Game Night // 5 //

Za banner (tedy obrázek, který můžete vidět výš) jsem strašně vděčná Verče, která ho pro mě vytvořila a jak to tak vypadá, takhle skvělé bannery budou od teď součástí povídek, aby vás nalákaly na čtení ještě víc!❤

A doufám, že nový díl si užijete😇

BEZ VAROVÁNÍ

Loftem se linulo naprosté ticho, skoro to působilo, jako by tam nikdo nebyl, neozývat se z venku stále sílící bouřka, loft by působil naprosto mrtvě. Nikdo s nikým nemluvil. Justin ležel v ložnici a civěl do stropu. Ben vydýchával svoje zkouření na pohovce. Michael seděl vedle něj a přemítal nad tím, co se stalo. A Brian seděl u jídelního stolu, s hlavou položenou na stole doufajíc, že tenhle horor brzo skončí.

Jedna blbá bouřka, jeden blbej nápad a jedna blbá hra - to všechno vedlo k tomuhle. A přitom jenom stačilo neposlechnout Justina a jít do Babylonu! Brian by si pak všechno tohle ušetřil. Nejhorší pro něj byl však ten fakt, že si uvědomoval, že za tohle celé může z velké části on - kdyby nevyprovokoval Maika...

A teď Justin leží sám v ložnici a pravděpodobně přemýšlí nad tím, s jakým idiotem sdílí svůj život. Nebýt těch dvou na pohovce, už by se ho dávno snažil nějak si ho udobřit nebo by alespoň dělal cokoliv pro to být v jeho blízkosti. Ale takhle měl pocit, že před nimi akorát ukáže svoji slabost a na to měl až moc velké ego.

"Fuck!" ozvalo se náhle z ložnice.

Brian ani chvíli neváhal a okamžitě vyběhl zjistit, co se Justinovi stalo.

"Co je, Justine?" podíval se po něm splašeně, ačkoliv z něj moc neviděl, protože světlo svíček nemělo do ložnice takový dosah.

"Nic," odsekl Justin. "Jen jsem se praštil, přísahal bych, že jsou ty dveře širší," dodal klidnějším hlasem.

Brian v tu chvíli pochopil, že se Justin snažil dostat do koupelny, ale očividně v té tmě úplně nevychytal rozložení dveří a vzal to rovnou o futra. Brian neodolal menšímu uchechtnutí.

"Jsem rád, že jsem tě pobavil."

"Promiň. Mám ti donést led?"

"Nejde proud, pamatuješ?"

"Shit. Počkat, takže všechno, co je v ledničce, budeme moct jít nakoupit zítra znovu."

"Štěstí, že tam toho moc není," ušklíbl se Justin. "Promiň, Briane, ale už to sotva držím, takže..."

"Jo, jasně, utíkej... a nezabij se!" zakřičel, než Justin zabouchl dveře.

V duchu mu popřál hodně štěstí, aby se trefil do záchodu, jinak budou mít dvojí malování. Brian se následně vydal do kuchyně natočit si vodu.

"Je v pohodě?" ozval se Michael z pohovky.

"Jo. Jenom se praštil, ale přežije."

To bylo k jejich konverzaci všechno, oba se hned zase vrátili k tomu hrobovému tichu. Brian si začal připadat až komicky, že se tu chovají jako dva malí kluci rozhádaní nad naprostou kravinou. Ale zároveň vůči Maikeymu cítil momentálně jistou zášť po tom, co zajistil, že on a Justin budou pravděpodobně nějakou chvíli na mrtvém bodě. Nechtěl říkat, že je lepší, než Michael nebo tak, protože oba udělali stejnou kravinu, ale rozhodně neměl pocit, že vytažením Davida nějak zatloukl klín mezi Mika s Benem, za to Mike mezi něj a Justina ano.

"Natočíš mi taky vodu, prosím?" dorazil Justin a mnul si rameno.

"Jasně," odpověděl Brian s úsměvem. "Bolí to?"

"Trochu, ale přežiju, jen asi budu mít pěknou modřinu."

Postarám se ti o ní, pomyslel si Brian s uculením. Vlastně hned teď chtěl jít k němu a začít mu rameno něžně olíbávat, ale na to si bude muset ještě počkat.

"Díky," Justin si vzal sklenici vody od Briana. "Tahle podělaná noc by už mohla konečně skončit... nebo alespoň ta bouřka."

"Jo, ale venku to tak moc nevypadá... vlastně bych řekl, že to vypadá ještě hůř."

"Takže tady dřív zešílíme."

"Jestli chcete, můžeme s Benem jít," ozval se za nimi Michael.

"Co?" pohlídl na něj Justin šokovaně.

"Neměli jsme sem vůbec chodit, akorát překážíme..."

"Nesmysl. V tomhle nikam nepůjdete," odpověděl Justin rázně.

Možná mezi všemi nebyla momentálně nejlepší atmosféra - tedy až na Bena, který si teď pravděpodobně nebyl asi ani moc jistý svojí vlastní existencí - ale to neznamenalo, že by je v tomhle nechal odejít.

"Navíc řekl bych, že profesor v tomhle stavu nepůjde moc daleko," uchechtl se Brian. "Netušil jsem, že ho to tak odrovná."

"Už je to nějaká doba, omezili jsme to kvůli Hunterovi na minimum a když se narodila Jenny, přestali jsme úplně... vlastně to spíš já, Ben toho nebyl nikdy velký fanda a hádám, že tvůj matroš je silnější, než cokoliv, co jsme kdy měli my ve vlastnictví..."

"Však mě znáš, Mikey, jen to nejlepší zboží. Ale neboj, on se z toho vyspí."

"Jo. Vlastně on jediný si díky tomu nechal utéct tu naši skvělou hru," doplnil Justin s uchechtnutím.

Všichni tři se zasmáli a trochu se jim ulevilo, že se to mezi nimi začíná trochu uklidňovat. Nikdo z nich nechtěl pokračovat v té hře na nemluvení a uražení donekonečna, zvlášť když si pro sebe byli navzájem jedinou momentální zábavou.

Brian s Michaelem, tak Brian s Justinem sice tušili, že tohle bude chtít trochu víc, aby byli všichni v pohodě, ale právě teď se rozhodli dát svoje neshody stranou, protože je čekala ještě dlouhá noc.

Michael byl však z té situace vytržen zvonícím telefonem. Podle jeho odpovědí "Ano, ma... dobře, ma... neboj, ma..." si všichni mohli domyslet, s kým asi zrovna mluví.

Justin s Brianem se tomu oba smáli, ale Brian byl momentálně víc pohlcen Justinovým smíchem, který na světě miloval víc, než cokoliv a nechtěl nijak zapříčinit, že by o něj Justina připravil.

"Omlouvám se," řekl.

"Za co?" podíval se po něm Justin zmateně.

"Za to, že..." než to však stihl dokončit, Michael se vrátil zpátky.

"To byla máma."

"Neříkej," zasmál se Justin.

"To bychom rozhodně nepoznali," doplnil Brian.

"Chytrolíni. Každopádně vám vzkazuje, abyste byli opatrní."

"Ví o tom, že ta bouřka je venku a ne tady v loftu, že jo?" zeptal se Brian pobaveně.

"Noo..." Justin narážel na to, že bouřka byla tak trochu i tady.

"Znáte ji, je jen příliš ochranářská," odpověděl Michael.

"Yeah," Brian zakroutil očima.

Následně však všichni tři zůstali v naprosté tichosti a ani jeden nevěděl, jak to hrobové ticho zaplnit a tak se všichni raději dívali do podlahy nebo kamkoliv do prostoru.

"Tohle je trapné," řekl Justin.

"Jo, možná bychom... mohli jít nějak zabít čas," odpověděl Michael se smíchem.

"Hlavně neříkej hrát nějakou hru nebo rovnou skočím dolů!" namítl Brian okamžitě.

"Bože, jenom to ne," odpověděli oba dva nastejno.

"Bezva. A jaké máte návrhy?" přejel po nich pohledem.

"No..." začal Justin.

"Mohli bychom třeba..." zamyslel se Michael.

"Jít hledat Bena," dokončil Brian jeho větu.

"COŽE?!" vytřeštil na něj Michael oči a ihned se otočil, aby viděl na pohovku, která byla najednou prázdná. "Jesus! Bene!"

Všichni tři ho začali hledat po loftu, dívali se na ta nejpodivnější místa jako do skříně či pod jídelní stůl, připraveni, že ve svém stavu by byl Ben schopný čehokoliv, ale až když se všichni sešli zpátky u kuchyně, všimli si těch pootevřených dveří...

"Fuck!" zakřičel Michael. "Jak se mu podařilo nepozorovaně odejít?"

"Nemám ponětí!" rozhodil Brian ruce. "Pravděpodobně je tak zkouřený, že sám neví, co dělá..."

"Shit! Musím ho jít najít," Michael okamžitě běžel pro boty.

"V tomhle, ty cvoku?" zeptal se Brian zaskočeně.

Michael s Justinem po něm střihli pohledem, jestli svojí otázku myslí opravdu vážně. Benovi se tam venku mohlo stát cokoliv a oni ho musejí jít najít.

"Fuck. Proč jsem nešel radši do Babylonu?" zamumlal si Brian pod vousy. "No tak jdeme," zavelel.

Všichni na sebe hodili boty a bundy a vyběhli z loftu jako neřízená střela. Zjištění, že ani ten podělaný výtah nejede, což mohli sice předpokládat, ale nepředpokládali, jim nijak na náladě nepřidal. Seběhli proto schody a Brian měl hned po výlezu z baráku důvod k infarktu...

"Nee! Moje autíčko... to snad kurva ne!" větev ležela přímo na kapotě a prorazila čelní sklo.

"Fuck, Briane..." Justin mu položil ruku na rameno.

"Nechci vás nějak rušit, je to hrozný, ale mohli bychom prosím teď jít najít Bena?" zeptal se Michael.

Brian nechtěl vypadat, že by se víc zajímal o svoje kurevsky drahé a kurevsky milované auto víc, než o Bena, ale... tohle mu fakt lámalo srdce.

"Briane?" promluvil k němu Justin.

"Shit. Fajn. Jdeme najít profesora."

Nejprve chtěli vzít Maikeyho auto, ale když si uvědomili, že by to bylo jistá sebevražda na té kluzké silnici a s tak silným deštěm, že by přes sklo nic neviděli, rozhodli se, že to vezmou po svých. Problém ovšem nastal v tom, že nevěděli, kterým směrem se mají vydat...

"Možná bychom se měli rozdělit," navrhl Justin.

"Ani omylem!" protestoval Brian.

To poslední, co právě teď chtěl, bylo riskovat, že se ti dva blázni přidají k Benovi a on je pak bude muset taky hledat... nedej bože, že by se jim něco stalo a nikdo o tom celé hodiny nevěděl.

"Něco udělat musíme!" rozčílil se Michael. "Stejně bych se nedivil, že odešel kvůli tobě!" jeho poznámka byla určená Brianovi.

"Co prosím?" Brian na něj v šoku zamrkal.

"Musel si Davida prostě vytáhnout, moc dobře si věděl, že je pro mě minulostí a že jsem o něm s Benem nikdy nemluvil..."

"Ty máš co povídat, tvoje taktika ve hře taky nebyla zrovna nejlepší!" Brian si až na konci věty uvědomil, že nepřímo přiznal, že ho štve, jakým způsobem ho v té hře zahnal do kouta a ohrozil tak jeho vztah s Justinem.

"Už jste skončili nebo hodláte pokračovat dál, zatímco se Ben ztratil?" zeptal se Justin rezignovaně.

Jak Michael, tak Brian po Justinovi hodili naprosto vytočeným pohledem, právě teď byli ve fázi, kdy by se snad i zabili... oba věděli, že celá ta hra je ještě pěkně dožene, ale netušili, že to bude až takovým stylem.

"Víte vy co? Až vytáhnete svoje hlavy ze zadku, můžete se ke mně přidat, já jdu tímhle směrem," Justin už na nic nečekal a rovnou vyrazil.

Fucking assholes! Zakřičel si v duchu Justin, jak směřoval ulicí odhodlaný Bena najít. Jenže, co se zdálo jako nadlidský úkol, se náhle změnilo v naprosto nemožný, když si začínal uvědomovat, že za sebou neslyšel ani hlas Briana tak ani Maikeyho a před sebou viděl jenom tmu, jelikož ani pouliční lampy nesvítily a kousavá zima se linula po celém jeho těle...