Tahle chudinka povídka mi leží v archivu už skoro rok a já se pořád neměla k jejímu dokončení, především proto, že je to zase o New Yorku, což jak jste si asi všimli, píšu celkem často a říkala jsem si, že si od něj dám nějaký čas pokoj, ale nakonec si myslím, že ta povídka si nezaslouží být tak dlouho zahrabaná někde v archivu a že je na čase ji zveřejnit nebo tedy především dokončit, poněvadž několik dilů už mám🙂 Takže moc doufám, že se bude líbit a čtení si užijete...😊
Za naprosto dokonalý banner opět děkuji Verče!❤ A tak, jak vidíte vpravo dole Briana s Justinem, tak tak nějak je vidím v této povídce já a i vy si je tak můžete při čtení taky představovat!❤
Brian s Justinem se 7 let neviděli a tak nastal čas to změnit...
BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Brian jako každé ráno sebevědomě vstoupil do své firmy, která mu říká pane už několik dlouhých let... teda teď už se musí o toto oslovení dělit s tím proklatým účetním, co si dřív nedokázal ani pořádně vrznout a volný čas věnoval opeře, která by Brianovi nejspíš utrhla ušní bubínky. Theodor už však není jen pouhým účetním, kterého Brian vždy tak rád urážel, teď je z něj Brianův partner v Kinnetiku a vzájemně si kryjou záda, když je třeba... ušli spolu kus cesty a poznali, že ten druhý není zas tak špatný... vlastně se z nich stali celkem dobří přátelé.
Zvlášť, když si Maikey s profesorem pořídili další důvod k radosti a jejich rodinka se po usilovných tahanicích s úřady, kterým se nelíbilo, že si dva teplouši chtějí pořídit malé nevinné děcko, které by snad mohli nějak ohrožovat, rozrostla o dalšího člena a tak se stali adoptivními rodiči teď už dvouleté Deborah - shodou okolností Debbiinou jmenovkyní. Potom ta známá Maikey and Brian show šla pomalu, ale jistě do kopru.
Emmettovi se zase rozpadal jeden pokus o vztah za druhým, protože stále nemohl přestat myslet na toho jediného, kterého chtěl - Drewa Boyda. A tak když se po letech znovu setkali, došel Emmett k závěru, že tentokrát ho tak snadno nenechá zase odejít a měl štěstí - Drew už byl totiž připravený na vztah, který nedávno přerostl v zásnuby. Zázraky se dějí, Honeycutte.
Ted se dokonce už oženil a nebyl to nikdo jiný, než Blake Wyzecki - kluk, který si dřív vzal jakoukoliv drogu, o kterou zakopl a nakonec se z něj stal sebevědomý muž, který chtěl jediné a to Theodora. Nejvtipnější asi bylo, když Ted požádal Briana, aby mu šel za svědka, cítil se vděčný za to, že mu tenkrát tak pomohl, když mu nabídl místo v Kinnetiku po tom, co zasáhl naprosté dno a sám se musel léčit z drogové závislosti a když ho nakonec povýšil na svého partnera, věděl, že i přes to, že by mu to Brian nikdy nepřiznal, měl ho hrozně rád a Ted naopak jeho. A Brian s tím kupodivu souhlasil a dokonce se choval natolik slušně, že neudělal žádnou ostudu, pouze udělal... jednoho nebo dva číšníky.
Životy všech včetně Debbie, která byla šťastně vdaná za detektiva Carla Horvatha, se zdály jít šťastně kupředu a Briana bolelo to sledovat, i když byl za ně šťastný, záleželo mu na nich a chtěl pro ně to nejlepší... ale chtěl i pro sebe něco víc, než měl. Chtěl vlastně jediné - Justina Taylora. Mladého nadějného malíře, který pomalu a jistě vzkvétá v tom, co umí a má jednu výstavu za druhou.
Brian to věděl jen díky tomu, že o něm četl různé články v novinách či na internetu, roky s ním už totiž nemluvil a i přes to, že se cítil zrazený, protože se Justin nikdy nevrátil, věděl, že Justin dělá správně, buduje si kariéru, kterou si zaslouží a kterou si pro něj Brian přál. Chtěl být součástí jeho života to ano, ale už se smířil s tím, že to se už nejspíš nikdy nestane.
Jeho city však nikdy nevyprchaly, i přes to, že ho neviděl už tolik let. Vlastně viděl - ale jen pouze prostřednictvím fotografií, které se krásně vyjímaly v novinách - jen díky nim mohl vidět, jak se Justin mění, dospívá a dosahuje naprosté dokonalosti. První fotografii viděl vedle velkého nadpisu "NADĚJNÝ MALÍŘ Z PITTSBURGHU", 3 roky po tom, co do New Yorku odešel a od té doby si všechny fotografie, včetně článků vystřihával a pečlivě uchovával v jeho starém šuplíku hned vedle jejich zásnubních prstenů... ani ty do teď vrátit nedokázal. Hromádka článků se za ty roky pěkně nakupila a Brian byl čím dál pyšnější, protože věděl, že to Justin dokázal - stal se nejlepším homosexuálem, jakým je možné být.
Brian se při pohledu na obrázek na svém pracovním stole pousmál, byla to jejich společná fotka, kde objímal Justina zezadu a kousal ho do ucha...
...tehdy měl Justin první výstavu v LGBTQ centru. A právě teď dobývá se svým uměním New York. Podívejme, jak si vyrostl, Sunshine.
Z myšlenek ho však vytrhl Theodor, který se stále nenaučil klepat a do kanceláře mu vtrhl. Informace, které pro něj nesl ale ani ve snu nečekal. Kinnetik poslední dobou zažíval spíše pokles svých příjmů a tak s Tedem dělali výzkum, koho by potřebovali získat jako klienta a zdálo se, že Ted na to kápnul. Brian byl nadšený, Kinnetik je pro něj jako dítě a chce se o něj dobře starat, ale byl v tom háček, se kterým nevěděl, jak se vypořádat...
"Co budeš dělat, Briane?" zeptal se Ted po pár vteřinách ticha.
"Co by? Sbalím se a zítra tam poletím," odpověděl naprosto lhostejně, jako by se ho to, co právě zjistil, nijak netýkalo.
"Jsi si jistý? Nechceš, abych letěl já?"
"Díky, Theodore, ale zvládnu to, jsem už velkej kluk," z plných sil se pousmál, aby dal najevo, že je v pohodě. Ale nebyl.
"Dobře," Ted věděl, že teď je nejlepší pomalu vycouvat a nechat Briana o samotě. A přesně to udělal.
Jen, co se zavřely dveře, Brian se opřel do křesla a zavřel oči, bylo mu špatně... opravdu zle. Jako by snědl něco zkaženého nebo otráveného. Sedm let uteklo a Justin nad ním má pořád takovou moc. Ještě před pěti minutami žil Brian v domnění, že ho už nikdy neuvidí... že články o jeho úspěších, je všechno, co má... že strach z toho, že střípky vzpomínek na to, jaké bylo mít ho v blízkosti, jednou naprosto vyprchají, ho bude pronásledovat už navždy. A právě teď tu byla šance, že by ho mohl znovu vidět. Jistě New York je velké město a s největší pravděpodobností nebudou ani na stejné straně města ve stejnou chvíli, ale... co když ano? Co když ho znovu po tolika letech uvidí? Co když pouto, které mezi nimi bylo, nikdy nevyprchalo a oni se vrhnou zpátky do té vášně, která je spalovala a lásky, která se zdála nekonečná?
Anebo si na mě už zapomněl, Sunshine?
Brian nevěděl, co dělat, jak se k tomu postavit... je to hrdej chlap a nechce, aby někdo věděl, co se ve skutečnosti odehrává v jeho hlavě... a srdci. Nemohl říct Tedovi, aby tam letěl místo něj, to by se naprosto podkopl. Ale ten strach, co ho přepadl, byl tak velký, že Briana skoro odrovnal.
Po práci se sebral a vyrazil do loftu. Dal si sprchu, ale ne takovou, jakou má rád a to horkou, téměř vroucí, naopak se potřeboval shladit, potřeboval se probrat. Sice mu málem zmrzly bradavky i penis, ale celkem mu to pomohlo. Hned po tom si naházel věci do svojí cestovní tašky, předpokládal, že se tam zdrží dva, možná tři dny, takže toho s sebou moc nebalil. Zarezervoval si letenku na zítřejší ráno a potom skočil do jídelny na večeři. Debbie to tu stále vede a lítá mezi stoly, jako by snad ani nestárla.
"Tak, poslouchám, povídej," seděla najednou naproti Brianovi a propalovala ho pohledem.
"Co myslíš?" podíval se po ní zvědavě, ačkoliv tak nějak tušil, co myslí. Teď ne, Debb, prosím, teď ne.
"Tváříš se, jak smrt od chvíle, co si přišel."
"Tvářím se normálně."
"Mám ti donést zrcadlo, Briane?"
"Díky, ale obejdu se bez něj," zakřenil se na ni.
"Takže?" založila si ruce na prsou.
"Michaela teď nevídáš, tak otravuješ mě, co?"
"Ne, pouze se o tebe starám, protože vidím, že tě něco trápí."
Jak se na ni mohl za tohle zlobit? Ano štvalo ho to, že má ten neskutečný čuch na všechny jeho problémy a dokázala by vyčuchat klidně i mrtvolu, ale ve výsledku... s kým jiným o tom mluvit, když ne s ní?
"Jen... zítra letím do New Yorku. Máme tam s Tedem klienta, co by se hodil."
"Ou," skousla si ret.
"Ou?" zeptal se s nadzvednutým obočím.
"Jen, že tím se hodně vysvětluje."
"Co přesně?"
"Máš ten svůj pohled."
"Pohled?"
"Pohled, co jsem viděla naposledy před 7 lety... pohled, který se týká jeho."
"Já mám pohled, který se týká jeho?" uchechtl se.
"Ehm," vstala a políbila ho do vlasů.
Brianovi bylo divné, že mu k tomu víc neřekla, však ona tím pantem mele pořád a donutit ji mlčet je opravdu nadlidský výkon. Ale nechtěl se tím zabývat ani se zbytečně stresovat, byla tu totiž téměř stoprocentní šance, že o Justina ani nezavadí, natož něco jiného.
Vrátil se proto domů a šel spát, teda alespoň natolik, na kolik to šlo. Budík tentokrát ani nepotřeboval, protože byl stejně vzhůru dřív, než ho měl nařízený. Dal se dohromady a během půl hodiny vyrazil na letiště. Odbavil se a pak už letěl. Celý let myslel pouze na něj. Bylo až neskutečné, že byl z toho tak v háji. On - Brian Kinney, kterého jen tak nic nerozhodí. Ale Justin nebyl jen tak někdo - byl to kluk, kterého si měl brát, kterého miloval a chtěl s ním strávit zbytek života. Takhle nesmýšlel nikdy o nikom, pouze o něm. O studentíkovi, který mu obrátil život vzhůru nohama... prezidentovi jeho fanklubu, který byl tak vytrvalý, až se mu dostal pod kůži...
Po přistání si zavolal taxi a zamířil si zarezervovat pokoj na hotel, vybral si to nejluxusnější apartmá, přeci jen to není nějaký troškař. Hned po tom si zavolal, aby si domluvil schůzku, která padla na zítřek v 1 hodinu. Vzápětí začal pracovat na nějakých podkladech, které tam předloží, aby oslnil. Znal se a už tak nějak věděl, že klienta má v kapse, ale být připravený nikdy neuškodí.
Když padl večer, věděl, že nechce strávit čas zavřený sám na hotelovém pokoji, tak se upravil a vydal do ulic. Skončil v gay baru, který byl rozhodně podle jeho gusta. Dokonce tu bylo spoustu čerstvého masa, které si mohl odvést k sobě na pokoj a trochu si tu i užít, když už je tady. Ale on zkrátka myslel pouze na jediného. Myslel na to, jak snadné by bylo vytočit jeho číslo a sejít se s ním. Na to, jak moc by ho chtěl...
No comments:
Post a Comment