BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Jako zázrakem se mi po Maikeyho asi bych to nazval konfrontaci, podařilo usnout, ale brzo nad ránem jsem byl probuzen rámusem vycházejícím z kuchyně. Ač by nemělo tak na mysl mi jako první vyskočil Justin, to byla jeho specialita vytvářet ta svoje magická velmi chutná jídla za co největšího rámusu, v tu chvíli byl ve svém živlu, proto mi to na tváři vytvořilo nepatrný úsměv, ale to je bohužel už jen vzpomínka. Teď je zcela jasné, že to nemůže být nikdo jiný, než Emmett, boží dar do LGBT komunity!
B: "Honeycutte?! Co děláš?"
Emmett: "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit."
B: "A co sis myslel, když tu pobíháš, jak kdyby ti hořelo u zadku... a to je dost nepravděpodobné vzhledem k tomu, že si svůj sexuální život odepsal."
Až když Emmettova tvář zkameněla, tak mi došlo, co jsem vlastně právě udělal - zachoval jsem jako totální kretén. Aspoň nějaké pozitivní účinky na mě Justinův návrat má - chovám se jako já. To ale nemění nic na tom, že jsem překročil hranici.
B: "Promiň... nechtěl jsem..."
Emmett: "To je dobrý. Ale přiznejme si, že tvůj sexuální život už taky není to, co býval... dřív si byl schopný spát s kolika za měsíc? S 30? S 40? Teď se dostaneš sotva na 10."
B: "Hleď si svýho."
Emmett se zakřenil, ačkoliv to asi mělo být něco mezi úsměvem a zadostiučiněním, že mě sám na něčem nachytal... kdyby na tom nebyl už tak dost špatně, asi bych mu to jen tak nedaroval. Ale nejhorší je, že má vlastně pravdu, můj sexuální život už vážně není to, co býval. Dřív to bylo snazší, chodil jsem k Woody's, do Babylonu, v podstatě i na cestě do Kinneticu nebo jídelny, vlastně kdekoliv jsem narazil na někoho, kdo by stál za hřích, ale od dob, co nejsem zrovna společenský typ, už to není tak jednoduché a ještě smutnější je, že se vlastně ani nezajímám... Justin to zkrátka dokázal, změnil mě a to tu ani nebyl.
Emmett: "O čem jste si s Maikeym povídali?"
Do hajzlu! Kolik je? Dobrý, teprve 7 ráno. Teda ne dobrý, to je přímo strašný vstávat v takovou nelidskou hodinu. Ale co se týče Guse, tak dobrý, protože mám pořád necelý tři hodiny na to sebrat odvahu a dát to s ním dohromady nebo se o to alespoň pokusit.
B: "O ničem, hodil tě do postele a šel."
Emmett: "To si myslíš, že tomu bude věřit? Ví o tom anonymním daru?"
B: "Jak ty o tom víš?!"
Emmett: "Viděl jsem šek mezi tvými věcmi."
B: "Určitě zcela náhodou?"
Emmett: "Samozřejmě."
B: "Ty si na zabití. A mimochodem ti moc děkuji za to, že si všem vyslepičil, kde teď bydlím."
Emmett: "Myslím, že je na čase, aby si to všemi začal zase dávat do pořádku, chybíš jim - opravdu."
B: "Jo dovedu si představit, že na mě čekají u hranic s vidlemi a pochodněmi."
Emmett: "Briane Kinney, seš ten největší idiot, kterého znám... ale i přes to si pro mě udělal něco úžasného - zachránil si mě. Tak zkus teď zachránit sám sebe a dej si svůj život zase dohromady."
B: "Můj život je v pohodě, ale díky za ten proslov."
Emmett: "V pohodě? Tvůj nejlepší přítel musel přijít na to, že si zaplatil pohřeb jeho mámy, aby sem přišel. Tvůj další kamarád už roky nedokáže vyslovit tvoje jméno po tom, jak ses k němu choval. Linds a Mel... tam je to trochu složitější, protože ani ony se nezachovaly nejlíp, pokud jde o Guse, ale je zcela jasné, že první krok je na tobě. A tvůj syn? No tak, nebuď blbej a nezahoď ty chvíle, co s ním můžeš mít.
B: "Jestli teď řekneš něco o Justinovi, tak tě fakt zabiju."
Emmett: "Chtěl jsem říct, že ses vykašlal na svojí firmu, protože si nebyl schopný držet se při smyslech... ale jo, s Justinem to taky musíš dát do pořádku, protože ho pořád miluješ a nejspíš už navždy budeš, je jen na tobě, jak to ale bude probíhat, zda s ním po tvém boku anebo s ním stovky kilometrů daleko."
Zdá se mi to nebo se všichni naprosto zbláznili a vrací se do mého života, v Emmettově případě šťourají v mém životě a dávají mi samé přednášky o tom, jak musím naskočit zpátky do sedla?! Od toho jsem měl Debbie... a ta už tu není, což je další důvod k tomu, proč mě nějaké životní rady už vážně nezajímají. A přes to ta královnička oděná do růžova od hlavy až k patě má jednoduše pravdu... počkat?
B: "Ty sis prohrabal šatník? V téhle barvě jsem tě už nějakou dobu neviděl."
Emmett: "Víš, pokud ti chci radit v tom, aby sis dal život dohromady, musím si dát i já dohromady ten svůj."
Ač byla tahle myšlenka hluboká, i tak jsem z ní byl nesvůj... Emmettovi zemřel někdo, koho miloval a on se několik měsíců po jeho smrti snaží postavit zpátky na svoje nohy, někdo, koho miluju já, mě opustil po tom, co jsem mu k tomu dal v podstatě požehnání a ani po 12 letech nejsem mentálně stabilní... Kinney, co to sakra?
Emmett: "Vidím, že si trochu mimo... chceš, abych ti udělal kafe?"
B: "To bych ocenil, silný..."
Emmett: "Černý, bez cukru... já vím."
Musel jsem ocenit, jak moc dobře mě Emmett zná, tohle totiž zvládá nebo spíš zvládalo jen pár lidí v mém životě - Debb, Maikey a samozřejmě Justin. Jinak nikdo, ani moje vlastní satanská matka, se kterou jsem za posledních 12 let mluvil stěží pětkrát.
Emmett: "Tady to je."
B: "Díky."
S Emmettem jsme se následně přesunuli k televizi, kde jsme se jako každé ráno dohadovali o tom, na co se budeme dívat, ovšem, že on zase vyhrál. Jenže dneska mi to bylo nějak fuk, protože jsem televizi ani nevnímal, dokázal jsem totiž myslet jenom na Guse, na to, že přeci opravdu musím něco udělat a nebýt ten za hovno stojící otec jako v posledních dvou letech, kdy jsem si řekl, že na tom bude líp beze mě, takový jsem být přeci nechtěl, už ode dne, kdy se narodil, jsem věděl, že tu pro něj chci být, že nechci být jako můj otec, tak co to, sakra, dělám?!
B: "Musím jít,"...Zvedl jsem se jako střela.
Emmett: "Pozdravuj Guse."
Nijak jsem na to nereagoval a v rychlosti jsem se dal dohromady. Potom jsem nasedl do auta a vydal jsem se... no já vlastně ani nevím kam, protože netuším, kde bydlí, ale asi budu muset zkusit štěstí a hledat, dokud je nenajdu... což mi připomíná, že mi dost možná budou stát v cestě Lindsay a její manžel.
No comments:
Post a Comment