Poslední díl.
JUSTIN
varování: 18+
Jsem doma už pár dní, díky bohu, v té nemocnici jsem naprosto šílel... ale kdybych věděl, že doma budu šílet snad ještě víc, nejspíš bych tam zůstal i o něco dýl. Brian... on... je zkrátka divný. Jindy bych řekl, že za to asi může jeho velké přiznání o tom, že strávil každou noc u mě, když jsem byl v nemocnici... zkrátka, že teď má asi výčitky, že si dovolil mi něco takového říct, ale... mám pocit, že za tím bude něco jiného. Nebo v to aspoň doufám, protože jsem rád, že mi to řekl a strašně moc... nebudu lhát, tenkrát mě mrzelo, že za mnou nechodil, sice to pro mě byla motivace, abych víc makal a dostal se odtamtud co nejrychleji, ale chtěl jsem ho tam... takže vědět teď, že tam opravdu byl... každou noc... co víc bych si mohl přát? A neopustil mě ani tentokrát... je tu pro mě kdykoliv potřebuju... přesně proto ho tak moc miluju.
Ale tady jde o něco jiného... je to jako by se mě skoro bál dotknout. V noci mě drží, líbá mě, hladí mě, ale... nic víc. Neříkám, že jsem zrovna nabitý energií na nějaký vášnivý sex, ale... chybí mi to... chybí mi on, chybí mi jeho doteky... předtím jsme nemohli, protože jsem byl paličatý blb a teď se zdá, že nemůžeme, protože si Brian drží odstup a já z toho vážně šílím.
Debbie: "Potřebujete ještě něco?"
Nebýt Debbie pravděpodobně bychom umřeli hlady, chodí k nám každý den a nosí nám jídlo, uvařil bych sám, ale podle doktora mám mít klid na lůžku a Brian mi slíbil, že mě k tý posteli klidně přiváže, pokud ho poruším... a on nevaří, tudíž je Debb naše jediná záchrana.
J: "Co bys pro nás asi tak mohla ještě udělat? Nebýt tebe, tak asi umřeme."
B: "Hele! Objednal bych něco z donášky, nedramatizuj."
J: "Jo no... přeci jen domácí kuchyně ještě k tomu od Debbie je rozhodně mnohem vyhovující."
B: "Stejně sem chodí, jen aby nás zkontrolovala..."
Debbie: "Ne vás, ale tebe, abych se ujistila, že tohle sluníčko ještě žije pod tvým dozorem."
Debbie to myslela ze srandy, alespoň teda myslím, ale i přes to, že se Brian zasmál, jsem na jeho očích mohl vidět, že se ho to trochu dotklo... nebo spíš bych všechno vsadil na to, že jeho vina z toho, co všechno se mi stalo, se právě teď zas probudila k životu.
J: "Stará se o mě skvěle, Debb, neboj se,"...Podíval jsem se na něj a on se nepatrně usmál.
Debbie: "To jsem ráda. No nic, půjdu... kdyby něco volejte."
B: "Myslím, že to bez tebe zvládneme."
J: "Tím chce říct, že ti jsme moc vděční."
Debbie: "Umím se ten jeho vděk představit."
Brian jen zakroutil očima a nic neříkal, naštěstí. Debbie za sebou následně zavřela dveře a my zase byli sami... byl jsem hrozně rád a jediné, na co jsem myslel, bylo to, aby už se šel konečně posadit ke mně.
Pozoroval jsem ho z pohovky a on neustále dělal něco v kuchyni, myslel jsem, že po něm snad něco hodím... od kdy je v tomhle loftu něco zajímavějšího, než já? Ne, že bych měl o sobě tak vysoké mínění, ale...
J: "Briane?"
B: "No?"
J: "Půjdeš konečně ke mně?"
Pootevřel ústa a zdálo se, že chtěl něco říct, skoro bych řekl, že jsem ho snad i zaskočil... ale je mi to jedno, protože já ho zkrátka chci mít u sebe.
J: "Je to prosté, buď ty půjdeš za mnou nebo já za tebou... a budeš to ty, kdo mě donutí porušit klid na lůžku."
Usmál se, tak sladce, že bych se snad roztekl jako zmrzlina, naštěstí mě to ale dokonale zahřálo u srdce. Nakonec odložil, cokoliv měl v ruce a vydal se za mnou.
B: "Tak jsem tady, pane Taylore, co byste rád?"...Posadil se ke mně.
J: "Tohle,"...Zašeptal jsem a začal jsem ho líbat.
B: "To zrovna není klid na lůžku,"...Odtáhl se.
J: "Všechnu práci můžeš odřít ty, nemám s tím problém,"...Zasmál jsem se a následně jsem ho znovu začal líbat.
A zdálo se, že mě konečně nechá, dokonce si mě k sobě za triko přitáhl blíž a začal naše polibky prohlubovat... vsadím se, že mu to chybělo úplně stejně jako mně.
B: "Hmmm... Jus... Justine."
J: "Pššš,"...Nehodlal jsem ho pustit ke slovu.
B: "Nemůžeš... nemůžeme,"...Poposedl si kousek dál.
V tu chvíli jsem na něj zíral jako na blázna... Brian se bere, co chce, vždy a všude... na nic a nikoho se neohlíží... tak, co s ním, sakra, je?
J: "Briane, co se děje?"
B: "Nic se neděje... byl si v nemocnici."
J: "Správně - byl. A nebyl jsem tam snad proto, že bych umíral..."
B: "Kdo ví, co se mohlo stát."
Stoupl si a zamířil do ložnice... byl jsem úplně mimo... nebo snad spíš v šoku. Vím, že o mě měl starost, ale myslel jsem, že když mi přiznal to, jak za mnou každou noc chodil, že už je všechno v pohodě... najednou se mi zdá, že v pohodě není nic... no Brian rozhodně není.
J: "Briane, mluv se mnou,"...Vydal jsem se za ním.
B: "Co bych ti měl říkat?"
J: "Třeba, co se s tebou děje... ošukal bys mě kdykoliv a kdekoliv... a najednou se mě skoro bojíš dotknout."
B: "To není pravda."
J: "Ne?"
B: "Justine, já nevím, co chceš slyšet."
J: "Já nechci slyšet nic... já chci tebe... a myslel jsem, že ty chceš mě..."
Brian se najednou začal smát jako protržený, doslova měl záchvat smíchu... teď už jsem tápal v naprosté tmě. Mohl by mi, krucinál, někdo říct, o co tu jde?!
B: "Ty ani nemáš představu, jak moc tě chci... tak moc, že mě to za chvíli asi přivede k šílenství."
Nikdy jsem ho neslyšel nic takového říct... to, že mě chce, mi vždycky dokáže dát najevo a je to ten nejlepší pocit na světě... ale slyšet to... to je ještě mnohem lepší.
J: "Tak v čem je problém?"
B: "Mám pocit jako by si byl ze skla... a vzhledem k tomu, že zničím, na co sáhnu..."
V prvním okamžiku jsem měl pocit, že o mně mluví jako bych byl nějaká bábovka, co nic neunese... ale myslím, že ve skutečnosti se mi jen snažil říct, že se mi stalo už tolik věcí, že by se nedivil, kdyby se stala další jen, proto, že u mě snad bude moc blízko... a vlastně jsem se mu ani nedivil. Za můj krátký život se toho stalo tolik, kolik někomu ani za celý život. Ještě víc mě ale děsí to, jaké má Brian o sobě mínění...
J: "Nic neničíš, Briane... tys mě dal dohromady... než jsem tě poznal, nevěděl jsem, kdo vlastně jsem... byl jsem ztracený, nešťastný... až s tebou jsem se cítil celý a pořád cítím... nikdy mě nemůžeš zničit... ty jediný mě totiž v nejhorších chvílích držíš nad vodou."
Kdybych věděl, že moje slova na něj budou mít až takový dopad, řekl bych je pravděpodobně mnohem dříve... jeho oči najednou vyzařovaly takovou láskou, jakou jsem snad u něj nikdy neviděl.
A hned na to šel rovnou ke mně a vášnivě mě políbil, skoro se mi podlomila kolena. "Za co to bylo?" vydechl jsem celý udýchaný.
B: "Za nic... prostě jsem to chtěl udělat."
Nešlo odolat úsměvu... Brian nikdy nemusí říct přímo 'Miluju tě' ono totiž stačí slova jako byla tahle a hned vím, že tomu tak je. On mě miluje, bláznivě a hluboce. Stejně jako já jeho. Možná se jednou přivedeme k šílenství, ale nevadí... hlavní je, že jsme spolu.
J: "Takže už jsi pro nějaký to porušení mého klidu na lůžku?"
B: "Hmmm... možná... možná nejsem úplně proti,"...Konečně jsem ho začal dostávat tam, kam jsem chtěl.
J: "To jsem rád."
Svlékl jsem si triko a Brian si skousl ret. Pokračoval jsem tepláky a následně i boxerkami. Stál jsem tam v celé své kráse s pyšnící se chloubou a jen jsem čekal na to, až si mě Brian vezme. Ten na mě ale koukal jako na nějaký svatý, ale zatraceně sexy obrázek.
B: "Jednou z tebe zešílím."
A konečně mě začal líbat jako divý. Mezitím jsem z něj dostával oblečení. Netrvalo dlouho a nebyl na něm jediný kousek. Naše penisy se třely o sebe, vzrušením jsme skoro nedýchali. Líbal mě na krk, vášnivě, tak, že jsem věděl, že na něm budu mít vzpomínku na dnešek. Pak se přemístil k bradavkám, cucal je jako zmrzlinu. Vydával jsem tak hlasité steny a zvuky, že nás musel slyšet celý dům. Přesně tyhle doteky mi chyběly.
Polibky následně začal vytvářet cestičku až k mému rozkroku. Najednou přede mnou klečel, moje půlky laskal v dlaních a sál mě způsobem, že jsem se musel zapírat o jeho ramena, abych neskončil na zemi. Můj penis byl momentálně doslova v ráji.
Když jsem však cítil, že už to na mě jde, zastavil jsem ho. S úsměvem se vrátil zpátky k mým rtům, které hladově políbil. Potom mě vzal za ruku a vydal se s námi do sprchy. Pustil příjemně horkou vodu a natiskl mě čelem na stěnu sprcháče. Líbal mě na ramena a záda, zatímco mě držel pevně za boky. Jeho erekci jsem zřetelně cítil na mém zadku. Chtěl jsem ho uvnitř tak zatraceně moc.
J: "Bri,"...Vydechl jsem těžce.
Konečně jsem uslyšel ten známý zvuk, když se roztrhne obal kondomu. "Uvolni se," zašeptal a začal do mě opatrně pronikat. S každým jeho kouskem jsem byl víc a víc v nebi. Dýchal jsem jako smyslů zbavený. A když pak začal přirážet a do toho mě líbat na lopatky a vlastně všude, kde jenom mohl... sakra, lepší to být už ani nemohlo. Ale spletl jsem se, vzal mou erekci do své ruky a začal mi pomáhat, musel jsem zvrátit hlavu a opřít si jí o jeho rameno. Zřetelně jsem tak mohl slyšet jeho steny, bylo to jak rajská hudba. A oba jsme následně i současně vyvrcholili. Mohl jsem říct jenom "Doufám, že tohle bylo jen první kolo," Brian se zasmál.
No comments:
Post a Comment