VAROVÁNÍ 18+
Brian stále spal, ale ani to mu nezabránilo v tom, aby cítil na svém těle střídavě mokro a teplo. Nejprve na krku, následně na hrudi, na bradavkách, na břiše... chvíli si neuvědomoval, co se děje, dokud to mokro spojené s teplem necítil na své ranní erekci. V tu chvíli hlasitě vzdychl a prohnul se v zádech.
"Dobré ráno i tobě, Sunshine," ušklíbl se a jeho prsty vjely Justinovi do vlasů.
"Byl jsem vzhůru o trochu dřív a řekl jsem si, že o tohle se musím postarat."
"Hmmm, nejsi ty génius?" olízl si rty.
"Nadšený génius."
Referoval o tom, že je dneska čeká první nebo teda asi spíš druhá návštěva Baileyho. Brian obdivoval to jeho nadšení, s jakým jeho mokré rty klouzaly po jeho tvrdém ptákovi, ale o psech ani ničem jiném teď přemýšlet vážně nechtěl.
"Vidím... oh sh-shit," zasténal hlasitě, když ucítil Justinovy zuby, vždycky ho vzrušilo, když tohle udělal.
"Měl jsem pocit, že si zasloužíš nějakou odměnu," jeho palec a ukazováček stiskl Brianovu bradavku, zatímco dál pracoval na jeho krvavě rudé erekci.
"Miluju tvoje myšlení."
"To se vsadím," zaculil se a jazykem vytvořil mokrou cestičku po celé Brianově délce, špičku si následně strčil do úst a začal sát.
Brian chytil prostěradlo a drtil ho, zatímco blahem zakláněl hlavu, olizoval si rty a rukama korigoval pohyby Justinovy hlavy. Byl na pokraji slasti připravený se každou chvíli udělat. Shit, miluju tu jeho pusu, pomyslel si, když ucítil, jak je jen kousek od toho vyvrcholit.
Ale Justin najednou přestal, Brian se po něm zmateně podíval.
"Ještě nejsem, Sunshine," oznámil s úšklebkem.
"Neříkej," uchechtl se.
"Tak co teda...?" Brian zarazil svou otázku, když viděl, co Justin vzal z nočního stolku. "Ty jsi ďábel."
Justin se nad tím komplimentem hříšně usmál a následně začal stuhou přivazovat Brianovy ruce pevně k čelu postele. Brian miloval, když se může Justina dotýkat, ale když nemohl, zatímco Justin si s ním dělal, co chtěl, to ho vždy přivádělo k šílenství - k tomu dobrému.
Brianovy oči Justina pečlivě pozorovaly, každý jeho pohyb, jeho ruce, čekal na to, co bude následovat. Justin po chvilce vzal ze stolku i kondom a opatrně ho roztrhl. Natáhl ho na Briana, jehož pták byl tak citlivý, že jen z toho se skoro udělal. Ještě ne, Briane, pokáral se v duchu.
Justin se vyhoupl nahoru, rozkročil se nad Brianem, který ho dychtivě pozoroval, jeho erekci, kterou chtěl tak šíleně vzít do pusy, instinktivně se po něm chtěl natáhnout, ale přivázané ruce mu v tom zabránily.
"Fuck, Justine, zabíjíš mě."
Justin se zaculil nad tím, jak moc ho Brian chtěl, potřeboval, a následně začal svůj zadek navigovat přímo na Brianův penis, pomalu ho do sebe vsouval, zatímco slastí lapal po dechu a trochu sykal bolestí. Ale bolest je toho součástí, jak vždycky říká Brian.
Brian ho chtěl tak strašně moc chytit za boky, ale nemohl a ta frustrace ho přiváděla ještě blíže k orgasmu. Potom se začal Justin pohybovat, nahoru dolů, ze strany na stranu, dělal to tak mučivě pomalu, že jak sebe, tak Briana dováděl k šílenství.
Začal sám sebe hladit, jak cítil, že jeho orgasmus se blíží a viděl, že i ten Brianův. Jejich vzdychání a sténání muselo být slyšet na míle daleko. Byli v naprosté euforii. Pak oba současně vyvrcholili a Justin se svalil vyčerpáním na Briana. Lepilo je k sobě jeho sperma, což podle Briana znamenalo, že se dva lidé opravdu milují.
"Už mě rozvážeš?" uchechtl se.
"Možná se mi takhle líbíš," skousl si ret.
"Justine!"
"I kdyby jsi volal pomoc, nikdo tě neuslyší," zasmál se ďábelsky.
"Věř mi, když se neukážu víc jak 24 hodin, někdo po mně vyhlásí celostátní pátrání. Navíc myslím, že bys nechtěl dneska přijít o svoji velkou návštěvu."
"Hmmm, fajn dostal si mě," natáhl se a Brianův penis z něho vyklouzl, následně začal rozvazovat jeho ruce.
Ještě chvíli leželi, přilepeni k sobě, s úsměvy na rtech, Justin se svou hlavu na Brianově hrudi, zatímco ten ho vískal ve vlasech.
"Já se tak strašně těším, Briane."
"Já vím," usmál se. "Ale doufám, že víš, že to, co se před chvílí odehrálo, bude dost těžké vykonávat, až tady bude."
"Briane," začal se smát. "Je to pes, ne dítě... navíc neříkal jsi, že je tahle ložnice pro něj zakázané území?"
"No to se vsaď, že je... i kdyby to mělo znamenat, že jeden z pokojů pro hosty, předěláme na jeho pokoj."
"Já se z tebe zblázním!" smál se dál.
"Jen stanovuji fakta, aby pak nikdo nebyl zmatený."
"No budeme to muset nějak vysvětlit i jemu."
"Nech to na mně, mám skvělé vysvětlovací schopnosti," ušklíbl se.
"Nechci, aby si toho psa traumatizoval. Udělám to já."
"Jestli na něj zkusíš metody, co jsi tenkrát zkoušel na mě, pravděpodobně máme po problému."
Justin se zaculil, ale následně ho zničehonic přepadl takový zvláštní pocit smutku, Brian jako by to vycítil, ho ihned urgoval, aby se na něj podíval.
"Justine, říkám, aby ses na mě podíval."
"Už se dívám," zvedl k němu pohled.
"Co se děje?"
"Já jen, mluvíme tu o tom, jako kdyby už bylo jisté, že ho dostaneme, ale co když..."
"Dost, to neříkej, nesmíš nad tím takhle přemýšlet, Justine. Co jsem tě vždycky učil? Jít si za tím, co chceš a nenechat se ničím zastavit," pohladil ho po tváři.
"Miluju tě, tak hrozně moc."
"Já vím," skousl si ret. "Já tebe taky."
Justin se natáhl pro polibek a následně to, co se odehrálo před chvílí, zopakovali znovu, akorát tentokrát to byl Justin, kdo okusil tu nemožnost se dotýkat Briana. Poté oba běželi do sprchy a dali si snídani. Pak byl čas vyrazit.
"Pane Taylore, pane Kinney," uvítala je Jess vlídně ve dveřích. "Ráda vás vidím."
"My vás taky," usmál se Justin a šťouchl Briana do žeber, který hned přiškrceně řekl. "Jo, moc rádi."
"Tak pojďte za mnou, Bailey už vás očekává."
Justin na Brianovi mohl vidět, že mu na jazyku leží nějaká poznámka a tak si vysloužil šťouchnutí číslo dvě, to ho hned umlčelo.
Bailey byl ve své kleci a hned, jak uviděl Justina, přiběhl s vrtícím ocasem k mřížím, které je dělily. Justin ho tak strašně rád viděl.
"Nazdar, kluku," natáhl ruku a podrbal ho.
Bailey se následně podíval na Briana, který tam stál v úžasu, snažíc se pochopit, jak je možné, že už si Justina tak zamiloval, zvlášť když na něho následně zavrčel.
"Nemá mě moc rád," podotkl.
"Zkuste jít k němu, dejte mu očichat ruku, ať ví, že se nemá čeho bát."
"Nevěděl jsem, že ze mě jde strach," zakřenil se. "A mám rád obě svoje ruce, takže..."
"Jak už jsem říkala Justinovi, musí si navázat vztah s vámi oběma..."
Justinovi? Od kdy si říkají křestními jmény, sakra?
"Okey," povzdychl si a začal se přibližovat ke kleci, rád, že je Bailey v ní zavřený a tak se cítil o něco bezpečněji.
"On tě neukousne," zasmál se Justin.
"Vidíš, jak se na mě dívá... asi vypadám jak slanina."
"Jen buď něžný," mrkl na něj, připomínajíc mu, jak je něžný, když jsou spolu.
"Něžný, dobře, to by mohlo jít," začal pomalu prostrkávat ruku mřížemi s obrázky v hlavě, ve kterých pojede na pohotovost se svými prsty v druhé ruce.
Už ji měl skoro u něho, když v tom Bailey hlasitě štěkl, což Briana přimělo rychle couvnout a dopadl tak rovnou na zadek. Tak my dva budeme mít velký problém, hodil po něm naštvaný výraz.
Justin se začal nekontrolovatelně smát a i Jess v pozadí měla co dělat, ale snažila se zachovat profesionálně a Baileyho za to následně pokárala a ten se vskutku zatvářil provinile.
"Co kdybychom to zkusili venku?" zeptala se.
"Venku?" zděsil se Brian. "Myslím, že takhle je to bezpečnější."
"Nebojte, budu tam s vámi celou dobu."
Brian si nebyl jistý, že ho ta sotva 50 kilová holka dokáže ochránit, na druhou stranu, když ona se Baileyho nebojí, vypadalo to dost blbě, že on jo.
"Tak jdeme," oznámil, jak nejvíc nadšeně mohl, ačkoliv mu srdce pumpovalo.
Až doteky Justinových prstů ho dokázaly trochu zklidnit. Připadal si jako totální posera, ale když viděl, jak se Bailey koukal na Justina a jak na něj, cítil se oprávněně.
"Vezmeme nějakou hračku, Bailey miluje běhání a aportování."
Hmm, to se vsadím. Brian si představil, jak bude muset utíkat o svůj život a Bailey mu bude jasně v patách připravený se zakousnout do jeho půlek.
Vyšli na velkou zahradu, kde mohli slyšet štěkot psů, Justinovi to trhalo srdce, kdyby mohl, vezme si je domů klidně všechny. Ale teď se chtěl soustředit hlavně na Baileyho.
"Chcete začít, Justine?" podala mu nějakou zvláštní dlouhou tyč, ve které se nacházel tenisový míček.
"Jasně."
"Stačí se jen natáhnout a hodit a pak říct Baileymu, aby přinesl," bylo asi hloupé, že mu vysvětlovala, jak funguje aportování, ale po letech praxe věděla, že jsou tací, kteří neměli ani ponětí.
Justin se usmál a následně plnou silou hodil míčkem, na což Baileymu řekl, aby přinesl, ten se ihned vydal na pátrací akci a po chvíli běžel radostně zpátky s míčkem v tlamě.
"Teď ho pochvalte."
"Hodný kluk, moc hodný," podrbal ho za ušima.
"A teď vy, pane Kinney."
Tak teď si Brian připadal jako nějakej starej páprda. Proč je Justin Justin a já jsem sakra Pan Kinney?
"Uhm, jasně," vzal si od Justina tu podivnou věc.
Následně si stoupl na místo, kde předtím stál Justin a natáhl ruku, když se však chystal hodit, nějak se mu smekla a míček doletěl sotva metr před něj.
"Briane, víš, aby mohl aportovat, tak..."
"Sklapni," umlčel ho a šel sebrat míček, který vrátil zpátky na místo.
Pokus číslo dvě. Udělal znovu to samé, až na to, že tentokrát se mu míček podařilo úspěšně hodit daleko, měl z toho takovou radost, že skoro zapomněl říct Baileymu, aby přinesl, jenže když to nakonec udělal, Bailey zůstal stát na místě jako přikovaný.
"No tak přines, Bailey," zopakoval rázněji.
Ale Bailey ho naprosto ignoroval a doslova si lehl na zem, víc už mu nemohl říct, že ho má naprosto u zadku. Nevěděl jsem, že je možné, aby mě na světě někdo nesnášel víc, než moji rodiče.
"To se stává," uklidnila ho Jess, která měla problém, aby se nezačala smát. "Co kdybyste došel pro míček, a zkusíme to znovu?"
Brian na ni vykulil. Jak, že mám dojít pro míček? To jako aportuju? Fuck, fuck, fuck!
"Jasně," odpověděl strojeným úsměvem a vydal se hledat ten podělanej míček.
Za tohle si z Justina udělám sexuálního otroka, nadával si v duchu. Jenže chtěl to, tak to má mít. Avšak stanovil si nový cíl - přimět to psisko, aby se do něj zamilovalo... a to nemůže být přeci tak těžké, ne?
Co to, kurva, bylo? zarazil se, jak ucítil, že jeho bota do něčeho šlápla a když si uvědomil, o co se jedná, na pevno přivřel oči a počítal do pěti, zatímco zhluboka dýchal.
"Máš ho?!" slyšel z dálky volat Justina. Záchvat? Jo mám!
"Jo!" zakřičel zpátky, když ten pekelnej míček uviděl. Poté si o trávu očistil botu, měl chuť ji tam nechat, ale uvědomoval si, že se nesmí chovat jako taková drama královna... však se Bailey brzo stane součástí jejich rodiny a na tohle si bude muset zvyknout.
"Našel jsem ho," usmál se na ně, pak se podíval na Baileyho, který měl výraz skoro jako by říkal "Hodnej kluk."
"Zkus to znovu," podpořil ho Justin.
"Radši ty, jsi v tom lepší..."
"Ale no tak, můžeme se střídat." Nehodlám za tím míčem pořád běhat já.
"No dobře," usmál se na něj.
Následně předvedl znovu to své kouzlo, když Bailey jako poslušný pes přinesl míček zpátky do Justinovy ruky.
"Teď ty," podal mu Justin s úsměvem tu vymoženost.
Brian měl co dělat, aby odtud neutekl, ale slíbil Justinovi, že se bude snažit a že se naučí lásce k tomu zvířeti stůj, co stůj, tak se překonal a míčkem znovu hodil.
"Bailey, přineseš mi, prosím, ten míček?" podíval se na něj doslova nešťastně.
"Musíte říct - přines."
To fungovalo jako kouzlo, protože Bailey se okamžitě sebral a pro ten míček běžel. Nikdo Brianovi negratuloval, protože bylo zřetelné, že Jess si zaslouží všechny kredity.
Takhle to pokračovalo zhruba ještě 15 minut, Justin střídal jeden úspěch za druhým, zatímco Brian střídal jeden neúspěch za druhým.
"Myslím, že to je poprvé v historii aportování, kdy si pes vybral, s kým chce aportovat," oznámil sarkasticky, když už asi po desáté selhal.
"Ze začátku jsme taky měli problém," snažila se ho uklidnit Jess.
"No Justin ten problém očividně nemá."
"Je to talent... vy se to taky naučíte."
"Hmmm."
"Určitě se ti to podaří, zkus to ještě jednou," hodil po něm Justin ten svůj štěněcí pohled.
A k čemu? Pomyslel si hořce, ale nechtěl Justina zklamat a tak s opakujícími se slovy v jeho hlavě - Prosím tě, Bailey, prosím, neudělej ze mě znovu kreténa - míč hodil.
"Bailey, přines."
A zázrak všech zázraků se následně stal, když se Bailey rozeběhl pro míč a za nedlouho přiběhl zpátky i s ním, sice měl problém donést ho až k Brianovi, ale zadařilo se. Brian skoro tancoval.
"Juchůůůů!" radoval se Justin. "Vidíš, už se tam dostáváš."
"Jednou jsem ho přiměl aportovat, Justine... a ani mi ten míč skoro nepřinesl."
"Justin má pravdu, je to dobrý začátek, pane Kinney."
Už zase ten Pan Kinney?!
"Ale pro dnešek už toho asi necháme, co vy na to?"
"Nechce se mi s ním loučit," zasmutněl Justin.
"Za dva dny přijdeme znovu," pohladil ho Brian po vlasech, ačkoliv on nemohl říct, že by se na to, kdo ví, jak těšil.
"Ať už je středa," zadoufal.
Justin šel ještě Baileyho trochu pomazlit a následně se připravil na odchod. V Brianovi se zničehonic probudila nějaká bojovnost a zamířil rovnou k Baileymu připravený se s ním seznámit a zázrak číslo dvě se uskutečnil - pohlazení trvalo asi tři vteřiny, ale zadařilo se.
"Vidíte, už vám přichází na chuť," zaradovala se Jess.
"Anebo na mě dostal chuť," ušklíbl se.
Ale musel uznat, že to byl dobrý pocit. Následně se s Baileym i Jess rozloučili a zamířili rovnou domů, Justin s úsměvem přes celý obličej a Brian s nadějí, že by to možná mohlo přeci jen fungovat.
No comments:
Post a Comment