Poslední díl.
BRIAN
varování: žádné
To je snad zlej sen, on si ze mě musí dělat srandu, protože jinak nechápu, co tu, sakra, zase dělá! Vždyť je to asi dvě hodiny, co jsem se ho zbavil, tak zatraceně... nemůžu mít aspoň jedno odpoledne volno, alespoň jedno!? Opravdu toho žádám tolik, krucinál!? Je mi jedno jak, je mi jedno, jestli ho budu muset odnést v zubech, ale jednoduše jde pryč! Tohohle už mám vážně plný zuby, protože... počkat, co to má na obličeji?
B: "Co se ti stalo?"
J: "Máma to řekla tátovi a ten se neudržel."
B: "Uhodil tě?"
J: "Očividně."
Svrběla mi ruka, nebudu lhát... sám jsem od starého Jacka několikrát schytal pohlavek a bohužel i hůř, takže vím, jakej je to pocit a ač tvrdím, že mi na Justinovi nezáleží, všichni určitě víme, že tohle se mi ani trochu nelíbí. Zvlášť když vím, že je to částečně moje vina... nebýt mě, Justin by v téhle situaci teď nebyl... tolik znovu k mé zodpovědnosti.
B: "Ukaž mi to,"...Šel jsem k němu a chytil ho rukama za tváře, abych líp viděl.
J: "Jsem v pohodě."
B: "Teče ti krev."
J: "Jenom trochu."
Trick: "Ehm... bude z toho něco nebo...?"...Shit, úplně jsem zapomněl, že tu je!
Justin se na mě podíval a jen z pohledu jsem poznal, že se děsí, že sex upřednostním před ním a pošlu ho pryč a ač bych to udělat měl, tak...
B: "Promiň, ale budeme to muset nechat na jindy."
Trick: "Bezva,"...Nastoupil do výtahu a odjel.
J: "Díky."
B: "Já díky tobě za zkaženej večer,"...Pousmál jsem se, tak pochopil, že si z něj jenom utahuju.
Vzal jsem ho dovnitř a ve skříni vyhrabal nějakou dezinfekci, abych mu to vyčistil. Nejsem zrovna pečovatelský typ, ale aspoň základy první pomoci zvládám.
B: "Co se vůbec stalo?"
J: "Prej doma nebude respektovat můj nechutný životní styl."
Krve by se ve mně nedořezalo, jak tohle rodič může říct vlastnímu dítěti? Jako by za to Justin snad mohl... je tím, kým je, zatraceně! Už si vzpomínám, proč přesně jsem se neobtěžoval říct o sobě svým rodičům.
B: "A tak si utekl ke mně... zase."
J: "Vím, že jsem na obtíž, ale nemám kam jinam jít."
B: "Tady ale zůstat nemůžeš."
J: "Proč ne?"
B: "Už jsem ti to říkal."
J: "Jo tenhle loft je dost velký jenom pro jednoho."
B: "Nejen to... nejsem tvůj milenec... ani partner... nebo kamarád... nic pro mě neznamenáš,"...Nevím proč, ale ani já sám jsem svým slovům moc nevěřil.
J: "Ale mohl bych, kdybys mi dal šanci."
B: "To tě naučili ve škole?"
Justin se ke mně začal přibližovat a já věděl, že se mě chystá políbit, nebudu tvrdit, že jsem nechtěl, aby to udělal, ale nemohl jsem to dovolit.
B: "Jednu noc... na pohovce."
Nelíbilo se mu moc moje rozhodnutí nechat ho na pohovce, ale myslím, že byl radši, než kdybych ho vyhodil úplně, fakt mi z něj jednou přeskočí.
B: "Jdu si dát sprchu... a ne, nechoď za mnou!"
Hodil po mně zklamaný výraz štěněte, ale musíme si jednoduše stanovit pravidla, nemůže si dělat, co se mu zachce a kdy se mu zachce... sice bych asi nebyl úplně proti, kdyby fakt přišel, ale zkrátka ne, takhle to dál nejde!
Něco ve mně ale zkrátka tuší, že tohle všechno s Justinem dlouho nebude mít konce... něco ve mně dokonce doufá, že nikdy neodjde... sakra, Kinney!
JUSTIN
Možná jsem dneska přišel o střechu nad hlavou, ale něco mi říká, že jsem na dobré cestě dostat se do Brianova života, on to možná ještě neví, ale ani se nenaděje a nebude chtít, abych někdy odešel. Už jen to, že mě tu chce nechat přes noc... a to již po několikáté, znamená, že mu nejsem tak ukradený, jak se snaží působit. A to, jak se o mě před chvíli postaral, nenasvědčuje ničemu jinému... záleží mu na mně, možná si to ani neuvědomuje, ale je to tak, já to vím. A nehodlám se toho jen tak vzdát, je mi jedno, kolikrát mě bude chtít vyhodit, já se stejně vždycky vrátím zpátky.
B: "Co to, sakra, je?"...Vrátil se ze sprchy a našel mě, jak připravuji stůl.
J: "Ohřál jsem tu jambalayu."
B: "A?"
J: "No myslel jsem, že bychom se mohli najíst,"...Dal jsem talíře na stůl.
Brian byl mnou celkem zaskočený a jen jsem čekal na to, že mě s tím pošle do háje... ale světe div se, on se opravdu posadil a začal jíst.
B: "Není to špatné."
J: "Vždycky to chutná líp druhý den... ale ani teď to není špatné."
Jen se pousmál, přísahám bohu, že bych nejradši přeskočil celý stůl a slíbal ho od hlavy, až k patě, jak je sexy a roztomilý zároveň... i když věřím, že by nechtěl, aby slovo roztomilý, bylo spojováno s jeho osobou.
Když jsme se najedli, dal jsem dohromady kuchyň, abych neriskoval, že mě přeci jen nakonec vyhodí... to bych zkrátka nechtěl... nechci od něj odejít... už nikdy.
J: "Můžu si dát ještě sprchu?"
B: "Klidně."
Doufal jsem, že by mě mohl následovat a i celou dobu, co jsem byl ve sprše, jsem ho očekával, ale z nějakého důvodu nepřišel... dovedu si ale představit, že ho ta myšlenka alespoň napadla a s tím se spokojím.
Avšak jsem neodolal a zpátky jsem se vydal jenom v ručníku kolem pasu. Brian už ležel v posteli a jeho oči ke mně hned upnuly pohled... doslova mě hypnotizoval... byl to tak zatraceně dobrý pocit... vědět, že jsem pro něj tak atraktivní, svým způsobem neodolatelný.
B: "Měl bys jít spát, ráno vstáváš do školy."
Zaskočil mě jeho podivný zájem o moje vzdělání, ale následně mi došlo, že se mě jenom snaží nějak zbavit a tentokrát ne v tom špatném slova smyslu... zkrátka nechtěl riskovat, že opět půjde proti svým pravidlům a dělal vše pro to, aby mi odolal... dokonce i zhasl a otočil se tak, aby ke mně byl zády. Musel jsem se usmívat.
Nakonec jsem ale zkrátka neodolal a i když jsem věděl, že to nemusí dopadnout dobře, lehl jsem si opatrně vedle něj do postele... on se následně otočil ke mně a chvíli se na mě díval... následně mě nechal zalézt si pod deku... možná malé gesto, ale pro mě mělo nesmírnou hodnotu... jsem v posteli Briana Kinneyho - toho chlapa, který si do postele bere chlapy jen za účelem sexu a teď tu má mě a jen vedle mě spí... sakra, tohle je hodně velký gesto. A já udělám cokoliv pro to, aby tohle byl můj život - po jeho boku, za každou cenu.
No comments:
Post a Comment