Live or Die // 18 //

Tak jsme konečně u finále této povídky... když jsem s ní začínala, nečekala jsem, že mi to bude trvat tak dlouho ji dopsat a myslela jsem, že to bude mít max deset dílů, ale to si ostatně myslím vždy a nakonec se nějak rozepíšu, ale tak to snad nevadí a doufám, že se Vám povídka aspoň trochu líbila a že budete spokojeni s jejím koncem!❤😊

POSLEDNÍ DÍL

VAROVÁNÍ 15+

Brian's POV

Chvíli jim trvalo, než se oba vzpamatovali a zbavili se svých splašených výrazů a pohledů, které si vyměňovali ve snaze dát si nějaký signál, jak se s touto situací vypořádat. Oba věděli, že jsou v pytli, že Justin bude přichycen při lži a Brian, že naopak bude muset vyjít s pravdou ven, ač na to nebyl ani zdaleka připravený. Jak říkal, nechce to Debb říct, jen proto, aby se nad ním slitovala, ačkoliv zároveň někde hluboko uvnitř přesně v to doufá, protože ví, že si to u ní příšerně podělal a že možná jedině takhle to s ní dokáže ještě napravit. Ale přes to se mu celé tohle příčilo tak moc, že měl stažený žaludek a doufal, že Justin tuhle situaci nějak zachrání...

"Debb, co ty tady?" vykoktal ze sebe konečně Justin.

"Co asi? Přišla jsem zjistit, jestli už se cítíš líp, Sunshine."

"Um... to si nemusela nebo stačilo zavolat," usmál se výmluvně.

"Abys mi mohl zase lhát?"

"Lhát?" vytřeštil oči.

"Moc dobře si pamatuju, jak si posledně předstíral, že už je ti dobře, abych za tebe nemusela brát šichtu a jak to dopadlo, hm? Je mi jasný, že bys to klidně udělal i teď, takže jsem tady, abys mi nemohl lhát do očí, víš, že to na tobě poznám..."

Brian se sám pro sebe opodál uchechtl, až když uviděl Justinův vražedný pohled, uvědomil si, že to bylo nahlas. Semknul rty a předstíral, že si pusu zamyká na zámek.

"Debb, opravdu už je mi mnohem líp, ta tvoje polívka byla jako učiněný zázrak, vážně... je mi téměř skvěle."

"No jen aby... na tohohle si to očividně přenesl," sjela Briana pohledem. "Vypadáš děsně," dodala jeho směrem.

"Díky, Debb," zasmál se Brian ironicky. "S Tedem byste se shodli, řekl mi dnes něco podobného."

"Očividně vám tady něco víří, takže byste si oba měli dát volno a vyležet se z toho."

Briana tak nějak zahřálo u srdce, že i po tom, co se stalo, se Debb stále zajímá o jeho zdraví, ale taky si moc dobře uvědomoval, že tohle divadýlko bude muset utnout dřív, než se Justin sesype podle toho, jak ho tak viděl.

"Debb nic nám tu nevíří... rozhodně nic, co by Justin mohl chytit. Ten recept na polívku nechtěl kvůli sobě, ale kvůli mně..."

"Briane!" okřikl ho Justin, ačkoliv i on moc dobře věděl, že takhle to dál nejde, lhát Debbie mu nedělalo vůbec dobře, jen se snažil ochránit Briana.

"Jak to myslíš?" dala si ruce v bok.

"Tak, jak to říkám... Justinovi špatně nebylo, ale mně jo..."

"Sunshine?" propíchla ho pohledem. "Proč jsi lhal? To sis myslel, že jsem na pana dokonalého tak naštvaná, že bych ti ten recept pro něj nedala?"

"Už jen z toho tónu, jak to teď říkáš, by to pro něj byla rozhodně oprávněná obava," odpověděl Brian místo Justina. "Ale nebál se toho, že bys mu ten recept nedala, protože si na mě naštvaná... spíš ti nemohl říct, proč ten recept chce pro mě, protože jsem nechtěl, abys to věděla... lhal jenom kvůli mně, tak se na něj nezlob."

"Od kdy je chřipka nějaké tajemství? Když ti bylo 14, utírala jsem ti při ní nos a dávala zábaly na bolavej krk..."

"Díky za ty živé vzpomínky, co se mi vyrojily v hlavě," ušklíbl se. "Problém ale je, Debb, že já nemám chřipku a nechtěl jsem, abys věděla pravdu, protože jsem nechtěl, abys mě litovala... vlastně kdokoliv... zatím se to ale nikomu moc nedaří," propíchl Justina.

"Nějak ti nerozumím..."

Brian se jí nedivil, způsob, jaký jsem si jí celou situaci snažil vysvětlit, byl dost zmatený, takže ji nemohl vinit za to, jak zaskočeně se na něj dívá. Taky ale věděl, že tohle potřebuje udělat sám bez Justinovy přítomnosti, tohle bylo mezi ním a Debb a i když miluje Justina a to, jakou je mu teď oporou, ačkoliv ho to tak trochu ubíjí, protože by byl rád, kdyby to všechno zvládal sám, tak tohle zrovna sám opravdu zvládnout potřebuje. A tak Justina požádal, jestli by se nemohl jít projít, ten byl nejdřív překvapený, možná i trošku raněný, ale nakonec to pochopil a šel.

"Tak povíš mi, o co jde, že si kvůli tomu Justina vyhnal?"

"Nevyhnal jsem ho, jen jsem ho zkrátka požádal, aby nás nechal o samotě..."

"No a začneš konečně mluvit, docela mě tu znervózňuješ..."

Brian se pousmál a následně spustil: "Neměl jsem říkat to, co jsem řekl o Vicovi, byl jsem idiot a mrzí mě to."

"To máš pravdu, že jsi to neměl říkat! Ne, že by to nebyla pravda, ale to, jak si to řekl... jako by na jeho životě vůbec nezáleželo..."

"Já vím, tehdy jsem ale zkrátka neviděl věci, tak jak je vidím teď."

"Jo? A co tě donutilo změnit úhel pohledu? Má to něco společného s tou tajemnou věcí, co se mi očividně tak moc bojíš říct?"

"Má to s ní společné všechno, protože až díky tomu, jsem si uvědomil spoustu věcí... je to celkem ironie, ale rakovina mi dokázala dost otevřít oči..."

Debbie otevřela pusu na prázdno a šokovaně se zadívala do Brianových očí čekajíc na to, až jí Brian řekne, že to nemyslí vážně, ale nic takového nepřicházelo...

"Co jsi to právě řekl?"

"Vážně to musím zopakovat?"

"Jen se chci ujistit, že jsem tě slyšela správně..."

"Slyšela. Jak říkám, je to ironie, zachoval jsem jako to největší hovado, když jsem řekl to, co jsem řekl o Vicovi a ani ne za hodinu mi to karma pěkně vrátila... ale to si asi zasloužím."

"Tohle neříkej. Možná máš nevymáchanou hubu, ale tohle si nezasloužíš, zlato... bu-budeš v pořádku?"

"Říkají to, ale... kdo to sakra ví. Chodím na radiace, zvracím za pochodu, jsem rád, když se udržím na nohou... ale říkají, že to vidí nadějně, tak snad se nepletou."

"Budeš v pořádku, slyšíš?" Debb se mu vrhla kolem krku. "Budeš v pořádku," zašeptala mu do ucha.

Brian byl až zaskočený, jakým způsobem ho objala, ale najednou mu to přišlo tak příjemné, že i on ovinul svoje ruce kolem jejího těla a pevně ji objal. A poprvé po dlouhé době věřil, že by možná mohl být opravdu v pořádku.

"Ostatní to teda vědí?"

"Hm. Nějak to ze mě všichni dostali... teda až na Emmetta, ale věřím, že k tomu se to taky brzo dostane, pokud už se tak nestalo."

"Divím se, že si to řekl Justinovi... jak tě znám, čekala bych, že před ním to budeš držet v tajnosti zuby nehty."

"Chtěl jsem a snažil jsem se, ale..."

"Je jednou z věcí, u kterých si otevřel oči, jak si říkal?"

"Uhm... možná."

"Něco mi říká, že ta nejhlavnější."

Brian na to nic neřekl, ale ani nemusel, Debbie moc dobře věděla, že ohledně Justina, Brian otevřel oči doslova dokořán. Miluje ho, to ví už dlouho, ale právě teď ví, že už nikdy nehodlá nijak ohrozit to, že by ho ztratil a že svůj přístup k němu musí změnit, protože jestli se on s ním rozhodl zůstat i přes to, že už není dokonalý, on nehodlá riskovat, že přijde o Justinovu dokonalost.

"Chceš, abych tě doprovodil domů?"

"Zvládnu to sama, možná jsem stará, ale ubránit se dokážu..."

"Jo, já vím," Brian se dotkl svojí tváře. "Máš pravý hák, co mi to dokázal."

"Zasloužil sis to," zasmála se Debb. "Každopádně měl bys jít spíš najít Justina, myslím, že na to čeká... a když už v tom budeš, vyřiď mu, že až se vrátím do jídelny, bude mě mít pořád za zadkem, za to, že mi lhal."

"Jsem si jistý, že bude velice potěšen."

"To jsem ráda."

Brian jí dal pusu na tvář a následně jí šel vyprovodit ze dveří. Když za ní zavřel, šel okamžitě pro telefon a vytočil Justinovo číslo, aby zjistil, kde ho může najít. Jak jinak, Sunshine, pomyslel si, když uslyšel Justinův telefon vibrovat na pohovce mezi polštáři.

Nebylo mu pořád úplně nejlíp, ale šel na sebe hodit bundu a boty a vydal se do ulic ho najít. Tušil, že možná bude trochu dotčený, protože ho Brian poslal pryč a chtěl si to u něj vyžehlit. Ale taky chtěl být jednoduše s ním.

Když tak nějak došel k závěru, že k Woodymu ani do Babylonu určitě nešel nebo o tom alespoň dost silně pochyboval, napadlo ho jediné místo, kde by mohl být, protože tam dost často chodil přemýšlet, když chtěl být sám, jako například, když byl třeba nějak naštvaný na Briana...

"Tušil jsem, že tě tu najdu," řekl s úsměvem a posadil se vedle něj na lavičku.

"Víš, že mám tenhle park rád."

"Jo, to vím," Brian položil svou ruku na jeho, která mu spočívala na noze. "Jsi na mě naštvaný?"

"Co? Ne! Teda mrzelo mě, že si mě tak trochu vyhodil, ale chápu to, že si s ní chtěl mluvit o samotě... jak to šlo vůbec?"

"Řekněme, že se nade mnou slitovala."

"Věděl jsem, že to dobře dopadne."

"Joo... pro tebe ale už tolik ne," zasmál se. "Mám ti vyřídit, že až se vrátí do jídelny, budeš ji mít pořád za zadkem."

"Něco takového jsem očekával."

"Neboj, budu se tě snažit zastávat... přeci jen ses mě snažil chránit... můj malý ochránce," špitl mu Brian do ucha a následně ho políbil na krk.

"To doufám!" zasmál se Justin. "Měli bychom jít domů, je zima a ty bys měl ležet v posteli."

"Kdyby sis vzal telefon, vůbec jsem nemusel vycházet z domu," popíchl ho.

"Promiň, ale někdo mě vyhodil, neměl jsem čas si ho vzít..."

"Já tě nevy..." Brian neměl šanci dokončit svou větu, protože ho Justin políbil - tak sladce, ale hladově zároveň, že na pár vteřin oba ztratili dech.

Následně se ruku v ruce vydali rovnou domů. Leželi spolu v posteli a užívali si přítomnost toho druhého, oba měli pocit, že se mezi nimi věci změnily, ale přitom ne... bylo to zvláštní, ale líbilo se jim to. Jako by k sobě najednou měli blíž, než kdy dřív.

----

Pár týdnů poté se mohli oni dva a i ostatní radovat, protože Brian dokončil poslední kolo radiace a ty příšerné dny mohl pomalu, ale jistě hodit za hlavu. Byl na dobré cestě ke kompletnímu uzdravení a nebyl tu nikdo jiný, s kým by chtěl tohle oslavit víc, než s Justinem. Problém byl, že nemohl, ne tak, jak by chtěl, ale Justin a Maikey se rozhodli mu s tímhle malým problémem trochu pomoci...

"Na vypij to," podal mu Justin sklenici.

"Co to je, Jesus?" zhnusil se nad tím, jak to vypadalo.

"Něco, co ti pomůže..."

"Do hrobu? Justine, pokud se nepletu, tak od toho se snažím držet dál."

"K tomu, aby si mohl zase zakusit tenhle perfektní zadek?" Justin ho nechal trochu nakouknout, když si kousek stáhl trenky.

"Zabiju tě," pronesl se stisknutými čelistmi. Ale to mu stačilo jako motivace a začal do sebe ten hnus lít. "Bože, to je nechutný... ta potřeba se pozvracet mi taky rozhodně nechybí."

"Musíš to vypít celý."

"Teď bych bral radši tu smrt."

"Hele!" bouchl ho do ramene.

"No jo, prosím tě," ze všech sil do sebe vyklopil i zbytek a byl rád, že se nepozvracel. "Zatím nic necítím," sáhl si na rozkrok.

"Budeš muset počkat trochu déle."

"Už jsem čekal dlouho..."

"A přesně proto to zvládneš ještě nějakou chvíli... já to taky zvládám - šetřím se pro tebe," mrkl na něj.

Brian v tu chvíli chtěl opravdu vraždit, dal by totiž cokoliv za to, aby dostal erekci a mohl se po Justinovi doslova vrhnout. Ale jak ten říká, bude muset ještě chvíli vydržet.

"A zatím můžeme zajít do Babylonu a trochu si zatancovat, co říkáš?"

"Že tu tvoji blonďatou chytrou hlavinku miluju."

Brian zůstal doslova zaražený nad tím, co právě vypustil z pusy. Nebyla to ta slova, ale stejně tak skoro mohla být. Nic takového mu nikdy dřív neřekl a sám sebe až vyděsil. Tajně doufal, že si toho Justin nevšiml, ale ten by musel být totálně blbej a hluchej, aby tohle nepostřehl.

Justin na něj chvíli jen zaskočeně zíral, ale následně se jeho tvář jaksi uklidnila a z jeho úst vyšlo pouze: "Co bys beze mě dělal, viď?"

Brian pochopil, že mu Justin dal možnost se z toho tak trochu vykroutit, řekl to, oba to věděli a Justin v tu chvíli chtěl doslova skákat do stropu, Brian na druhou stranu se chtěl propadnout do země, jenže stejně tak nějak cítil jakousi úlevu, že i když mu neřekl přesně slova, která by Justin chtěl slyšet, řekl mu dost a Justinovi to očividně stačilo, jen se rozhodl v tom Brian nekoupat.

"Nemám tušení," přiznal Brian a přivinul si ho k sobě.

Vášnivě se políbili a oba doufajíc, že dnešek stráví tak, jak už chtějí několik týdnů, se vydali do Babylonu, kde spolu tancovali na jednu píseň za druhou. Všechno bylo skoro jako za starých časů, už chyběl jenom kousek skládačky, ale i tam se pomalu začali dostávat, když se hladově líbali na parketu a Justin se třel svým rozkrokem o ten Brianův...

"Briane?" zamrkal na něj Justin, když začal něco cítit.

"Hmm, copak Sunshine?" zeptal se ho Brian chycený na kraji blaha.

"Měl by ses podívat dolů..." Justin se zaculil.

"Co..." Brian udělal, jak Justin řekl a nevěřil vlastním očím. "Ty zasraný bylinky fakt zabraly!" zařval téměř na celý Babylon.

"No, buď bylinky... anebo já," ať už tak nebo tak, měl bys mi být vděčný.

"Nech mě ukázat ti, jak moc jsem vděčný," Brian ho čapl za opasek a už s ním běžel do zadní místnosti.

Pomalu ze sebe strhávali oblečení za pochodu a když si našli skvěle vyhovující místečko dohnali spolu během chvíle celé ty týdny, co se neměli a prošukali se pomalu až do samotného nebe... no do druhého rána určitě. Právě totiž zvládli svých TOP 5 sexů za jednu noc.