Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
S Justinem jsme se vzájemně osušili a já se mezitím snažil vymyslet, co s ním provedu. Zdálo se, že tohle nemá žádné řešení. V tomhle bordelu je jenom díky mně... no řekněme, že jeho nechápající rodiče s tím mají taky dost co dočinění, i když o jeho současné situaci doma toho taky zrovna moc nevím, takže těžko říct... ale jedno je jisté, to, že jsem si ho vzal domů a zbavil ho nevinnosti spustilo řetězec událostí, které vedly až k tomuhle... k tomu, že je právě teď u mě doma, nemá kam jít a já nevím, jak s ním naložit. Všechno ve mně ho chce poslat pryč a nadobro se ho zbavit, ale přes to je tu ta malá část, která si nepřeje, aby odešel, protože... protože prostě na něm něco je... něco, co nechci ztratit. A ta část začíná být čím dál tím větší. Bože, začínám znít tak pateticky. Do háje!
J: "Měl bych se pustit do toho úklidu."
B: "Co si tam vůbec vytvářel?"
J: "Jambalayu."
B: "Co?"
J: "Jambalayu. Vždycky chutná líp druhej den."
B: "Aha."
Slyšel jsem to slovo poprvé v životě, ale on to dokázal podat takovým způsobem, že to znělo tak nějak sexy. Zatraceně, přijde mi, že ať udělá cokoliv, působí to sexy. Co to na něm, sakra, je?!
Justin se vydal do kuchyně a já to viděl jako způsob, jak se vyhnout tomu ponižujícímu, ale přes to nezbytnému rozhovoru... a jelikož je vážně nezbytný, tak...
B: "Justine?"
J: "Hm?"...Otočil se za mnou s tím svým úsměvem.
B: "Myslím, že je na čase probrat, co bude dál."
J: "Uklidím tu kuchyň."
B: "Víš moc dobře, o čem mluvím."
J: "Bohužel vím... ale nevím, o čem chceš přesně mluvit."
B: "Třeba o tom, zda je ti jasný, že tady nemůžeš zůstat?"
J: "Proč ne?!"
B: "Protože to říkám a protože tenhle loft je dost velký jenom pro jednoho."
J: "Nemůžu domů... moje máma mě včera vzala na tu terapii a má mě za nějakýho blázna... myslí si, že jsem porouchanej a že když se bude hodně snažit, tak mě třeba spraví... jenže jsem, jakej jsem..."
Obdivoval jsem ho a tak trochu mu i záviděl, že je tak moc ochotný udělat cokoliv pro to, aby prosadil to, kým je, před svojí mámou, že je klidně ochotný riskovat to, že bude bez domova... já jsem tuhle sílu v sobě nikdy nenašel, což je asi důvod, proč o mě rodiče stále neví a nikdy vědět nebudou.
J: "Ještě by se to mohl dozvědět můj táta a zabije mě."
B: "Nedramatizuj."
J: "Nedramatizuju... to je holý fakt!"
B: "Nemůžeš vědět, jak tvůj táta bude reagovat, dokud mu to neřekneš..."
J: "Jak reagoval tvůj táta?"
Shit, trefa do černého. On mě jednoduše umí zahnat do kouta. Dávám mu tu povzbuzující řeči, které nemám právo dávat, protože já sám jich nejsem schopný.
B: "To není tvoje věc,"...Alespoň, že umím tak krásně vybruslit z odpovědi.
J: "Chápu."
B: "A ať už by tvůj táta reagoval jakkoliv, tak to taky není moje věc... já nejsem útulek... nechal jsem tě tu dneska, ale až tu uklidíš, tak budeš muset jít domů... nebo k té tvojí kamarádce... nebo kamkoliv chceš."
Nevím, proč jsem na něj byl najednou tak hnusnej... ne vím to moc dobře, protože takový zkrátka jsem. A on už je dost starý na to, aby si začal řešit svoje problémy sám. A kupodivu mi ani neodporoval.
J: "Je ti jasný, že to, že teď odejdu, neznamená, že už mě neuvidíš?"...Ptal se těsně, než vyšel ze dveří.
B: "Bohužel jsem si toho perfektně vědom."
Jen se usmál a pak za sebou zavřel. Bylo skvělý mít loft zase jenom pro sebe... ale tak trochu nebylo ani tak hrozný tu mít nějakou společnost. Ale já jsem Brian Kinney, já si kurva můžu zařídit tolik společnosti, kolik jenom budu chtít. A přesně to jsem šel následně dělat, vydal jsem se totiž do Babylonu.
Ted: "Brian Kinney osobně, už jsme ani nedoufali."
Emmett: "Spíš si chtěl říct, že jsme doufali, že nedorazí."
B: "Aaawww, jste tak sladcí... nechcete jít do prdele?"
Ted: "Líbí se nám tady."
B: "Bezva. Kde je Mike?"
Emmett: "Zkus se otočit."
Jak řekl, tak jsem udělal a uviděl jsem Maikeyho tancovat s nějakým pěkným svalovcem. Celkem mě to překvapilo, většinou jsem to já, kdo tancuje a on stojí na baru a kouká. A najednou jsem věděl, jak se asi musí cítit on, když mě sleduje, jak se na někoho lepím... no jo Maikey vždycky bude mít v mém srdci trochu větší místo, než všichni ostatní... vždycky ho budu milovat o něco víc, než jako kamaráda... jenom mu nikdy nedám to, co by chtěl... a budu se cítit trochu žárlivě, kdykoliv bude s někým jiným... i když Brian Kinney přeci nežárlí.
B: "Odprejskni,"...Napochodoval jsem k nim a ukradl si Mika pro sebe.
Maikey: "Líbil se mi!"
B: "To ti neberu, byl sexy."
Maikey: "Jo a teď je pryč... pro jednou si někdo myslí, že jsem sexy a..."
B: "Neříkám ti snad pořád, že jsi sexy?"...Položil jsem mu ruku na tvář a políbil ho.
S Maikeym jsme následně tancovali několik písniček a užívali si vzájemnou společnost. Od chvíle, co se objevil Justin, jsme si těhle chvíli neměli moc šanci užít a bylo fajn zažít zase trochu Brian and Maikey show.
Maikey: "Co ten tvůj zázrak?"
B: "Poslal jsem ho pryč."
Maikey: "Nadobro?"
B: "Myslím, že jsme oba dost velcí realisti, abychom věděli, že jeho se zbavit nadobro asi opravdu nejde."
Maikey: "A co s ním teda budeš dělat?"
B: "Nad tím teď nebudu přemýšlet... já jen vím, co budu dělat teď."
Zahlídl jsem někoho, koho jsem dnes v noci opravdu chtěl mít a šel jsem si pro něj. Netrvalo dlouho a seděli jsme v mém jeepu a byli na cestě do mého loftu. Ve výtahu jsme ze sebe začali strhávat oblečení a líbat se jako smyslu zbavení. Jen, co jsme vyjeli nahoru tak... "To si snad ze mě děláš srandu?"
No comments:
Post a Comment