Game Night // 10 //

V devátém díle se mi jaksi vloudila chybička (no docela zásadní chyba, ale budeme tomu říkat chybička😅), kterou jsem už opravila díky Verče, která mě na to upozornila a nejdřív jsem si říkala, že to přejdu a budu se modlit, že si toho moc z Vás nevšimlo, ale teď si zas říkám, že to je taky blbý, protože ti, co to četli v "původní" verzi, mohli být zmatení (stejně jako Verča😄) takže prostě... v minulém díle bylo řečeno, že se půjdou koukat na televizi, ale ejhle, však ještě nejde proud🙈😂... takže jsme to s Verčou pořešily tak, že se mohli jít třeba koukat na nabitém notebooku... tak já jen, abyste si neříkali, že jsem třeba úplně pitomá (jako jsem si to říkala já😄😄)

A teď už přeji, abyste si čtení posledního dílu užili!❤

POSLEDNÍ DÍL

VAROVÁNÍ 18+

Chvíli jim trvalo, než se jim podařilo zaostřit na osoby, které před nimi stáli a svítili jim rovnou do obličeje, což Brian nezapomněl okomentovat peprnými slovy "Můžete mi s tím přestat laskavě svítit do ksichtu, Kriste?!" za které si od Justina vysloužil šťouchnutí do žeber, když si ten uvědomil, že před nimi stojí Benova záchrana.

"Dostali jsme hlášení, že je tu někdo uvězněný ve výtahu..." začal chlápek, který Briana probodával pohledem kvůli jeho poznámce.

"Oh, bože! Zlato, záchrana je tady!" zakřičel radostně Michael a skoro běžel muže obejmout.

"Díky bohu!" ozval se Ben nadšeně.

"Jak se držíte, pane... ehm..." podíval se po Michaelovi.

"Bruckner," odpověděl mu.

"Pane Brucknere, je tam všechno v pořádku?!"

"No zatím se to se mnou neutrhlo, tak asi jo!" zasmál se.

"Toho se nemusíte bát... brzo vás odtamtud dostaneme!"

"Ani nevíte, jak rád to slyším!"

"A vás budu muset požádat, abyste nám tu nechali prostor, zatímco budeme pracovat," podíval se po těch třech.

"Jasně, budeme v loftu," odpověděl Brian s úšklebkem, ačkoliv musel uznat, že ho ten frajer celkem zaujal a pohledem ho slej od hlavy až k patě.

"Ehm, ehm," odkašlal si Justin, když si toho všiml.

"Hlavně mi ho zachraňte," ozval se Michael.

"Nebojte, pane, brzo bude venku," usmál se na něj a ihned začal s druhým mužem pracovat na Benově záchraně.

Ti tři se mezitím přemístili dovnitř a šli se posadit na pohovku, kde měl Michael nervy na pochodu, Justin trochu uražený výraz a jediný Brian si užíval pohodlí toho, že seděl na měkkém a dal si nohy na stůl.

"Ach, to je pohoda," tvářil se naprosto spokojeně.

"Třeba budeš mít štěstí a ten pán tě pak přijde namasírovat, aby ulevil tvým ztuhlým svalům," odvětil mu Justin ironicky.

Brianovi v tu chvíli zmizel jeho spokojený výraz, sundal nohy zase ze stolu a přiblížil se víc k Justinovi, který seděl opřený, skoro zaražený v pohovce a s rukama založenýma na hrudi...

"Jediný ztuhlý sval, co mám, chci namasírovat od tebe, Sunshine."

Justin si skousl ret, jak se snažil nezasmát, ale nakonec tomu neodolal a Brian jako vždy dokázal během vteřiny naprosté zázraky.

"To, že jsem se na něj podíval, neznamená, že si ho sem plánuju pozvat... leda bys chtěl taky?" hříšně se na něj usmál.

Justin nemohl tvrdit, že by mu to nějak zásadně vadilo, uznával, že i jemu přišel sexy a tak nad tím i na vteřinu zauvažoval...

"Takže i tobě se líbil! Pokrytče!" ozval se Brian.

"No ale nenechal jsem na něm oči jako ty."

Brian přimhouřil pohled a následně mu zakýval na souhlas. Jako omluvu proto použil taktéž ověřený způsob a Justina něžně políbil na rty.

"Hmm... odpuštěno," zaculil se Justin.

A Brian v tu chvíli nedokázal myslet na nic jiného, než to, jak moc by z Justina chtěl servat oblečení a rozdat si to s ním přímo na tom konferenčním stolku, ale byl si vědom toho, že ten by ten nápor jejich rozkoše asi nepřežil a tak by se smířil i s pohovkou, uvědomoval si však i to, že se nejdřív musí zbavit těch nezvaných hostů...

"Nevím, jestli jste na mě zapomněli, ale já jsem pořád tady," ozval se Michael, který na ně několik posledních minut jen nevěřícně zíral a čekal na to, kdy si to rozdají přímo před ním.

"Věř mi, Novotny, kéž by šlo zapomenout," uchechtl se Brian.

"Myslím, že mám dobrou představu toho, co budete dělat, až my dva odejdeme."

"To si piš, tenhle loft následujících 24 hodin neopustíme a Justin pak bude mít velké problémy s chůzí..."

"Anebo ty," popíchl ho Justin.

"Pořád nemůžu uvěřit, že si dovolil Justinovi být Top," uvědomil si Michael.

"Co naděláš, ten kluk má nadání."

Justin se nad Brianovou poznámkou začal automaticky červenat a stejně tak mohl cítit, že v jeho kalhotách se něco začíná dít a tak dělal vše pro to, aby myslel na cokoliv jiného.

"Trvá jim to nějak dlouho, nemyslíte?" odvedl téma jinam.

"Sotva začali, Justine," zasmál se Brian, který celkem dost dobře tušil, proč Justin tak náhle změnil téma. Vždycky na něm poznal, když byl vzrušený.

"Neboj, Justine, určitě ho brzo vysvobodí a vy se nás zbavíte," uklidnil ho Michael.

"Proto to neříkám! Navíc počasí venku pořád nevypadá na to, že byste v tom mohli někam jít..."

"Doporučuji ti, aby si ho přestal nabádat k delšímu pobytu, Justine," přecedil Brian. "Navíc jednou to venku už zvládl, když nás donutil k záchranné misi, tak to určitě zvládne i podruhé."

"Brian má pravdu, navíc to vypadá, že se bouřka pomalu uklidňuje..."

Sotva tu větu dořekl, bylo z venku zřetelně slyšet, že se tam neuklidňuje nic ani trochu. Do toho jim pomalu začínaly dohořívat svíčky a loft opět začala pohlcovat temnota, díky které se začínal ozývat Justinův strach a tak si přitáhl nohy k tělu a bradu si položil na kolena.

"Už zase?" Brian po něm střihl pohledem.

"Kušuj!"

"Posera - však to říkám pořád," zasmál se.

Justin na něj vyplázl jazyk, ale Brian se nakonec rozhodl to Justinovi ulehčit a kolem jeho ramen ovinul svoji ruku, na což ho přitáhl blíž k sobě. Justin se k němu přilepil jako klíště a Michael byl tak svědkem toho, jak moc se ti dva milují a ochraňují navzájem.

Utekla zhruba půl hodina, když se mezi dveřmi konečně objevil živý a zdravý Ben...

"Lásko!" Michael mu okamžitě běžel naproti a láskyplně ho obejmul. "Jsi v pořádku?"

"Jen mě všechno bolí, není to zas tak prostorný výtah," uchechtl se.

"No jo, když je někdo o velikosti Hulka, je to pak problém," rýpnul si Brian. "Ale jsme rádi, že si naživu, profesore."

"Jo, Bene, fakt jsme se o tebe báli," usmál se Justin.

"Díky, Justine. A díky, že jste pro mě tak riskovali v tomhle počasí."

"No, nebylo to zrovna dobrovolný," začal Brian, ale Justin ho hned zarazil pohledem, který mu připomněl, že se má chovat hezky. "Ale udělal bych to samozřejmě znovu."

"Samozřejmě," zasmál se Ben naprosto nepřesvědčen, ale vděčný.

Michael šel následně poděkovat pánům záchranářům, kteří si za dveřmi sbírali věci. Ti se poté přišli rozloučit s ostatními před odchodem...

"Ještě jednou díky," potřásl jim rukou Ben.

"Není za co, je to naše práce."

"Kéž bych se vám mohl nějak odvděčit," odpověděl Michael.

"Udělali bychom vám alespoň kafe na zahřátí, ale víte jak - ten proud," Brian pokrčil rameny. "Každopádně když budete mít někdy cestu kolem, určitě se stavte... na to kafe, samozřejmě," usmál se od ucha k uchu.

Ti mu poděkovali a následně odešli. Justin po Brianovi hned střihl pohledem...

"Co?! Však chceš, abych se choval hezky, tak to dělám!" snažil se tvářit dotčeně.

Justin se na něj naoko zamračil a ten ho plácl po zadku. Ben s Michael měli tušení, že je asi na čase vypadnout z jejich království...

"Asi bychom měli jít, zlato, myslím, že nás mají po krk," oznámil Michael.

"Divíš se jim? Být to naopak, asi bych je zabil," zasmál se Ben.

"Jsem rád, že to říkáš, profesore," Brian po něm hodil vražedným pohledem. "Pořád vás zabít můžu."

"To je dobrý, my radši půjdeme," odpověděl Mike.

"Promiň, Briane, ale..." začal Justin.

"Ani to nezkoušej!" křikl Brian.

"V tomhle je nemůžeme nechat nikam jít!"

"Jo, to už si říkal před několika hodinami a podívej, kde teď jsme a co jsme zažili," Brian rozhodil rukama.

"Ta bouřka pořád trvá, může se jim něco stát... vzpomeň si na to, jak si mě nechtěl spustit z dohledu a dal si mi svůj telefon, kdyby náhodou... mi chceš říct, že můj život má větší cenu, než ten jejich?"

Brian mlčel a tak si všichni začali odpovídat za něj, Michael s Benem už byli smíření s tím, že je odtud vykopne a Justin byl připravený ho něčím praštit.

"Nesnáším vás, všechny tři! Spíte na zemi!" Brian se otočil a zamířil rovnou do ložnice.

"Máme to brát tak, že i na našich životech záleží?" uchechtl se Michael.

"Záleží," přitakal Justin. "Jen je pro něj těžké to přiznat lepším způsobem... stačí vám pohovka?" usmál se na ně.

"Jo, nějak se tam zmáčkneme," ujistil ho Ben.

"Dobře, tak se hezky vyspěte, já se jdu vypořádat s tím menším problémem."

"Držíme ti palce," povzbudil ho Michael, kterému se ulevilo, že v tomhle nikam nemusí jít stejně jako Benovi.

Justin jim ještě jednou popřál dobrou noc a následně se vydal do ložnice za Brianem, který v posteli zíral do stropu a potahoval z cigarety.

"Nemůžeš myslet vážně, že bys je v tom někam nechal jít?" Justin se snažil držet hlas potichu, aby nerušil Michaela s Benem.

"A co když myslím?"

"Proč ti vadí, že tu ještě budou? Vždyť o nich skoro ani nebudeš vědět..."

"Právě - skoro."

"My oba víme, že by sis neodpustil, kdyby se jim tam něco stalo."

Brian to věděl a moc dobře, vlastně si byl vědom i toho, že jejich vyhazování bylo spíš tak na oko, jasně - doufal, že poslechnou, půjdou a přežijou, ale ani on nechtěl riskovat, jen měl už takový vztek z celého večera, že se podle toho i choval.

"Je to prostě k zešílení..." přiznal.

"Vyspíme se, bude ráno, oni půjdou a budeš mít klid."

"O klid mi nejde..."

"Tak o co?"

"To je jedno."

"Briane?" hodil po něm neústupný pohled.

"Já jen... že jsem myslel..."

"Co?"

"Že budeme jenom spolu... po dlouhé době," Brian se mu ani nedokázal podívat do očí, když to říkal.

Justin se začal culit a opravdu doufal, že ho Brian v té tmě neuvidí, protože moc dobře věděl, že by to Brian nevzal dobře, už takhle pro něj bylo tohle přiznání určitě těžké.

"Však spolu jsme," Justin se k němu přitulil blíž.

"Myslím sami!"

"Shhhh," zasmál se a dal mu prst na rty.

"Ani nemůžu ve svém vlastním království mluvit, jak se mně zachce... a to jen proto, že jsem otevřel dveře těm dvěma šaškům."

"No tak, přiznej to."

"Co mám přiznat?"

"Že ten večer nebyl zas tak hroznej..."

"Co prosím?"

"Vlastně to byla docela sranda," rozesmál se.

"Jsi šílenec."

"Občas," Justin se natáhl, aby Briana políbil a jeho ruce začaly putovat po Justinově těle. "Briane..."

"Však už toho nechávám," povzdychl si frustrovaně.

"Pojďme spát, ať nám to rychleji uteče."

Brian mu to odsouhlasil a Justin se otočil zády k němu tak, že ho Brian mohl obejmout a zapadli do sebe jako dvě lžičky. V této poloze usnuli a následně se i probudili.

"Dobré ráno, Sunshine," Justin otevřel oči a uviděl Briana, který se na něj díval jako na nějaký obrázek.

"Dobré... počkat, už je ráno?" podíval se kolem sebe.

"Ehm."

"Bouřka už skončila," uvědomil si.

"Podle všeho a podle té lampy támhle bych soudil, že už jde zase proud."

"Konečně!" rozradostnil se a vrhl se na Briana.

"Uhm, ač bych rád pokračoval v tom, co děláš... je na čase probudit ty dva a poslat je konečně do světa."

"Ach, úplně jsem na ně zapomněl."

"Tak jdeme na to," Brian vylezl z postele připravený je vystěhovat a Justin ho hned následoval.

"Aspoň snídani bychom jim měli udělat."

"Zbláznil ses? Navíc něco mi říká, že jídlo v ledničce je nepoživatelné," Briana ta myšlenka spíš přiměla k úsměvu, protože to znamenalo, že ty dva bude moct poslat domů hned.

"Tak aspoň kafe..."

"Justine!"

"Ale..."

"Uhm... mám pocit, že o to se už nemusíš starat," oznámil Brian, když uviděl, že pohovka je prázdná a po nich ani památky.

"Oni už odešli?"

"Pro jednou měli rozum."

"Podívej, na stolku leží nějaký vzkaz."

Oba šli k němu a Justin ho vzal do ruky, stálo na něm: "Díky za všechno, někdy to zopakujeme." a mrkající smajlík.

Justina to automaticky rozesmálo a nakonec neodolal i Brian, který teď už klidnější, si uvědomoval, že ta noc nebyla zas tak hrozná... ale pořád byla dost hrozná na to, že si ji rozhodně už nikdy nehodlá zopakovat.

"Vidíš, konečně sami," usmál se Justin.

"Tak co bys řekl na nějakou hru?" Brian se hříšně usmál.

"Hru, jo? A jak se jmenuje?"

"Hmmm... 'kdo se udělá první'."

"A jaká jsou pravidla?"

"Jen taková, jaká si je vytvoříme," chytil ho pevně za zadek.

"Tak v tom případě jsem pro."

Justin Briana políbil a následně se smíchem běžel rovnou do koupelny. Brian se jen zaculil a po chvíli vyběhl rovnou za ním, Justin, který se po cestě svlékl, už byl ve sprše a Brian zůstal stát v naprostém úžasu, když viděl jeho nahé dokonalé tělo pod provazci vody.

"Na co čekáš?" mrkl po něm Justin.

"Na nic," usmál se a zbavil se přebytečného oblečení a následně vklouzl do sprchy k Justinovi. "Jsi nádherný," zašeptal mu zezadu do ucha.

Justin se otočil čelem k němu a pověsil se mu na krk, široce se na něj usmál a hned na to ho začal něžně líbat, zatímco si hrál s jeho teď už mokrými vlasy.

"Chci tě," vydechl mu do úst.

Briana v tu chvíli opustila něžnost a vyměnila ji dravost, když Justina pevně chytil a začal ho vášnivě líbat. Oba během chvíle ztvrdli a mohli zřetelně cítit erekci toho druhého.

"Teď si vzpomínám, Sunshine, neříkal si náhodou něco o tom, že budu křičet tvoje jméno, těsně předtím, než nás ti dva vyrušili?"

"Řekl bych, že to je podvádění, protože by to znamenalo, že tuhle hru vyhraješ, když teď dostanu toho, co jsem ti slíbil..."

"Jak můžu podvádět, když neexistují pravidla?"

Brian se na něj usmál tím svým klasickým úsměvem, říkajícím, že stejně dostane to, co chce a Justin, který si uvědomoval, že si Brian po dnešní noci zaslouží nějaké vítězství, začal pomalu klesat na kolena s pohledem zafixovaným v Brianových očích, který ztvrdl ještě víc jen z pohledu na Justina klečícího před ním.

Ten nejprve několikrát něžně políbil jeho zraněný bok, ale následně chytil Brianovo tvrdýho ptáka do ruky a od kořene až ke špičce ho celého přejel jazykem, Brian byl citlivý na každém milimetru a už jen tohle ho přivádělo k šílenství. Justin to následně udělal ještě několikrát a Brianovi se trochu roztřásla kolena. Neměl Justina jen několik dní, ale pocitově to bylo jak několik týdnů.

Justin následně začal sát špičku jeho erekce, dráždit ji zuby, olizovat, dělal to tak dlouho, dokud neviděl, že je Brian téměř na vrcholu blaha, když v tom přestal. Brian zalapal po dechu.

Justin následně začal vytvářet cestu polibků přes jeho břicho, hruď až k jeho rtům a žhavě ho políbil, zatímco ho rukou začal znovu třít, Brian mu vzdychal do úst a udělal krok dozadu, aby se mohl opřít o stěnu. Justin ho začal líbat na krku a přidávat na rychlosti, zatímco druhou rukou začal hladit sám sebe.

"To je podvádění," oznámil Brian vzrušeným hlasem, když uviděl, jak se Justin dotýká sám sebe.

"Jen s tebou držím krok," olízl si rty a následně se Brianovi opět vrhl na ústa v hladových polibcích.

Když Justin cítil, že se blíží k orgasmu a viděl, že ani Brian není daleko, znovu se vším přestal a Brian už po něm házel frustrované pohledy...

"Pořád nekřičíš moje jméno," odvětil mu Justin hříšně.

"To se asi budeš muset snažit víc," skousl si ret.

Justin nasadil svůj odhodlaný výraz a Briana k sobě otočil zády a svým tvrdým ptákem se nalepil přímo na jeho zadek, zatímco chytil Brianův penis do pevného sevření a zatímco sám sebe třel o Brianův zadek, třel i jeho a sténal mu do ucha.

"Fuck," vydechl Brian.

"To není to, co chci slyšet," špičkou svého péra začal dráždit Brianův vstup.

"Fuck, Justine!" vykřikl zaskočen. "To, že tě nechávám být občas Top, neznamená, že mě tak překvapíš."

"Ale zakřičel si moje jméno, takže..."

"Ty jeden!"

Justin se začal vítězně usmívat a Brian ho následně natiskl předkem na stěnu, vzal z poličky kondom, jehož obal roztrhl zuby, natáhl si ho a začal do Justina pronikat. Ten zalapal po dechu, jakmile v něm byl až po okraj.

"Teď budeš křičet ty moje jméno," vzdychl mu do ucha a začal přirážet.

Brian nemusel na Justinovo křičení čekat příliš dlouho a dozvuky jeho jména se linuly celým loftem. A nakonec se ani jeden z nich nemohl označit za vítěze, protože vyvrcholili současně a tak bouřlivě, že to ještě několik minut vydýchávali.

Dalo by se říct, že skoro celý den neopustili loft a dělali to na všech různých místech, odhodlaní vytřískat z toho času spolu maximum.

Nakonec ale i oni museli usoudit, že jestli nevytáhnou paty z baráku, tak umřou hlady, proto byla jasná cesta do jídelny, po které měli v plánu jít nakoupit zásoby na doma, nejprve se však museli vypořádat se starostlivou Debbie.

"Myslíš, že si nás všimne?" zeptal se Brian, když vešli dovnitř.

"Debbie? Všimla by si nás, i kdyby byla slepá... jen ji musíme ujistit, že jsme v pořádku, ona bude mít radost a bude po všem."

"To doufám. Ale jedno je jistý - fakt doufám, že dlouho neuvidíme ty dva," Brian se otočil tak, že viděl až na zadní box, kde je uviděl. "Fuck!"

"Říkal si něco?" zeptal se pobavený Justin.

"Jdeme jinam," chytil Justina za ruku připravený odejít.

"Briane, Justine!?" zakřičela rozradostněná Debbie.

Michael s Benem v tu chvíli zvedli hlavy od stolu a podívali se jejich směrem - s pobavenými výrazy. Debbie je následně v podstatě strkala před sebou a dostrkala je až k nim.

"Tak co si dáte, kluci?" zeptala se Debb hned a vytáhla svůj bloček.

"Láhev whisky," odvětil otrávený Brian.

"Dělá si srandu - dá si to, co obvykle, stejně tak já," odpověděl Justin s úsměvem.

"Dobře, zlatíčko. Ach, jsem tak ráda, že jste všichni v pořádku."

"Díky, Debb," Justin vstal a líbl ji pusu na tvář, ta následně šla splnit jejich objednávky.

"Tak, jak bylo?" uchechtl se Michael a Ben vedle něj na tom byl stejně.

Brian nic neodpověděl a jen je vražedně probodával pohledem, vlastně nebyl daleko od toho přeskočit ten stůl, ale Justin ho zastavil, když ho pod stolem chytil za ruku a pohladil. Nebýt Justina, kdo ví, co by se stalo...