Přežít Vánoce(5)

Nový díl. - Málem jsem si tu pauzu prodloužila o další týden... měsíc... rok Byla jsem totiž extrémně líná dokopat se k tomu, abych něco napsala a pořád líná jsem... to mi zase chvíli bude trvat, než se do toho dostanu Každopádně snad to na té povídce nebude moc znát a přeji pěkné první čtení v roce 2017!

PS. Snad jste tu povídku za ty tři týdny úplně nezapomněli

BRIAN

"Briane, ahoj... nevím, jak přesně to říct... bože, je to tak těžké. Ale já to prostě řeknu - nemůžu přijet a hrozně mě to mrzí. Vím, že jsem ti to slíbil a věř mi, že si nepřeju nic víc, než za tebou přijet, ale nejde to, mám hrozně moc práce a pokud to nedodělám, přijdu o místo, které jsem si tvrdě vydřel. Vážně mě to moc mrzí, snad mi to odpustíš... Hrozně moc tě miluju. A přeju krásné Vánoce." Přesně tak zněl celý vzkaz od Justina. Na konci toho vzkazu se mi snad zastavilo srdce... dech určitě. Musel jsem se zapřít o stůl a zhluboka se nadechnout, pak jsem do něj třísknul, což zapříčinilo, že se ten chlupáč zase někam schoval. Ale to štěně mi teď bylo naprosto ukradené, jediné, na co jsem dokázal myslet, byl Justin. Justin a ty jeho věčně nedodržené sliby. Justin a jeho nadání na to mi drtit srdce pořád a pořád dokola. Sakra práce, proč mu tohle pořád dovoluju, proč ho nechávám si se mnou takhle hrát? Ach jasně, protože ho, kurva, miluju a on není schopný přijet ani na ty podělané Vánoce! Je mi jedno, že má hrozně moc práce, to máme všichni, ale jak řekla Lindsay, my si to dokážeme zařídit, tak proč ne on? Proč je to pro něj tak moc těžké? To už ho jako nikdy neuvidím? Do hajzlu! Ještě mi přeje krásné Vánoce... jako bych si je snad po tomhle dokázal nějak užít... jako bych dokázal přežít ten den bez něj.

Začínám mít dojem, že mám na dveřích ceduli "Vstup bez pozvání," o které ani nevím, protože jinak si nedovedu představit, co tu, sakra, dělají... i když jeden z nich mi rozhodně nevadí.

Gus: "Tatííí!

B: "Sonnyboy,"...Vzal jsem ho automaticky do náruče. "Kde se tu berete?" pokračoval jsem.

Lindsay: "Řekli jsme si, že se stavíme, Gus tě chtěl vidět.

Melanie: "Aaaa, co to, sakra, je?!"...Nadskočila, když se jí to chlupaté stvoření začalo otírat o nohu.

B: "To je pes, pokud si to nepoznala, vlastně štěně."

Gus: "Jééé,"...Gus se mi vymanil z náruče a společně s J.R. se k němu hned nachomýtli.

Já jsem se raději odklidil do kuchyně v naději, že se vyhnu vysvětlování, ale zkuste to, když jsou obě dvě tak zákeřné a jedna z nich dokonce právník.

---

Lindsay: "Briane?"

B: "Ehm?"...Dělal jsem hloupého a nebylo to tak těžké. Já musím být totiž úplně natvrdlej, a bohužel ne v tom dobrém slova smyslu, když jsem si klidně vzal to stvoření domů.

Melanie: "To si byl na mol a nějakému dítěti si toho psa odcizil nebo jako co?"

B: "Budete se divit, ale zachránil jsem ho, tak zkuste být trochu pozitivní."

Melanie: "A odkud si ho zachránil, ze zverimexu?"

B: "Z krabice vedle popelnice, ve které ho někdo nechal umřít. Pak jsem ho vzal na veterinu, kde jsem mu zaplatil ošetření, a když jsem se chtěl zdekovat a jít domů, tak ta milá doktorka mi ho vrazila do ruky a řekla, ať se o něj přes Vánoce postarám, než se mu najde nový domov. Stačí vám to jako vysvětlení nebo mě hodláte sežrat zaživa?"

Lindsay: "Páni."

Melanie: "Jo... to se ti musí uznat, nejsi tak bezcitný, jak jsem myslela."

B: "Bože, ty si mi tak chyběla."

Melanie: "Já vím,"...Zasmála se a šla se podívat na děti.

Lindsay tam ale zůstala s tím svým starostlivým pohledem, který nikdy nesvětí nic dobrého, právě naopak. Bože, ať se propadnu, dnešek už přeci nemůže být horší, ne?

Lindsay: "Co se děje?"

B: "Kromě toho, že jsou za dva dny Vánoce a v mým bytě se prohání čtyřnohá příšera? Všechno je naprosto skvělý."

Lindsay: "Briane? Znám tě... tak mi to řekni."

Ano zná mě, tak by měla vědět, že nejsem zrovna typ, co se svěřuje a mluví o svých pocitech... i když právě teď jich cítím tolik, že mám dojem, že exploduju. Zatracenej Justin!

Lindsay: "Justin?"

Do háje, mám snad na čele vytetováno, že Justin nepřijede nebo co, že hned poznala, že se jedná o něj? No ale tak jasně, proč jinak bych se choval takhle, že? Takhle se chovám vždy jen kvůli němu a ona má dobrej čuch... bohužel.

B: "Proč se tak blbě ptáš, když je ti to jasný?"

Fajn, takhle vyjet jsem na ní vážně nechtěl, jen jsem hrozně vytočenej. Věřil jsem mu, že tentokrát fakt přijede, ale neměl jsem, teď už to vím.

B: "Promiň."

Lindsay: "Nepřijede, že?"

B: "Ne,"...Přiznal jsem bez mučení. Kdybych se neovládal, tak se mi snad i zlomí hlas.

Lindsay: "Je to idiot."

B: "Já vím. Ale... ale..."

Lindsay: "Miluješ ho."

B: "Kéž bych ho dokázal nenávidět."

Mě samotného zaskočily slova, co jsem vyslovil. Ale je to tak... všechno by bylo mnohem snazší, kdybych ho dokázal nenávidět. Místo toho ho bezhlavě a bláznivě miluju.

Lindsay: "Briane..."

Gus: "Tati?"...Přiběhl ke mně celej rozzářenej z té chlupaté koule.

B: "Copak?"

Gus: "To je tvoje štěňátko?"

B: "Ne... jen ho hlídám."

Gus: "A dal bys nám ho?"

Zatímco já jsem se nad tou představou musel nejen usmát, ale i zapřemýšlet, poněvadž bych se tak zbavil té zodpovědnosti za něj, tak ty dvě se doslova zhrozily, myslím, že ty dvě zvířátka jim bohatě stačí.

Lindsay: "Tak na to můžeš rovnou zapomenout, Gusi."

Gus: "Ach jooo."

Melanie: "Žádný ach jo, jednou vám možná koupíme morče, ale takovouhle velkou, i když krásnou, obludu fakt ne."

Gus se tvářil hodně zklamaně, ale kdo by se těm dvěma divil, ty jsou rády, že se dokáží postarat o dvě děti a ještě svůj chabý sexuální život, natož ještě řešit psa, který vyroste do hodně velkých potřeb, jako třeba hodinové procházky, hromadu žrádla, hraní a spoustu kil, které jen tak nikdo neutáhne. Bože můj, ať už mu ta doktorka někoho najde.

Byl jsem ale rád, že už jsem s Lindsay nemusel pokračovat v konverzaci na téma Justin a po hrnku kafe a hraní si s tím štěnětem nakonec i všichni odešli, před tím jsem ale ještě musel Linds alespoň slíbit, že na Vánoce k Debb fakt přijdu a nebudu se užírat sám doma... slib jsem dal, ale všichni víme, že ho nedodržím.

Jenže pak to začalo - samota, přemýšlení, hlas v mé hlavě říkající, že se zblázním, pokud ještě chvíli budu myslet na Justina - z tohohle prostě existovalo jediné východisko a tím jsou Woody's a Babylon, cítím, že dnes udělám něco, na co nebudu pyšný, ale je mi to fuk. Proto jsem si dal sprchu a následně jsem toho psa nechal svému osudu s příslibem, že ho zabiju, pokud mi něco zničí, pak jsem se vydal do ulic...