Já fakt jdu asi do sebe, místo měsíčního čekání to byl pouhý týden... haha😁 Snad se díl bude líbit a zasloužím si nějaké to hodnocení🙈🖤
VAROVÁNÍ 15+
(January, 2016 - Pittsburgh, současnost)
Justin's POV
Justin se snažil soustředit na řízení a nedat na sobě znát žádné rozpaky z toho, co se právě stalo. Z toho, že viděl Briana. Ten fakt, že mu stále bušilo srdce jako o život, mu to zrovna neulehčovalo... a to napětí, které cítil ze Scottovy strany už vůbec ne.
"Takže... to byl Brian?"
"Uhm, yep," odpověděl, snažíc se působit, že o nic velkého nešlo.
Opravdu doufal, že se Scott nebude na nic ptát, že budou jednoduše předstírat, že se to nestalo a půjdou prostě dál.
"Není divu, že ses do něj zamiloval... myslím tím, že je opravdu..."
"Tohle neříkej. Nezamiloval jsem se do něj jen kvůli tomu, jak vypadá... jsou i jiné věci... věci, které ho činí..." Justin spolkl cokoliv, co chtěl říct, jeho ochranitelská stránka vůči Brianovi se u něj opravdu snadno spustí, ale právě teď nechtěl, aby to vytvářelo problém mezi ním a Scottem.
"Promiň, nechtěl jsem... mluví ze mě žárlivost... a nejsem na to hrdý."
Justin se na něj konečně dokázal podívat, "Žárlivost? Pokud sis nevšiml, jsem tady s tebou," s tím natáhl svou ruku a chytil tu jeho.
"A chceš tady být se mnou?"
"Co?" Justin vydechl, zaskočený. "Kde se to v tobě bere?"
"Já nevím," povzdychl si Scott. "Jen... už to bude týden, co jsem ti řekl, že tě... však víš... a já vím, že jsem ti řekl, že máš čas, že na tebe nespěchám, ale... já prostě nevím... uh, sakra... necháme to radši být, dobře?"
Justi si nepřál nic jiného víc, než to prostě nechat být a celou tuhle situaci zapomenout, ale i on už ví, že se dostali do bodu, kdy tahle metoda nebude fungovat.
Proto při nejbližší příležitosti zastavil u kraje a otočil se ke Scottovi, který očividně poprvé za celou dobu dával najevo svoje vlastní obavy ohledně jejich vztahu.
"Nemusel jsi kvůli mně zastavovat..."
"Zastavil jsem, protože chci na tebe vidět, až ti tohle řeknu," Justin chytil jeho ruku a podíval se mu hluboce do očí. "Vím, co jsi mi řekl na Silvestra a vím, že se může zdát, že se to snažím ignorovat, protože to tak necítím... a pravda je, že jsem možná zmatený a nejsem zatím schopný přesně definovat to, co k tobě cítím... ale cítím dost na to, abych s jistotou věděl, že s tebou chci být a dnešek mě o tom ještě víc přesvědčil," na chvíli se odmlčel a snažil se srovnat si svoje vlastní myšlenky. "Ale pochopím, pokud ti tohle nestačí..." s tím nervózně sklopil pohled a čekal, co bude následovat.
"Uh," Scott si odkašlal a zvedl Justinovu bradu, aby na něj viděl. "To je všechno, co potřebuju vědět... že se mnou chceš být," poté se usmál a přitiskl svoje rty k Justinovým.
"Dobře," vydechl Justin u jeho rtů. "Protože chci..." poté svou rukou přejel po Scottově stehnu směrem nahoru. "A víš co ještě chci?" zeptal se s úsměvem.
"Co?" vzdychl Scott.
"Vidět tvůj orgasmický obličej," s tím Scottovi rozepl kalhoty a vytáhl jeho už napůl ztvrdlého ptáka a rukou mu dopomohl k úplné erekci.
Poté se na něj hříšně usmál a vzal ho rovnou do pusy, dostávajíc tím ze Scotta slastné vzdechy, které nakonec vedly k onomu 'orgasmickému obličeji'.
----
"Tak jak jste se dneska měli, kluci?" zeptala se Jennifer zpoza knihy, kterou právě četla na gauči.
Oba měli stále jejich přihlouplé úsměvy téměř prozrazující, co ještě před chvílí dělali v jejím autě, ale naštěstí se dokázali uklidnit a chovat se jako dospělí.
"Uhm, skvěle, Justin mi ukázal plno míst..."
"Oh, opravdu? Přeci jenom se našlo něco zajímavého?" neodpustila si rýpnutí.
"Ukázal jsem mu místa, kde jsem skoro umřel... však víš - ples, Babylon..."
Scott hlasitě polkl a jeho oči kmitaly mezi jím a Jennifer.
"Vidím, že ses ho rozhodl traumatizovat..."
"Řekl jsem si, že do toho půjdu ve velkém," neodpustil si uchechtnutí.
"Uh-huh."
"Jsem rád, že mi to ukázal... mrzí mě, že se mu to všechno stalo, ale teď už vím, proč je tak silný... a taky samozřejmě díky vám."
Justin si neodpustil protočení očí, "Už se jí líbíš, nemusíš to tak přehánět."
"Kušuj, ráda si poslechnu nějaký kompliment na to, jak dobře jsem tě vychovala."
"Tak v tom případě si to tady vy dva užijte," Justin se smíchem odporoučel ke schodům a zamířil do pokoje, zanechávajíc Scotta na pospas svojí mámě... ačkoliv spíš na pokec, soudě podle smíchu, který se ozýval zezdola.
Po předešlé probdělé noci a po dnešním celkem náročném dni, Justin dopadl do peřin už téměř v polospánku, nenamáhajíc se vysvléct ze svého oblečení... jediné, co chtěl, bylo spát a tohle by ho zdržovalo.
Jenže, jak se ukázalo, jeho lenost sundat si kalhoty, byla nakonec důvodem toho, že ho něco nepříjemně tlačilo do zadku... to něco, byl Brianův náramek.
Fuck!
Uvědomění toho, že před hodinou stál Brian přímo před ním a on úplně zapomněl na to, že v zadní kapse jeho kalhot se nachází něco, co by mu rád dal, protože ví, kolik to pro něj znamená, ho přimělo přitisknout si polštář k obličeji a naprázdno zakřičet.
Ale byl až moc unavený na to, aby o tom teď dokázal přemýšlet, proto náramek sevřel v ruce, přitiskl si ho k hrudi a oddal se tolik vytouženému spánku.
Bylo chvíli po půlnoci, když se o pár hodin později probudil s urgentní potřebou se napít. Nejprve se ale podíval na spícího Scotta a jemně ho s úsměvem pohladil po tváři. Potom se vydal do kuchyně pro sklenici vody, když se však vracel zpátky, něco zachytilo jeho pozornost. Leželo to na stole u gauče a z dálky to působilo jako velká kniha, ale když přišel blíž, uvědomil si, že je to fotoalbum.
Posadil se a začal si ho prohlížet, byly to samé rodinné fotografie z doby, kdy byli s Molly malí a kdy se jejich rodina zdála být v pořádku a jako každá jiná... než se ukázalo, že Justin miluje penis.
Pak už to byly převážně sporadické fotky z Mollyných narozenin, pár fotek mámy a táty, když se ještě zdály být jako milující manželé a pak taky pár ojedinělých, na kterých se byl Justin "nucen" vyfotit s jeho mámou či ségrou nebo s oběma.
Bylo fajn všechny ty fotky vidět, ale Justin usoudil, že je na čase sentimentální chvilku ukončit a chystal se album zavřít... něco mu ale nedalo a na poslední chvíli ještě jeden list otočil a fotografie, kterou uviděl, mu ihned v hlavě vyvolala živou vzpomínku na ten den.
Na den, kdy se s Brianem vzali a mysleli si, že je to začátek jejich společného života, který měl trvat navždy. Byl to jejich první novomanželský polibek. A Justin jakoby se v tu chvíli přenesl zpátky do minulosti a skoro ten polibek mohl cítit na svých rtech... a instinktivně si po nich přejel prsty.
Usmál se, a aniž by si to uvědomil, zničehonic mu slza vytvářela cestičku po tváři. Přemýšlel, zda se někdy přestane cítit takhle... zda jednou přijde den, kdy ho pouhá myšlenka na Briana nepřiměje k slzám.
Následně raději album zavřel a vrátil se zpátky do postele, připravený zbytek noci zaspat a zítra dopoledne odtud odletět. Ale jako na potvoru ho opět do zad zatlačil ten zatracený náramek!
A najednou Justin mohl myslet jen na jediné - potřeboval ho Brianovi vrátit, nemohl ho mít zkrátka u sebe. Zbláznil by se, kdyby měl denně myslet na to, že ho má. Proto znovu vylezl z postele, seběhl schody, vzal si boty a bundu a vyrazil.
Vyrazil do Brianova loftu.
Dříve jejich loftu... Justinovi se to zdálo jako včera, kdy to byl jejich loft... a přesto jako celou věčnost.
Když dorazil, zastavil se před tou budovou a jen na ní chvíli koukal. Přemítajíc si všechny vzpomínky, co odtud má, v krátkém filmu, neschopný pochopit, jak se dostali právě sem... po tom všem, čím si prošli, aby spolu byli.
Zároveň se nemohl zbavit toho nepříjemného pocitu kolem svého žaludku, uvědomujíc si, že by tu teď možná být neměl... ale on už dávno tyhle pocity přestal poslouchat.
Když se před ním objevily kovové dveře, sevření jeho žaludku bylo najednou ještě silnější. Srdce mu bušilo jako o život. A s roztřesenou rukou se natáhl ke dveřím, připravený zaklepat...
Když v tom se ale samy otevřely a on zůstal stát jako opařený.
Kdo to sakra je?
"Doufám, že si to brzo zopakujeme," křikl dotyčný před ním, stále si neuvědomujíc Justinovu přítomnost.
"Jo, jasně," odpověděl vzdáleně Brian tónem hlasu, který jasně dával najevo, že to nehrozí.
A Justinovi ihned došlo, kdo tohle je. Nikdo. Jen bezejmenná známost na jednu noc. Brian se očividně vrátil ke svým starým zvykům, a i když Justin neočekával, že by snad měl dodržovat celibát, lhal by, kdyby tvrdil, že by nebyl radši, kdyby tohle nevěděl.
V tu chvíli si jenom přál zmizet, prostě se propadnout do země a zapomenout na to, že tu byl. Ale bylo už příliš pozdě.
"Shit. Vyděsils mě," ozval se muž před ním. Vysoký, tmavovlasý, velký... Přesný opak mě, pomyslel si Justin. "Kdo seš ty?"
"Já jsem na odchodu..." pronesl a rychle zamířil ke schodům.
"Ty tu ještě jsi?" mohl zaslechnout otráveného Briana.
"Promiň, ale tenhle mě zdržel..."
"Kdo... J-Justine?"
Justin pevně přivřel oči a skoro přemýšlel, že uteče. Ale je sakra dospělý a měl by se tak i chovat! Udělá to, proč sem přišel a tím to končí.
"Uhm," zamumlal a otočil se zpátky, snažíc se působit sebevědomě.
Jenže klasicky, jak se jejich pohledy střetly, tak se jeho kolena opět proměnila v želé. Brian vypadal... vypadal tak... sexy.
Ale především byl nahý. A Justin najednou nevěděl, kam s očima. Ne, že by ho snad viděl poprvé, ale... vyvolalo to v něm hodně vzpomínek na určité, uhm... věci. Stejně jako rozpaky, které se ihned projevily červenými tvářemi.
"Uh, tak já tedy mizím," ozval se Brianův dnešní trick, čímž oba vrátil zpátky na zem. "Zavolej mi," v ruce natáhl papírek, který dal Brianovi a následně konečně odešel.
Brian byl očividně překvapený jeho přítomností a čekal, co z Justina vypadne, ale ten pouze dokázal myslet na to, že na sobě Brian nemá oblečení a tak se zmohl na jediné, "Nechtěl bys na sebe něco hodit?" a svou otázku ještě zakončil nadzvednutím obočí.
Brian se pouze s úsměvem ušklíbl a jak ho Justin znal, předpokládal, že si jeho rozpaky vnitřně užívá. Následně se otočil a Justin měl najednou perfektní výhled na jeho pozadí...
Jakmile na sebe hodil svoje oblíbené modré džíny, vrátil se zpátky ke dveřím a stále čekal na vysvětlení, "Takže? Proč jsi tady?"
"Přišel jsem, protože...uhm... protože jsem... já jsem..."
"Justine, nadechni se a řekni mi, co tady děláš?"
Justin udělal, co Brian chtěl a zhluboka se nadechl. Potom si konečně sáhl do zadní kapsy a se slovy, "Přišel jsem ti dát tohle," natáhl svou ruku.
"Co? Kde... kde si ho vzal?" Brian byl značně zaskočený a nemohl se zbavit širokého úsměvu.
"Našel jsem ho. No technicky ho našel... uh to je jedno... prostě jsem ti ho přišel vrátit."
"Myslel jsem, že už ho nikdy neuvidím."
"Já vím, já taky. Vím, kolik toho pro tebe znamená, takže... jsem rád, že ti ho můžu dát."
Brian se na něj podíval a mohl říct jen upřímné, "Děkuju, Justine."
"Rádo se stalo."
Oba se na sebe usmáli a jejich pohledy byly opět magneticky přitahovány, tentokrát byl však rozdíl v tom, že se nedívali jen do očí, ale i na rty toho druhého... Justin si už ani nepamatoval, kdy naposledy mezi sebou cítili takové sexuální napětí...
Jenže Justin nemohl dovolit, aby to trvalo déle, nebylo to správné a rozhodl se to utnout dřív, než to zajde někam, kam by rozhodně nemělo, "Je čas, abych šel."
"Yeah," vydechl těžce Brian. "Ale nejdřív... pomůžeš mi ho nasadit?"
Brian se nesnažil o to, aby v tom byl dvojsmysl, ale hned jak to dořekl, oba nemohli myslet na nic jiného a začali se přihlouple usmívat, ani jeden na to však nehodlal reagovat.
"Jasně," odpověděl Justin a přistoupil blíž k němu.
To, jaký elektrický výboj projel celým jeho tělem, když se dotknul jeho kůže, se nedalo ani popsat. Navíc měl pocit, že prožívá dejavu až na to, že se tohle už jednou opravdu stalo, když mu před lety přišel vrátit náramek po tom, co mu ho ukradl jeho synovec... tehdy byl taky ve vztahu s někým jiným - s Ethanem - takže ano, tahle situace byla víc než ironická, ale pravdou bylo, že byla stejně jako předtím, neskutečně intimní...
"Není to moc těsný?" tentokrát to byl Justin, kdo pronesl neplánovaně sexuální narážku... alespoň v jeho světě to rozhodně byla.
"Ne... je to akorát," usmál se Brian.
"Dobře."
S tím se na sebe ještě jednou podívali a nemohli se zbavit těch přihlouplých úsměvů... bylo to tak zvláštní... oba už skoro zapomněli na to se cítit takhle v přítomnosti toho druhého. A i když si uvědomovali, že je na tohle příliš pozdě, že tohle není správné... nemohli si pomoct.
Jenže nakonec to byl Brian, kdo naštěstí věděl, jak celou tuhle situaci, do které se dostali, zastavit. Pro jednou se rozhodl poslouchat svůj rozum místo srdce a co si budeme, místo svého rozkroku, "Neměl by ses vrátit za svým přítelem?"
Justin si ušklíbl při vzpomínce na to, že tohle byla stejná slova, která použil při prvním vrácení náramku a tak Justin odpověděl to, co minule, "Yeah."
Nic víc nic míň.
A následně odešel, připravený zapomenout na to, že se tohle stalo. Ať už to bylo cokoliv...
😂
ReplyDelete