VAROVÁNÍ 18+
Justin byl ve vteřině vtažen zpátky do minulosti, střípky vzpomínek na jejich společný život v loftu se mu začaly promítat před očima - jejich poprvé, jejich zmrzlinový polibek, jejich loučení před New Yorkem, jejich hádky, radosti, večery strávené jen spolu, jako by byli normální pár - to všechno se najednou proměnilo do několika vteřinového filmu, při kterém se Justin usmíval a přes to nemohl zabránit slzám v tom, aby si našly cestu ven.
"Jsi v pořádku?" přišel k němu Brian a položil mu ruku na rameno, jeho oči ho upřeně pozorovaly.
"Uhm, jo, neboj. Já jen... vypadá to tady pořád stejně."
"Jo no... neměl jsem čas na dekoraci," ušklíbl se Brian.
"To je dobře. Miluju loft takový, jaký je."
Brian se usmál a pohladil Justina po vlasech. Chyběla mu ta jejich hebkost, navíc mu za ty tři měsíce narostly ještě o pár centimetrů, takže Justin o to víc připomínal to sluníčko, kterým byl.
"Měl by ses vysprchovat, ať nenastydneš," navrhl Brian, když si uvědomil, že má Justin naprosto promočené oblečení.
"To ty taky," zasmál se Justin.
"Tak to bychom si asi měli hodit mincí," uchechtl se.
"Znám lepší řešení."
Justin vzal Briana za ruku a s úsměvem na rtech se na něj podíval, následně ho začal vést ke koupelně a jakmile byli uvnitř, tak sebe i Briana zbavil veškerého oblečení. Hned na to si společně stoupli pod horký proud vody, zatímco svá těla tiskli k sobě, aby se rychleji zahřáli... ale převážně proto, že chtěli cítit blízkost toho druhého.
"Třeseš se," zašeptal Brian. "Je ti zima?" a instinktivně ho objal pevněji.
"Ne," usmál se Justin. "Jenom jsem šťastný, že jsem s tebou... že mě držíš."
Brian se usmál a Justina následně stiskl ještě víc. "I já jsem rád, že tě držím, Sunshine... víc, než cokoliv. Chyběl jsi mi a to přímo neskutečně."
"Ty mně taky, Briane. Tak moc, že jsem musel sednout do letadla a tady jsem..." Justin si nervózně skousl ret.
"Jsem rád, že si to udělal, Justine."
Justin se pousmál a následně se natáhl, aby dosáhl na Brianovy rty, které hned na to políbil - něžně a pomalu. Užívali si každou jednu vteřinu, jejich polibky byly mazlivé a téměř nekonečné, jak ani jeden nechtěl přestat, skoro jako by se báli, že když své rty rozpojí, ten druhý hned zmizí. Jenže potřeba se pořádně nadechnout se nakonec přeci jen dostavila... a oba cítili neskutečnou úlevu, když muže, kterého milovali, stále viděli před sebou.
"Otoč se," usmál se Brian, chtíč se mu odrážel v očích.
"Jdeš na to rychle," zasmál se Justin laškovně.
"Sklapni a udělej to," Brian semknul rty a následně si je přejel jazykem.
"Panovačný jako vždy."
Justin se smíchem protočil oči, ale udělal, jak Brian přikázal. Nedočkavě čekal, co bude následovat a když následně na zádech ucítil Brianovu ruku s mýdlem, zachvěl se. Brian mu začal mýt záda krouživými pohyby, zatímco Justina líbal na jeho šíji, čímž si od něj vysloužil tiché steny.
"To je příjemné," vydechl Justin a přivřel slastí oči.
"Myslel jsem si, že by se ti to mohlo líbit," usmál se Brian. "Vždycky si to miloval," a následně svoje rty přitiskl na místo na Justinově krku, kde věděl, že je velice citlivý a začal sát, zatímco rukou našel Justinovu erekci, kterou ihned začal třít až v mučivě pomalém tempu.
Justin následkem toho zalapal po dechu a instinktivně si zapřel tělo o to Brianovo a hlavu si položil na jeho rameno, oči měl stále přivřené a nechával Briana, aby ho svými rty, jazykem a rukou přiváděl k šílenství, zatímco jeho dech čím dál víc zrychloval a těžkl.
Brian dokonce Justinův krk několikrát jemně stiskl zuby, což Justinovi vyslalo po páteři téměř elektrické výboje, zatímco v Brianově ruce tvrdl ještě víc, pokud to bylo vůbec ještě možné.
A čím víc cítil, že se blíží k vyvrcholení, tím víc potřeboval, aby Brian tempo svojí ruky zrychlil, jenže ten byl odhodlaný si s ním hrát co nejdéle. A tak Justin začal pohybovat boky dopředu a dozadu, jeho tvrdý, citlivý a pulzující pták klouzal sem a tam v Brianově mokré dlani a Justin byl na samém okraji blaha.
"Zpomal," zašeptal mu Brian vzrušeně do ucha. "Ještě se neudělej..."
To se Brianovi snáz řeklo, než se Justinovi plnilo, ale ten statečně zatnul zuby a svůj orgasmus, který byl doslova pouhé vteřiny daleko, si odepřel.
Následně se otočil čelem k Brianovi a hladově se zmocnil jeho rtů. Líbali se vášnivě, hluboce a drsně. Netrvalo dlouho, než byly jejich rty jednou tak velké, rudé a neskutečné citlivé. Takové polibky nezažily už spousty let. Tyhle polibky totiž nejvíc odrážely jejich emoce a těch byli oba momentálně plní.
Vzápětí začal Justin líbat každý centimetr Brianovy kůže od krku, přes hrudník a bříško až k jeho nejcitlivějšímu místu. Jen Justinovy prsty Briana přiměly zalapat po dechu, a když ho Justin následně začal sát, měl velký problém udržet si balanc.
Fuck! Brian skoro zapomněl, jak zatraceně úžasný pocit to je. Nikdo v tomhle nebyl tak dobrý, jako právě Justin. Jen on ho dokázal přivést do tohohle stavu naprosté rozkoše.
Jakmile Justin na jazyku ucítil chuť Brianovo preejakulátu, věděl, že musí přestat a vyhoupl se zpátky na nohy. To vzrušení, které měl Brian vepsané ve tváři, bylo pro něj naprosto fascinující. Brian mohl mít stále kohokoliv chtěl a přes to to byl on, kdo jako jediný měl na Briana takový vliv... jediný, o koho Brian stál.
Justin následně přerušil tu malou mezírku, co mezi sebou měli a natiskl se na Brianovo horké tělo, ruce ovinul kolem jeho krku a hluboce se zadíval do Brianových vzrušených očí... "Miluju tě, Briane," vydechl v blízkosti jeho rtů.
"Taky tě miluju, Sunshine."
Pro Justina bylo stále zvláštní slyšet Briana říkat ta slova, ale bylo to zároveň tak krásné, že ten horký pocit, co se mu právě rozléval v hrudi, byl naprosto nepopsatelný. Právě teď chtěl zapomenout na všechny problémy, kterým čelí a čelit ještě budou... právě teď tu byli jenom oni dva a láska, kterou k sobě cítili, byla tak hmatatelná, že oba nemohli být šťastnější.
Následně se jejich rty znovu setkaly, zatímco jejich ruce hladily každý kousek kůže toho druhého. Jejich vzdechy, steny a sem tam i radostný smích byly slyšet snad na míle daleko.
"Chci... tě... cítit... uvnitř..." šeptal Justin dychtivě mezi jejich polibky.
Brian se usmál a ještě jednou vsál Justinův ret do těch svých, na což si z poličky vzal kondom, který mu Justin nasadil. Poté si ho k sobě otočil zády a nejprve si ho dvěma prsty připravil, zatímco v ruce opět třel jeho erekci. A jakmile věděl, že je Justin dostatečně uvolněný, chytil ho za boky a začal do něj pronikat, pomalu a něžně. S každým centimetrem Justin zalapal po dechu, a jakmile se Brian dostal až k Justinově prostatě, byl v naprosté euforii.
Jejich těla byla jako jedno, byli sehraní a milovali se, jak nejdéle to bylo možné, oba oddalovali své orgasmy co nejusilovněji, vychutnávajíc si každou vteřinu, kdy cítili teplo a blízkost toho druhého. A pak konečně vyvrcholili - společně a intenzivně.
####
Po sprše se vzájemně osušili a Brian půjčil Justinovi nějaké svoje oblečení. Díky tomu, jak jeho tělo zmužnělo, mu sedělo víc, než kdy dřív a navíc mu i slušelo tak moc, že Brian měl problém z něj držet pohled.
"Co?" zasmál se Justin, když viděl, jak se na něj Brian dívá.
"Vypadáš..."
"Jak? Směšně? Úděsně?"
"Nádherně bych preferoval spíš. A sexy..."
"Sexy, hmm?"
"Přesně tak. Tak sexy, že jsem díky tobě připravený na druhé kolo," Brian šel k němu a objal ho kolem pasu.
"Vždycky jsi připravený na druhé kolo," zasmál se Justin. "Ale... tak trochu umírám hlady," na důkaz mu zakručelo v žaludku.
"Oh, tak to nám věci trochu komplikuje," ušklíbl se Brian. "Ale nerad bych, abys mi tu opravdu umřel, takže... na co máš chuť? Objednám to."
"Čínou bych asi nepohrdnul."
"Tvé přání je mi rozkazem," ještě Justina políbil a následně to šel vyřídit.
Justin šel mezitím na menší prohlídku loftu, možná, že byl pořád stejný, ale bylo to už 7 let, co tu byl naposledy a on chtěl vidět každý centimetr, pokud možno. Měl však stále problém uvěřit tomu, že je opravdu tady, když se ráno probudil ani ve snu by ho nenapadlo, že jeho cesty povedou právě sem...
"Co tu děláš?" Brian ho následoval do ložnice.
"Koukám se tady..."
"Myslím, že už jsi všechno dávno viděl," uchechtl se Brian.
"Možná, ale už je to spoustu let... chci si všechno vychutnat. Mimochodem, kam si dal moje obrazy?"
"Uhm, ještě jsem úplně nevymyslel, kam je pověsím."
"Briane, to po tobě nikdo nechce... jen mě zajímá, co si s nimi udělal."
"Možná nechce, ale já to chci. Prozatím je mám ale schované v Kinnetiku..."
Brian nemluvil tak úplně pravdu... teda v Kinnetiku opravdu byly a opravdu si je plánoval pověsit, avšak už dávno moc dobře věděl, kam přesně by si je vystavil, jenže nemohl... nedokázal by se na ně denně dívat s myšlenkou na to, kdy konečně Justina uvidí. A i přes to, že ho právě teď vidí, ani on není tak naivní, aby si myslel, že snad těchto několik úžasných chvil nakonec nedojde ke svému konci... Justin nakonec zase odejde, Brian to ví, jenže ještě není připravený na to zjišťovat, kdy přesně to bude a stavit se k tomu čelem..
"Oh..."
"Vadí to?"
"Ne, vůbec ne. Jen jsem... se na ně chtěl podívat."
"Můžu ti je ukázat zítra," usmál se Brian s nadějí v očích, že tu snad Justin ještě zítra bude.
Jenže od Justina si vysloužil pouze neurčitý úsměv, od kterého si toho nedokázal moc odvodit, přes to však doufal, že s ním ještě nějaký čas před sebou má.
"V tom případě se ale podívám, na jaké sexuální hračky používáš můj šuplík," zasmál se Justin a začal ho otevírat.
"Počkej!" vykřikl Brian, ale už bylo pozdě.
"Co to..?" Justin zůstal naprosto v šoku, když se mu naskytl pohled na obsah jeho bývalého šuplíku. "Briane?"
"Přísahám, že nejsem žádný stalker... i když to tak může vypadat," uchechtl se nervózně.
"Ty sis schovával všechny články, co o mně kdy napsali?"
"Patetické, co?" ušklíbl se. "Já jen... byl to jediný způsob, jak ti být alespoň trochu na blízku... navíc jsem na tebe byl a stále jsem hrozně pyšný za to všechno, co jsi dokázal..."
Justin mu na to nic neřekl a stále zíral do šuplíku, Brian měl skoro pocit, jako by byl duší najednou úplně někde jinde a tak šel blíž k němu a pohladil ho po zádech. "To jsem tě tak moc zaskočil?"
"Ne... já jenom... nechápu, jak jsem mohl být takový idiot a nevrátit se."
"To už jsme řešili, Justine, je to už minulostí..."
"To jsem si taky myslel, jenže myslím, že my oba víme, že to, co se jsem nám udělal, bude pořád s námi..."
Brian mohl vidět, jak hrozně se Justin cítí a tak udělal to jediné, co v tu chvíli mohl - pevně ho objal, aby mu ukázal, že mu všechno už dávno odpustil, že se s ním chce dívat pouze na budoucnost a minulost nechat minulostí.
Jenomže když Justin následně vedle novinových výstřižků uviděl i tolik známou krabičku, nemohl už jednoduše zabránit tomu, aby mu slzy tekly proudem. "Ty sis je opravdu nechal?"
"Nechal... nikdy jsem nepřestal doufat, že bychom je přeci jen mohli použít," Brian se nervózně pousmál, skoro měl pocit, jako by tu Justina žádal o ruku a čekal na to, jaká bude jeho odpověď.
Jenže než mohl Justin cokoliv říct, ozval se zvonek, který oběma připomněl, že si objednali jídlo a tak, zatímco Brian pro něj došel, Justin se snažil alespoň trochu vzpamatovat.
"Justine, tvoje čína je tady!" zakřičel na něj Brian z kuchyně.
Justin si rychle otřel rukávem slzy a následně se vydal za ním.
"Cítíš se líp?" zeptal se Brian, když za ním dorazil.
"Ani ne, ale... bude to dobrý. Zvlášť když cítím tu dobrotu, tak mám pocit, že mi hned díky ní bude lépe," Justin se pousmál.
"Tak se posaď," pobídl ho Brian s úsměvem.
Justin poslechl a společně následně povečeřeli, ačkoliv to byla večeře dost pozdní, a i když by Brian něco takového rozhodně jindy neudělal, právě teď mu bylo úplně jedno, že se tu láduje uprostřed noci. Jediné, na co se dokázal soustředit, byl Justin, který byl v jeho očích naprosto dokonalý.
"Uhm, v New Yorku možná máme tu nejlepší pizzu... ale na čínu v Pittsburghu nemá nic... úplně jsem zapomněl, jak je vynikající," zasmál se Justin, který byl viditelně uvolněnější.
"Jsem rád, že sis pochutnal," Brian se natáhl a políbil ho na spánek.
"A naprosto jsem se přežral, mám pocit, že prasknu."
"Tak si běž lehnout, za chvíli za tebou přijdu, jen tu trochu uklidím..."
Justin nijak neprotestoval a těžkou chůzí se dopravil do ložnice, zatímco Brian poklidil. A jakmile měl hotovo, tak za sebou pozhasínal a vydal se za Justinem, ačkoliv pro něj bylo stále těžké pochopit, že vedle něj dneska bude usínat...
"Jsem ta... dy," Brian se zarazil u vchodu do ložnice, když uviděl Justina jak na posteli klidně oddechuje naprosto polapený v říši snů a při pohledu na něj nebyl schopný zabránit si v přihlouplém úsměvu.
Ach, Sunshine...
Následně ze sebe sundal oblečení a lehl si k němu, tělo na tělo, co nejvíc to šlo a vzápětí ho pozoroval, až dokud sám neusnul.
####
Brian byl díky včasnému probuzení před budíkem schopný informovat Teda, že se dneska nedostaví do Kinnetiku a ať na všechno dohlédne sám, samozřejmě bez jakéhokoliv odůvodnění a následně si šel ještě na několik hodin lehnout. Po celou dobu se tiskl k Justinovi, který stejně jako on spokojeně spal.
A v momentě, co Brian nabral vědomí, odpočinutý jako už hodně dlouho ne, rozhodl se Justina probudit jediným možným a hlavně příjemným způsobem, který zahrnoval jeho ruku na Justinově ranní erekci...
"Vstáváme, Sunshine," zašeptal mu do ucha a následně mu začal hruď zasypávat polibky.
"Uhmmm... aah, ffu-ck, Briane..."
"Říkal jsem si, že si zasloužíš pořádné probuzení."
"Jsi tak pozorný," Justin se natáhl a Briana vášnivě políbil.
"To já jsem vždycky," na rtech mu přistál samolibý úsměv.
A hned na to Justina dovedl za pomocí ruky a následně i pusy až na pokraj rozkoše, kterou Justin ještě několik minut musel vydýchávat.
"To bylo úžasnýýý... teď už mi ke spokojenosti chybí jen jediná věc..."
"Bojím se zeptat jaká," Brian se uchechtl.
"Vydatná snídaně," usmál se Justin nevinně.
"Zdá se mi to nebo by ti k životu stačil jen sex a dobré jídlo?"
"Co víc si přát, že?"
"Hmm... ale obávám se, že tady toho moc nemám... takže máme jenom dvě možnosti - dojít něco koupit anebo..."
"Zajít do jídelny," domyslel si Justin.
"Pokud se na to cítíš, tak klidně můžeme."
Justin nemohl zrovna tvrdit, že by se na to cítil, ale zároveň nemohl ani popřít to, že ho ta představa víc, než lákala. Debb neviděl ještě mnohem déle, než Briana a tak nějak se děsil setkání s ní, jenže příležitost ji vidět rozhodně nehodlal propásnout jenom kvůli svému strachu...
No comments:
Post a Comment