BEZ VAROVÁNÍ
Brianovi se nelíbilo, že Justin jede v autě za ním, poněvadž mu bylo naprosto jasné, že ten je teď myšlenkami úplně někde jinde a na řízení se soustředí jen na tolik, aby se dopravil domů. Proto Brian co minutu koukal do zpětného zrcátka, aby se ujistil, že tam pořád je.
Justin samozřejmě vzdoroval, když mu navrhl, aby jeli jeho autem a pro to Justinovo se stavili druhý den, že prý není malej kluk ani se nehodlá hroutit, tak ať s ním nejedná v rukavičkách. Tím debata o tom skončila a Brian se musel smířit s tím, že následujících 40 minut bude Justina hlídat ve zpětném zrcátku. Tvrdohlavý pitomec.
O to horší bylo, když Justina předjel nějaký idiot v Porsche a tak se Brianovi ztratil z dohledu, proto když dojel k Britinu a Justin stále nejel, zvažoval i tu možnost, že zase nasedne do auta a pojede za ním. V tom ho však ostře osvítila přední světla Justinova auta...
"Nemusel si na mě čekat..." Justin kolem něj prošel a zamířil rovnou ke dveřím.
"Jen jsem se chtěl ujistit, že dorazíš."
Justin mu na to neodpověděl a vydal se rovnou do kuchyně, otevřel lednici a následující minutu do ní jen nepřítomně civěl...
"Jestli máš hlad, můžu objednat pizzu," usmál se na něj Brian.
"Huh?" podíval se na něj nechápavě.
"Říkám, že jestli máš hlad, tak můžu objednat pizzu."
"Aha... ne, nemám hlad."
"Tak proč zíráš do tý lednice?" uchechtl se.
Justin jako by se v tu chvíli vrátil zpátky do reality a dveře lednice zase zabouchl. Potom si vzal sklenici a natočil si vodu, kterou do sebe hned vyklopil. Následně se zády opřel o linku a Brian tuhle příležitost využil k tomu, aby ho tam v podstatě přišpendlil, když přišel až k němu a rukama se zapřel o kuchyňskou desku tak, že Justin neměl kudy odejít a musel mu čelit...
"Co to děláš, Briane?" pokusil se odstrčit jeho ruku, ale bezúspěšně, Brian ho nehodlal pustit.
"Mluv se mnou," řekl jemně.
"O čem mám mluvit?"
"Vím, že to, co se stalo, tě teď užírá... nedus to v sobě, oba víme, že to je to nejhorší, co člověk může udělat - nemluvit o věcech. Věř mi, jsem na to expert," pousmál se v naději, že Justina přiměje k úsměvu, ale marně.
Justin chtěl začít vzdorovat, ale následně mu došlo, že Brian se mu jenom snaží pomoct a že za nic z toho nemůže a nezaslouží si, aby se k němu Justin takhle choval.
"Jen jsem ho chtěl opravdu vidět..."
"Já vím," prohrábl se mu ve vlasech.
"Ale nejde jenom o to... neuvědomoval jsem si, že Bailey může mít takové problémy, že stačí, aby spadl blbý kýbl s vodou a on se zase v mysli vrátí na místo, kde mu někdo ubližoval... co když se něco takového stane i u nás?"
"Tak se s tím vypořádáme - spolu."
Tentokrát už se Justin nedokázal bránit úsměvu a svoje ruce omotal Brianovi kolem krku, který ho automaticky objal...
"Co se tak usmíváš, Sunshine?"
"Nic. Jen, že to není zas tak dávno, co si mi sliboval, že mu ani neotevřeš dveře na zahradu, aby si došel na záchod," zasmál se.
"Ew, ani mi nepřipomínej, že se naše skvěle vypadající zahrada promění na bobkoviště."
"Bobkoviště?" nadzvedl obočí a uchechtl se.
"Máš snad lepší výraz?"
"Hmmm... asi ne. Protentokrát nechám pojmenování zcela na tobě."
"Jsem si jistý, že bys vymyslel něco lepšího, po tvých předchozích geniálních názvech jako Kinnetik a Britin, ale oceňuju, že mi za tohle dáváš kredity," zabořil nos do Justinova krku a nasál vůni.
"Je originální, takže se s tebou nemůžu dohadovat."
"Se mi ulevilo," ušklíbl se.
Brian ho následně něžně políbil a přivinul blíž k sobě, stáli tam v objetí snad několik minut, než se konečně vydali do ložnice a ulehli do postele, jejich prsty propletené do sebe...
Justinovi se kupodivu po chvíli podařilo usnout vzhledem k tomu, že minulou noc nespal, jak netrpělivě čekal na ráno, avšak Brian, který ho chvíli pozoroval a byl rád, že klidně spí, se následně přesunul s notebookem zpátky do obýváku, aby Justina nevzbudil. Nevěřil, že to dělá, ale do vyhledávače zadal: JAK ZACHÁZET S TÝRANÝM PSEM.
Vyjelo mu tam toho spoustu, ale po většinou to byla zpověď lidí, kteří si nějakého takového psa osvojili a zjistili, že to není tak jednoduché, jak doufali a hledali taky nějaké rady, jak k takovému psovi přistupovat.
Brian chtěl být na všechno nebo alespoň na co nejvíc připravený předem, zvlášť kvůli Justinovi, protože ač si ze začátku stál za tím, že se toho nehodlá nijak účastnit, věděl teď moc dobře, že Justin bude potřebovat všechnu pomoc, kterou jenom dostane.
Proto u toho strávil asi hodinu a dělal si poznatky, jak by se k němu měli chovat nebo naopak, co ostatním lidem pomohlo na vyřešení jejich problémů. Nemohl říct, že by se cítil připravenější, protože přeci jen každý pes je jiný a co platí na jiného, nemusí platit na Baileyho, ale o něco málo jistější si byl, že snad nebude tápat v takové tmě, až ho budou mít doma.
Poté se vrátil zpátky k Justinovi a pevně ho objal, zbytek noci se ani jeden toho druhého nepustil.
####
Justin druhý den volal Jess, kdy bude možné Baileyho navštívit, ale ta mu nemohla dát konkrétní odpověď, jelikož se Bailey stále bál vycházet z klece a nikoho kromě Jess k sobě nechtěl pustit. To Justinovi trhalo srdce, ale opravdu doufal, že mu Jess bude schopná pomoct. Následně mu slíbila, že se mu ozve hned, jak se to zlepší, aby za ním mohli přijít.
Utekly 4 dny a Justin od ní stále nic neslyšel, kontrolování telefonu každých pět minut, se za tu dobu už stalo v podstatě jeho zvykem a nebyl schopný vypnout ani, když ho Emmett vytáhl na nákupy s tím, že potřeboval oko umělce na výběr vhodného nábytku do jeho nového domu s Drewem.
To, že ho k tomu ve skutečnosti navedl Brian, aby Justina trochu zaměstnal a přivedl na jiné myšlenky, protože on sám nemohl, jelikož byl nucený pracovat i o víkendu, když se s Tedem a Cynthií připravoval na pondělní prezentaci, měl zcela zakázané před Justinem prozradit, protože mu za to Brian slíbil mučivou smrt.
"Co tohle, zlatíčko?" ukázal Emmett na extravagantní kanárkově žluté houpací křeslo.
"Uhm... jo, to je fajn," usmál se, jak nejpřesvědčivěji mohl, aniž by se na křeslo podíval.
"Jenom fajn?" zasmutněl. "Ty jsi tu umělec, tvůj názor se počítá nejvíc, takže jestli jenom fajn..."
"Je skvělé, Emme. Určitě ho vezmi," tentokrát si křeslo už opravdu prohlédl a tak mluvil zcela upřímně. Modlil se však, že už brzo bude moct domů.
"Taky si myslím," zachichotal se Emmett a šel oznámit té nebohé paní, co je tu obskakovala, že tohle bere taky.
Justin se procházel uličkami a nevěnoval ničemu pozornost. Až zhruba po deseti minutách si uvědomil, že se mu Emmett ztratil nebo spíš, že on se ztratil Emmettovi a že se právě místo u sedacích souprav nachází mezi věcmi pro kutily.
Začal se nahlas smát při pohledu na šroubovák, který by si radši bodl do nohy, než aby dál pokračoval v těhle šílených nákupech.
Ihned vzal telefon a začal psát Brianovi, aby se odreagoval...
JUSTIN: Zabij mě, prosím! Nebo se zabiju sám! :)
BRIAN: Vidím, že si nákupy s Honeycuttem náležitě užíváš.
JUSTIN: Strašně! Přiměl mě vyzkoušet s ním manželskou postel!
BRIAN: Jak vyzkoušet?!
JUSTIN: No ne vyzkoušet, jako vyzkoušet, samozřejmě. Ale váleli jsme se v ní, abychom ozkoušeli, jestli je dostatečně pohodlná.
BRIAN: To nerozpozná sám? Řekl bych, že má o pohodlnosti postelí bohatý přehled :D
JUSTIN: Jako umělec mám prý určitě na tyhle věci cit.
BRIAN: No pro jednou musím souhlasit s Honeycuttem, ne jednou jsem se bál, že naše postel nevydrží to tvoje dovádění, ale ty jako bys věděl, kolik snese... :-p
JUSTIN: Snažíš se mi říct, abych tu samou službu udělal pro Emmetta? Pořád se totiž nerozhodl, kterou vzít :)
BRIAN: Máš naprostý zákaz! Ať si Emmett povolá tu svojí fotbalovou hvězdu a můžou spolu ozkoušet, která z postelí vydrží ty jejich prasečinky.
JUSTIN: Je mojí povinností dobrého kamaráda nenechat Emmetta ve štychu, to snad chápeš, zlato :)
BRIAN: A ty pochop tohle, zlato - večer tvůj zadek použiju jako malířské plátno - taky mám cit pro umění ;-)
JUSTIN: Nemůžu se dočkat :)
Brian mu už nic neodepsal a tak předpokládal, že ho buď nechává nažhaveného na dnešní večer anebo, že se musel vrátit ke svým pracovním povinnostem, ale ať už tak nebo tak, i on usoudil, že je načase najít Emmetta. Než měl však tu možnost, začal mu vyzvánět telefon a automaticky ho zvedl s myšlenkou, že je to Brian...
"Copak, dáváš si pauzu, abys mohl pokračovat v líčení toho, co se mnou večer budeš dělat?" zeptal se co nejvíc vzrušeným hlasem.
"Uhm, tady Jess... z útulku... volám nevhod?"
FUCK, FUCK, FUCK!
"Jess! Zdravím! Vůbec ne, omlouvám se, to bylo... myslel jsem, že jste... uhm, to je jedno! Řekněte mi, že pro mě máte dobrou zprávu?"
"Mám pro vás dobrou zprávu, Justine - Bailey už je připravený se s vámi znovu vidět," Justin mohl jen z jejího hlasu poznat, že se usmívá, protože měla stejnou radost jako on!
"Bože, ani nevíte, jak jsem rád! A kdy můžeme přijít?"
"Klidně zítra, hodí se vám to?"
"Jasně, že jo!" odpověděl bez přemýšlení.
"Dobře tedy, budeme se s Baileym těšit."
"Já taky!"
Justin se s Jess rozloučil a v momentě, co telefon vrátil zpátky do kapsy, radostně se zatočil a vyskočil do vzduchu. Když si všiml pohledů lidí okolo, trochu se obával, že ho odtud každou chvíli vyvedou, ale to mu bylo jedno. Byl zase o krůček blíž k Baileymu a ten pocit byl k nezaplacení.
"Ach, tady jsi, baby!" přispěchal k němu viditelně ustaraný Emmett. "Vylekal jsi mě!"
"Promiň, Emme, procházel jsem se a najednou se objevil tady..."
"No, rozhodně zajímavá sekce, netuším však, k čemu mně osobně bude sada šroubů..." zachichotal se. "Každopádně proč se tak usmíváš?"
"Volala Jess! Uhm, ta slečna z útulku... prý můžeme zítra za Baileym," doslova se Emmettovi vrhl do náruče.
"To je skvělé, zlatíčko! Ale, uhm... dusíš mě," zasmál se.
"Oh, promiň, Emme," uvolnil ho ze svého sevření. "Ale mám strašnou radost!"
"To se vsadím. Je hezké vidět na tobě zase ten tvůj pověstný úsměv, Brian bude rád... a třeba dá za to kredity i mně," zamumlal si pod vousy.
"Co tím myslíš?" zarazil se Justin.
"Ou, ale nic."
"Emme..." podíval se na něj přísně.
"Ale slib, že mu nic neřekneš!"
"Emmette!"
"Uh, já bych si fakt měl dát pusu na zámek," zazoufal. "To Brian mi nařídil, abych tě vytáhl ven, nechtěl tě doma nechávat samotného, když si byl tak smutný, ale nemohl si vzít volno, takže povolal svého dobrého kamaráda Emmetta..."
Justin se na něj jen chvíli nepřítomně koukal a to Emmetta začalo opravdu děsit, hned si totiž vzpomněl na to, co mu Brian slíbil a nerad by kvůli své ukecané puse přišel o možnost dožití se nastěhování do nového domu s Drewem.
"Zlobíš se?" zeptal se ho po chvilce ticha. "Jestli jo, tak opravdu nemusíš, Brian mi vlastně udělal službu, protože tvoje oko umělce je opravdu prvotřídní a já bych si neuměl představit lepší společnost na dnešní nákupy!" usmál se od ucha k uchu.
"Zlobit se?" uchechtl se. "Spíš bych řekl, že Briana teď miluju ještě víc..." skousl si ret.
Emmett si viditelně oddychl a následně s úsměvem odvětil: "A on miluje tebe, o tom není pochyb," na to ho pohladil po paži.
Justina jeho slova zahřála u srdce, Brian mu totiž už opravdu nemohl dokazovat víc, že ho skutečně miluje. Jeho gesta vždy mluvila víc, než jeho slova. A Justin mu hned musel napsat tu úžasnou zprávu...
JUSTIN: Hádej co! :)
BRIAN: Vybrali jste vhodnou postel? :|
JUSTIN: Nope, ale ta naše dneska zažije divy O:-) Bailey zase přijímá návštěvy!❤
BRIAN: Ach, tak to ti budu muset pořádně vyhonit, abych si procvičil zápěstí pro házení míčku :-p
JUSTIN: Už teď jsem tvrdý! :-p Tudíž, jestli za mě dneska budeš muset zaplatit kauci, až mě zavřou za nevhodné chování (v mých kalhotách) na veřejnosti, je to tvoje vina! :)
BRIAN: Ty si vždycky umíš najít viníka - je na čase brát zodpovědnost za své činy, Sunshine! :):)
JUSTIN: O tom si promluvíme později! Každopádně na zítra odpoledne si nedělej žádné plány, Bailey nás očekává! =)
BRIAN: Zkusím to vmáčknout do programu :-p
JUSTIN: Haha! Jo a díky za tu zařízenou terapii s Emmettem, vážně pomohla!
BRIAN: Já ho zabiju!
JUSTIN: :-*
Justin se následně vrátil ke svému úkolu pomoct Emmettovi vybrat vybavení do jeho nového domova a v momentě, co skončili, bylo jasné, že budou potřebovat náklaďák, ale oba byli spokojeni. Pak si ještě zaběhl do zvířecích potřeb koupit Baileymu hračku a vydal se domů, kde už čekal na Briana, aby si mohl procvičit zápěstí.
####
Druhý den se duševně připravoval na setkání se svým novým parťákem a nemohl se přestat usmívat, protože věděl, že tentokrát jim zkrátka nic nebude stát v cestě. Brian, který měl za sebou úspěšnou prezentaci a další peníze na kontě, pro něj po práci přijel a společně vyrazili do útulku.
"Začínám se bát, že dostaneš do té pusy křeč," okomentoval Brian se smíchem Justinův nemizící úsměv.
"Ještě, že mám díky tobě takový trénink pusy, že ta mi pravděpodobně nehrozí," položil Brianovi ruku na stehno.
"A tréninku můžeš mít o něco víc, stačí říct, zastavím támhle u kraje a..."
"Ač je to lákavá nabídka a vážím si, jak se staráš o moje blaho... tak to budeme muset nechat na později," navlhčil si rty.
"Do čeho jsem se to uvrtal? Přetahovat se o tebe s nějakou chlupatou příšerou," povzdychl si.
"To odvoláš!"
"Nebo?"
"Si budeš muset najít jiný těsný zadek."
"Hmmm..." předstíral, že o tom přemýšlí.
"Myslím, že dneska spíš na gauči."
"Však víš, že jinej zadek mě nezajímá," zabořil mu prsty do vlasů.
"Stejně si to budeš žehlit."
"K tvým službám, Sunshine."
Justin neodolal uculení a v momentě, co stáli před útulkem, zcela zapomněl na to, že by se s Brianem "dohadovali". Briana následně doslova táhl za sebou a vpadli dovnitř jako velká voda. Jess už je očekávala...
"Tak připraveni se s ním konečně vidět?"
"Nikdy jsem nebyl připravenější," rozradostnil se Justin.
"A já měl včera trénink na házení balónků, Justin byl tak hodný, že..." zarazil se, když si od Justina vysloužil šťouchnutí do žeber. "Rozhodně jsem připravený," usmál se.
"Tak tedy pojďte za mnou," pobídla je.
Justin měl co dělat, aby Jess nepředběhl a nezamířil za Baileym sám, ale snažil se chovat jako normální člověk a nechal se vést. Těsně před dveřmi, které vedli k Baileyho kleci, se mu roztlouklo srdce a v ruce nervozitou zmáčkl hračku, kterou mu včera koupil, ta okamžitě hlasitě zapískala.
"Pardon," výmluvně se usmál na Briana a Jess, kteří viditelně dostali infarkt.
Brian ho plácl a následně konečně zamířili dovnitř. V momentě, co stál před Baileyho klecí, měl skoro slzy v očích. Justine, sakra, seber se! Tahle myšlenka ho však opustila hned vzápětí, když ho konečně uviděl...
"Ahoj, kamaráde," padl na kolena u jeho klece.
Bailey však nereagoval a jen tam dál ležel. Justin mohl cítit, jak se v něm zvětšuje panika.
"Uhm, můžu ho pohladit?" podíval se po Jess s nadějí v očích. "Myslím s tím, že teď měl pár těžkých dní, tak jestli to pro něj nebude stresující... nechtěl bych ho vylekat."
"Pustím ho z klece a uvidíme, na co se bude cítit, dobře?"
"Dobře," usmál se na ni a zase si stoupl, aby ji pustil ke kleci.
Jess následně vlezla dovnitř a Bailey na to zareagoval ihned vrtěním ocasu, to Justina zahřálo u srdce, ale bál se, že takovou reakci od něj nedostane. Avšak v momentě, co ho Jess vyvedla ven, Bailey jakoby obživl a při pohledu na Justina začal vrtět ocasem ještě víc. Jess ho k němu proto přivedla blíž a Bailey ho začal očichávat a následně mu i olízl ruku...
"No rozhodně mu chutnáš," uchechtl se Brian. "Doufejme, že nemá hlad."
"Nebojte, před chvílí jedl," zasmála se. "Rozhodně vás ale rád vidí, Justine..."
"Nevím, kdo z nás má větší radost," Justin se odvážil a pomalu začal hladit jeho srst, Bailey se tomu nebránil. "Chyběl jsi mi," špitl, když klesl na bobek, aby Baileymu mohl koukat do očí.
Následně si Bailey všiml hračky, kterou Justin svíral v ruce a začal se s ním o ni přetahovat, Justin si připadal jako malej kluk, ale náležitě si to užíval.
"Co vy, dneska budete odvážnější?" podívala se Jess po Brianovi.
Brian si v duchu odfrkl. Prej odvážnější! Jako bych snad do teď odvážný nebyl! Brian proto nasadil sebevědomý úsměv a šel se přivítat s Baileym v naději, že ten zapomněl na jejich dřívější neshody. Hlavně mě nesežer.
"Ahoj... Bailey... rád, uhm, rád tě vidím..."
Justin se uchechtl.
"Co máš za problém?"
"Nic, vůbec nic... jde ti to skvěle," povzbudil ho Justin.
Brian přimhouřil oči. Pitomec jeden! Vzápětí se zhluboka nadechl a přistoupil k Baileymu ještě blíž, obrázky toho, jak bude roztrhaný na kusy, se snažil zahnat.
Bailey k němu začal čichat, začal od bot a směřoval výš, k Brianově překvapení mu očichal i zadek...
"Hej, hej! Tam je zákaz vstupu!" odskočil o kus dál.
"Bailey očividně nesouhlasí," rozesmál se Justin a Jess opodál taky.
"Chlapy - všichni stejní," ušklíbl se Brian.
Následně byl však mile překvapen, když k němu Bailey přišel a čumákem strčil do jeho ruky, čímž si vyžadoval, aby ho Brian pohladil. A to taky udělal. Následně přidal i drbání za ušima. Bailey blahem přivíral oči. Jo, vsadím se, že se ti to líbí. Je divný, že mně taky? zakřenil se. Ale nemohl popírat ten fakt, že tohle bylo rozhodně lepší, než čekal. Pocit, že by ho ten pes snad mohl mít nakonec i rád.
"Skvěle, už děláte pokroky..." zaradovala se Jess. "A jsem si jistá, že dnešní aportování bude taky probíhat mnohem lépe, než minule..." Díky za připomenutí!
"A musíme?" zazoufal Brian.
"Nebojte se, věřím, že Bailey s vámi bude tentokrát spolupracovat..." usmála se.
"Něco mi říká, že by měl radost, kdyby ty míčky mohl házet mně a říkat mi přines."
"Přeci nechceš, aby tvůj včerejší trénink přišel nazbyt," zaculil se Justin.
"No je pravda, že jsem na to hodně procvičoval..." pousmál se při té vzpomínce.
Jess na ně jen s úsměvem koukala, snažíc se předstírat, že absolutně netuší, o čem jejich konverzace je. Tihle dva se jí opravdu líbili a snad víc, než oni, doufala, že si Baileyho nakonec vezmou s sebou domů.
"Tak teda jdeme na to," zavelel Brian.
Jess vzala potřebné věci a odvedla je zase na stejné místo jako minule, Brian mohl cítit, jak ho polévá horko. Jestli mě zase znemožníš, psisko...
"Tak kdo začne?" zeptala se Jess.
"Justin!" vykřikl Brian ihned.
"Tak tedy hádám, že já," Justin šel k Jess a vzal si od ní tu směšnou pomůcku na házení míčků.
Následně si zaujal postoj a jedním švihem hodil míček do dálky: "Přines, Bailey."
Bailey ani na vteřinu neváhal a okamžitě rychle vyběhl, netrvalo dlouho a běžel jim i s míčkem naproti. Ten následně vrátil zpátky Justinovi "Hodnej kluk, moc hodnej," podrbal ho.
Fuck, teď je řada na mě. Brian hlasitě polkl.
Justin šel k němu a všechno mu předal: "Věřím ti," špitl a líbl ho na tvář.
Ale já nevěřím tobě, podíval si na Baileyho. Nemohl si pomoct, ale skoro měl pocit, že v jeho tváři vidí ďábelský výraz. Už počítal s tím, že si pro míček opět poběží sám. Napřáhl se a hodil. "Bailey, dones." Prosím!
A k neuvěření všem, Bailey opravdu vyběhl jako neřízená střela a pro míček běžel. Brian měl skoro sám chuť utíkat, jakou z toho měl radost.
"Výborně!" zatleskala Jess.
"Říkal jsem, že to zvládneš," Justin mu skočil kolem krku a vášnivě ho políbil. "Promiňte," omluvil se Jess následně, ta se usmála.
Bailey přiběhl zpátky a míček donesl až do Brianovy dlaně.
"Řekni to," upozornil ho Justin.
"Jo, uhm... hodný kluk," Shit, tohle spojení jsem do teď používal jedině s Gusem anebo s Justinem v posteli, je divný to říkat psovi. Ale pocit, že mě opět nenechal na holičkách, je ú-kurva-žasný.
Aportování následně probíhalo ve stejném duchu ještě dalších dvacet minut, dokud se Bailey naprosto nevyčerpal a neměl už sílu běhat pro další míček. To bylo jejich znamení, že návštěva končí. Odvedli ho společně s Jess zpátky do klece a rozloučili se s ním, Justin trochu déle, než Brian. Pak je šla Jess vyprovodit.
"Děláte s ním skvělé pokroky, je vidět, že na vás dobře reaguje. Proto myslím, že při další návštěvě ho konečně vezmete ven."
"Ven?" zarazil se Brian. Sotva jsem ho přiměl se mnou aportovat, jak ho mám asi uhlídat?
"Ano, ven. Ale nebojte, nejdřív půjdu s vámi... a když to půjde hladce, půjdete s ním příště i bez mého dozoru."
"To je skvělý!" zaradoval se Justin.
"Jo... skvělý," odvětil Brian, který cítil, že ho opět polévá horko.
Ale Justin měl radost a na tom jediném záleželo, proto byl odhodlaný se této výzvě postavit čelem. Měl pár dní na to se psychicky připravit.
No comments:
Post a Comment