Live or Die // 10 //

VAROVÁNÍ 18+

Brian's POV

Brian s ostatními stále seděl v čekárně a společně vyčkávali na to, až se Lindsay vrátí od Melanie a řekne jim, jak na tom je. Brian jim sice už řekl, že je v pořádku i s dítětem, ale ujištění od Lindsay pro ně bylo momentálně nutné... vlastně tak celkem i pro Briana, přeci jen už to byla hodina, co ji viděl, mohlo se klidně něco změnit, ale těm myšlenkám se raději vyhýbal.

Justin mezitím všechny obskakoval a nosil jim kafe či vodu, skoro jako by byl v jídelně, dokonce i Debb ho okřikla, aby si sednul na zadek a přestal poletovat jak při obsluhování, ale Justin si stál zatím, že ho to uklidňuje... Brian to spíš bral tak, že Justin radši běhá, než aby seděl u něj a mluvil s ním. Možná teď stojí při sobě kvůli Melanie, ale stoprocentně to nemění nic na tom, co se v posledních dvou týdnech mezi nimi stalo.

"Panečku, asi mi upadne zadek, jak ho mám dřevěný z toho sezení," postěžoval si Emmett.

"A to by byla velká škoda," dobíral si ho Brian.

"To byla... hodlám ho ještě používat," zachichotal se.

"Myslím, že za chvíli upadne nám všem, teda až na tebe, Sunshine, z toho, jak tu vysedáváme... snad už Lindsay dorazí a konečně nám něco řekne," vyjádřila svoje obavy nervózní Debb.

"Neboj, Debb, určitě za chvíli přijde," uklidňoval ji Brian.

Jak se však ale ukázalo, Debb o jeho uklidňování nestála, Justin zkrátka nebyl jediný, kdo se s ním momentálně neměl moc do řeči a Brian se ani jednomu z nich nemohl moc divit. Za to, co řekl o Vicovi a za to, jak se k Justinovi choval, ač měl svoje důvody, nemohl očekávat, že to zrovna oni dva jenom tak přejdou.

"Konečně," vyskočila Debb ze židle a šla rovnou k příchozí Lindsay, všichni ostatní až na Briana, který zůstal sedět, ji následovali.

"Tak, co jak jsou na tom?" naléhal Michael.

"Uhm... Mel i malá jsou naštěstí v pořádku. Doktor říkal, že kdyby nebylo včasného přivezení, mohlo to dopadnout hodně špatně, takže... um, děkuju, Briane," podívala se jeho směrem.

"Nemusíš děkovat, Linds, jen jsem udělal, co bylo třeba."

Všichni protočili očima nad tím, že Brian není schopný alespoň jednou přijmout kompliment či vděk bez řečí, ale zároveň asi nic jiného nečekali, je to prostě Brian, nicméně vděční mu byli rozhodně všichni.

"A co se teď bude dít?" zeptal se Justin.

"Mluvily jsme s doktorem a ten vyjádřil, že by bylo nejlepší, kdyby Mel zůstala po zbytek těhotenství tady, jenže znáte Mel, takže to ihned zavrhla... musela však slíbit, že se bude hodně šetřit a zůstane na lůžku..."

"Tak to bude zajímavé, jak znám Mel," pronesl Emmett.

"Pokud bude třeba, tak ji k té posteli klidně přivážeme," dupla si Debb.

"Jo, Brian už pronesl stejnou myšlenku doktorovi, co jsem slyšela," zasmála se Lindsay "Nicméně, Mel tu musí zůstat do zítra a ráno ji mám vyzvednout, jenže mám v práci důležitou výstavu a musím tam před polednem být, tudíž jsem chtěla někoho z vás poprosit, zda byste s ní nemohli zůstat, než se vrátím..."

Všichni se začali předhánět s tím, že si klidně vezmou v práci volno a té roli chůvy se ujmou, překřikovali se tak, že jim skoro nebylo rozumět, Debb se do toho snažila vložit s tím, že má stejně volno, takže si ho nikdy jiný brát nemusí a ona s ní zůstane, jenže Brian měl svoje vlastní plány...

"Zůstanu s ní," oznámil.

Všichni se na něj zaskočeně podívali, že zrovna on nabízí svoje služby jako hlídačka ještě k tomu pro Melanie, ale když jim vysvětlil, že má stejně ještě volno a že Debb jí moc nápomocná nebude, když bude třeba potřebovat někam odnést, všichni se shodli na tom, že je Brian opravdu nejlepší kandidát. Jediné věci, které se obával, byla ta, že ho zítra čeká první dávka chemoterapie a nebyl si jistý, v jakém stavu bude, doufal ale, že to nebude nic hrozného.

Po chvíli se všichni začali zvedat a pomalu opouštět nemocnici, Linds se ještě domluvila s Brianem, zda by s ní nemohl Mel ráno vyzvednout, kdyby náhodou něco a ten samozřejmě souhlasil s tím, že si pak jen bude muset na chvíli odskočit a potom se bude hlásit na Melanino hlídání. Hned potom vyrazili i oni domů.

Brian s Justinem po celou cestu mlčeli, oba si toho měli tolik co říct, ale zároveň to bylo, jako by neměli nic. Ani jeden nechtěl začít s mluvením - Justin, protože se stále cítil dotčený a Brian, protože věděl, že jakmile začne, Justin bude chtít vysvětlení a to asi naprosto všeho a ač Brian chtěl, aby Justin věděl, protože tohle ho ubíjelo, ještě nebyl připravený na to s tím začít, protože se bál toho, co pak bude následovat... jako to, že ho Justin opustí.

"To byl zas den," povzdychl si Justin, jakmile překročili práh loftu, ale spíš chtěl prolomit to mlčení.

"Jo, takhle jsem si první den zpátky rozhodně nepředstavoval," uchechtl se.

"Hmm. A jak vůbec bylo na Ibize?" v Justinově hlase byla znát dávka ublížení, že ho Brian vážně nevzal s sebou.

"Ehm, nebylo to špatný... ale počasí nestálo za nic, a co se týče chlapů, bylo z čeho vybírat, ale..."

"Aha," odsekl mu Justin, protože tohle vážně slyšet nechtěl, že si Brian užíval.

"Ale nikdo nebyl jako ty," pousmál se na něj Brian.

Justinovi z toho poskočilo srdce, slyšet taková slova od samotného Briana Kinneyho ho dělalo velmi šťastným. Ale bohužel ani to nebylo dost na to, aby ze sebe setřásl ten smutek a hněv zároveň z toho všeho, co se mezi nimi momentálně děje a Brian to na něm viděl.

"Omlouvám se," řekl.

"Co?" zadivil se Justin.

"Zachoval jsem se jako idiot... zase," výmluvně se usmál "Nezasloužil sis to. Takže slibuju, že jen co bude čas, můžeme klidně jet na Ibizu spolu... nebo kamkoliv jinam, na jak dlouho budeš chtít, ty řekneš, já zařídím."

Briana ta představa přiměla k úsměvu, protože opravdu právě teď nechtěl nic jiného víc, než se sebrat, zabalit věci a letět s Justinem někam do tepla, kde si budou užívat sebe navzájem... jenomže věděl, že k tomu možná nakonec vůbec nedojde, je totiž tolik věcí, co se může podělat. Ale té myšlenky, že by to mohlo vyjít, se chtěl rozhodně držet zuby nehty.

"No nejste vy romantik, pane Kinney?" přistoupil k němu Justin a objal ho kolem pasu, jeho špatná nálada začala pomalu roztávat.

"Za to můžete vy, pane Taylore."

"Hmmm, jsem rád, že na tebe mám takový vliv," natáhl se a Briana políbil.

Ten mu polibek s láskou oplatil a Justina si k sobě přitáhl ještě blíž, mohl zřetelně cítit, jak Justin trdne a ač v tu chvíli opět trochu zpanikařil, protože představa, že by se mu zase musel vymlouvat na únavu, jelikož s ním zkrátka nemůže mít sex, ačkoliv by chtěl sebevíc, mu přišla už fakt hloupá. Následně však došel k závěru, že když nemůže on, neznamená to, že by nemohl Justin, začal s ním proto pomalu couvat ke kuchyňské lince, ke které Justina přitiskl a dlaní vklouzl do jeho kalhot. Justin zasténal a zvrátil hlavu, Brian ho tak políbil na krk a jazykem přejel přes jeho ohryzek.

Následně mu stáhl tričko a začal ho líbat na hrudi, bradavky už měl na kámen ztvrdlé a Brian je postupně vsál obě do úst a obkroužil jazykem, Justin sténal blahem a užíval si Brianovo počínání. Ten začal pomalu klesat níž a níž, za sebou zanechával na Justinovi vlhkou cestičku polibků a následně před ním padl na kolena. Ačkoliv v tu vteřinu cítil každý milimetr rány, která hyzdila jeho mužství, nenechal na sobě nic znát a raději se naprosto soustředil na Justina, který byl na pokraji blaha, Brian z toho poznal, že Justin celou dobu s nikým nebyl, ani sám se sebou, čekal na Briana a ten mu hodlal dopřát ten nejlepší orgasmus, jaký jenom mohl.

Rozepl mu pásek, který mu vytáhl z kalhot a odhodil opodál, poté rozepl i zip. Těsně předtím, než začal, se podíval nahoru na Justina, v jehož tváři se mísilo, jak vzrušení, tak naprostá láska, kterou k tomu brunetovi cítil. Briana chytil za hlavu a prohrábl se mu ve vlasech a ten vzápětí vsál špičku Justinova penisu do úst, dráždil ji jazykem, kroužil s ním kolem ní, byla naprosto naběhlá krví a Justin byl v podstatě jenom vteřiny před orgasmem. Brian mohl cítit, jak se Justinovi třásla kolena a tak ho chytil za boky, aby mu zajistil stabilitu a potom rychlými pohyby hlavou přivedl Justina snad do stého nebe.

Ten se následkem orgasmu následně sesunul podél linky na zem a s Brianem v podstatě jen leželi na podlaze v objetí, jeden prakticky nahý, druhý naopak oblečený, a ač to vypadalo komicky, oni dva byli v tento moment naprosto šťastní a všechny neshody a problémy se pro tento okamžik rozhodli dát stranou a být jednoduše spolu.