Nový díl.
BRIAN
Posadil jsem se u Woody's na bar a od toho pěkného barmana jsem si nechal nalít bourbon. Bylo až neskutečné, že se bar může během chvíle přeměnit na podobiznu domku pro Santovy skřítky. Fakt to všechno šíleně zavánělo Vánocemi a teď mě to akorát ještě víc vytáčelo. Přišel jsem se sem zbavit myšlenek na Justina, ne je posílit tím, že všudypřítomné ozdoby mi budou připomínat Justinovu absenci na letošní Vánoce... vlastně už nejspíš na všechny. Vážně nevím, jak to přežiju, pravděpodobně nepřežiju. Divím se, že jsem to dotáhl až sem, ale už jsem zkrátka na konci, už to nezvládám... Justin je pryč a já to budu muset přijmout. A jsem si jistý, že někdo z přítomných tricků mi s tím zajisté pomůže. Možná jsem teď delší dobu nebyl v nabídce, ale jsem si jistý, že zájem o mou osobu určitě neopadl. Stačí se podívat kolem a hned vidím několik chtivých pohledů, jež mě svlékají. Tak jo, skleničku vypiju hezky na ex a jde se na to, Kinney, už je zkrátka na čase. Tři, dva, jedna...
Maikey: "Briane!"
Kurva! Tohle snad už nemůže být pravda. Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale opravdu by si potřeboval najít někoho jiného, za kým poběží, když má problémy... já sám jich mám až nad hlavu a neotravuji ho s nimi pořád.
B: "Bože, ty páchneš... si vypil tak půlku baru, ne? Předčasné oslavy?"
Maikey: "Hmmm... ne tak úplně."
B: "Něco mi říká, že udobřovací sex s profesorem neproběhl."
Maikey: "To bych musel nejdřív dojít domů, ale z krámku jsem zamířil rovnou sem,"...Začal se smát jak vyšinutý.
B: "Tak jo, vezmu tě domů, ty kaziči plánů."
Maikey: "Ne... tam ne, nesmí mě takhle vidět."
B: "Protože by tě zabil, co?"
Maikey: "Pravděpodobně."
B: "Ach můj bože. To nám zbývá jediné možné místo."
Maikey: "Sakra,"...Uvědomil si, že to místo není o nic lepší.
Stěží jsem ho odvlekl do svého auta a hodil na sedačku spolujezdce. Jo a ještě jsem se pomodlil, aby se mi tam nepozvracel. Následně jsem se vydal směr Debbie, která mu rozhodně dá co proto... možná měl přeci jen jít domů za Benem. Směju se jen nad tou představou, co ho čeká.
Maikey byl sice naprosto mimo, ale nějakým zázrakem dokázal na rádiu naladit stanici, která zrovna hrála koledy, bylo to hrozný, ale nechal jsem ho. Když však začal zpívat, nebyl jsem daleko od toho ho vyhodit z auta. Něco se ve mně ale nakonec zlomilo a já začal zpívat s ním, bylo to uklidňující... anebo jsem už jednoduše zešílel a ani jsem si to neuvědomoval.
Když koleda dohrála, začali jsme se oba smát jak malí kluci. Na konci toho Maikey prohlásil "Ben mě vážně zabije... proč mu tohle dělám?" a pak odvrátil hlavu a koukal z okýnka. A moje mysl ihned zase začala pracovat, Justin mi zkrátka nechtěl dát pokoj a bohužel ne v tom dobrém slova smyslu, jako tomu bylo na začátku našeho vztahu, kdy to vlastně vztah ještě ani nebyl... alespoň pro mě ne, ani nevím, co to bylo. Ale o to teď nejde, jde o to, že ho potřebuju a on mě už očividně ne a to je ten nejhorší pocit na světě, milovat, potřebovat a chtít někoho, kdo si v klidu žije dál svůj život a nejspíš si na vás ani nevzpomene.
Nevím proč, ale najednou ze mě vypadlo "Justin nepřijede... a já mám pocit, že se z toho vědomí zblázním." Potřeboval jsem to zkrátka dostat ven a před kým jiným, než nejlepším přítelem, to udělat. Jenže Maikey usnul a tak mu to bylo celkem jedno. Fakt kámoš za všechny prachy.
Když jsem zastavil u Debbie, podařilo se mi ho probrat z jeho kómatu a nakonec i dotáhnout až k jejím dveřím, nejdřív jsem ho tam chtěl prostě nechat a utéct, jen abych se vyhnul tomu, že Debbie mě bude zpovídat, ale nakonec jsem zůstal.
Debbie: "Co tu vy dva... já ho zabiju,"...Pronesla, když si všimla, v jakém stavu je její milovaný syn.
B: "Nejdřív mi s ním ale pomoz, je pekelně těžkej."
Maikey: "Nepřeháněj."
Debbie: "Zmlkni nebo nebudeš vážit nic, až s tebou skončím a nechám tě zmizet z povrchu zemského."
Maikey: "Ou."
Nešlo odolat, musel jsem se začít smát, ale když Debbie pronesla, že bych se radši neměl moc smát, zmlkl jsem, vždy je lepší jí poslechnout, než naopak.
B: "Kam ho dáme?"
Debbie: "Hodíme ho na gauč, tu bolest zad si zaslouží."
Maikey něco zamumlal, ale to nám bylo vcelku fuk. Hned jak dopadl na gauč tak odpadl a my se jenom zasmáli nad tím, jak komicky vypadal.
Debbie: "Dáš si kafe?"
B: "Ne, půjdu."
Debbie: "To nebyla otázka, pojď si sednout."
Fajn už začínám litovat toho, že jsem Maikeyho pouze nenechal u dveří a rychle odtud neutekl, přesně tohle jsem totiž čekal.
B: "Hádám, že musím?"
Debbie: "Hádáš dobře."
B: "Fajn,"...S velkou neochotou jsem se posadil v kuchyni.
Debbie: "Proč se tak zřídil?"
B: "Prý se pohádali s Benem."
Debbie: "Bože, za dva dny jsou Vánoce a oni se hádají. Nemohli se dohodnout na dekoraci domu nebo co?"
B: "Vůbec netuším, ale je to dost pravděpodobné,"...Uchechtl jsem se.
Debbie: "A co ty a dekorace loftu?"
B: "Vážně? Znáš mě vůbec?"
Debbie: "Měla jsem spíš na mysli tu čtyřnohou chlupatou kouli, o které mi povídal Gus."
B: "Gus nebo ty dvě lesbičky?"
Debbie: "Všichni."
B: "Samozřejmě. Prostě hlídám psa, to je toho."
Debbie: "Brian Kinney a pes, koho by to kdy napadlo."
B: "Neboj se, dlouho už to trvat nebude."
Debbie po mně hodila takovej ten nevěřící pohled, kterým se mi asi snažila říct, že mi ten chlupáč určitě přiroste k srdci a nakonec se ho nevzdám... bože, ta ženská je vtipná.
Jenže najednou mi to došlo, pokud od nich Debb ví o štěněti, musí od Linds určitě vědět i o Justinovi... a v tom případě je na čase, abych šel.
B: "Myslím, že už bych měl jít."
Debbie: "Teď sis sednul."
B: "No mám hodně věcí na práci, takže..."
Debbie: "Došlo ti, že vím o Justinovi, co?"
B: "Nejsem zas tak blbej, jak se asi zdá... a fakt ho s tebou nehodlám řešit."
Debbie: "To chápu, vím, že to musí být těžké."
B: "Vstávání je těžké, bolest hlavy je těžká, nedostatek alkoholu je těžký... tohle... tohle je nesnesitelné. Ale já přežiju, jako vždy."
Debbie se ještě něco snažila říct, ale já to jednoduše nechtěl slyšet. Raději jsem odtamtud rychle odešel pryč, jenže v momentě, co jsem seděl v autě, jsem zkrátka nedokázal jet, místo toho jsem dovolil, aby první slza opustila svoje místo a prohnala se po mé tváři.
No comments:
Post a Comment