Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Začínám mít pocit, že sám sobě sypu popel na hlavu. Ležím tu ve svý královský, kurevsky drahý posteli a hledím do obličeje spícího Justina. Toho Justina, kterému jsem jasně opakovaně tvrdil, že se má ode mě držet dál, protože ode mě nedostane to, co chce. A přitom mu to dávám. Jasně, nikdy se nedočká toho, že bychom si snad hráli na nějaký manželský heterosexuální pár a jsem si dost jistý, že tohle nikdy nikam nepovede, rozhodně ne tam, kam by on chtěl, protože o to jednoduše nestojím, ale... to, že jsem mu dal víc, než kterékoliv ze svých předchozích známostí, které po jedné noci, museli vypadnout a hotovo, je něco, co já sám nechápu. Je pěkný, ale pěknejch chlapů je spousta. V sexu sice nezkušený, ale rychle se učí, přes to bych si našel spoustu jinejch, mnohem zkušenějších, které bych nemusel nic učit. A to, že je na mě zkrátka moc mladý jsem již zmiňoval... tak co na něm, sakra, je, že i přes všechno, co vím a čemu věřím, tu na něj teď civím jako na nějaký zatracený obrázek?!
J: "Hmmm,"...Začal se líně protahovat.
Já se rychle otočil na záda, aby mě nezastihl, jak na něj zírám. Teda já mám svědomí čisté, koukat na někoho, není přeci zločin, ale všichni víme, že on by za tím něco viděl. A možná, že tam taky něco je... ne, není a hotovo.
J: "Dobré ráno."
Neodpověděl jsem mu, nechtěl jsem si hrát na nějaké ranní pozdravy, co dělají páry, když se vedle sebe ráno probudí, protože to my nejsme... šukali jsme, on tu přespal a teď může zase jít.
B: "Měl bys jít."
J: "Jako obvykle,"...Ironicky se zasmál.
Tohle chování mi k němu vůbec nesedělo, většinou na mě zkouší psí oči a další podobné triky, kterými si myslí, že mě dostane tam, kam chce... teď se spíš chová, jako by mu bylo jedno, že jsem k němu hnusnej. Za tím něco bude, ale neřeším, jeho věc.
J: "Můžu se ještě vysprchovat?"
B: "Můžeš, ale rychle."
Když se vydal do sprchy, měl jsem oči zabodnuté přímo na jeho nahé tělo, až dokud nezmizel v koupelně. Sakra, jako bych snad nikdy neviděl nahýho chlapa.
Maikey: "Briane!"
Do hajzlu! Tohle mi tu ještě scházelo. Doufám, že Justin bude v té sprše dost dlouho na to, aby ho neviděl Maikey, fakt nestojím o to poslouchat nějaké kecy. těch mám už po krk.
Maikey: "Ty vypadáš,"...Zavítal do ložnice zrovna, když jsem se oblékal.
B: "Díky."
Raději jsem se vydal do kuchyně, abych ho odtáhl co nejdál od koupelny. Chovám se sice kvůli tomu jak dvanáctiletej, ale občas člověk musí přistoupit i na taková opatření, aby si ušetřil všechno, co by se stalo, kdyby tu Maikey viděl Justina.
Maikey: "Kam si včera zmizel?"
B: "Huh?"
Maikey: "V jednu chvíli tě vidím nabalovat tvojí známost a v další si byl pryč, ale ten trick tam byl pořád, takže... objevil si snad někoho lepšího?"
J: "Došel ti šampon, nemáš... ou, ahoj."
SHIT! To se mi snad jenom zdá. Alespoň pro jednou mohl zůstat tam, kde jsem si přál, aby zůstal... ale ne, on sem musí přijít kvůli posranýmu šamponu.
Maikey: "Tak teď už tomu rozumím,"...Hodil po mně ten klasický pohled říkající "Jsi debil"
B: "Co takhle se podívat do skřínky v koupelně?"
Justin pomalu po špičkách zase namířil zpátky do koupelny a já se modlil, aby si svoje myšlenky Maikey nechal pro sebe, protože další kecy fakt nedám.
B: "Nic neříkej."
Maikey: "Neříkám! Jen... začíná se ti tu nějak zabydlovat."
B: "Kriste... ještě bys mohl začít s tím, že mám za něj přeci tu zodpovědnost a fakt tě něčím praštím."
Maikey: "Fajn, mlčím jako hrob."
Jak řekl, tak i udělal a byl jsem za to fakt rád, protože jsem neměl nervy na to rozebírat, že si Justina pouštím do života víc, než bych měl či chtěl... protože opravdu netuším, jaké je pro to vysvětlení, já totiž žádné nemám, prostě to tak je, i když s tím sebevíc bojuju, stejně si ho nakonec nedokážu držet od těla.
Ale to ze mě rozhodně nedělá někoho, kdo by za něj byl zodpovědný a budu fakt rád, když mi to už nikdy nikdo nepředhodí. Každej má zodpovědnost sám za sebe, já, Justin, Maikey... každej.
Maikey: "Nezajdeme do jídelny? Vypadáš, že bys něco snědl."
B: "Mám hlad, to je pravda."
Maikey: "Takže...?"
B: "No jeho tu rozhodně nenechám samotnýho."
Maikey: "Jasný, já zapomněl."
J: "Klidně se přidám k vám, mám taky hlad,"...Ten kluk očividně rád odposlouchává cizí rozhovory.
Nevěděl jsem, co dělat, vlastně měl jsem jasnou představu o tom, jak mu řeknu, ať vypadne a hotovo, ale všichni víme, že on by si do té jídelny stejně došel a já bych se tomu nevyhnul, proto jsme se jak tři blbci vydali do jídelny společně. Debbie byla z našeho společného příchodu dost vykolejená.
Debbie: "To jsou k nám ale hosti."
B: "Chodíme sem už pěknou řádku let, nevím, čím si tak šokovaná."
Všichni tři se nade mnou zasmáli, protože pochopili, jak urputně se snažím vyhnout mluvení o tom, proč je tady s námi Justin a díky bohu zůstalo jen u toho a Debb se na nic neptala... teda jen na to, co si dáme k snídani a na to jsem jí rád odpověděl.
Debbie: "Tak tady to všichni máte."
J: "Děkuju."
Debbie: "Aspoň někdo je slušně vychovanej, to se o vás dvou říct nedá."
Maikey: "Díky, mami,"...Natáhl se, aby jí líbl na tvář.
B: "Moc děkuju, Debb."
Debbie: "Kdyby to tak šlo bez té ironie, viď?"
Debb nás naštěstí nechala být a my se pustili do jídla. Bylo to ale fakt dost divný mít tu Justina, hlavně proto, že si nepamatuju, že bych svojí známost někdy přizval na snídani... no Justin je v mém životě sotva pár týdnů a daří se mu věci, které se nikdy nepovedly nikomu a já jsem naprosto neschopnej tomu nějak zabránit.
B: "Bože."
Emmett: "No ne, dneska jsme se nějak rozrostli."
Ted: "Mezi vámi to začíná být nějak vážné."
Podíval jsem se na něj způsobem, že se mohl začít bát toho, že mu tu vidličku zabodnu do oka. Nebyl jsem totiž od toho vůbec daleko. Fakt, proč já si tohle způsobuju, proč Justina prostě nepošlu někam nebo ještě líp, když už ho tam pošlu, proč ho tam prostě nenechám?
No comments:
Post a Comment