Red Tag... by 7Wildwaysup

 

BEZ VAROVÁNÍ

Po letech přežívání jako hladovějící umělec v New Yorku se Justin konečně dočkal sólové show...

Konečně jsem dosáhl něčeho, co stojí za oslavu, ale už nemám nikoho s kým bych oslavoval.

Poslal jsem Brianovi oznámení o mé sólové show, ale vím, že nepřijde. Jsem v New Yorku šest let a už jsou to roky, co jsem ho viděl. Tři roky, sedm měsíců, pět hodin a čtyřicet osm minut, ale kdo to počítá. Vlastně jsem překvapen, že jsme vydrželi tak dlouho. Udržet vztah na dálku je opravdu těžká práce. Nakonec jsme asi oba byli unavení z toho snažení a prostě jsme to nechali proklouznout.

Je tu přeplněno. Nikdy jsem nečekal, že se zúčastní tolik lidí. Je mi horko a cítím se v tom novém obleku a roláku tak nepříjemně. Ale moje agentka trvala na tom, abych se dobře oblékl, protože je důležité udělat dobrý dojem. Koluji lidmi a poslouchám, jak kritizují moji práci. Nemají tušení, kdo jsem.

Pak to vidím, zírá to na mě jako díra v mém srdci. Patrice, moje agentka, se objeví hned po mém boku. Jsem naštvaný, jak se na ni podívám.

"Říkal jsem ti, že tenhle obraz vystavím, ale jasně jsem řekl, že není na prodej."

"Justine, uklidni se. Je to jenom obraz, vždycky můžeš namalovat jiný."

"Pro mě to není jen obraz a ty to víš!"

"Pokus se to pochopit, byli velmi naléhaví, aby ho získali a po dohadování nakonec nabídli pět tisíc dolarů."

Zasmál jsem se a vzpomněl jsem si na svou dávnou hádku s Brianem, kdy mi za něj nabídl pět tisíc dolarů. Samozřejmě jsem mu řekl, že není na prodej.

"Patrice! To, co prostě nechápeš, je to, že ten obraz je pro mě k nezaplacení!"

Manažer galerie ke mně přijde a předá mi kytici červených růží s dlouhými stonky a říká, že byly právě doručeny. Jsem zmatený, protože žádný z mých přátel si nemůže dovolit posílat mi růže, nemůžou si dovolit zaplatit ani účet za teplo. Beru malou obálku a okamžitě poznávám jeho rukopis. Karta jednoduše říká: "Je čas!"

KONEC