VAROVÁNÍ 18+
Brian's POV
S Justinem jsme se ještě párkrát pomilovali, věděl jsem, že toho mála času, co máme, musíme co nejvíc využít. A pak jsme jen leželi, on s hlavou položenou na mé hrudi a já držící jej v náruči. Nechtěl jsem, aby to skončilo, chtěl jsem, aby to trvalo klidně celou věčnost, z představy, že nám zbývá už jen pár hodin, mi bylo hrozně, měl jsem žaludek na vodě a čekal na to, až řekne, že musí jít. Bylo to jako čekání na popravu. Ale bylo teprve poledne, věděl jsem, že ještě nějaký čas máme a chtěl jsem ho prostě jen držet.
J: "Měl bych dodělat ten dort."
B: "Přežiješ i bez dortu."
J: "Že ty nechceš, abych opustil tuhle postel?"
B: "A co když nechci?"
J: "Tak to znamená, že mě šíleně moc miluješ... z celého svého srdce!"
B: "Ticho už!"...Zacpal jsem mu pusu polibkem.
J: "Ještě si mi ani nepopřál všechno nejlepší a jsi na mě tak zlej!"
B: "To je pravda, to nepopřál."
Vyprostil jsem se zpoza jeho těla a klekl jsem si přímo před něj, on ležel na zádech, nahý a zkrátka nádherný. Chtěl jsem z něj tu dokonalost jednoduše slíbat.
J: "Na co tak koukáš?"
B: "Na TEBE."
Usmál se a já měl pocit, že se roztávám jako kostka ledu. Začal jsem se k němu sunout a vměstnal jsem se mezi jeho nohy a horní polovinou těla jsem ležel na jeho břiše. Líbal jsem ho a prsty si hrál s jeho polodlouhými vlasy. Pak jsem začal jazykem vytvářet mokrou cestičku po jeho těle až k jeho rozkroku. Byl tvrdý prakticky okamžitě, v jeho věku se není čemu divit, ten může pořád a já ostatně taky!
Chytil jsem ho do dlaně a začal jsem pomalu přejíždět po celé jeho délce, vzdychal a sténal. Jeho břišní svaly se zatínaly a prohýbal se v zádech. Jeho tělo vytvářelo pomalu až akrobatické pozice. Začal jsem ho kolem penisu laskat jazykem, to už téměř křičel. A pak jsem ho vzal do úst, byl tak tvrdý! Hrál jsem si s ním, sál ho jako nějaké lízátko. Justin z toho svíral prostěradlo a paty zarážel do matrace. Byl na vrcholu blaha. Stačilo ho ještě trochu naslinit a on mi hned vyvrcholil do pusy, spolykal jsem to. A hned na to jsem se vrátil k jeho rtům, abych ho políbil.
B: "Všechno nejlepší, Sunshine."
J: "Miluju tě,"...Pohladil mě po tváři.
Na malou chvilku jsem se zarazil, jako bych to snad slyšel poprvé. Jako bych snad nevěděl, že už jsem mu to ne jednou dokázal říct. Jako by mě to snad vyděsilo a připomnělo mi to ten fakt, že večer bude zase pryč. I přes to jsem však zašeptal "I já tebe."
Justin se usmál, ale věděl, že na to nemá nic říkat. Vsadím se, že by si nějakou ušklíbavou poznámku o tom, jak mi to trvalo, než jsem mu to konečně řekl, našel. Ale on věděl, že to nemá dělat a prostě mě jen objal.
J: "Tak teď už ten dort fakt dodělat musím, je to až moc ingrediencí, nechci, aby se zkazilo to, co už jsem připravil."
B: "Neříkal si, že mixér nefunguje?"
J: "Ten už ani nepotřebuju."
B: "Fajn, fajn, tak běž kouzlit."
Nechtěl jsem ho pustit, ale zároveň jsem zatoužil po té známé vůni kuchyně, kterou dokáže vytvořit jedině on. Další z věcí, která mi tak chybí.
B: "Chceš s něčím pomoct?"
J: "Briane?!"...Začal se smát.
B: "Co je?"
J: "Vždyť ani nevíš, k čemu je vařečka."
B: "Ale jsem rozhodně dobrá ozdoba kuchyně."
J: "To je pravda. V tom případě tu můžeš být a třeba mě líbat na krk."
Tohle nemusel říkat dvakrát, ihned jsem se na něj zezadu přitiskl a začal plnit jeho požadavek. Připadal jsem si fakt směšně... směšně romanticky. Nevím, z nějakého mně neznámého důvodu se mi to líbilo. A tímto způsobem jsme prakticky dodělali celej dort, teda Justin ho dodělal, já jen líbal jeho krk.
B: "Vypadá fakt dobře. Ale něco tomu chybí."
J: "A co?
B: "Tohle,"...Vytáhl jsem zpoza zad pár dortových svíček.
J: "Ty si tu měl nějaké zvláštní orgie?"
B: "Mám je kvůli Gusovi, kdyby náhodou někdy přijel oslavit narozeniny k tatíkovi."
Měl jsem pocit jako bych Justina rozněžnil z toho, jak se na mě podíval, ale asi ho možná jen zaskočil ten fakt, že svíčky představují moji naději na to, že se uvidím se svým synem alespoň na jeho narozeniny. Zdá se mi to nebo můj život fakt zesmutněl?
J: "Tak děkuju."
Justin je připravil na dort a následně si je i sfoukl. Nechtěl mi říct, co si přál, ale musel jsem věřit tomu, že to zahrnovalo naší budoucnost. Následně jsme se na ten nádherně vonící a vypadající čokoládový dort vrhli. To zas bude tuků v mých bokách, co budu muset vypotit v tělocvičně!
Potom jsme se přesunuli k televizi, dávali nějakou komedii, takže jsme se smáli jako nějací pošahanci. Já si ale nejvíc užíval tu možnost držet ho v náruči a čichat jeho vůni.
J: "Briane..."
B: "Já vím... je pozdě."
J: "Tohle je hrozný."
B: "My přežijeme, jako vždy."
Po jeho tváři se začala kutálet slza a já nebyl daleko od toho přidat se k němu, ale já jsem tvrďák, žádný emoce nemám povolený! Místo toho jsem palcem setřel tu jeho slzu.
B: "Odvezu tě na letiště."
Justin si šel posbírat věci a já se znova musel dívat na to, jak se připravuje k odchodu. Bylo to strašný, měl jsem pocit, že to nedám, že se fakt na místě rozbrečím a budu ho prosit, aby neodcházel. Ale věděl jsem stejně jako před rokem, že ho musím nechat jít. A věřit, že se zase vrátí.
Pak jsme se vydali do auta a zamířili směr letiště. Když si koupil letenku, nebyl jsem daleko od toho mu jí roztrhat! Ale zadržel jsem to nutkání.
J: "Tak a je to tady."
B: "Jo, můj malej génius zas a znova odjíždí."
J: "Vrátím se."
B: "Já vím, že jo."
J: "Děkuju ti za dnešek, to byly ty nejlepší narozeniny."
B: "I moje."
J: "Ale ty si je neměl,"...Zasmál se.
B: "Ne, ale rozhodně už jsem si vybral dárek."
Justin se usmál a hned na to mě políbil. Být to na mě, tak jeho rty nikdy nepustím, ale musel jsem. Byl to však děsivej pocit! On se mě následně držel jako klíště a stejně tak já jsem ho objímal tak pevně, div nezačal lapat po dechu.
J: "A ne, že budeš smutnit."
B: "Určitě přežiju."
J: "Já vím,"...Ještě jednou mě políbil a potom se otočil k odchodu.
Netrvalo dlouho a ztratil se v tom davu lidí. Měl jsem pocit, že jsem umřel nebo, že jsem minimálně na kusy. Bylo to snad ještě horší, než když jsem se s ním loučil minule. Ale nakonec jsem se dokázal sebrat a odejít se slovy "Už teď mi chybíš."
No comments:
Post a Comment