BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Brian si všechny obrazy prohlížel s úžasem ve tváři. Nemohl tomu uvěřit, byli tam všichni včetně něho. A nejen to, jemu a Justinovi patřilo místo přímo uprostřed... Brian jen z toho poznal, jak důležitý pro Justina musel tento obraz být.
Pod každým obrazem bylo napsáno 'Autor: Justin Taylor'.
Brian se cítil neskutečně hrdě. Věděl, že Justin je talentovaný a o jeho úspěších často četl v novinách... ale vidět jeden takový úspěch na vlastní oči a ještě k tomu být jeho součástí v něm vyvolalo neuvěřitelný pocit hrdosti na to, že ten kluk to opravdu dokázal.
Avšak po několika dlouhých minutách, kdy si obrazy pečlivě prohlížel, si něco uvědomil. Něco, co mu mělo dojít ihned, ale byl na to příliš zaskočen. Pokud jsou tady ty obrazy, musí tu být někde i Justin!
Nedávalo mu to smysl, byl tu téměř tři čtvrtě hodiny a do teď na něj nikde nenarazil, vlastně kdyby náhodou neprocházel zrovna tudy, nenarazil by ani na ty obrazy. Bylo to jako objevení jehli v kupce sena. A Justin se zdál být jehlou ještě menší, protože ať už se Brian podíval kamkoliv, nikde neviděl tu jeho blonďatou hlavinku. Bylo tu sice narváno a galerie byla obrovská, ale byla natolik obrovská, aby ho opravdu nikde neviděl?
"Úctyhodné kousky," promluvil muž, který si vedle něj prohlížel obrazy s velkým zájmem.
"To ano," odpověděl Brian s hrdým výrazem ve tváři.
"Muž na tomto obraze je vám velmi podobný... vlastně vypadá skoro úplně jako vy... jen mladší."
Fuck you!
V Brianovi to vřelo, narážky na jeho věk snáší pořád stejně blbě, zvlášť když už opravdu není nejmladší a je si toho sám moc dobře vědom. Přes to se na muže pouze pousmál, tak nějak netušil, co mu na to má odpovědět.
"Myslím, že ho koupím," pokračoval muž.
"Co?" pohlédl na něj Brian zaskočeně.
"Ten obraz... s vaším dvojníkem a tím pěkným klukem vedle něj," mrkl na něj.
Ti dám, že si ho koupíš!
Jestli je něco, co Briana vytáčí víc, než narážky na jeho věk, tak je to, když někdo slintá nad Justinem. A jen z představy, že by si tenhle chlápek doma vystavil obraz, na kterém je on s Justinem, ho píchlo u srdce. Vlastně žádný z těch obrazů si neuměl a ani nechtěl představit u někoho cizího doma.
Brian se rozhodl okamžitě bez přemýšlení - koupí je všechny. Vydal se to proto okamžitě vyřídit. Slečna, se kterou jednal, mu šíleně připomínala Daphne, vzhledově se jí nepodobala ani trochu, ale měla stejně ztřeštěnou povahu.
"Takže opravdu jste říkal všechny?"
"Ano," ujistil ji už asi po desáté. Asi se nestává často, že by si tu někdo kupoval všechny obrazy od jednoho konkrétního malíře.
"Ten se zblázní," utrousila si pro sebe, ale Brian ji stejně slyšel.
"Co jste říkala?"
"Ale nic," pousmála se.
"Řekla jste 'ten se zblázní'."
"Já jen... autor těchto obrazů... je můj dobrý kamarád."
"Justin? Ehm... myslím, pan Taylor?" uvědomil si, že to s tím nadšením přehnal a raději si hrál na hloupého.
"Ano, znáte ho?"
"Četl jsem o něm... je velmi talentovaný."
Brian sám ani netušil, proč jí neřekl pravdu... nebo ještě líp, proč se jí přímo nezeptal, kde by ho našel... ale zkrátka asi počítal i s tou verzí, že ho třeba Justin ani nechce vidět.
"Justin je skvělý, líbil by se vám."
"To zajisté," pousmál se Brian. Vlastně se mu chtělo smát na celé kolo vzhledem k okolnostem, ale zadržel to.
"A věřím, že i vy byste se líbil jemu," Brian z toho měl dojem, jako by si hrála na nějakou dohazovačku a opět měl co dělat, aby se nerozesmál.
"Škoda, že jsem ho tu dnes neviděl."
"Jo... on bývá dost nervózní v takové večery a zkrátka nedokáže stát chvíli na jednom místě a pořád někde pobíhá. Ale mohla bych mu zavolat, jestli s ním chcete mluvit."
Brian chtěl z plného hrdla zakřičet ano, ale z nějakého důvodu nakonec řekl "To je v pořádku, ale děkuju."
Následně za všechny obrazy zaplatil pořádný balík a přidal ještě něco navíc. Netušil, zda to udělal, protože se chtěl o Justina finančně postarat anebo v něm chtěl vyvolat pocit, že jeho díla opravdu stojí za takovou hromadu peněz... protože podle Briana stály.
Svým způsobem si ale ani neuměl představit, proč by Justin vystavoval zrovna tyto kousky, musely pro něj mít nehoráznou hodnotu. Bylo to skoro, jako by chtěl všechny ze svého minulého života konečně vymazat z toho nynějšího... a možná právě to drželo Briana zpátky od toho, aby si ho tou slečnou nechal zavolat.
V hlavě mu však začalo šrotovat i něco jiného, něco, nad čím by se dřív jen přihlouple smál, protože by mu to přišlo ubohé. On na takové věci nikdy nevěřil, ale nemohl to zkrátka jen tak ignorovat... z tohohle všeho začínal mít pocit, že se je osud snaží dát zase dohromady. Proč by jinak Brian zrovna v tento den, zrovna v tuto chvíli, zrovna v této galerii kupoval obrazy, které namaloval Justin, který tu právě teď někde pobíhá? Brian začínal mít dojem, že opravdu začne věřit v osud. Anebo možná jen bylo jejich pouto silnější, než si myslel.
####
Justin's POV
Justin nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Někdo si koupil všechny jeho obrazy. VŠECHNY! Měl mít radost... anebo brečet? Sám nevěděl. Bylo v něm tolik smíšených pocitů. Měl skvělý pocit z toho, že někdo byl tak moc ohromen jeho díly, ale zároveň si neuměl představit, že už ty obrazy nikdy neuvidí. Že je bude mít doma někdo jiný. Možná dokonce začal litovat toho, že je tady vystavil.
Ze všeho nejvíc však nechápal, proč by to někdo dělal... proč by si je všechny kupoval? Přišlo mu to hrozně zvláštní. Možná až neuvěřitelné.
"Kdo je koupil?"
"Nějaký fešák v obleku... vypadalo to, že se o tebe celkem zajímá."
"Jo?" zadivil se.
"Hmm. Ptal se na tebe... zdálo se, že by s tebou rád mluvil, ale když jsem se ho zeptala, jestli tě mám najít, tak řekl ne."
"Aha."
Justin byl zaskočený z toho, že je tu někdo, kdo se o něj a jeho obrazy tak moc zajímá a chtěl o tomto tajemném muži vědět víc. Že by to mohl být Brian, ho však ani nenapadlo.
"Už odešel?"
"To nevím. Copak, doufáš, že je to tvůj Romeo, Julie?"
"Haha, vtipný, Kate. Spíš mě jen zajímá, kdo je tak velký blázen, že by utratil balík peněz za moje obrazy."
"Vlastně zaplatil ještě víc, než musel. Asi to byl opravdu blázen."
To ho zaskočilo mnohem víc, a i když věděl, že je to šílené, tak chtěl zkrátka vědět víc, chtěl vědět, ke komu domů poputují jeho obrazy, na kterých se nacházejí všichni, kteří jsou pro něj důležití.
Justin si vzal sklenku šampaňského a šel se porozhlédnout po galerii, připadal si trochu jako šílenec, když tu stalkoval někoho, o kom ani netušil, jak vlastně vypadá a fešáků v oblecích tu bylo víc, než dost, takže ani s touhle informací od Kate toho moc nezmohl, ale doufal, že zafunguje jeho šestý smysl a tak nějak vycítí, kdo by to mohl být. Ostatně se stalkingem měl bohaté zkušenosti a sám se při té myšlence ušklíbl. Dokonce se sobě v duchu musel smát, nikdy dřív neměl potřebu vědět, kdo jeho obrazy kupuje, ale... tahle situace byla zkrátka jiná.
Nakonec ale došel k závěru, že tady hledá něco, co nemá šanci za žádnou cenu najít a odskočil si ven, aby si dal cigaretu. Zlozvyk, kterého se snažil zbavit už nějakou chvíli, ale ta chuť ho vždy přemohla, zvlášť když byl ve stresu a v tom právě teď opravdu byl.
Když dokouřil, ještě se chvíli nadýchával čerstvého vzduchu, což bylo celkem ironické vzhledem k tomu, co právě teď vdechoval do plic. Nakonec se však vrátil zase zpátky dovnitř, když ale procházel mezi lidmi, z nějakého důvodu náhle zastavil na místě... vlastně doslova zatuhl... měl totiž dojem, jako by něco viděl... nebo spíš někoho... někoho, koho vidět nemohl, protože... protože to nebylo možné!
No comments:
Post a Comment