Taky něco, co mi v archivu čeká na zveřejnění už nějaký ten měsíc, akorát teda zjištuji, že jsou to jen samé depresivní či smutné povídky🙈😅 Každopádně doufám, že se vám tato kratoučká jednorázovka bude i tak líbit😊
BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Zvládl to. Stal se nejlepším homosexuálem, jakým je možné být. A teď jde dobýt svět. Jde za svý snem a já ho musím nechat jít. I přes to, že to tak šíleně bolí. Ale pro jednou zkrátka musím přestat myslet na sebe, přestat být sobecký a jednoduše začít myslet na to, co je momentálně nejlepší pro něj. A je to přesně tohle.
Vím, že by nejraději zůstal, že mě miluje tak moc, že by se toho všeho vzdal. Ale já ho naopak miluju tak moc, že se vzdám šance na štěstí s ním, protože na něj to jeho čeká v New Yorku.
Takže se jednoduše nadechnu z plných plic a odvezu ho na letiště, budu se usmívat a nedovolím, aby jediná slza našla cestu ven... protože já jsem Brian Kinney a já nebrečím... zvlášť když vím, že bych ho tím akorát zastavil.
Teď ho naposledy na dlouhou dobu, možná že úplně naposledy, políbím a pevně sevřu v náruči. Nasaju jeho vůni a zaryju si ji hluboko do své paměti. A k jeho uchu tiše vyšlu těch pár slov, které měl slyšet už dávno, ale já byl příliš velký zbabělec. "Miluju tě, Justine."
A následně ho propustím, i když tak hrozně nerad. On mi úsměv opětuje, ačkoliv přes slzy téměř nevidí. A vzápětí sleduji, jak pomalu mizí v davu lidí, až se mi nakonec úplně ztratí. Mám sevřené hrdlo a srdce mi buší jako o život, ale vím, že takhle je to zkrátka správně. Že tohle je život, který teď musí následovat.
A i když netuším, kdy ho znovu uvidím, tak jedno vím jistě... počkám si na něj... jak dlouho bude jenom třeba... klidně celý život... ale já počkám. To ti slibuji, Sunshine.
No comments:
Post a Comment