale než se nadál, začal jejich polibky prohlubovat a ztrácel se v okamžiku... ztrácel se v Justinovi. Líbal ho a dotýkal se ho téměř agresivně ve snaze perfektně cítit každý centimetr jeho těla. Justin sténal slastí i bolestí.
Bylo to skoro jako by se ho snažil zoufale cítit a dotýkat než nebude mít možnost to udělat, kdo ví jak dlouho. Potřeboval si ten pocit vzít s sebou domů. Jedině tak to dokáže přežít.
Ale Justin ho najednou zastavil a podíval se mu do očí. Znal Briana a věděl, že i když se snaží udělat vše pro to, aby neukázal, co cítí, způsob, jakým Justina líbal, ho prozradil a v ten okamžik mohl Justin konečně vidět, jak moc to Briana bolí.
Ale stejně tak mohl vidět, že Brian o tom opravdu nechtěl mluvit nebo to dokonce přiznat, a tak udělal tu jedinou věc, co mohl a dal mu tu jedinou věc, kterou Brian právě teď potřeboval - sebe.
A tak k němu natáhl ruce, popadl ho zezadu za krk a přitáhl si ho k sobě, aby znovu spojil jejich rty. Nebylo to něžné ani pomalé, ale tvrdé, hladové a téměř bolestivé - ale v dobrém slova smyslu. V jeden okamžik Brian dokonce Justina kousl do jeho spodního rtu a mohl okamžitě cítit chuť krve.
"Au," Justin zasyčel. "Opatrně, Tygře."
"Promiň mi to," Brian se omluvně usmál a setřel palcem krev z Justinových rtů. "Nechtěl jsem."
"To je dobrý," ujistil ho Justin a viděl, že se Brian kvůli tomu cítí opravdu špatně.
Následně začal Justin líbat a sát Brianův krk a mohl cítit, že se Brian začal více uvolňovat. Poté sáhl mezi ně do Brianových boxerek a vzal do ruky jeho tvrdé a pulzující péro. Brian okamžitě hlasitě zasténal. Justin se usmál a ještě jednou olízl jeho krk a následně jednoduše dopadl na kolena přímo před něj. Zatímco ho stále pevně hladil, Justin zploštil jazyk a olízl jeho ptáka od kořene ke špičce, ochutnávajíc jeho preejakulát.
Poté začal brát Briana pomalu do pusy, centimetr za centimetrem, dokud ho špička jeho penisu nezasáhla vzadu v krku, dávajíc mu pocit lehkého dušení. Brian se pomalu vytáhl, aby se Justin mohl nadechnout a následně do něj vklouzl zase zpátky. Dělal to opakovaně. A zatímco šukal Justinovu pusu, jeho nohy se začaly třást.
"Bože," vydechl těžce.
Justin zvedl pohled a střetl se s jeho chtivýma a zatemnělýma očima, a aniž by se podíval jinam, ještě jednou ho celého spolkl. Brian se musel chytit kraje kuchyňské linky, aby se udržel na nohou, zatímco hlasitě sténal. Justin se následně postavil a Briana hluboce políbil, dávajíc mu ochutnat jeho samotného.
"Otoč se," Brian se na něj usmál a Justin udělal, co mu bylo řečeno.
Brian se vzápětí přitiskl na jeho záda a Justin mohl cítit, jak se jeho tvrdé péro otírá o jeho zadek, čímž je oba dráždil, zatímco sál Justinův krk.
"Ohni se," zašeptal mu Brian do ucha.
Justin se na něj podíval a snažil se přijít na to, co chce udělat a jen z výrazu v Brianově tváři věděl, že je to něco, co se mu bude opravdu líbit. A tak položil horní polovinu svého těla na kuchyňskou linku a čekal.
"Roztáhni víc nohy."
A jen ta slova způsobila, že byl Justin ještě víc nadrženější a dychtivější. Brian si následně klekl za něj a stáhl mu trenky, poté něžně políbil obě jeho půlky, než je od sebe roztáhl a uviděl svoji oblíbenou dírku. Justin byl tak hotový, že skoro zapomněl dýchat. Brian následně olízl dva svoje prsty, používajíc svoje sliny jako lubrikant, a začal s nimi pronikat do Justina, způsobujíc, že ten hlasitě sténal a vzdychal.
Zatímco ho roztahoval, Brian sáhl po jeho péru, ze kterého vytékal preejakulát a začal ho třít. Justinovo tělo se třáslo.
"Pane bože," Justin zalapal po dechu.
V momentě, co už nemohl být v klidu, začal pohybovat svými boky ve snaze urychlit pohyb Brianových prstů. Sténal jako blázen a byl tak blízko svému orgasmu, ale Brian z něho své prsty zničehonic vytáhl, zanechávajíc ho prázdného a frustrovaného.
"Ježiši, Briane," vzdychl.
"Jenom vydrž," Brian se usmál.
A než se Justin nadál, Brianův jazyk začal dráždit jeho citlivý otvor. Justin okamžitě vyjekl a začal tlačit proti Brianovi, snažíc se dostat jeho jazyk dovnitř.
"Nepřestávej!"
Brian pokračoval v lízání a dráždění několik minut než svým jazykem začal vklouzávat do něj, jak nejhlouběji to šlo. Justin okamžitě začal ztrácet kontrolu nad svým tělem. Jen díky tomu, že ho Brian pevně držel, neskončil na zemi.
"Briane, potřebuju tvoje tvrdé péro uvnitř sebe!" dožadoval se Justin.
A stejně tak moc, jako Justin potřeboval Briana uvnitř sebe, potřeboval Brian být uvnitř něj, takže se znovu postavil a otočil ho čelem k sobě, aby ho hladově políbil. Následně vzal rychle kondom z mísy na lince a otevřel ho svými zuby. Když si ho navlíkl, vzal Justina do náruče a posadil ho na kuchyň.
Justin kolem jeho trupu okamžitě omotal svoje nohy a Brian do něj začal tlačit celou jeho délku až po koule. Oba zalapali po dechu a hluboce se políbili.
Brian se následně začal pohybovat, klouzajíc jeho ptákem v Justinovi a zasahujíc jeho prostatu. Justin měl svoje ruce a nohy omotané kolem něj a držel se ho pevně, zatímco vzdychal do jeho ucha.
"Tak moc tě miluju, Briane," zašeptal a cítil, že je opravdu blízko.
Brian se usmál, ale i přes veškerou rozkoš, kterou oba cítili, Justin stále mohl vidět ten smutek v Brianových očích. Ale Brian najednou sáhl mezi ně a vzal Justinovo péro do ruky, ve správném tempu přejíždějíc po celé jeho délce, díky čemuž Justin ten smutek dokázal ignorovat.
"Taky tě miluju," Brian zasténal a ještě jednou ho políbil.
A po několika dalších přírazech, se udělali společně, navzájem vykřikujíc svá jména. A zatímco se snažili chytit svůj dech, se pevně objímali a nechtěli jeden druhého pustit.
----
Leželi spolu na gauči, nemluvili a ani se nehýbali, skoro jako by se oba báli i dýchat. Právě zažili jedno z nejlepších šukání jejich života a najednou ani nevěděli, co říkat nebo co cítit.
Justin byl zas jednou naivní, když si myslel, že Brian s tím byl opravdu v pořádku. No, při nejmenším tomu chtěl věřit, protože se nechtěl dostat do situace, kdy by si musel vybrat mezi Brianem a New Yorkem. Samozřejmě, že by si vybral Briana, udělal by cokoliv, jen aby ho neztratil... ale vzdát se života, který žije v New Yorku, by ho opravdu zničilo. A opravdu to nenáviděl. To, že nemohl mít všechno, co chce. Bez ohledu na to, co udělá, jeden z nich pravděpodobně skončí se zlomeným srdcem.
A Justin si byl vědom toho, že nemluvení nic nevyřeší a tak se zhluboka nadechl, než konečně řekl: "Mluv se mnou, Briane. Prosím," povzdychl si. "Já jen... vidím, že nejsi v pořádku."
"Jsem v pohodě, Justine, opravdu. Neboj se o mě."
Justin zvedl hlavu z Brianovy hrudě a podíval se na něj s očividnými obavami. "Pokud nechceš, abych tu zůstal, tak to prostě řekni. Ale tohle nedělej... neodstrkávej mě, nepředstírej, že je všechno v pohodě, když očividně není."
"Prosím, Justine, nech to být."
"Znám tě, Briane, a vím, že uděláš všechno pro to, abych byl šťastný, i když to znamená, že ty trpíš..."
Brian se okamžitě posadil a opatrně Justina odstrčil, následně si rukou sjel po obličeji a jen chvíli zíral do prázdna.
"Co chceš, abych řekl, Justine?" konečně se na něj podíval.
"Jak se opravdu cítíš pro začátek."
"Nevím to, dobře?" ohnal se. "Cítím... cítím vztek. Vztek, protože s tebou chci být neustále, ale nemůžu. Cítím strach... z toho, že tě ztratím."
"Neztratíš mě, Briane."
"To nevíš. Co když se jednoho dne probudíš a uvědomíš si, že ti tohle nestačí... že já ti nestačím?"
"Co to říkáš, Briane?"
"Co když já jsem ta věc, kvůli které budeš nakonec nešťastný? Co když můžeš potkat někoho jiného... někoho, kdo ti dá víc, než můžu já?" Brian se na něj ani nedokázal podívat, když to říkal.
"Dáváš mi všechno!"
"Ani nevím, kdy budu mít čas tě znovu navštívit."
"Tak já navštívím tebe... protože jsme si slíbili, že si vždycky najdeme čas a já si za tím stojím."
Brian se na něj podíval a snažil si najít slova, ale místo toho, aby něco řekl, se k němu přisunul blíž, čelo přitiskl k tomu jeho a pevně ho objal.
"Nikam nejdu, Briane. Nechci nikoho jiného, jenom tebe. A udělám všechno pro to, abys byl šťastný... my oba. O to se nemusíš bát."
"Já vím," Brian vzdychl. "A omlouvám se, ani nevím, co říkám. Jenom se bojím... že ať už udělme cokoliv, tak nakonec prohrajeme."
"Neprohrajeme, protože to nedovolíme. Dobře?"
"Samozřejmě, že ne," Brian se pousmál a políbil ho na čelo.
"Nic nás nerozdělí. Ani kdybychom už nikdy nežili ve stejném městě. Tak snadno se mě nezbavíš."
Brian se zasmál a cítil se o něco lépe. "Můj malý stalker."
"Navždy," Justin na něj mrkl a políbil ho.
No comments:
Post a Comment