BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Nevěděl jsem, co říct, dokonce jsem se bál promluvit, protože jsem věděl, že ať už řeknu cokoliv, nezmění to ten fakt, že jsem byl 12 let pryč a na všechny se vybodl, včetně jeho mámy... nic zkrátka nespraví to, co jsem udělal. A tak jsem jen čekal na to, až mi plivne do obličeje nebo mi snad dokonce vrazí, přijal bych to, protože vím, že si to zasloužím. Maikey ale místo toho jen stál a zíral na mě, oči měl skleněně a pusa se mu třásla, věděl jsem, že se mu chce brečet, ale dělal, co mohl, aby to tak nebylo. A pak se stalo něco, co jsem ani trochu nečekal - objal mě. Tak pevně, že se mi skoro podlomila kolena a já se v tu chvíli cítil ještě hůř, ale zároveň líp, byl to zvláštní pocit, musel jsem ho obejmout nazpět. Nikdy by mě nenapadlo, že se kvůli němu budu cítit takhle, ale byl jsem neskutečně rád, že ho vidím.
Maikey: "Jak se máš?"...Po nějaké chvíli jsme byli schopni posadit se ke stolu.
J: "Já ani nevím... divně asi. Je zvláštní být zpátky, obzvlášť když důvodem, proč tu jsem je..."
Maikey: "Jo, to se nedivím."
J: "Maikey, mě to moc mrzí, víš, že pro mě byla jako máma... miloval jsem ji."
Maikey: "A ona milovala tebe, víš, že když byla v té nemocnici a čekala na konec, tak o tobě pořád mluvila? Představovala si, že jsi úspěšný malíř, máš kupu dětí a manžela svých snů... chyběl si jí."
Oči se mi ve vteřině změnily na sklo a po těle mi běhala husina. Bylo hrozné tohle slyšet, jelikož zatímco ona ve svých posledních chvílích myslela na mě, já myslel pouze na sebe.
J: "Měl jsem se vrátit... nevěděl jsem, že je to s ní tak vážné, ale měl jsem si udělat čas a prostě se vrátit."
Maikey: "Ona by to nechtěla, znal si jí, vždycky se tvářila silně, kdykoliv přišla tvoje máma na návštěvu, dělala, co mohla, aby vypadala, že je jí dobře, jen aby ti nezavolala a nepřinutila tě přijet... nechtěla, aby si kvůli ní opustil svůj život."
J: "Ale měl jsem... byl jsem pryč 12 let a vrátil jsem se kvůli jejímu pohřbu... to zkrátka není správné."
Maikey: "Neříkám, že je, ale už s tím nic neuděláš."
Nechápal jsem, proč na mě není naštvaný, spíš to vypadalo, že je spíš rád, že mě vidí. Být to naopak nevím, jak bych se zachoval, ale v hloubi duše vím, že můj smutek by mi nedovolil být tak vlídný jako je právě teď on ke mně. Ale věděl jsem, že nemá smysl se ho ptát, proč mě radši nenávidí místo tohohle, protože on má teď zkrátka důležitější věci na mysli, než jsem já.
Maikey: "Skoro ses nezměnil... jsi dospělejší, ale stejný."
J: "Zvláštní, já mám pocit, že je ze mě někdo úplně jiný... svoje staré já jsem měl radši."
Maikey: "Kdo neměl svoje staré já radši?"
J: "Jak se má vůbec Ben?"
Maikey: "Ehm... on... Já nevím. Tak nějak jsme si dali pauzu - už před půl rokem. Občas si spolu voláme, ale... nemyslím si, že se to ještě někdy spraví."
J: "Proč mám pocit, že už nic není tak, jak to bývalo?"
Maikey: "Protože není, nezměnil ses jenom ty, to my všichni."
J: "Jo... slyšel jsem, že už se s klukama nevídáte."
Maikey: "Byl jsi za ním?"
J: "Za Brianem?"
Maikey: "Za kým jiným?"
J: "Pravda. Hledal jsem ho, ale... bezúspěšně."
Maikey: "Co tím myslíš? Je snad nezvěstný?"...Uchechtl se.
J: "On už v loftu nebydlí."
Maikey: "Co?"
J: "Jo už dva roky."
Maikeyho to očividně zaskočilo snad ještě víc než mě. Moc dobře si pamatuju, jaká nerozlučná dvojka to byla, Brian and Maikey show... a teď už ani nevědí, jaký život ten druhý vede.
J: "Jak dlouho už spolu nemluvíte?"
Maikey: "Skoro tři roky."
J: "Co se stalo?"
Maikey: "Ty ses stal... po tvým odchodu se všechno změnilo, když Brian znova zprovoznil Babylon na chvíli se to vrátilo do starých kolejí nebo se tak alespoň tvářil, ale nakonec pochopil, že nic už nebude tak jako dřív, všechny nás od sebe odháněl, nakonec jsem byl jediný, kdo při něm zůstal a on mi jednoduše dal najevo, že už mě ve svém životě nechce mít, tak jsem to vzdal, bylo na čase, abych to naše pouto přerušil... následoval jsem ho jednoduše až moc dlouho."
Bylo zvláštní tohle od něj slyšet, protože vím, jak moc Briana miloval, skoro stejně jako já, ale tak nějak jsem mu rozuměl. Moc dobře vím, jaké to bylo, když se Brian snažil odehnat mě a ne jednou jsem ho skoro poslechl, a když jsem nakonec odešel do New Yorku, část mě věděla, že to dělám pro to, abych se od něj odpoutal. A Maikey udělal to samé o 9 let později.
Maikey: "A víš, kde teď bydlí?"
J: "Netuším. Včera jsem se stavil v loftu a našel tam páreček heterosexuálů, kterým ho prodal."
Maikey: "Co, prosím?"
J: "Věř mi, taky jsem zíral. Ale oni nevěděli, kde je, dali mi sice číslo, ale do teď jsem na něj nezavolal."
Maikey: "Proč ne?"
J: "Protože mám strach."
Maikey: "Že tě zase vtáhne zpátky?"
J: "Asi... já nevím. Bojím se toho, že mě nenávidí, ale zároveň toho, že mě pořád miluje a celou tu dobu na mě čekal."
Maikey: "Pověz mi, když si tenkrát odjel, věděl si, že se vrátíš nebo, že si tu naposledy?"
J: "Chtěl jsem věřit tomu, že se vrátím... ale část mě asi věděla, že to se nestane."
Maikey: "Měl si mu to říct, protože on opravdu čekal."
J: "Já vím, ale teď už s tím nic neudělám. Kdo ví, jestli ho ještě někdy uvidím."
Maikey: "Já ho viděl jen párkrát v jídelně a naposledy asi před třemi měsíci, nevypadal nejlíp, stavil se za mámou doma, ale odešel hned, jak mě uviděl. Část mě asi pořád doufala, že se jednou zase začneme kamarádit, ale v tu chvíli jsem poznal, že on už to nechce... možná jen jeho způsob, jak mi dát volnost. Byl to možná bezcitný idiot, ale vždy dělal, co mohl, aby nám dal to, co potřebujeme. A on věděl, že potřebuju jít dál bez něho, protože on se zasekl u tebe."
V tu chvíli mi to došlo, to, zda Brian o Debbie vůbec ví. Protože jestli spolu s Maikeym nemluví a vlastně všichni, koho znal, jsou pryč a už spolu neudržují kontakt, tak... Jak by to mohl vědět?
J: "Myslíš, že o Debbie ví?"
Maikey: "Já nevím. Doufám, že jo, ale nevím."
J: "Měl bys mu zavolat."
Maikey: "Já nemůžu. Navíc ty si ten, kdo má jeho číslo."
J: "Já mu zlomil srdce, myslím, že jsem ten poslední, od koho by chtěl něco slyšet. Ty ho znáš od mala a Debb byla i jeho máma."
Maikey: "Já prostě nemůžu..."
I když se mi nelíbila představa, že to Brian třeba neví, tak jsem Maikeyho chápal. Bože, vždyť jsem dělal to samé, co on - vyhýbal jsem se mu, jinak bych to číslo už dávno vytočil.
J: "A přijdou zítra Ted s Emmettem?"
Maikey: "S Tedem jsem včera mluvil, teda spíš telefonoval a říkal, že přijde."
J: "Hádám, že s ním už se taky nepřátelíš?"
Maikey: "Občas zajdeme na skleničku, ale ne... už to není jako dřív. A Emmetta nedokážeme sehnat. Oba jsme mu nechali spousty vzkazů, ale už rok jsme o něm nic neslyšeli, nevíme, kde je, co s ním je... prostě nic. Takže myslím, že ten nepřijde."
Bože, tohle je jako kdybych šel spát a probudil se do noční můry! Všechno je zkrátka jinak, naprosto všechno. Celá moje rodina se rozsypala na miliony kousků a zdá se, že už jí nikdy nikdo neslepí... vlastně někdo by mohl, ale ten už tady není. Jedině Debbie by to dokázala.
No comments:
Post a Comment