Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
Ač se to může zdát neuvěřitelné a to zvlášť v mém případě, tak jsme spolu nespali. Ne snad proto, že bychom nechtěli, myslím, že všichni víme, že jsme chtěli, ale tak nějak tohle nebyla vhodná chvíle ani místo, se všemi těmi lidmi pod naší podlahou, se zdmi tenkými jako papír... a asi hlavně proto, že jsme ani jeden nevěděli, co to vlastně děláme. Jen jsme se jednoduše líbali, mazlili, hladili a užívali si vzájemnou blízkost tak jako už dlouho ne. A nakonec jsme jen leželi natisknutí na sobě, kůže na kůži. Justin měl položenou svou hlavu na mé hrudi a já ho hýčkal ve vlasech, byl to zatraceně dobrý pocit. Připomnělo mi to staré dobré časy a já za žádnou cenu nechtěl, aby to skončilo. Chtěl jsem se zaseknout v tomto okamžiku a nikdy z něj neodejít. Děsila mě představa, že bych ho měl pustit, natož zase nechat jít. Všechno ve mně mi říkalo, že o něj musím bojovat, za každou cenu, že ho jednoduše už nesmím nechat odejít.
J: "Myslím, že dole nás už musí pohřešovat,"...Zasmál se tím svým sladkým smíchem.
B: "Ať si klidně pohřešujou,"...Snažil jsem se mu dát jasně najevo, že se nehodlám hnout z místa... a to asi nikdy.
J: "Nemůžeme tu přeci strávit zbytek života."
B: "A proč by ne?"...Překulil jsem ho pod sebe a hladil ho ve vlasech, zatímco jsem se mu díval do jeho modrých očí.
J: "Ty bys tu snad chtěl zůstat navždy?"
B: "Pokud by to znamenalo být s tebou... tak jo... klidně."
Podíval se na mě, jako bych snad zešílel... anebo jako by člověka, na kterého se právě dívá, ani nepoznával... ale... jo... tohle jsem teď já... už odmítám skrývat to, co cítím, protože to nikdy ničemu nepomohlo... spíš naopak.
J: "Kdo jsi a co jsi udělal s Brianem?"
B: "Jsem přímo tady."
Justin mi zajel prsty přímo do vlasů a následně mě políbil. Nejde slovy vyjádřit, jak moc mi jeho polibky chyběly. A proto jsem dělal vše, co jsem mohl, aby byly co nejdelší. Když v tom nás najednou vyrušil nějaký rachot...
J: "Co to je?"
B: "Já nevím... zní to jako ohňostroj..."
J: "Půjdu se podívat."
B: "Ne,"...Snažil jsem se ho zastavit, ale vysmekl se mi.
Bylo to jako věčnost, než se vrátil zpátky, ale hlavní pro mě bylo, že se nakonec vrátil se zjištěním, že se všichni zbláznili a vyhrabali odněkud nějaký rachejtle a teď je jako malý děcka pouštějí venku.
B: "Jsou šílení."
J: "A my patříme k nim... měli bychom jít dolů."
B: "No taak."
J: "Briane..."
Chápal jsem ho, chtěl si s nimi užít po tolika letech každou bláznivou chvilku, co jen mohl a ani já jsem nebyl přímo proti... ale přeci jen jsem si chtěl momentálně užívat ty chvilky s ním. Každopádně jsem se mu nakonec rozhodl vyjít vstříc.
Emmett: "Vy jste se rozhodli taky ukázat?"...Mrkl po nás s tím svým vševědoucím pohledem.
Ted: "Už jsme ani nedoufali."
B: "Kušujte."
Oni dva nebyli jediní, kdo měli potřebu dát nám jasně najevo, že vědí, co se nejspíš odehrávalo nahoře, i ostatní si nás prohlíželi jako nějaký svatý obrázek a tak nějak bylo vidět, že jsou rádi za nás oba... ale opravdu jsem o tohle publikum moc nestál, protože myslím, že všichni tady víme, že to, co teď s Justinem "máme" nejspíš brzo skončí.
Ale asi jednoduše musím využít všeho, co mi je teď dáváno... proto jsem šel rovnou k Justinovi a zezadu ho objímal, zatímco jsem sledoval ten ohňostroj a smích, radost a lásku téhle šílené a znovu shledané rodiny.
Dokonce jsme byli svědky toho, jak se mezi Mel a Linds prolomily ledy, když se k sobě natiskly, aby se vzájemně zahřály. Zázraky se vážně dějí.
Maikey: "Tak jo, tohle byla zábava, ale už mi vážně mrzne zadek, mohli bychom jít konečně dovnitř?"...Drkotal zuby stejně jako všichni ostatní.
Debbie: "Jsem rozhodně pro."
Všichni jsme se hned nadšeně začali cpát do domu, kde jsme se všemožně snažili zahřát... no co vám budu povídat, od toho jsem měl u sebe Justina.
Emmett: "Pamatujete si na to, jak jsme se tady vždycky scházeli a šíleně se smáli a mluvili neustále jenom o sexu? Chybí mi ty časy,"...Kdo jiný, než Emmett by mohl začít být takhle sentimentální... i když má rozhodně proč.
Lindsay: "Na to snad nejde zapomenout. Pamatuju si, jak jsem vás jednou požádala, abychom chvíli mluvili i o něčem jiném, než o sexu a nastalo pouhé hrobové ticho."
Nešlo se nesmát, myslím, že tohle jsme si pamatovali úplně všichni. A všichni jsme hned začali vytahovat všemožné historky z naší šílené minulosti, které nás přiměli přemýšlet nad tím, co se s námi, sakra, stalo.
Emmett: "Kvůli vám se rozbrečím."
B: "A toho bychom rozhodně nechtěli být svědky."
Emmett: "Ty se vždycky umíš ozvat."
B: "Já vím."
Už jsem se zmiňoval, jak moc mi chybělo popichování Emmetta a stejně tak Teda? Jestli ne, tak to říkám teď, protože mi to fakt chybělo... a chyběli mi hlavně oni dva všeobecně, i když doufám, že se to nikdy nedozvědí, jsou zkrátka nezbytnou součástí mého života.
Naopak je tu ale někdo, kdo se přesně tohle musí dozvědět a tím je Maikey... snad se najde vhodná chvilka k tomu, abych mu to řekl.
B: "Buď to se ti opravdu líbí moje přítomnost... nebo ti v kapse vibruje telefon."
Justin se zasmál a následně se i s telefonem - a s velmi podivným výrazem, abych pravdu řekl - vydal na verandu. Připadal jsem si jak v jámě lvové, když na mě všichni následně koukali kvůli Justinovi.
Lindsay: "Že ti to trvalo."
B: "Co?"...Snažil jsem se hrát pitomýho.
Maikey: "Ty víš moc dobře co."
Nevím, co mě zaskočilo víc, zda to, že na mě Maikey zase dobrovolně a ještě k tomu mile mluvil anebo to, že se zdál jako velmi podporující tomu, aby nám to s Justinem vyšlo.
Každopádně jsem se chtěl tomuhle opravdu moc vyhnout a rozhodl jsem se vydat za Justinem na verandu, jenže jsem tam přišel zrovna v momentě, kdy Justin někomu na druhém konci hovoru říkal "Já tebe taky."
No comments:
Post a Comment