Nový díl.
BRIAN
varování: 18+
Nevyspal bych se ani, kdybych chtěl s tím, jak se Justin rozvaloval a neustále do mě kopal, fakt jsem začínal zvažovat, že ho z té postele shodím nebo zaujmu místo na pohovce. Ale já spát nechtěl nebo spíš nemohl. Můj mozek jednoduše nechtěl vypnout. Nevěděl jsem, co si s ním mám počít. Jak už jsem stihl pochopit, vyhazovat ho nemá smysl, protože on zkrátka nechce odejít... z nějakého mně neznámého důvodu se rozhodl zariskovat a udělat vše pro to, aby se mnou byl a ač to bude znít divně, trochu mě to nutí k úsměvu... ale jen trochu. A teď se zdá, že ani nemá kam jít, doma má podle všeho peklo a tak ho vyhodit ani nemůžu. Ne já můžu, ale nechci... sakra. Tolik k tomu, že se ho jednou pro vždy zbavím. Plán to byl dobrej, ale teď jaksi neuskutečnitelnej. Nemůžu jednoduše riskovat, že skončí někde na ulici a stane se mu, kdo ví co. Do háje, tolik k tomu, že za něj nejsem zodpovědný. Ale já nejsem! Nebo možná jsem, ale ne tolik, jak mi všichni tvrdí, mám za něj zodpovědnost jen do té míry, dokud jsem jediný, kdo může zabránit v tom, aby neskončil někde pod mostem.
Musel jsem do práce a představa, že ho tu nechám, se mi nikterak nezamlouvala, ale stejně tak jsem ho nechtěl budit, je mi jasný, že po tom, co včera předváděl, bude rád, když se probudí příští rok. No co, asi budu muset doufat, že mi to tu nepodpálí. A ještě si skočím na snídani do jídelny.
Debbie: "Nazdar."
B: "Kdo tě naštval tentokrát?"
Debbie: "Hádej, kdo se tu před chvílí stavil."
B: "Huh?"
Debbie: "Paní Taylorová."
B: "Kdo?"
Debbie: "Justinova máma."
B: "Ah."
Debbie: "Nevíš náhodou, kde je její syn?"
B: "Budeš se divit, ale pro jednou to opravdu vím... včera jsem ho zachránil před otravou alkoholem a znásilněním."
Debbie: "Cože?!"
B: "Klid, Debb, jen to trochu přehnal s pitím, vzal jsem ho k sobě."
Debbie: "A jak mu je?"
B: "Řekněme, že se ještě neprobral... kdo ví, jestli k tomu teď někdy dojde."
Debbie: "Je ti jasný, že tohle není legrace?"
B: "Směju se snad?"
Já jsem ten posední, kdo by se tomuhle všemu smál. To můj život je v hajzlu. Já mám doma 17 letýho kluka, který nemá kam jít, protože... protože jsem ho ošukal.
Debbie: "Ty mě jednou zabiješ. Jdu zavolat jeho mámě, že její syn žije."
B: "Bezva a obslouží mě jako kdo?"
Debbie: "Kdo si počká, ten se dočká."
Super, zajímalo by mě, zda ještě někdy přijde den, kdy všechno proběhne v klidu, protože nebudu mít na krku jednoho teenagera... problém ale je, že on už není jen tak nějaký teenager.
Maikey: "Nečekal jsem, že tu budeš,"...Posadil se vedle mě s tím svým odsuzovačným pohledem, protože podle všeho slyšel vše, co jsem řekl.
B: "A kde bych byl?"
Maikey: "Doma... se svým klukem,"...Sakra, Mikey, kdy tě ta tvoje žárlivost konečně přejde?
B: "Víš, někteří lidi musí chodit do práce a já patřím k nim... a nebyl si to náhodou ty, kdo mi včera řekl, ať se o něj postarám?"
Maikey: "Jo, myslel jsem, že ho odvezeš domů."
B: "Tam nemůže."
Maikey: "Takže teď bude bydlet u tebe?"
B: "Kriste, Maikey, mohli bychom pět minut řešit něco jinýho?"
Myslím, že by si i našel důvod, proč do mě kvůli Justinovi dál rejpat, ale naštěstí dorazil Emmett, který ho svojí užvaněnou pusou umlčel. Následně jsem se dokonce dočkal i své snídaně, teda hned po tom, co mi Debb ještě dala menší přednášku, abych s Justinem promluvil a odvezl ho domů... jasně, jako bych na to měl čas.
A hned na to jsem se vydal do práce v naději, že několik hodin o Justinovi neuslyším, ale přitom jsem ho měl v hlavě v podstatě celou dobu tam. Především proto, že jsem se snažil vymyslet, co s ním budu dělat. A když jsem dorazil domů, věděl jsem jedno... zabiju ho.
B: "Co to, kurva...?"
J: "Briane! Ty... ty jsi tady..."
B: "Jo! Bydlím tady!"
J: "Myslel jsem, že dorazíš později."
B: "Co se tu, do hajzlu, děje?"
J: "Jen jsem chtěl něco uvařit... myslel jsem, že budeš mít hlad... a taky jsem ti chtěl poděkovat..."
B: "Tím, že si mi zdevastoval kuchyň?"
J: "Hned to uklidím."
B: "To bych ti radil. A hned potom si spolu promluvíme."
Justin se zašklebil, já sám jsem se zašklebil, připadal jsem si, jak jeho matka. Ale bohužel není zbytí, potřebujeme si o tom promluvit.
B: "Jdu do sprchy, takže máš čas to tu dát do pořádku, dokud se nevrátím."
Za cesty do koupelny jsem ze sebe shodil oblečení a v momentě, co na mě začaly dopadat provazce horké vody, jsem si připadal jako v ráji. Někdy sprcha vážně dokáže dělat zázraky. A jeden právě teď i dorazil...
B: "Co tu děláš?"
J: "Myslel jsem, že bych ti umyl záda."
Olízl jsem si rty, zatímco jsem ho pohledem sjel od hlavy až k patě. Má krásný tělo... má krásný všechno. Nedivím se, že je pro mě tak těžké mu odolat. Ale tentokrát musím.
B: "Měl by ses vrátit zpátky ke svému úklidu."
J: "Teď mám na práci důležitější věci,"...Podíval se směrem dolů k mému rozkroku, který už stihl nabít patřičných rozměrů... do háje.
Justin začal můj krk zasypávat polibky a pokračoval až k mým bradavkám. Dráždil je všemožnými způsoby. Sál, olizoval, dokonce něžně okusoval. Věděl přesně, co dělat, aby mě přiměl sténat. Byl jsem úplně v hajzlu, nedokázal bych mu odolat ani, kdybych sebevíc chtěl a věřte mi, právě teď jsem nechtěl.
Jazykem mi začal vytvářet cestičku až k mému pupíku, do kterého ho zanořil, šimralo to, ale zároveň mě to děsně vzrušovalo. Hned na to si klekl a vzal mě do ruky. Jen z toho doteku mnou projel příjemný elektrizující pocit. Chtěl jsem, aby si mě vzal do pusy tak strašně moc. A přesně to vzápětí udělal, zalapal jsem hlasitě po dechu.
Nejprve si hrál jen se špičkou, skoro jako bych byl zmrzlina. Jemně ji sál a kroužil kolem ní jazykem, zakláněl jsem z toho hlavu a blahem přivíral oči. A pak mě začal kouřit, tak neuvěřitelně dobře. Myslel jsem, že snad exploduju, pomalu jsem ani nebyl schopný stát, jak se mi podlamovala kolena. Vzdychal jsem a sténal, div mě neslyšel celý barák... rovnou celý Pittsburgh. Držel jsem ho za hlavu a trochu mu pomáhal a do toho si namotával jeho vlasy na prsty. Chyběl už jenom takový kousek... a pak jsem bouřlivě vyvrcholil přímo v jeho puse. Tohle budu rozdýchávat asi ještě dlouho.
No comments:
Post a Comment