BEZ VAROVÁNÍ
Brian s Justinem byli na cestě do útulku, oba střídavě zívající, protože byli příšerně unavení. Minulý večer byli, i přes protesty, kluky vytaženi do společnosti a klidný večer, který měl trvat jen pár hodin a obsahovat pár skleniček, se nakonec zvrtl a oni se dopravili domů téměř v 4 ráno. Ne, že by si to neužili, to naopak - vypnout, kvůli ničemu se nestresovat a užívat si v kruhu svých přátel, bylo po dlouhé době rozhodně fajn. Ale když jim v 10 ráno zazvonil budík, tolik fajn už to nebylo. Justin měl však motivaci v podobě Baileyho, zatímco Brian se snažil za každou cenu bránit tomu vylézt z postele, předstírajíc, že je unavený ještě víc, než ve skutečnosti byl, v naději, že se Justin vydá za Baileym sám, což sice věděl, že by Jess neoceňovala, ale cokoliv, aby se vyhnul té procházce, na které byl přesvědčen, že se teprve ukáže, jak moc je neschopný starat se o psa. Ale Justinův slib, že si další měsíc bude muset vystačit se svojí pravačkou, pokud okamžitě nevyleze, byl dostatečně přesvědčivý.
"Co je?" zbystřil Brian periferním viděním, jak se Justin culí.
"Ale nic," zasmál se.
"Justine," přecedil.
"Já jen... obvykle jsem to já, kdo je nervózní... je zvláštní vidět tak tebe..."
"Nejsem nervózní."
"Ehmm..."
"Fuck you."
"To by se ti líbilo," Justin se natáhl a Briana políbil na tvář, zatímco ruku položil v těsné blízkosti jeho rozkroku.
"Snažím se soustředit, Sunshine, takže... mohl bys?"
"No jo, ty bručoune," ušklíbl se.
Brian protočil oči a zbytek cesty se snažil uklidňovat tím, že přeci nemůže být tak nemožný, jak si myslí. S Murphym mu to fungovalo, byli sehraná dvojka, trávit s ním čas venku byla v podstatě velká náplň jeho dne... ale to už je přes 20 let stará záležitost. Shit.
"Briane, tady!" zakřičel Justin náhle a přiměl Briana dupnout na brzdu.
"Fuck! Co je?"
"Málem si to přejel... už jsme tady."
"Oh. Aha."
"Ty jsi fakt nervózní."
"Mohl bys přestat?"
"Je to jen procházka, Briane... navíc já i Jess tam budeme taky."
Brian si povzdychl, sám nechápajíc, proč je z toho až takhle nervózní. Přišlo mu to komické a o to víc ho štvalo, že je toho Justin svědkem. Na druhou stranu věděl, že jeho chování vůči Justinovi nebylo fér.
"Jen nechci, aby sis uvědomil, že jsem naprosto nemožný."
"Ty a nemožný, Briane? Vím, co dokážeš," odepnul si pás a přisunul se blíž k němu.
"Myslím, že moje nadání v posteli nemá s tímhle nic společného," zasmál se.
"Jsi skvělý ve spoustě věcech, ne jen v posteli," za bradu si Briana otočil k sobě a spojil jejich rty v jedny.
"To se teprve uvidí," ušklíbl se.
"Tak, abychom to šli zjistit," mrkl na něj.
Brian se usmál a ještě jednou Justina políbil. Poté vystoupili, vzal ho kolem ramen a společně se vydali dovnitř... už si tu pomalu začínali připadat jako doma. A Jess je jako obvykle nadšeně přivítala.
"Bailey už na nás čeká venku s mým kolegou Markem, takže můžeme rovnou vyrazit, co vy na to?"
"Už?" zhrozil se Brian.
"Ano. Je nějaký problém?"
"Ne, všechno v pořádku," odpověděl Justin s úsměvem. "Že, Briane?"
"Samozřejmě."
"Tak skvěle. Pojďte za mnou."
Jess je opět zavedla na místo, kde měli tu čest aportovat s Baileym. Ten tam seděl poslušně při Markově noze - který mimochodem padl do oka, jak Justinovi, tak Brianovi a oba si toho všimli, když se poté střetli pohledy - a hned, jak Justina, tak i Briana zahlídl, stoupl si a začal skákat na zadní, což zapříčinilo, že když k němu Justin přišel, v podstatě se objali.
"Taky tě rád vidím, kamaráde... bože, ty jsi těžkej," zasmál se a měl co dělat, aby si udržel balanc.
"Dost, Bailey," okřikla ho Jess a ten se tak Justina hned pustil.
"Díky," usmál se na ni, že mu zabránila, aby ho povalil.
Brian to jen zpovzdálí pozoroval a opravdu se bál k Baileymu přiblížit, ne že by na tom byli tak dobře, aby ho Bailey vítal podobně, Brian bude překvapený, pokud se vůbec nechá opět pohladit, ale přeci jen nechtěl riskovat, že by ho Bailey zašpinil packami.
"Briane, pojď sem, přivítej se s ním!" zavelel mu Justin.
"Uhm, už běžím," snažil se předstírat nadšení.
Došel až k Baileymu, který naopak trochu ubral na svém nadšení, ale rozhodně se nedalo říct, že by mu byl Brian lhostejný a dal mu to jasně najevo, když se mu začal otírat o nohy, zatímco se radostně vlnil. Fuck, moje Gucci kalhoty.
"Uhh, Justine, mohl bys... mě zachránit."
"Pojď sem, kluku, nechceme, aby naše značková královna dostala infarkt."
Brian ho sjel pohledem říkajícím 'To si vyžereš' a Justin mu opětoval škádlivý úsměv, který naopak znamenal 'Už se těším'. Poté jim Jess zavelela, že je na čase vyrazit.
"Ale ještě jedna věc... kdo vezme vodítko?" podívala se na Briana s Justinem... převážně na Justina.
"Ehm, asi..." začal Justin a podíval se po Brianovi, který ani nedutal. "Asi já teda."
"Dobře," usmála se Jess. "Pak si to můžete vyměnit," věnovala pohled Brianovi, který se duší teleportoval do jiné dimenze.
"Super," odpověděl Justin za Briana.
"Teď mu ho připněte a můžeme jít."
Justin se nadšeně vydal k Baileymu uskutečnit požadavek Jess, jenže Bailey se začal krčit za Markovou nohou.
"Nerad chodí na vodítku," vysvětloval mu Mark. "Podržím vám ho," Mark klesl na bobek a chytil Baileyho za obojek.
"Díky," Justin mu věnoval úsměv a sehnul se k Baileymu, na což ho úspěšně připnul.
"Není za co," mrkl na něj s úsměvem.
Justin v tu chvíli zrudl a nevěděl, jak reagovat, proto nereagoval a zase si stoupl a hned byl svědkem toho žárlivého výrazu, který měl Brian přes celý obličej. Skoro měl pocit, že po Markovi skočí... těžko ale říct, jestli proto, aby dal najevo, že Justin patří jemu nebo, aby ho přizval do trojky. Na zjišťování už ale nebyl čas, protože všichni kromě Marka vyrazili na cestu.
Justin byl trošku v popředí, protože ho Bailey natěšeně táhl k parku, kam měli namířeno a kde to miloval, Justin skoro letěl a Brian s Jess se v pozadí uchechtávali.
"Zdá se, že jsme zůstali na ocet," zasmála se Jess.
"Jo no... snad se nepřizabijou."
"Nebojte, Justin bude v pohodě. Je to přirozený talent."
"Heh, jo to on je, v hodně věcech," uchechtl se Brian. "Pardon," všiml si výrazu Jess.
"V pořádku, je hezké, jak vám to funguje."
"No nebylo tomu tak vždycky."
"Ne jo?"
"Hmm. Býval jsem tak trochu idiot a neuvědomoval si, co mám... dokud jsem ho skoro několikrát neztratil."
"Tak hlavně, že teď už to víte."
"Jo," usmál se Brian při pohledu na Justina, který pořád popobíhal za Baileym.
"A jsem ráda, že jste se rozhodl jít do Baileyho adopce."
"Justin umí být velice přesvědčivý."
"Takže jinak byste do toho nešel? Víte, že už jsem vám říkala, že si musíte pouto vytvořit vy oba..."
"Nebudu lhát, Justin je hlavní a z počátku jediný důvod, proč jsem do toho šel, ale... neříkejte to Justinovi, možná se mi ta představa mít Baileyho doma, začala líbit."
"A vy jste se začal líbit jemu," zasmála se.
"Očividně - zázraky se dějou. Justina si ale zamiloval... čemuž naprosto rozumím," pousmál se.
Jess mu úsměv opětovala a oba následně zrychlili krok, na což se jim podařilo dostihnout Justina s Baileym, který už začínal mírně panikařit.
"Zastav, Bailey," zavelela Jess a Bailey okamžitě zastavil.
"Páni, wow... to jsem mohl zkusit," vydýchával se Justin. "Začínal jsem mírně panikařit, že se mnou vymete zem," zasmál se.
"Jde vám to skvěle," uklidňovala ho Jess. "Za chvíli budeme v parku. A Baileymu normálně říkejte zastav, pomalu, k noze... je už na to naučený."
"Super," usmál se od ucha k uchu následkem úlevy, že nebude muset opakovat to, co před chvílí.
Následně se dali opět na cestu a během pěti minut byli v psím parku, kde si našli volný plácek a odložili věci.
"Vzala jsem vaši oblíbenou hračku," usmála se na Briana, kterému se v očích značil horor.
"Jupíí," neodpustil si ironii, ale po minule se cítil o něco sebevědoměji.
Následně Jess rozložila deku, kam se posadila a nechala, aby se Justin s Brianem společně s Baileym vyblbli. Byl to především Justin, který blbnul jako malý kluk a pobíhal s Baileym sem a tam, ale ani Brian nebyl tak pozadu. Vlastně si to ke svému překvapení užíval víc, než čekal.
A nakonec to byl i Justin, kdo se šel posadit k Jess na deku, aby si trochu odpočinul, zatímco Brian pokračoval v tahanici o provaz, který Bailey očividně miloval. Justin z nich nemohl spustit zamilovaný pohled.
"Co je?" podíval se po něm Brian.
"Miluju tě."
Brian se pousmál a chtěl opáčit stejně, jenže následkem nepozornosti byl Baileym stržen k zemi a ten jeho momentální bezbrannost využil k tomu, aby mu olízal celý obličej.
"Aaaa, Bailey... může mi... někdo... pomoct!?"
"Myslím, že se mu líbíš," smál se Justin.
"Rozhodně," reagovala Jess stejně.
"Bailey! Pusť mě... fuck... moje oblečení... Justine!"
"No joo, už běžím," jak řekl, tak i udělal a Briana vysvobodil.
"Jsem totálně oslintanej... eww," utíral si obličej, co to šlo. "Co?" všiml si Baileyho uraženého výrazu.
"Myslím, že sis to s ním právě pořádně pohnojil," rozesmál se Justin nanovo.
Brian se na něj zamračil, ale následně si ho za zátylek přitáhl k polibku, což zapříčinilo, že na něj Bailey hlasitě štěkl. Brian po něm hned střihl pohledem, kterým mu jasně říkal, komu Justin patří. Bailey však nasadil odhodlaný výraz a i Justin věděl, že už není úplně stoprocentně jenom Brianův.
"Tak co, připraveni vrátit se zpátky?" ozvala se Jess.
"Ty jo, už?" zadivil se Justin.
"No jo, už jsme tu hodinu..."
"Uteklo to," zasmutnil si Justin. "Ale je pravda, že mám dost."
"To jsme dva," ušklíbl se Brian. "Těším se do postele."
"Hmm," ta představa se zalíbila i Justinovi.
"Tak půjdeme," usmála se Jess. "A tentokrát je to vaše, Briane," natáhla ruku s vodítkem.
Fuck!
"Ale jestli mi uteče, není to moje vina," převzal vodítko a zamířil k Baileymu, který kupodivu, nejspíš následkem vyčerpání, tentokrát nevzdoroval a nechal se připnout.
Následně se vydali na cestu, a ač se Brian hrozil, že poběží za Baileym stejně jako Justin, byl mile překvapen, že tomu tak nebylo, především proto, že využil rady Jess a dával Baileymu pokyny, které opravdu poslouchal, a tak si Brian držel samolibý úsměv, když viděl, jak se Justin tváří dotčeně, že jemu to nešlo ani zdaleka tak dobře.
"Tak jak to šlo?" uvítal je Mark zpátky.
"Skvěle," usmál se na něj Brian a sjel ho od hlavy až k patě.
"To rád slyším," opětoval mu stejný pohled.
"Eheh," odkašlal si Justin. "Jo, šlo to moc dobře," usmál se na Marka od ucha k uchu.
Ani jeden moc netušili, jestli se snaží přimět toho druhého žárlit anebo tu rozjíždí svoji dávnou hru, kterou už dlouho nepoužili, ale pravdou bylo, že se to líbilo jim oběma a Mark si užíval tu jejich náklonnost. Až všichni tři zapomněli na ten fakt, že se tam nachází i Jess, která se po chvíli ozvala, aby se připomněla...
"Marku, odvedl bys Baileyho do klece?"
"Ehm, jasně."
Justin s Brianem se s ním narychlo rozloučili, stejně tak s Markem, který jim věnoval ještě jeden úsměv a poté společně s Baileym odešel.
"Tak doufám, že jste si to užili," usmála se Jess.
"Neskutečně," zaradoval se Justin.
"Jo, nebylo to tak špatný, jak jsem čekal," přiznal Brian.
"Líbilo se ti to, to nezapřeš," Justin se natáhl a políbil ho.
"To jsem moc ráda a vy jistě budete rádi, když vám řeknu, že pokud příští procházka půjde jako ta dnešní, budete si ho moc konečně vzít domů."
"Co?" vydechl Justin zaskočeně. "Tak brzo? Myslel jsem, že..."
"Umíte to s ním a Bailey se s vámi - oběma - cítí dobře, to na něm poznám... a přijde mi nesmysl oddalovat to, že by mohl mít konečně milující domov, takže ano - tak brzo."
"Bože můj," Justin se zcela neovládl a běžel Jess obejmout. "Díky!"
"Není za co, to já děkuju, že o něj tak stojíte. Ale nezapomeňte, tohle byla ta snazší část - až ho budete mít doma, bude to úplně něco jiného... takže se na to začněte připravovat."
"Věřte mi, Jess, nebyl jsem nikdy připravenější."
"V tom případě se můžete těšit na příští procházku, která proběhne bez mého dozoru a jestli to zvládnete, začneme pracovat na tom, aby šel s vámi domů."
"Já jsem tak rád."
Jak se Justin radoval a Jess sdílela jeho nadšení, tak si ani neuvědomili, že Brian nic neříká - ten tam totiž ve skutečnosti stál naprosto zaskočený informací, kterou právě zjistil. Jak, že už si ho budeme moct vzít domů?
"Briane, není to skvělá zpráva?" přispěchal k němu Justin a skočil mu kolem krku.
"Uhm, úžasná."
Jess se s nimi následně rozloučila a Justin se celou cestu domů nemohl zbavit úsměvu. Za to Brian tam seděl naprosto beze slov a upřeně se soustředil na cestu před sebou. Ano, věděl, že to přijde a ano dnešní procházka, které se tak bál, byla nakonec mnohem lepší, než čekal, ale... Tohle je sakra brzo!
"Jsi v pořádku?" uvědomil si Justin, že Brian nemluví.
"Jo. Proč bych nebyl?"
"Protože si neřekl ani slovo za dobu, co jedeme."
"Soustředím se na řízení."
"Prosím tě, v tomhle jsi jak ženská, zvládáš milion věcí najednou..."
"V životě jsem se necítil víc uražen."
"To proto, že už si ho můžeme vzít domů?"
"Skoro," dodal Brian.
"Tak skoro. Neříkej mi, že zas měníš názor?"
"Ne, neměním. Jenom... jsem netušil, že to bude tak brzo."
"To já taky ne, ale jsme připraveni, já to vím."
"Fakt mám pocit, jako bychom si pořizovali dítě."
"I na to jednou dojde," usmál se Justin. "A říkal si, že tohle je skvělá příprava."
"Anebo to bude ukázka toho, že jsem neschopný být tátou... a ty radši utečeš za někým jiným, kdo toho bude schopný... například, jak se to jmenoval... Mark?"
"Tak za prvé, jsi skvělý táta Gusovi, proč by to mělo být s naším dítětem jinak? Za druhé, nikdy ti neuteču, tak si na to zvykni. A za třetí... dělal si na něj oči úplně stejně jako já, takže..."
"Gusovi možná prospívá, že mě tolik nevídá. Nicméně Markovi jsem pouze dával najevo, že co je moje, to je moje..."
"Víš, že to není pravda."
"Že nejsi můj?" ohlídl se po něm.
"Ne! Nebo ano - jsem," zasmál se. "Není pravda, že by Gusovi prospívalo, že tě nevídá. Co se týče Marka - řekl bych, že si ho spíš svlékal pohledem..."
Brian se pouze usmál, čímž Justinovi naznačoval svou odpověď ohledně Marka, za což si od Justina vysloužil pohlavek. Co se týče Guse, tak chtěl věřit tomu, že má Justin pravdu.
Vzápětí jejich cesta pokračovala už mnohem veseleji, a když konečně dojeli domů tak, ač si slíbili, že si tento víkend užijí co nejvíc sexu, co budou moct, nakonec ani jeden neodolal a hned jak se rozvalili v posteli, tak usnuli v objetí. Ale co, mají před sebou ještě celou neděli, tak to doženou...
No comments:
Post a Comment