Nový díl.
JUSTIN
Probudila mě bolest snad celého těla a hlava tomu kralovala, ten pocit byl přímo příšerný, jako kdyby mi někdo vrtal přímo do lebky. Oči jsem pomalu ani nedokázal otevřít, protože jsem měl pocit, že mi je to slunce snad vypálí. Ale když jsem se rozkoukal, hned jsem věděl, kde jsem a doma v posteli to nebylo, nýbrž na pohovce u Maikeyho a Bena. Ze včerejška jsem si v podstatě nic nepamatoval, jen to, že jsem se opil a ve většině figuroval Brian, což je asi důvodem toho, proč jsem teď tady. Jen už si nejsem tolik jistý tím, zda jsem tu dobrovolně anebo naopak. A ani nevím, co je horší, zda to, že jsem dal Brianovi pocit, že s ním už nechci ani sdílet stejnou postel anebo naopak, že on jí nechce sdílet se mnou a ani bych se mu nedivil po tom, čím vším jsem ho nechal procházet posledních pár týdnů.
Maikey: "Jsem rád, že žiješ."
J: "Ne tak nahlas,"...Skuhral jsem.
Maikey: "Zasloužíš si něco horšího."
J: "Co jsem včera udělal?"...Získal si mou naprostou pozornost.
Maikey: "Krom toho, že si se zlil do bezvědomí a málem ses zabil?"
J: "Jo, krom toho,"...Protočil jsem oči.
Maikey: "No k Brianovi ses zachoval jako idiot a ke mně a Emmettovi si taky nebyl zrovna nejmilejší."
J: "Co přesně se stalo?"
Maikey: "Našli jsme tě s Emmettem u Woody's v dost zoufalém stavu, barman nám řekl, že tam sedíš už asi hodinu, oba jsme se tě snažili krotit a dostat domů, ty si ale začal být dost vzteklý a poslal si nás prakticky do hajzlu, tak jsem zavolal Brianovi a tys mezitím začal říkat věci jako, že Brianovi ničíš život a tak... no a když Brian nakonec dorazil tak si ho poslal pryč a ne moc pěkným způsobem."
Bylo to jako by se mi v tu chvíli všechny vzpomínky najednou vrátily a hlava mi z toho málem explodovala. Cítil jsem se jako totální idiot, v poslední době nedělám nic jiného, než že všem lžu, Briana od sebe odháním a chovám se k němu hrozně a ve finále se radši opiju a než abych mu řekl, co mi je a nechal si od něj pomoct, tak ho pošlu do háje... to snad není pravda. Jenže na druhou stranu do tohohle bordelu jsem se dostal proto, že Brian vždycky chtěl, abych se ke všemu stavil jako chlap a i když to dělám dost zvláštním způsobem, tak mám pořád pocit, že se s tím musím porvat sám. Brian si ale rozhodně nezaslouží nic z toho, co mu dělám.
Maikey: "Poprosil mě, abych tě vzal k sobě."
Moje vnitřní já se usmálo, alespoň jsem věděl, že to nezašlo tak daleko, abych mu byl ukradený a že i přes to, jak se k němu chovám, mu na mně pořád záleží. Ale zároveň jsem se cítil ještě hůř kvůli tomu, co si díky mně vytrpěl.
Maikey: "Být Brianem, tak ti dám co proto."
J: "Něco mi říká, že si to šetří na pak."
Maikey: "Já spíš myslím, že je jak na trní, protože neví, co s tebou je."
J: "Tys mu nevolal?"...Divil jsem se.
Maikey: "Tak nějak jsem nevěděl, co bych mu řekl 'Ahoj, Bri, ještě pořád je v bezvědomí, ale puls má, kdyby se něco změnilo, dám vědět' to by asi zrovna nešlo."
J: "Jo to by asi nešlo. Ale nemusíš náhodou do práce?"
Maikey: "Svěřil jsem krámek Emmettovi... ani se neptej."
J: "Co?"...Začal jsem se smát.
Maikey: "Něco mi říká, že ho změní v kosmetický salon. A jen tak mimochodem, už jsme nějakou chvíli nedělali na RAGE, vlastně jsme spolu zrovna dvakrát ani nemluvili..."
J: "Všechno je teď komplikovaný."
'Všechno je teď komplikovaný,' to je jaksi moje momentální odpověď na všechno, pro mě je tak jednodušší lhát a ostatní za tím většinou vidí, že se zkrátka nemají dál ptát. Jenže jak dlouho tuhle odpověď budu moct používat, než budu muset vyjít s pravdou ven? Ani nevím, kým bych měl vlastně začít... Brianem, který tohle moje chování odnáší z první ruky? Debbie, které jsem lhal, jen abych se na ní vykašlal v jídelně? Mámou, která by rozhodně nebyla pyšná na to, kým se teď stávám? Nebo kluky s Linds a Mel, kterým se teď prakticky pořád vyhýbám? Možná taky s Daphne, která už možná ani neví, jak zní můj hlas. Jo zkrátka - všechno je teď komplikovaný.
Maikey: "Něco mi říká, že s touhle odpovědí se Brian jen tak nesmíří."
Jo ten pocit mám bohužel taky, ale i kdybych Brianovi sebevíc chtěl vysvětlit, co se mnou je, tak bude stejně naštvaný, že jsem za ním nepřišel hned, co to začalo a navíc se bude zase snažit udělat vše pro to, aby mi pomohl, aby mě zachránil, tak jako má ve zvyku a já se zkrátka musím naučit o sebe se postarat sám.
J: "Kde je Ben?"
Maikey: "Vyhýbání se tématu - dobrý."
J: "Maikey, prosím, já to teď nechci řešit."
Maikey: "Fajn. Ben už je v práci."
J: "Nebyl naštvaný, že si mě sem dotáhl?"
Maikey: "Vlastně to byl on, kdo tě sem odtáhl, sám bych to nezvládl, nejsi zrovna lehkej jako pírko."
J: "Omlouvám se, jsem na zabití."
Maikey: "Já nejsem ten, komu by ses měl omlouvat."
Ve skutečnosti bych se měl omluvit všem, koho znám, protože si dovedu představit, že nikdo z nich to neměl se mnou v poslední době jednoduchý.
Maikey: "Máš hlad?"
J: "Šílenej."
Maikey: "Fajn, tak zajdeme do jídelny."
J: "Oh... Já... zas takovej hlad nemám."
Maikey: "Jednou jí budeš muset čelit."
J: "Ona mě zabije."
Maikey: "To je dost možný, ale pokud tě tam nedovedu, tak zabije mě."
J: "Ona ví, že jsem u tebe?"
Maikey: "Ona ví všechno."
Můj výraz mluvil za vše - byl jsem vyděšený, doslova! Pokud je tu totiž někdo, s kým se bojím mluvit ještě víc, než s Brianem, je to právě ona. Ale bohužel má Maikey pravdu, jednou jí budu muset čelit. Čím déle bych čekal, tím horší by to nakonec bylo. Ach můj bože...
No comments:
Post a Comment