Proč právě já?(7)

Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Maikey: "Můžeš mi, sakra, konečně říct, o co tu jde?"

Dobrá otázka, Maikey. Ale problém je, že já na ní neznám odpověď. Protože já nevím, o co tu jde. Mám dojem, že jsem se nejspíš naprosto zbláznil. Včera bylo ještě všechno úplně v pořádku, ale ze vteřiny na vteřinu se moje mysl úplně zcvokla. Nejdřív to začalo tím, že jsem nechápal, jak někdo tak úžasný, jako Justin, může milovat právě mě. A pak to pokračovalo tím, že jsem se najednou viděl jako někoho, kdo si nezaslouží být milován, kvůli tomu, jaký jsem. A to vedlo k tomu, že jsem tím sám sebe úplně zazdil a všechno, co jsem si o sobě do teď myslel, jako bych pohřbil hluboko do země a viděl jen toho sobeckýho hajzla, který myslí jenom na sebe. Možná to zní zmateně, přeci jen já mám rád to, kým jsem, nikdy jsem se nechtěl nějak změnit... ale přes to něco ve mně je najednou mnou samotným zhrozený a děsím se dne, kdy i Justin a všichni ostatní pochopí, že držet si mě poblíž je to nejhorší, co můžou udělat.

Bože, proč právě já, mám takovouhle krizi sebezničení?

Maikey: "Briane! V podstatě si mě unesl, nemyslíš, že si alespoň zasloužím vědět, proč vlastně?"

B: "Nedramatizuj tolik."

Maikey: "Prosím? Bušil si nám na dveře jako nějaký komando, mě si pomalu vytáhl ven ve spodkách a pak si mě naložil do auta a odjel."

B: "Trochu adrenalinu ti neuškodí, nějak moc ses na tom předměstí usadil."

Maikey: "Takže se mi teď snažíš připomenout naše mládí nebo co?"

B: "Nevím, jak ty, ale já jsem pořád mladej."

Dobrý, alespoň, že ještě věkově si stále přijdu mlád. V momentě, co začnu shazovat i tento prvek, tak to se mnou půjde opravdu, ale opravdu do prdele.

---

Maikey: "Můžeš mi alespoň říct, kam jedeme?"

B: "To je překvapení."

Popravdě? Já neměl ponětí, kam jedeme, ale věděl jsem, že prostě potřebuji na chvíli vypadnout z Pittsburghu a jet kamkoliv jinam. Někam, kde mě nikdo nezná, kromě Maikeyho samozřejmě. Zkrátka někam, kde se zas budu cítit sám sebou, kde budu sám sebou.

Maikey: "Kdybys neřídil, tak tě snad praštím."

B: "Štěstí, že řídím."

Maikey: "Jde tu o Justina?"

Musel jsem přivřít víčka a zhluboka se nadechnout. Sakra práce, to fakt vydržel asi jen deset minut, aniž by se mě na něj zeptal? I když pokud to vezmu kolem a kolem, je to vlastně dýl, než se dalo čekat.

B: "Co by s ním bylo?"

Maikey: "No včera v Babylonu ses choval divně, pořád ses na něj díval jako by..."

B: "Spadl z oblohy, to už si říkal včera, není třeba se opakovat. Každopádně já rád znovu zdůrazním, že jsem se na něj tak nedíval."

Maikey: "Fajn, tak nedíval. To ale nemění nic na tom, že bylo vidět, že máš hodně o čem přemýšlet a s ním to rozhodně souviselo."

B: "Maikey?"

Maikey: "Co?"

B: "Prostě sklapni."

Maikey se nadechl, aby mi něco pěkného řekl, ale nakonec asi věděl, že to nemá cenu, protože to neudělal. Místo toho se uraženě opřel a začal se dívat z okýnka a to až dokud jsme nedorazili na místo určení. Nevím, proč jsem nás zavezl zrovna sem, ale vím, že tady se rozhodně odreaguju tak, jak potřebuju.

Maikey: "To jako myslíš vážně?"

B: "Co? Trochu si užijeme."

Maikey: "To jsme mohli i doma... ale ne tys nás musel odvézt až do New Yorku, prostě skvelý, fakt skvelý."

B: "Maikey, poslouchej mě, posloucháš?"

Maikey: "Jo, sakra, poslouchám!"

B: "Chci jen jeden den... den, kdy se svým nejlepším kamarádem zažiju trochu srandy, relaxu, odreagování... kdy nebudu muset řešit sračky a přemýšlet nad tím, že jsem hovado, co si tebe a ani nikoho jinýho nezaslouží..."

Maikey: "Počkat, co?"

B: "Nech mě to doříct... prostě chci jeden den se svým nejlepším kamarádem... Maikey a Brian show, vzpomínáš?"

Bylo vidět, že sám se sebou bojuje, přeci jen doba, kdy naše show byla na denním pořádku, je už nějakou chvíli pryč a on teď vede v podstatě úplně jiný život a i já už nejsem takový, jaký jsem býval, ale přes to na něm byla znát jednoznačná odpověď.

Maikey: "Fajn, jdu do toho. Ale jestli mě Ben pak zabije..."

B: "Neboj, ten zabije spíš mě."

Maikey: "Taky pravda. A co si myslel tím, že si hovado, který..."

B: "To teď nechci řešit, není to podstatný."

Maikey: "Ale..."

B: "Jdeme si najít nějakej hotel, to je důležitější."

Maikey: "Na co, sakra, hotel?"

B: "Kdybychom potřebovali, však ty víš..."...Zasmál jsem se.

Maikey: "Já vím to, že jsem ženatý a ty zadaný."

B: "To je jen detail."

Dělal jsem si srandu, ale Maikey se stejně zatvářil, jako ať na to zapomenu. I když srandu jsem si dělal jen v jeho případě, v tom mém... zkrátka se potřebuji odreagovat, najít zase sám sebe, tak prosté to je. Justin se to navíc nikdy nemusí dozvědět. Zvlášť když právě kvůli němu jsem v těhle sračkách. Protože nemůžu pochopit, proč zrovna mě dokáže milovat. A taky možná proto, že mě děsí to, že mě miluje... protože láska nikdy nekončí dobře.

Maikey: "S tebou asi bude ještě sranda."

B: "To si piš."

Maikey: "Ví vůbec Justin, co podnikáš?"

A znova to udělal, tentokrát jsem neovládl svoje lícní kosti. On se na něj zkrátka nepřestane ptát. Já se ho jednoduše snažím dostat z hlavy alespoň na jeden podělanej den, to je tak těžké to pochopit, pro krista?

Nic jsem mu proto na to neřekl a on snad konečně pochopil, že se o něm bavit zkrátka nechci. Vím, že nakonec mu to budu muset vysvětlit, jenže zatím jsem ani já sám pořádně nepochopil, o co tu jde, takže to bude muset počkat. Ale právě teď chci jenom jediné - luxus hotelu, bary, kluby - prostě žít!