Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
"Strýčku Emmette! Strýčku Briane!" rozradostnila se J.R. a ihned se nám s tím roztomilým dětským nadšením vydala naproti. Emmett si jí hned ukradl pro sebe a div jí nerozmačkal v náruči. Já se celkem divil, že si nás pamatovala, přeci jen když jsem jí viděl naposledy, bylo jí necelých šest a nevím, kdy naposled jí viděl Emmett, ale rozhodně to taky nebude nějak nedávno. Nicméně jsem s udivováním se nad dětskou pamětí musel skončit, protože se k nám přidala i Melanie, která... řekněme, že nás neviděla úplně nejradši... dobře budu trochu specifičtější - neviděla mě úplně nejradši. Řekněme, že mám jistou zásluhu na tom, proč se s Lindsay rozešly... jako obvykle.
Melanie: "Ahoj, Emmette."
Jasně, jako bych tu nebyl. Zdá se, že jsme se úspěšně vrátili do dob, kdy mi nebyla schopná přijít ani na jméno a plánovala mou vraždu při každé možné příležitosti.
Emmett: "Mel, ahoj!"...Začali se objímat jako nějací cvoci.
Já tu chvíli využil pro odchycení té malé potvůrky a vyzvedl jsem jí do náruče... sakra, ta holka nějak ztěžkla. Taky už to ale není takový prcek, jako když jsem jí viděl naposledy.
Jenny: "Strejdo Briane?"
B: "Anoo?"
Jenny: "Proč už nás nejezdíš navštěvovat?"
B: "Ehm... já..."
Jak chcete malýmu dítěti vysvětlit, že za ním nejezdíte, protože se zkrátka jeho rodiče rozešli a já si musel vybrat stranu... a i když jsme si s Mel dokázali za ta léta vytvořit nějaký vztah, přeci jen Lindsay je moje nejlepší kamarádka a především má na své straně mého syna... je třeba říkat víc? Ale jak to jenom říct jí?
Melanie: "Už jsem ti to říkala, strejda nemá čas."
Člověk by řekl, že se mě snažila zachránit před tím, aby si o mě Jenny nemyslela, že jí nemám rád, ale myslím, že se snažila ochránit jí před tím, aby věděla, že jezdím navštěvovat Linds s Gusem, zatímco je ne... ach jo tohle je tak komplikovaný, proboha... proč se vždycky do takových věcí připletu?
Emmett: "Nech mě hádat, taky si dostala dopis?"
Melanie: "Myslela jsem si, že nebudu sama, ale tajně jsem doufala, že někdo by ho dostat nemusel."
B: "Chápu, nesnášíš mě."
Melanie: "No vzhledem k tomu, že můžeš za můj rozchod s Lindsay..."
B: "Tak to prrr... pouze jsem jí navrhl, abyste si daly pauzu, to, že ona se k tobě už nevrátila, není moje vina."
Melanie: "Jo ale ta pauza samotná jí přiměla to vzdát."
B: "Za to přeci..."
Emmett: "Lidi, lidi! Mohli byste se uklidnit? Nejen, že je tu Jenny... ale je tu důvod, proč tu všichni jsme a tím je Debbie, mohli bychom si, prosím, ty roztržky nechat na někdy jindy?"
Emmett by se mohl živit jako rádce míru, protože jsme se překvapivě po jeho proslovu dokázali uklidnit a následně se i všichni nasáčkovat do našeho taxi. Bože, chraň, ať po cestě nenarazíme ještě na někoho, ten už by musel jet na střeše.
Emmett: "Vypadá to tady pořád stejně."
B: "Co si čekal? Že Debb ten dům zbourala a znovu přestavila holýma rukama?"
Emmett: "Ty vždycky umíš zkazit chvilku... jak mi to chybělo."
Melanie: "Na to on byl expert odjakživa."
Zdá se mi to nebo jsem se během dvou hodin dokázal vrátit zpátky do dob, kdy jsem každýho akorát tak vytáčel a přiváděl k šílenství?
Emmett: "Půjdeme dovnitř nebo jak?"
Bylo znát, že se tam zrovna moc neženeme, ne, že bychom nechtěli vidět Debbie, však kvůli ní tu jsme, ale všichni tři jsme se provinili tím, že jsme nebyli schopni se ozvat ani ukázat už několik let či měsíců... asi nás tíží stejná obava a vina.
Jenny: "Mami, já chci vidět babičku,"...Zdá se, že to rozsekla za nás.
Melanie: "Tak jdeme."
Mel se chystala zaklepat na dveře, což mi přišlo jako naprosto zbytečné, já bych prostě otevřel a vešel, ale to jsem holt já no.
Jenže to, co následovalo, bylo opravdu zajímavé... ono totiž dřív, než Mel stihla zaklepat, se ty dveře otevřely a v nich nestál nikdo jiný, než Lindsay.
B: "Tak tohle je trapný."
Lindsay, Melanie: "Kušuj!"
B: "Alespoň v tomhle jste pořád naladěný na stejné vlně."
Emmett: "Bože, ty jsi pitomec."
B: "Gus je tady?"
Lindsay: "Je vevnitř."
Ihned jsem se tam vydal, není to sice tak dávno, co jsem ho viděl naposledy a přeci jen to už není malej kluk... ale je to pořád můj syn a já ho chci obejmout.
Ale když jsem vešel dovnitř, nebyl to Gus, koho jsem viděl prvního... byl to někdo, koho jsem tu měl očekávat ze všeho nejvíc, ale stejně to pro mě byl pořád šok ho vidět.
B: "Maikey?"
Maikey: "Ahoj, Briane."
Řekněme, že věci mezi námi neskončily taky zrovna nejlíp... moje rozhodnutí odejít do LA nenesl úplně nejlépe a naše show Maikey a Brian jaksi skončila mým odchodem.
Gus: "Tati?"
B: "Gusi, ahoj,"...Pevně jsem ho objal, nechápu, že je tak moc vysokej na svůj věk.
Seshora se přiřítil ještě Ben a to už bylo opravdu i na mě moc... jasně, je tu s Maikeym, ale jednoduše... neviděl jsem všechny od několika měsíců po několik let a najednou tu jsou všichni... teda ne všichni... ještě nám tu chybí ten účetní a... no všichni víme KDO. Ale zkrátka tohle bylo hodně silný kafe na zpracování... ne, že bych je neviděl všechny rád - i když jsem si jistý, že oni zrovna dvakrát nevidí rádi mě, ale... zkrátka před tímhle jsem před dvěma roky utekl, protože jsem zkrátka nedokázal žít svůj starý život bez Justina v něm a teď jsem v něm zpátky asi tak pět minut a už mám co dělat, abych to vůbec ustál. Nevím, co budu dělat, až se tu ukáže ON.
No comments:
Post a Comment