BEZ VAROVÁNÍ
Justin se nervózně kousal do rtu a nevěděl, co dělat. Koukal se do těch krásných psích očí a srdce mu bušilo jako o život. Bailey byl dokonalý a všechno v něm se k němu chtělo rozeběhnout a pomazlit ho, podrbat ho za těmi jeho velkými uši, aby se mohl rozplývat blahem. Ale nechtěl ho vyděsit a tak se k němu jen po malých krůčcích přibližoval. Viděl na něm, že se bojí, měl to v očích a celý se třásl. Justin si hned vzpomněl na to, co četl na jeho profilu - že byl týraný a na vteřinu se v něm opět probudila zlost. Pak Bailey štěkl a Justin zatrnul.
"No tak, Bailey," pokárala ho slečna, jež měla na jmenovce jméno Jess. "Jen se trochu bojí. Je plachý, zažil toho v životě hodně... ale věřte mi, jakmile k vám získá důvěru, je to ten největší mazel na světě."
"To mi někoho připomíná," pronesl Brian s úsměvem přikovaným na Justinovi.
Justin se jen zaculil a následně se pokusil udělat opět několik kroků k Baileymu, který se zdál být o něco klidnější, Jess u něho klečela a hladila ho. Bylo znát, že ji opravdu věří a tak asi věřil i tomu, že mu Justin neublíží, jinak by ho k němu Jess přeci nepouštěla.
"Nebojte se, nechte ho, aby si vás očichal..."
"Neukousne mi ruku nebo tak?" uchechtl se Justin.
"Určitě ne," ujistila ho Jess se smíchem.
Justin se proto zhluboka nadechl a začal pomalu natahovat ruku, která se během chvíle ocitla před Baileyho čumákem, ten ho začal očichávat a Justin nervózně čekal, co se bude dít dál.
"Výborně. Teď ho zkuste pohladit."
Justin se pousmál, zatím se zdálo, že se Baileymu líbí a tak se odvážil udělat další krok a jeho ruka se následně dotkla Baileyho hebké srsti na hlavě. Bailey se trochu zachvěl, ale po chvíli si začal na Justinovu ruku zvykat, ten ho proto začal drbat za ušima, jak plánoval.
"Hodný kluk," pochválila ho Jess a dala mu za odměnu pamlsek. "Řekla bych, že se mu líbíte."
"Ještě, aby ne," usmál se Brian.
"Taky ho nechte, aby si vás očichal, musí vědět, že je v bezpečí," usmála se na Briana Jess.
"Um, to je dobrý, díky."
Jess se trochu zarazila a Justinův výraz poněkud zvážněl, ano věděl, že do toho jde sám, ale stejně tak mu Brian slíbil, že se bude chovat ukázkově a dávat najevo, že se k Baileymu nechce ani přiblížit, nebylo nejlepší.
"Nechci jim zkazit to sbližování," doplnil Brian, když si uvědomil svou chybu z Justinova výrazu.
"I vy se s ním musíte sblížit, musí věřit oběma, aby s Vámi mohl případně jít."
Brian stiskl oči, ale hned je zase otevřel. Jestli mi to psisko poslintá moje značkový boty... pomyslel si. Ale následně sebral veškerou odvahu a vydal se k Baileymu svižným krokem, což ho vyděsilo a tak ihned začal couvat se staženým ocasem mezi nohama.
"Nesmíte na něj tak zhurta," upozornila ho Jess.
"Brian to se zvířaty moc neumí," usmál se omluvně Justin.
Ačkoliv ten si sám následně uvědomil, že pronést takové oznámení, mu asi body zrovna nepřidá. Začínal se upřímně bát, že mu to Brian podělá.
"Omlouvám se," řekl Brian vlídným tónem, když si začal uvědomovat, že tímhle stylem to nemůže vést dál. "Zkusím to znovu."
Brian tentokrát opakoval Justinovo předchozí krátké a pomalé kroky k Baileymu, ale ten pes jakoby snad vycítil, že Brian není milovníkem zvířat a začal na něj vrčet.
"Ale no tak, Bailey... buď hodnej," okřikla ho Jess.
Justin v tu chvíli překonal strach z toho, že mu snad Bailey ukousne ruku a šel k němu blíž, klesl opět na bobek a začal ho znovu hladit, Bailey se zase uvolnil a pod jeho péčí rozplýval.
"No neříkám to pořád, že tvoje doteky jsou..." začal Brian trochu dotčeně, že se k němu Bailey takhle nemá.
"Briane!" okřikl ho Justin se smíchem.
Jess se na ně jen dívala a snažila se moc neculit. Následně dala Baileymu další pamlsek za odměnu.
"Bailey jen potřebuje čas, nakonec se určitě skamarádíte... jen má za sebou těžkou minulost."
"Ehm," odvětil Brian.
"A teď, jestli je váš zájem stále stejný, co kdybychom se přesunuli do mojí kanceláře a probrali formálnosti?" zeptala se s úsměvem.
"Samozřejmě," odpověděl Justin, který ač se s Baileym nechtěl loučit, doufal, že ten proces bude co nejrychlejší, protože byl rozhodnutý, že Baileyho prostě dostane.
Ještě jednou ho proto podrbal na krku, na což si od Baileyho vysloužil olíznutí. Justin se hned rozesmál a Brian na něj jen civěl s výrazem, který jako by říkal "Ten je můj". Což Justina pobavilo ještě víc.
Poté se s Jess vydali do kanceláře, kde se naproti ní posadili každý na jednu židli a Jess před ně položila nějaké dotazníky, které měli vyplnit. Bylo tam spoustu dotazů od "Máte nebo měli jste někdy nějaké domácí zvíře?" po "Jaké je vaše současné zaměstnání a jak je časově náročné?"
"Kriste, tohle je bráno opravdu vážně," podotkl zděšený Brian.
"Chceme se ujistit, že Bailey bude mít, jak milující, tak vhodný domov," odpověděla mu Jess s úsměvem. "Máte snad problém s nějakou otázkou?"
Justin nebyl daleko od toho dloubnout do něho loktem a tak se Brian pouze pousmál a následně se vrátil k vyplňování svého dotazníku.
Justin se naopak zasekl hned u první otázky, která se ptala, zda měl někdy v životě nějaké zvíře... měl rybičky... měl křečka, který mu po měsíci utekl a už ho nikdy neviděl... to asi nebyly zrovna vhodné odpovědi. Nakoukl proto nenápadně k Brianovi, ačkoliv netušil, co čeká, že tam vyčte, Brian a zvíře, to prostě nejde... COŽE?!
"Ty jsi měl psa?" podíval se po něm v šoku.
"Co mi sem koukáš!" okřikl ho Brian hned.
"Proč jsi mi to nikdy neřekl?"
"Nebylo moc co říkat," odpověděl lhostejně.
"Něco takového bych měl vědět."
"Měl?" Brian nadzdvihl obočí.
"No, jsem tvůj partner, myslel jsem, že si říkáme všechno..."
"Opravdu? Takže já o tobě vím úplně všechno?"
"Uhm," Justin začal přemýšlet a uvědomil si, že je stále pár věcí, které Brian neví.
"Tak vidíš," Brian zase sklopil zrak k tomu kusu papíru.
Jess na ně jen zírala, na jednu stranu pobaveně, na druhou stranu měla ve tváři výraz, který se Justinovi moc nelíbil, ale doufal, že to nic neznamená.
Ač měl Brian pravdu v tom, že o sobě opravdu nevědí naprosto všechno, vědí toho o sobě dost na to, že zrovna takovou informaci mu Brian asi mohl zmínit, zvlášť když se právě chystají adoptovat psa, ale nechtěl z toho dělat scénu, tak se vrátil k vyplňování.
"Proč je potřeba vědět, jak časově náročné je naše zaměstnání?" zeptal se Justin.
"Nejspíš proto, že potřebují vědět, jak moc se mu budeme mít čas věnovat," podotkl Brian.
"Oh," Justin si uvědomil, že takhle se ptát, bylo dost hloupý. "To mi asi mohlo dojít," usmál se výmluvně.
"A když už jsme u toho," začala Jess. "Bailey bude potřebovat opravdu hodně péče, zvlášť ze začátku, máme ho tady už skoro rok a trvalo mi 6 měsíců, než na mě konečně přestal vrčet... teď už je na tom mnohem lépe, jak jste si mohli všimnout, ale pořád má před sebou dlouhou cestu, takže jestli nevíte, zda na něj budete mít čas, tak..."
"Jsem malíř!" oznámil Justin ve snaze ji zarazit. "Chci říct, že pracuji z domova... a o víkendu většinou pracuji v jídelně jako obsluha, ale to se dá zařídit tak, abych byl s Baileym co nejvíc... to není problém."
"A když jste malíř, neznamená to, že hodně cestujete?"
"No, občas... většinou mám výstavy v New Yorku, v LA či dokonce v Paříži, ale vždy se jedná jen o pár dnů, týden maximálně..."
"A když nebude doma on, budu tam přeci já," usmál se Brian a Justin mu byl vděčný, že ho zachránil.
"A vy pracujete jako?"
"Jsem ředitel reklamní agentury... a mám skvělý tým zaměstnanců, kteří mě mohou kdykoliv zaskočit... navíc to dost vydělává, takže ten pes... pardon Bailey, bude mít pořád co žrát."
Justin skoro kroutil očima, Brianovo vychloubání bylo to poslední, co potřeboval, ale doufal, že fakt, že Baileyho určitě uživí, je pro ně velkým plusem.
Jess si jen něco poznačila a vlídně se na ně usmála, zatímco Brian se tím nijak nezaobíral, Justina to trochu vyvedlo z míry, nedivil by se, kdyby si na papír napsala slova "Tak tyhle dva rozhodně ne.".
Jakmile vyplnili svoje dotazníky, Jess jim dala ještě každému papír, který nesl název 'Dokážeš se postarat o domácí zvíře?' což Briana přimělo k uchechtnutí a vysloužil si tak od Justina káravý pohled.
Zatímco Justin se nad každou otázkou opravdu hluboce zamýšlel a snažil se odpovědět podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, Brian se zdál, že tam odpovědi jen nasázel, aniž by si přečetl otázky.
"To už je všechno? Nebo nám budete ještě dělat nějaké fyzické testy, zda jsme dost zdatní se o něho postarat?" zeptal se Brian ironicky, snažíc se zavtipkovat, to na Jess však dojem neudělalo.
"To už je všechno, papíry všechny prostuduji a následně vyhodnotím, zda jste vhodní kandidáti na adopci, pokud ano bude to znamenat, že jste prošli prvním kolem..."
"Prvním kolem?" zhrozil se Brian.
"Ano, následně obdržíte telefonát a domluvíme se s vámi na návštěvách, které budou zahrnovat nejprve to, že se s ním bude sbližovat tady a potom ho budete moct brát i bez dozoru na procházky, kde se určí, jak ho zvládáte sami... pokud to půjde hladce, projdete kolem druhým."
"Nechte mě hádat, je tu i kolo třetí?" ušklíbl se Brian.
"Ano. Baileyho si vezmete domů, ale nebude to zatím oficiální... Bailey se bude snažit sžít s novým prostředím a novým domovem, což pro něj bude stresující a pokud se nakonec ukáže, že to nejde, tak... stejně tak jde o vás dva, až teprve, co ho budete mít doma, zjistíte, zda jste na to stavěni a někdo od nás přijde několikrát obhlédnout situaci."
"A není toto pro něj spíš stresující, že bude poletovat sem tam?" zeptal se Brian.
"Bohužel už jsme zažili případy, kdy si někdo adoptoval psa a za dva měsíce nám ho přivedl zpátky nebo skončil ve stejně špatných podmínkách, z jakých byl původně zachráněn... museli jsme udělat toto opatření, že ze začátku budete mít dohled, abychom viděli, že se o něj dobře staráte a že je spokojený... pokud všechno bude v pořádku, Bailey bude váš. Vím, že se to zdá extrémní, ale k dříve týraným psům se zkrátka musí přistupovat jinak a my musíme udělat vše, abychom zajistili jejich bezpečí."
Zatímco Justin se nad tím usmíval, protože oceňoval, s jakým zájmem se o tyto psi starají, Briana začínalo děsit to, čím vším si budou muset projít, ale jednou to Justinovi slíbil, tak teď nemohl couvnout.
"A nikdo jiný o něj nemá zájem?" zeptal se Justin. "Já jen, to by jako cestoval do různých domovů?"
"Samozřejmě, že ne... bylo tu sice pár zájemců, ale všichni nakonec odešli s přáním mladšího či menšího psa... vlastně jste první, co se dostali až do mojí kanceláře."
Jess se na ně usmála nadějeplně, přála si pro Baileyho nový domov od chvíle, co jí ho sem přivedli v tom zuboženém stavu a ona se ho snažila udržet naživu a následně mu ukázat, že existuje něco jako láska.
"Nicméně pokud si myslíte, že je tento proces pro vás příliš náročný, pochopím jestli chtete vycouvat..."
"Ne, to vůbec ne," usmál se na ni Justin odhodlaný Baileyho získat.
Brian jen přikývl na souhlas s Justinem a ačkoliv na něm asi muselo být trochu znát, že vnitřně panikaří, Jess se naštěstí jen usmála a tak byl rád, že ho nějak nepodezřívá.
"Tím pádem to je pro teď všechno," usmála se na ně a naznačila jim tak, že je konec jejich schůzky.
"Super, děkujeme," Brian už byl skoro ve dveřích.
"Mohl bych ho ještě vidět?" zeptal se Justin s nadějí v očích.
"Uhm, to asi..." Jess se zarazila, když viděla ten štěněčí pohled v Justinových očích, byl stejný jako Baileyho. "Samozřejmě, ale jen na chvilku."
"Nebude vadit, když počkám v autě?" zeptal se Brian.
"Jasně, že ne," odpověděl Justin, který už pomalu vzdával to, že by si ho Brian snad mohl zamilovat.
Brian se proto rozloučil s Jess a zamířil do auta. Jess následně odvedla Justina k Baileymu, který se tentokrát nacházel ve své kleci a ležel na svém pelíšku, něco neuvěřitelného se stalo, když uviděl Justina a začal vrtět ocasem.
"Páni, fakt se mu líbíte," pousmála se Jess.
"A on mně," Justin prostrčil prsty zkrz klec a začal ho drbat.
"Justine, mohla bych k vám být upřímná?" její výraz byl tak vážný, že Justina ani netrápilo, že ho oslovila jeho jménem.
"Samozřejmě, co se děje?"
"Je vidět, že o Baileyho opravdu stojíte a co víc, on nejspíš stojí o vás... ale váš partner... myslím, že oba víme, že Baileyho nechce... a tohle už jsem viděla u mnoha párů a psů... není to dobré pro vztah a pes se většinou vrátí zase zpátky do útulku..."
Justinovi se z toho sevřelo srdce, byl tak blízko k tomu mít Baileyho doma, musel sice projít ještě procesem, který se zdál být opravdu náročný, ale byl ochotný to podstoupit kvůli němu... avšak nemohl setřást ten pocit, že má Jess jednoduše pravdu.
"On to jen moc neumí s city... trvalo mu pět let, než mi poprvé řekl, že mě miluje," Justin se usmál při té vzpomínce. "A dlouho mu trvá, než s někým naváže vztah, protože se bojí, že bude mít zlomené srdce... ale já věřím, že by si Baileyho mohl nakonec opravdu zamilovat."
"Kvůli vám a Baileymu v to doufám taky, ale... pokud bude zřetelné, že si s ním nedokáže navázat žádné pouto, asi chápete, že vám ho nebudeme moct dát."
Justinovi se chtělo skoro brečet, myslel si, že když se Brian bude usmívat a říkat správné věci, všechno dobře dopadne, jenže teď si začínal uvědomovat, že Bailey si zaslouží opravdu milující domov a ne pocit, že ho tam někdo nechce.
S Jess se následně rozloučil, stejně tak s Baileym v naději, že ho ještě uvidí a poté se vydal za Brianem do auta, který poslouchal rádio.
"Tak co?" zeptal se ho Brian, když Justin dosedl.
"Nic," Justin si zapnul pás a víc mu neřekl.
Briana to zarazilo a hned vytušil, že má problém, že je na něj Justin naštvaný, ale raději nastartoval auto a zamířil s ním domů. Justin celou cestu mlčel a koukal se z okýnka někam do prázdna, ztracen ve svých myšlenkách.
No comments:
Post a Comment