Fakt doufám, že mě nechcete za to čekání zabít🙈 A moc moc přeji, abyste si novou kapitolu užili❤ Snad čekání na tu další nebude už tak dlouhé, ale už jsem se naučila radši nic neslibovat... jen musíme všichni doufat, že mě brzo popadne nějaká psací mánie a díly mi půjdou hezky od ruky, jeden za druhým😅😊
VAROVÁNÍ 18+
Brian seděl na gauči a díval se na textovku na Justinově telefonu pořád a pořád dokola... jakoby snad doufal, že sama zmizí. Nebo že se ukáže, že to byl jenom zlý sen. Jenže čím dál víc si uvědomoval, že to je krutá realita.
Omlouvám se. Chybíš mi. Zopakoval si Brian v hlavě už asi po sté. Byl tak hrozně naštvaný. Ale nebyl si jistý, jestli víc na Justina nebo na sebe... že si dovolil věřit, že on a Justin by zase mohli... vlastně víc, než naštvaný, byl zlomený. Protože jestli tohle znamená to, co si myslí, je mezi ním a Justinem opravdu konec, jelikož přes něco takového by se nedokázal nikdy přenést. Ne přes ten fakt, že by Justin mohl ještě někdy mít něco společného s tím pitomým houslistou, který je téměř zničil. A především přes to, že mu Justin lže... že mu něco tak podstatného zatajuje.
Byl připravený na Justina vyletět, bylo mu jedno, že jsou 4 hodiny ráno nebo že Justin spí... chtěl to s ním vyřešit hned teď... nedokázal by si jít lehnout jako by nic a čekat do rána, zbláznil by se. Pokud měl být mezi nimi konec, tak ať je dřív, než později. Jenže těsně, než se zvedl, ho něco napadlo... něco, čím by si svou bláznivou, ale nejspíš pravdivou teorii mohl ověřit.
Hned na to vzal Justinův telefon opět do ruky, v jeho kontaktech našel jméno toho mizery a po hlubokém nádechu zmáčkl zelené tlačítko. Ruce se mu tak klepaly, že ten telefon skoro ani nedokázal dát k uchu. Pak se začalo ozývat zvonění, které trvalo tak dlouho, že Brian svůj ubohý pokus, téměř vzdal a pak se to stalo...
"Justine? Justine, bože, ani nevíš, jak jsem rád, že voláš... chci ti toho tolik říct... omlouvám se, nechtěl jsem to udělat... Justine, jsi tam?"
Brian byl naprosto paralyzovaný. Jeho poslední zbytky naděje, že se jedná o jiného Ethana, byly právě doslova zašlapány do země. Tohle byl Ethan. Ethan Gold. Podělaný houslista, který Justina zblbnul natolik, že Briana opustil. A který měl nakonec tu drzost Justinovi zlomit jeho romantické srdce. Sunshine, jak si sakra mohl?
"Justine, prosím, řekni něco..."
Brian se nadechoval k odpovědi, připravený poslat toho mizeru kamkoliv, kam jen bude možné, krev se v něm doslova vařila a byl ve stavu, kdy mít Ethana po ruce, pravděpodobně by ho zabil. Jenže, než stihl cokoliv říct, rozsvítilo se světlo a Justin stál mezi dveřmi rozespalý...
"Briane, co se děje? Proč nespíš?" Justin si mnul oči a tak nebyl schopný do poslední chvíle vidět, co se děje... a pak to uviděl. Brian držel jeho telefon. "Briane, proč máš můj telefon? Ty s někým mluvíš?"
Brian v zaskočení ten hovor téměř položil, ale nakonec v sobě našel všechnu sílu, co měl, zvedl se, šel k Justinovi a řekl: "Někdo s tebou chce mluvit, tady máš..." a telefon mu doslova vrazil.
"Co tím myslíš?" Justin byl zmatený, ale když se podíval na displej, všechno pochopil. "Fuck..."
Brian se ironicky zasmál. "Jo - fuck."
"Briane, můžu to vysvětlit."
"To se vsadím. Ale nejdřív si vyřeš svůj hovor, Ian se zdá být celkem zoufalý..."
Brian už na nic nečekal a šel si pro svoje oblečení, které i přes to, že bylo ještě trochu vlhké, si na sebe oblékl. Byl tak rychlý, že byl v podstatě během dvou minut na cestě ke dveřím a k odchodu, ještě před tím byl však svědkem Justinova výbuchu...
"Říkal jsem ti, abys mi už nevolal, zatraceně! Co tím myslíš, že jsi nevolal... co?" Justin se na konci té otázky podíval na Briana a tomu došlo, že byl právě odhalen, jenže to bylo to poslední, co ho teď trápilo. "Nevolej mi. Ani mi nepiš, rozumíš, Ethane?" a Justin hned na to zavěsil.
"Trable v ráji?" uchechtl se Brian.
"Fuck you! Proč jsi mu volal?"
"To je vážně vše, co mi řekneš? Proč jsem mu volal? No třeba proto, že ti uprostřed noci píše, jak mu chybíš..."
"Neměl jsi právo!"
"Nejspíš máš pravdu, Sunshine, protože věř mi, cítím se kvůli tomu víc uboze, než si můžeš myslet, ale... je to lepší, než se od tebe nechat tahat za nos."
"Nic takového nedělám, Briane! Můžeš... můžeš mě prosím vyslechnout... všechno ti řeknu... já jen..."
"Co, Justine? Potřebuješ čas, aby sis vymyslel dobrou lež?"
"Nemůžeš být na mě naštvaný za něco, co se stalo během těch 7 let!"
"Jo, Justine, vlastně můžu... protože jsem na tebe celou dobu čekal a nestál jsem ti ani za blbou zprávu, ve které bys mi řekl, že už se nevrátíš... protože jsme si řekli, že začneme s čistým štítem a tys mi zatajil něco takového, ale ze všeho nejvíc jsem na tebe naštvaný, protože... zrovna on, zatraceně?! Smířil bych se s tím, že si tu měl vztahy, že si žil svůj život, zatímco já se měl naprosto mizerně, smířil bych se s tím, že sis tu užíval, ale... zrovna on?!"
"Není to tak jednoduché..."
"Co není jednoduché, Justine? Že jsi znovu skočil na ty jeho sladký řeči a on tě očividně znovu zradil? Velký překvapení."
"Proč je všechno moje vina?! Mohl jsi zavolat úplně stejně jako já... mohl jsi přijet na návštěvu... mohl jsi udělat cokoliv, ale neudělal jsi nic! Vážně se divíš tomu, že jsem se bál toho, že jsi třeba zapomněl mě milovat... ani ses nepokusil přesvědčit mě o opaku... tak proč jsem já ten špatný, zatraceně?!"
Brian byl Justinovými slovy naprosto vyveden z míry a jeho ironický poloúsměv, který nasadil vždy, když se snažil udržet si tvář toho nad věcí, mu během sekundy zmizel ze rtů. A ač se tomu bránil, jak jenom mohl, oči se mu změnily ve sklo... Justin měl pravdu.
"Hádám, že jsme oba zničili to, co jsme měli... a že už je pozdě na to to zachraňovat."
Ač to bolelo šíleně, Brian v tu chvíli věděl, že už není cesty zpět... že už není naděje na to, že by to mezi nimi mohlo ještě někdy fungovat... bylo toho zkrátka příliš, stalo toho mezi nimi víc, než by kdokoliv jiný unesl - milovali se to ano, ale pořád si jen ubližovali... Justin ublížil jemu a Brian ublížil Justinovi... tohle už nebylo pouze o Ethanovi, ale o všem... a bylo na čase to ukončit dřív, než se navzájem naprosto zničí.
"Co tím myslíš, Briane?"
"Tím myslím, že je na čase přestat si myslet, že by to mohlo vyjít. Tím myslím, že je na čase říct si sbohem, takže - Sbohem, Sunshine," Brian se z posledních sil usmál s vědomím, že Justina vidí naposledy, pak se otočil k odchodu...
"Briane, ne... nedělej to."
Brian to nechtěl udělat, ale byl si moc dobře vědomý, že nemá jinou možnost. Justin tu žil spokojený život, dokud se Brian neobjevil, a i když ho to vědomí vytáčelo, protože on svůj život bez Justina nenáviděl, nehodlal mu zničit to, co si tady vybudoval.
Proto se nadechl a následně odešel. Slyšel Justina volat jeho jméno, ale neotočil se, prostě šel a nezastavil se, dokud nebyl dostatečně daleko na to, aby dokázal popadnout dech...
####
O několik hodin později Brian ležel ve svém hotelovém pokoji, ignorujíc všechny hovory od Teda, Mika a dokonce i Debbie. Bylo to skoro, jako by se všichni nějakým zázrakem doslechli, co se mezi ním a Justinem stalo. I když ono to nebylo asi zas takové překvapení, že volají, Theodor má dost velkou pusu na to, aby už stihl všechny obeznámit, že slyšel Justina, když s Brianem volal. Ale on to s nimi nehodlal rozebírat, jediné, co chtěl, bylo posbírat svoje roztříštěné srdce a být dostatečně funkční na to sednout za tři hodiny do letadla a vrátit se zpátky do toho podělaného Pittsburghu s vědomím, že Justina nadobro ztratil.
Když se mu však na obrazovce objevilo jméno Lindsay, věděl, že to už ignorovat nemůže, protože mohla volat kvůli Gusovi...
"Copak, Linds?"
"Oh, fuck... jsi naživu... je naživu!"
"Ke komu sakra mluvíš?"
"Uhm, jsem v jídelně..."
"Jesus fucking Christ. Oni tě povolali, abys mi mohla zavolat?"
"Nee, máme volný víkend, tak jsme chtěli všechny překvapit..."
"My? Gus je tam taky?"
"Jasně... pozdrav tátu."
"Ahoj, tati!"
"Gusi, sonny boy... ani nevíš, jak rád tě slyším."
"Kde jsi, tati?"
"Uh, jsem v New Yorku."
"Ty jsi se strejdou Justinem?"
"Cože?"
"Strýček Ted říkal, že jsi se strejdou Justinem..."
Fucking Theodor!
"Gusi, dal bys mi zpátky mamku?"
"Tak jo."
"Brzo se uvidíme, sonnyboy.
"Briane?"
"Mohla bys vyřídit Theodorovi, že je bez práce?"
"Čekal, že s něčím takovým přijdeš, mám tě proto upozornit, že ho vyhodit nemůžeš, protože vlastní polovinu Kinnetiku..."
"Ale zabít ho můžu, že?"
"Briane! Alespoň někdo nám řekl, že jsi s Justinem... proč si nikomu nezavolal?"
"Nejspíš proto, že jsem nechtěl, aby to někdo věděl a především proto, že nebylo co říct..."
"To myslíš vážně? Po sedmi letech se s ním setkáš a..."
"Kriste, Lindsay! Mohla bys toho nechat a mohla bys všem říct, aby mi dali pokoj a přestali mi volat a ještě líp, aby se ani nepokoušeli téma Justin přede mnou vytahovat, až dneska večer dorazím?"
"Hádám, že to nešlo dobře?"
"Jesus!"
"Dobře, dobře... už mlčím. Řekneš nám to, až budeš chtít ty."
"To nebude nikdy. Není co říct. U koho zůstáváte?"
"Co?"
"U koho vás mám večer hledat?"
"Oh, u Michaela... budeme u něj."
"Dobře, večer přijdu."
Brian následně telefon zaklapl a někam ho zahodil, bylo mu celkem jedno, jestli to přežil, už opravdu nestál o žádné hovory. Chtěl jenom vypadnout z New Yorku a nejlíp zapomenout na to, že tu někdy byl. Ačkoliv věděl, že to nikdy nedokáže... strávil s Justinem sice jen několik hodin, za které se toho odehrálo víc, než kdy čekal, ale už teď věděl, že na to zapomenout nikdy nedokáže... především na ten polibek, na Justinovy plné, růžové, sladké rty... jeho chuť... jeho doteky...
"Shit..." zareagoval Brian na náhlé a celkem urgentní klepání. "Ta cedulka na dveřích 'nerušit', něco znamená, takže...!" zakřičel v naději, že ten na druhé straně to pochopí, jenže nepochopil, naopak bylo klepání ještě urgentnější.
Brian se proto z posledních sil vyhrabal z postele připravený řvát na někoho z toho podle všeho neschopného personálu, že by se měl naučit respektovat přání lidí, když nechtějí být rušeni. Ale ani ve snu ho nenapadlo, že ten někdo za dveřmi nebude mít se zdejším personálem nic společného...
"Justine..."
"Tady jsi, ty idiote!" Justin nečekal na pozvání a bez váhání šel dovnitř.
"Jasně, pojď dál," neodpustil si Brian ironii. "Co tady sakra děláš?"
"Děláš si srandu, že jo? To si jako myslíš, že tě nechám odejít s tím tvým srdceryvným "Sbohem, Sunshine" a prostě půjdu se svým životem dál?"
"No... měl bys."
"Fuck you! Teď je řada na mně, abych mluvil, takže si sedni a poslouchej mě..."
"Justine, mohli bychom to nedělat... za chvíli mi letí letadlo, takže..."
"Víš ty vůbec, jak dlouho jsem tě hledal? Obešel jsem tolik hotelů, kolik jsem ani nevěděl, že New York má... takže ano, uděláme to... do teď jsi měl možnost mluvit ty, teď dáš tu možnost mně..."
Ač byl Brian naprosto zaskočený tím, o co se tu Justin pokouší a vlastně stále zpracovával, že tu právě teď před ním opravdu stojí, tak si nemohl pomoct a musel se usmát... vždycky miloval, když byl Justin panovačný. A nakonec se opravdu posadil.
"Takže..?" pokusil se Justina popohnat.
"Ethan a já..."
"Ah, začínáme tím zábavným tématem," Brian protočil oči.
"Mohl bys sklapnout a poslouchat?" Justin se po něm podíval způsobem, že Brian věděl, že pro svoje vlastní dobro by už neměl nic říkat a tak neříkal. "Díky. Takže... potkal jsem Ethana asi před dvěma roky... byl jsem v Paříži na výstavě a on tam shodou okolností měl koncert... nemohl jsem uvěřit tomu, že jsme ve stejnou chvíli, na stejném místě... ale neměl jsem zájem se s ním nějak vybavovat, on byl ale vytrvalý a snažil se mě pozvat na skleničku a nakonec jsem si řekl 'proč sakra ne?', bylo to už tolik let od té doby... ublížil mi, ale přišlo mi hloupé mít mu to za zlé po tolika letech... tak jsem s ním šel..."
"A opět mezi vámi přeskočila jiskra?" uchechtl se Brian.
Justin se to však rozhodl ignorovat a pokračoval dál: "Byli jsme tam spolu asi dvě hodiny a vyprávěli si všechno, co jsme zažili... byl to úplně jiný člověk, než jsem si pamatoval, už se nebál té nálepky gay a neskrýval to, kým je, dokonce měl přítele a já byl rád, že na to konečně našel odvahu... nakonec se mi i omluvil za to, co mi udělal a já jeho omluvu přijal, protože jak my oba víme - chyby děláme všichni."
"A?"
"Vyměnili jsme si čísla a slíbili si, že si zavoláme, když on náhodou bude v New Yorku nebo já v Chicagu, kde bydlel... nakonec to byl on, kdo zavolal mně o půl roku později... když se do New Yorku přestěhoval po rozchodu s přítelem. Chtěl, abych mu ukázal město, tak jsem to udělal... začali jsme se vídat pravidelně, chodili spolu do barů, do klubů, podporovali se ve své tvorbě..."
"Byli jste pro sebe zkrátka perfektní, jak tak vidím... já vážně nepotřebuju slyšet všechny detaily vaší znovu nalezené lásky, Justine..."
"Ale to je právě to, Briane - já se do něj znovu nezamiloval!"
"Co?"
"Bral jsem ho jako dobrého kamaráda, zní to šíleně, já vím, ale sblížili jsme se a naše přátelství fungovalo víc, než kdy fungoval náš vztah... dokud se neukázalo, že on se zamiloval do mě. Řekl jsem mu, že to necítím stejně, že chci, abychom byli pouze přátelé a on to respektoval... nebo to jsem si alespoň myslel..."
"Tím chceš říct co?"
"Jednou večer, asi před dvěma měsíci... políbil mě... a přiznávám, že i já políbil jeho... byli jsme opilí a já v tu chvíli nepřemýšlel, ale zastavil jsem to dřív, než to došlo někam dál... potom jsem s ním nemluvil, nejen, že jsem se styděl, ale ani jsem nevěděl, jak s ním mám po tom být dál v kontaktu... jenže on mi pořád psal a volal a snažil se to napravit, nakonec jsem uznal, že chyba byla i na mé straně a tak jsme se sešli a slíbili si, že už se to nikdy nebude opakovat, že byla jen chyba v opilosti... a chvíli to všechno bylo jako dřív, dokud..."
"Dokud co?" Brian už teď věděl, že cokoliv, co mu Justin řekne dál, se mu nebude líbit.
"Asi před třemi týdny jsme slavili, protože vyhrál jeden důležitý koncert, měl jsem za něj šílenou radost... jenže on si moje gesta vyložil jinak a znovu mě políbil... jenže tentokrát nechtěl přestat..."
"Jak nechtěl přestat?"
"Uh, on... byl hrubý, dobře? Neposlouchal, když jsem říkal 'ne' a musel jsem ho doslova praštit, aby mě nechal..."
Brian mohl cítit vztek, který se v něm každou sekundou víc a víc hromadil a byl víc, než kdy dřív přesvědčený, že mít tu možnost, tak Ethana opravdu zabije.
"Následně to znovu sváděl na alkohol, jenže tentokrát jsem to už nemohl ignorovat a přerušil jsem s ním kontakt, jenže on je od té doby jako šílený, pořád mi volá, píše... dokonce jednou přišel do galerie a udělal tam scénu..."
"Zabiju ho."
"Briane..."
"Myslím to vážně - zabiju ho."
"Nemysli si, že na něj nejsem naštvaný za to, co udělal, bral jsem ho jako dobrého kamaráda a mrzí mě, že to zničil... ale chci to prostě hodit za hlavu, chápeš? On nakonec volat i psát přestane..."
"Jak si můžeš být tak jistý?"
"A co jiného by dělal? Volal mi do konce života, Briane?" uchechtl se Justin.
Brian uznal, že v tom má Justin asi pravdu, ale i tak to neměnilo nic na tom, jak moc velký vztek Brian právě teď cítil.
"Proč jsi mi to neřekl, Justine?"
"No snažil jsem se, jenže tys v podstatě utekl..."
"Neutekl jsem, já jen... to je jedno. Myslím tím, proč jsi mi to prostě neřekl... během doby, co jsme byli spolu?"
"Asi jako jsi mi ty zavolal, když jsi měl autonehodu? Briane, 7 let jsme se neviděli... vážně jsem ti měl při první příležitosti vyprávět něco takového? Zvlášť když vím, jak moc Ethana nenávidíš."
"Ten kluk je mi volnej..."
"Eeehm... oba víme, že to není pravda. Zkrátka jsem ti to neřekl, protože mi to nepřišlo vhodné..."
"Hádám, že to dává smysl... a uznávám, že jsem reagoval přehnaně... měl jsem tě nechat mi to vysvětlit, jenom jsem myslel... že..."
"Chápu a myslím, že být to opačně, asi bych reagoval podobně, takže... můžeme to hodit za hlavu? Ethan je a už opravdu zůstane minulostí..."
"Věř, že nic neudělám radši, ale... to nic nemění, Justine..."
"Já vím," vydechl Justin.
"Co?"
"Vím, že tohle nic nemění a vím, že ať jsme si mysleli cokoliv, nemůže to fungovat... to, co k sobě stále cítíme, je skutečně a silné... naše pouto je silnější, než cokoliv na světě, ale... není náš čas - ještě ne. Možná nakonec bude, ale..."
"Není to teď."
"Ne. Naše životy jsou zkrátka příliš komplikované... nemůžeme si myslet, že vztah na dálku by teď fungoval, když předtím to nevyšlo... a já nechci, abychom si tím znovu procházeli, tou nadějí, že se uvidíme a zklamáním, že tomu tak nebude, protože jeden z nás nemá čas... Věř mi, Briane, že i když jsme spolu strávili sotva 12 hodin, tak bych dal cokoliv, abychom spolu mohli být, jenomže... nemůžeme."
"Fuck, Sunshine, nesnáším, když máš pravdu..." Brian šel k němu a prsty mu prohrábl vlasy. Následně svoje čelo přitiskl k tomu Justinovu. "Vím, že jsi nechtěl, abych to říkal, dokud nebudeme mít nějakou jistotu a právě teď máme jistotu jedině v tom, že si na sebe budeme muset počkat o něco déle, ale... Miluju tě, Justine... miluju tě strašně moc."
Justin se usmál a nemohl zabránit kutálejícím se slzám. "Taky tě miluju, Briane." Následně Briana objal kolem ramen a svoje rty přitiskl k těm jeho. Jejich polibky byly jemné a něžné, chuť byla taková, jakou ji znali, spojená se slaností slz.
"Pomiluj se se mnou, Briane," vydechl Justin u jeho rtů.
Brianem ihned projelo vzrušení a strach zároveň. Nebyl s Justinem už tak dlouho, že se bál, že něco zkazí, ale chtěl ho tak moc, že se tomu nehodlal nijak bránit. Proto Justina ještě jednou políbil a následně ho vzal za ruku a odvedl k posteli. Nelehli si však, zůstali stát a Brian z Justina začal sundávat jeden kousek oblečení za druhým, stejně jako Justin z něho, zatímco se láskyplně líbali.
Byli k sobě tak něžní, skoro jako by se báli jeden druhého dotknout a zároveň si co nejvíc vychutnávali všechny doteky a polibky.
Když oba stáli pouze ve svých trenkách, Brian začal líbat Justina od krku, přes hrudník a bříško až po lem trenek, kde ho několikrát vášnivě políbil. Pak je z něj začal pomalu stahovat a odhalil tak Justinovu rudou a tvrdou erekci - přesně takovou, jakou si pamatoval.
Brian se podíval nahoru na Justina, chtěl vidět jeho výraz tváře, který byl plný vzrušení a očekávání zároveň, tváře měl rudé, oči přivřené, ústa pootevřená následkem zrychleného dýchání...
Hned na to vzal Justina do pusy, ten následkem toho zalapal po dechu a rukama se opřel o Brianova ramena, aby zachoval balanc. Hned na to si plně vychutnával, co s ním Brian dělal. Pamatoval si, že byl Brian úžasný, ale že až takhle úžasný... byl si celkem jistý, že jeho hlasité sténání a vzdychání muselo slyšet celé patro a doufal, že jen jedno.
Justin to nakonec nevydržel a začal pohybovat boky, aby se dostal hlouběji do Brianovy pusy, ten se tomu nebránil a naopak se tomu poddal, polykal a sál Justina, jak jen mohl a užíval si zvuky, které Justin následkem toho vydával.
Za nedlouho na jazyku ucítil chuť Justinova preejakulátu, který spolykal a Justina po několika dalších vteřinách propustil ze sevření svých úst, protože nechtěl, aby se udělal předčasně.
"Lehni si," nakázal mu, když se vyhoupl zpátky na nohy.
Justin se usmál a udělal, co Brian žádal - lehl si na záda.
"Ne, lehni si na břicho," Brian se ďábelsky usmál a Justin už teď věděl, že to, co zažije, bude nezapomenutelné. Hned na to se otočil na břicho.
Brian vyšplhal na postel a lehl si na Justina. Začal ho líbat zezadu na krku, následně pokračoval na lopatky, od kterých začal jazykem sklouzávat níž a níž až dokud se neocitl u Justinova ještě víc perfektního kulatého zadku.
Jazykem následně vklouzl mezi jeho půlky a začal ho přivádět k šílenství. Justin musel krotit sám sebe tím, že zabořil obličej do polštáře a pevně ho mačkal v rukách.
"Fuck, Briane... nepřestávej."
To Brian ani nehodlal a dál vášnivě lízal a sál Justinův růžový vstup. Justin byl na pokraji naprosté rozkoše a byl si celkem jistý, že se každou chvíli udělá a i když to chtěl šíleně moc, tak Briana na poslední chvíli zastavil...
"Dost, Briane..."
"Co se děje?"
"Zatím nic, ale jestli budeš pokračovat, tak tohle ukončíme předčasně," zasmál se Justin.
Ani Brian neodolal smíchu a začal se sunout k Justinovi, který už ležel na zádech, aby ho mohl políbit.
"Už můžu pokračovat?" usmál se na něj Brian.
Justin se uchechtl a Brianovi přikývl. Ten ho následně začal líbat téměř na každý milimetr jeho kůže, zatímco Justin se pod ním doslova roztával.
A když už ani on nemohl čekat déle, vzal kondom, který mu Justin nasadil a lubrikant, kterým Justina připravil. Následně se vměstnal mezi jeho stehna a Justinovi se hluboce zadíval do očí, hned na to ho začal líbat a současně do něj pronikal.
Ten pocit byl neuvěřitelný, ta kombinace horka a těsnosti ho téměř přivedla k orgasmu okamžitě, ale nakonec se dokázal ovládnout. Justina nechal chvíli, aby si zvykl a poté začal přirážet. Byl pomalý a něžný, chtěl si užít každý okamžik stejně jako Justin, který mu jemně zarýval nehty do zad.
Když se však oba začali blížit ke svému orgasmu, tak Brian své přirážení zrychloval, jak následkem rozkoše, tak tím, jak si ho Justin přitahoval a naopak přirážel proti němu ve snaze mít Briana co nejhlouběji.
A pak oba explodovali tak bouřlivě, že to vydýchávali ještě několik minut potom neschopni jediného slova. Vlastně slova ani nepotřebovali, protože to podstatné už věděli - milovali se a nikdy nepřestanou.
No comments:
Post a Comment