Live or Die // 13 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Kriste, to jsem to řekl tý pravý, pomyslel si otráveně Brian, když poslední půl hodinu poslouchal Melanino promlouvání do jeho duše, jak to musí Justinovi a ostatním říct co nejdřív. Upřímně si myslel, že po tom, čím si sama momentálně prochází, bude mít pro něj větší pochopení, proč si to do teď nechával pro sebe, protože přesně jako ona nechce, aby ho ostatní obskakovali, jako kdyby byl mrzák.

"Jesus, Mel, můžeš přestat?!" zakřičel na ni hlasitěji, než plánoval, ale ta bolest, co ho opět začínala mučit, mu v tom dost pomohla.

"Koukám, že jdu akorát na čas," ozvala se Lindsay za nimi.

"Tatiiii," Gus vběhl Brianovi rovnou do náruče.

"Ahoj, sonny boy. Jak ses dneska měl?"

"Dobře. Ve školce byla sranda... s Tommym jsme si hráli na pískovišti s obřím autem."

"Tommy je jeho nejlepší kamarád," vysvětlila mu Lindsay.

"Ach, tak to jste si užili chlapskej den koukám."

Gus se zachichotal a Brian ho následně postavil zpátky na nohy, ne že by chtěl, ale nehodlal riskovat, že až půjde k zemi, což momentálně myslel, že půjde, tak vezme Guse s sebou a nějak mu ublíží. Lindsay zachytila, jak sklíčeně se Brian tváří a s otazníkem ve tváři se podívala na Mel, která ale měla nečitelný výraz.

"Gusi, zlato, co kdyby sis utíkal umýt ruce?" pronesla Lindsay.

"Hmmm," Gus s nelibostí zamručel.

"Mazej," nakázala mu.

Gus natáhl obličej, ale i tak se vydal do koupelny, Brian sice chce, aby byl jeho syn slušně vychovaný, ačkoliv se na té výchově moc nepodílí, ale momentálně si přál, aby Lindsay vzdoroval trochu víc, místo toho byl však s těmi dvěma bláznivými ženskými zanechán sám.

"Mám se vůbec ptát, co se tu dělo?"

"Niic," odpověděli oba nastejno.

"Nic, huh?" Linds nadzdvihla obočí.

"Žijeme, to je hlavní ne?" zasmál se Brian. "Ale už bych měl jít, šek si vyzvednu později," pronesl ironicky.

Jenže než stihl dojít ke dveřím a zmizet z jejich domu dřív, než tohle vyústí někam, kam neplánoval, změnil směr a opět běžel rovnou do koupelny, při čemž proběhl kolem Guse. Nechápal, že v něm ještě něco vůbec je, po poslední návštěvě záchoda si byl jistý, že vyzvracel i večeři z minulýho týdne.

"Briane?" zeptala se Lindsay za dveřmi.

Dřív, než Brian stihl odpovědět mezi dávením se, Lindsay se do koupelny pozvala sama a uviděla svého nejlepšího kamaráda v naprosto mizerném stavu, jak objímá záchod. Briana už viděla opilého hodněkrát na to, aby věděla, že o tohle tu teď určitě nejde.

"Bože můj. Co ti je, Briane?"

"Asi jsem snědl něco, co jsem neměl."

Brian si najednou uvědomil, že nechápe, proč se vůbec snaží lhát, její žena už to ví a pochyboval, že si tu informaci dokáže nechat pro sebe a navíc, když už to byl schopný říct jednou, měl by být schopný i po druhé, přeci jen bude to muset říct ještě párkrát.

"To je lež," přiznal nakonec a získal si tak její naprostou pozornost. "Mám rakovinu... nebo měl jsem rakovinu... vlastně ji ještě tak trochu mám, dneska jsem začal s ozařováním... a nebyl jsem na Ibize jen tak mimochodem, ale v Baltimoru na operaci... sebrali mi kouli, takže je ze mě poloviční chlap... ale říkají, že budu v pohodě, i když to se teprve uvidí," jak Brian před chvílí zvracel obsah svého žaludku, tak teď ze sebe zvracel zmatené věty, ze kterých ho měla Linds pochopit.

"COŽE?" vytřeštila na něj oči.

"Vážně mě budeš nutit říkat to 2x? Neměl jsem v plánu to dnes komukoliv říkat, teď už to víte vy dvě, tak mě trochu ušetři..."

"Já se to jen snažím vstřebat. Proč si nikomu nic neřekl?"

"Kvůli tomuhle," rukou mávl před jejím obličejem, ve kterém sídlil neskutečný strach. "Nestál jsem o ty obavy, lítost, starost..."

"Takže asi hádám správně, že Justin nic neví?"

"Hádáš správně," Brian přikývl. "Ale neboj, vím, že mu to musím nakonec říct."

"To musíš!" pokárala ho. "Takže proto si mi tehdy volal tak zvláštně?" uvědomila si.

"Yep," povzdechl si a než se nadál měl zase hlavu v záchodě. Jesus, tohle mě snad zabije!

Jakmile se byl Brian schopný sebrat, zamířili společně s Lindsay zpátky do obývacího pokoje, kde se Melanie snažila zaměstnat Guse pohádkou, aby neslyšel ty dávivé zvuky vycházející z koupelny.

"Je ti líp?" zeptala se ho a přitom se podívala po Lindsay nejistá, zda to ví.

"Trochu... a řekl jsem jí to, neboj."

"Co si řekl mamce?" ozval se Gus.

"Ale nic, synku," Brian se k němu posadil a pohladil ho po vlasech.

"Chceš vidět obrázek, co jsem dneska namaloval ve školce?"

"Tátovi teď není dobře," pronesla Melanie.

"V pohodě, podívat se na obrázek ještě zvládnu," usmál se na Guse a ten hned pro ten obrázek běžel. "Horší to bude s tím dostat se domů," zamumlal si pro sebe.

"Snad nehodláš jet v tomhle stavu autem?" zhrozila se Lindsay.

"No jít pěšky taky není nejlepší nápad, nerad bych skončil někde ve škarpě."

"Nepojedeš autem a ani nepůjdeš pěšky," dala důraz na každé slovo a ještě ho probodla pohledem.

"No spát u vás nehodlám."

"To nikdo neříká, zavoláme..." než stihla tu větu dokončit, přiběhl Gus se svým obrázkem.

"Podívej, tati..."

"Páni, máme dalšího Picassa v rodině, Justin by byl pyšný," Brian sice ve skutečnosti moc netušil, co Gus nakreslil, byla to nějaká čmáranice, ale z nějakého důvodu se cítil jako pyšný tatínek.

Gus se radostně usmíval a následně s obrázkem zase utíkal do svého pokojíčku, Brian si opět přál, aby tam zůstal, protože i když možná Lindsay svou větu nedokončila, byl si celkem dost jistý, jak končit měla.

"Dřív než to řekneš, odpověď je ne," začal dřív, než mohla ona. "To mi radši zavolej taxi a auto si vyzvednu zítra."

Neuměl si sice úplně představit, jak bude Justinovi vysvětlovat, že domů přijel taxíkem, ale to mu bylo momentálně úplně jedno. Hlavně, když ho Justin neuvidí v tomhle stavu.

Fuck no! Problesklo mu hlavou, když se mu začalo znova navalovat, takhle by tu měla zvracet Melanie a ne on. Přesto proti tomu však nemohl bojovat a letěl zase rovnou do koupelny. Když ho doktorka upozorňovala na tyhle vedlejší účinky, ani ve snu netušil, že si tímhle bude procházet. Čekal nevolnost, možná nějakou bolest... ale ne tohle.

Justin's POV

Justin se téměř po 12 hodinové směně v jídelně svalil do postele rozhodnutý jít spát, protože už neměl sílu naprosto na nic ani na to čekat na Briana, až přijde od holek. Těšil se na něj sice jako malej kluk, zvlášť když je to teď mezi nimi tak nějak dobrý, ač je spoustu ještě ve vzduchu, ale byl jednoduše šíleně unavený a myslel jen na to, jak má těžká víčka a síla vzdorovat tomu, aby se zavřela, se čím dál víc vytrácela. Už skoro spal, když se najednou rozezvonil jeho telefon, který se jako naschvál nacházel v kapse kalhot, jež Justin ztratil po cestě do postele. Shit.

Dobelhal se k nim z posledních sil a zalovil v kapse, když telefon vytáhl, na displeji uviděl Lindsay, přišlo mu divné, že mu volá, ale ne tak divné, aby nad tím nějak přemýšlel a tak stiskl tlačítko a telefon si přiložil k uchu.

"Hey, copak, Lindsay?" svou otázku zakončil zívnutím.

"Nevzbudila jsem tě?"

"Ne, teda akorát jsem šel spát, ale... to je jedno. Proč mi voláš? Brian je ještě u vás ne?"

"No kvůli němu volám..."

Ač byl Justin po dnešku totálně vyřízený, tohle ho naprosto probralo a srdce mu začalo tlouct jak šílené, Lindsay v podstatě nic neřekla, ale Justin už se bál.

"Co je s ním?"

"Uhm, on... není mu prostě dobře, vlastně je mu mizerně, zvrací a..."

"Zvrací?"

"Jo. Asi něco špatného snědl," Lindsay nikdy neuměla lhát nejlíp a Justin moc dobře věděl, že teď mu neříká pravdu, ale na to zjišťovat detaily teď neměl čas.

"Běžím tam," ani se s ní nerozloučil a rovnou zavěsil.

Rychle na sebe zase hodil oblečení a doslova z loftu vyběhl. Měl pocit, že vyplivne plíce, ale potřeboval se k Brianovi dostat. Tohle šílené období bylo už na něj ale moc. Nejdřív umřel Vic, pak byl Brian odtažitý, potom se sebral a odjel si na Ibizu, jako by se nechumelilo, vrátil se zpátky a choval se snad ještě podivněji, do toho Mel byla v nemocnici a teď tohle... Jesus, co se to sakra děje?

"Jsem tady," Justin k nim vběhl jako neřízená střela.

"Kriste, vy jste mu zavolaly!?" rozčílil se Brian.

"Co ti je, Briane?" přiběhl k němu zděšen tím, jak vypadá.

"Příště byste mohly pro jednou respektovat to, co chci," naprosto ignoroval Justina a mířil svoje rozhněvané poznámky na holky.

"Promiň, Briane, ale vypadáš děsně, nemohly jsme tě takhle nechat jet samotného domů," vysvětlila Lindsay.

"Jako ses ty dneska staral o mě, se my staráme o tebe," doplnila Melanie.

"Odpovíte mi někdo sakra!" dupl si Justin.

Všichni tři se na něj podívali a zatímco v Brianově výrazu se usídlil neskutečný vztek, holky se tvářily, jak provinile, tak starostlivě, tudíž Justin stále nerozuměl vůbec ničemu.

"Já padám," oznámil Brian a než se ti tři vzpamatovali, byl pryč.

"Můžete mi říct, co se děje, zatraceně?"

"Měl bys jít za ním," pronesla Lindsay.

Justina až vyděsilo, jakým způsobem to řekla, ale na nic už nečekal a vydal se rovnou za Brianem, ke svému překvapení jeho auto stále parkovalo na příjezdové cestě a Brian seděl za volantem... lépe řečeno ležel na volantu.

"Briane!" Justin zaklepal na okýnko.

"Kriste... koule na noze," utrousil si pro sebe.

Justin vzápětí otevřel dveře a doslova Brianovi položil ruku na čelo, aby zjistil, jestli má horečku a ukázalo se, že ten doslova hoří.

"Co děláš, proboha?" Brian jeho ruku odstrčil.

"Můžeš mi říct, co si na tý Ibize chytil?"

"Proč si všichni myslí, že jsem něco chytil?" ptal se spíš sám sebe, než Justina.

"Možná proto, že ty nemocný nebýváš a byl si v exotické zemi... a taky by to vysvětlovalo, proč se mnou nespíš... a proč tě to tam bolí..."

"To snad není možný," Brian se podíval nahoru, jako by se snad modlil.

"Ale je pravda, že to moc nevysvětluje to, že si se mnou nespal ani před odjezdem."

"Jestli tak hrozně chceš sex, jsem si jistý, že ho spoustu najdeš v zadní místnosti!" zařval rovnou do jeho tváře.

Kdyby Brian nevypadal takhle příšerně, nejspíš by mu jednu vrazil, ale už znal Briana dobře a tak věděl, že tohle je pouze jeho obranný mechanizmus a snaha zabránit tomu, aby cokoliv zjistil a Justin se nehodlal nechat odbýt tak snadno.

"Uhni," nakázal mu.

"Cože?" podíval se po něm Brian ostře.

"Budu řídit, takže si sedni vedle."

Brian se už nadechoval k odpovědi, ale stejně jako Justin moc dobře věděl, že řídit prostě nedokáže. A Justin věděl, že dneska nepůjdou spát dřív, než mu Brian konečně odpoví na jeho otázku - Co se s ním, sakra, děje!?