varování 18+
#JustinTaylor #BrianKinney #DebbieNovotny #MichaelNovotny
Justin
Brianovi se podařilo usnout s úsměvem na rtech, ale já jsem se ještě pár hodin převaloval, než se mi konečně podařilo jít spát. Zkrátka jsem o všem přemýšlel, možná až zbytečně moc. Možná jen panikařím, protože jsem nervózní z toho, že se budeme brát. Možná si jen zbytečně něco namlouvám. Přeci jen to, jak se Brian teď chová, je něco, o čem jsem snil od samotného začátku... ale teď když to konečně mám, mě to neskutečně děsí. Ale asi mám jen strach z toho, že by Brian snad potlačoval to, kým je, jen aby mě udělal šťastným... protože já sám vím, co to je, když po vás někdo chce, abyste nebyl tím, kým jste, můj otec mě odmítal jako gaye a hodně mě to ovlivnilo... nemohl bych chtít, aby Brian udělal něco takového sobě kvůli mně. Proto opravdu doufám, že se tohle neděje... že Brian je takový, protože chce.
Ráno mě Brian probudil, když se na mě zezadu natiskl svým horkým tělem a začal mě líbat na rameno a krk. Ruku si následně přehodil přes můj pas a klesal s ní níž a níž...
J: "Hmmm," pomalu jsem vrněl blahem.
B: "Dobré ráno," zašeptal mi do ucha.
J: "Kolik je hodin?"
B: "Tak akorát na to, abych se postaral o tvojí ranní erekci."
Musel jsem se pousmát, přeci jen se Brian pořád umí chovat jako Brian. A rozhodně jsem se jeho péči nebránil. Brian vzápětí pevně obejmul můj penis v dlani a začal mě pomalu třít, aby mě pěkně nažhavil, což se mu samozřejmě dařilo. Můj dech hned začal zrychlovat, a když se do toho začal třít svým rozkrokem o můj zadek a já mohl cítit, jak sám tvrdne, moje vzrušení akorát několikanásobně zesílilo.
Druhou ruku vsunul pode mě a za hruď mě k sobě přitáhl blíž a pevně mě držel, zatímco jeho ruka začal víc zrychlovat. Ihned jsem začal sténat a vzdychat slastí a Brian vůbec nebyl pozadu. Nemusel jsem se ho v podstatě ani dotknout a věděl jsem, že je k orgasmu stejně blízko jako já. Stačilo už jen pár pevných a rychlých tahů jeho rukou a jeho tření o moje pozadí a oba jsme bouřlivě vyvrcholili. Chvíli nám trvalo, než jsme to byli schopni vydýchat.
J: "Asi... asi bychom si měli dát sprchu, jsme celí lepkaví," zasmál jsem se.
B: "To asi znamená, že se milujeme, když tu na sobě ležíme celí ulepení," Brian se usmál a následně mě políbil.
Já však přišel ještě o víc dechu, než před chvílí. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že Briana uslyším něco takového říkat. Doslova jsem se domníval, že mám halucinace. A myslím, že i Brian si všiml mého zaskočení a hned se to pokusil nějak zamést pod stůl...
B: "Tak jo, sprcha se asi hodí."
Brian se vyhoupl na nohy a hned zaběhl do koupelny. Už jen to, že se mě nezeptal, zda půjdu s ním, značilo, že si šel nejspíš omlátit hlavu o kachličky. Fakt v tom začínám mít velkej zmatek.
B: "Sprcha je celá tvoje," vrátil se s ručníkem kolem beder. Při pohledu na to, jak mu po hrudi stékaly kapičky vody, jsem se musel kousnout do rtu.
J: "Eeee-hm, jdu tam."
B: "A pohni kostrou, mám hlad, zajdeme do jídelny."
J: "Rozkaz, pane."
Ještě mě plácl přes zadek, než jsem zmizel v koupelně, což mi vykouzlilo úsměv na rtech. Vlastně celá ta jeho změna chování mi vytváří úsměv na rtech, na srdci i na duši, protože opravdu doufám, že takový Brian prostě je, i když je to proti všemu, co kdy řekl... jen se opravdu hodně modlím, že sám během toho netrpí, protože takový vlastně ani být nechce.
Když jsem se vysprchoval, oba jsme na sebe hodili první, na co jsme narazili a vydali jsme se do jídelny. Tentokrát jsme auto nevzali a rozhodli se projít, Brian měl celou cestu ruku kolem mých ramen... kde jsou ty doby, kdy nikdo nesměl vědět, že k němu patřím?
Debbie: "Dobré dopoledne, snoubenci!"
Musel jsem se pousmát, bylo zvláštní to slyšet, ale přes to se to tak dobře poslouchalo. Hned jsem se však musel podívat na Briana, abych viděl jeho reakci - ta však byla neutrální - ani úsměv a ani úšklebek - prostě nic. A teď zda to brát pozitivně nebo naopak.
Debbie: "Tak co si dáte, hoši?"
J: "Já bych si dal palačinky, hromadu palačinek s jahodami, šlehačkou a čokoládou..."
B: "Wow, tady se někdo zapotí v tělocvičně."
J: "Neboj se, do svých svatebních šatů se nějak dostanu," zasmál jsem se.
B: "To doufám," věnoval mi jeden něžný polibek.
Debbie: "A ty si dáš co, Briane?"
B: "Jen omeletu."
Aspoň, že v sexu a ve hlídání svojí stravy je Brian pořád stejný, nemusím se tak bát o celou jeho osobu, ale jen o jednu část... i když asi tu nejsložitější.
Debbie: "Tady to máte, pánové."
J: "Mňaaam."
B: "Díky, Debb."
Debbie: "A co... už jste vymysleli, kam pojedete na líbánky?"
Brian si zrovna v tu chvíli dal sousto omelety do pusy a Debbiina otázka měla za následek to, že se tím soustem málem udusil. Hádám, že nad našimi líbánky ještě nepřemýšlel... ale upřímně? To ani já! Nějak mě nenapadlo, že by se mohly konat... a Brianova reakce mi teď akorát potvrzuje, že ani jeho by to v životě nenapadlo. Hned mám pak pocit, že jeho změna chování není úplně upřímná... anebo jsem jen už vážně cvok.
Debbie: "Kdybych věděla, že tě moje otázka zabije tak... zeptala bych se už dávno," začala se svíjet pod tím svým klasickým smíchem.
B: "Haha."
J: "O tom jsme nepřemýšleli, Debb... myslím, že si užijeme pohodlí domova."
B: "Vážně?" zdál se být mojí odpovědí dost zaskočen... tak fajn, já už fakt nevím, co si o něm myslet!
J: "Nooo... ty bys chtěl někam jet?"
Ani jsem nevěděl, co chci, aby odpověděl... když řekne, že jet nechce, částečně se mi asi uleví, protože budu vědět, že je upřímný a prostě takový, jaký je, jakého ho znám... ale na druhou stranu, představa, že bychom měli svatbu se vším všudy... asi bych nebyl úplně proti.
B: "Ehm... já..."
Maikey: "Nazdárek, hrdličky!"
Myslím, že Brian nikdy neviděl Maikeyho radši, jako právě teď. A když si ho Maikey následně ukradl pro sebe a někam ho s sebou odtáhl, tak bych se vsadil, že byl ten nejšťastnější chlap na světě. Za to já... já jsem byla asi ten nejzmatenější chlap na světě!
No comments:
Post a Comment