Narozeniny(9)

Nový díl.

BRIAN

V Babylonu jsem zůstal ještě asi hodinu a když jsem měl alespoň přiměřeně napito, tak jsem se rozhodl, že bude lepší jít domů a konečně zjistit, co se s Justinem vlastně děje a jak moc v háji jsme po tom našem dobrodružství v zadní místnosti, první překážka však nastala hned při mém pokusu o odchod a to v podobě starostlivého Maikeyho, který usoudil, že nejsem ve stavu, abych řídil, dokonce snad i chodil... Jasně, už si vzpomínám, ještě pár let a budu potřebovat chodítko, přeci jen je ze mě stařenka!

B: "Mohl by si mě laskavě nechat odejít?"

Maikey: "Mohl, ale asi tak za hodinu, až se dostatečně nadýcháš čerstvého vzduchu a nejlíp si schladíš obličej v ledové vodě."

B: "Jo to si nemyslím,"...Pokusil jsem se kolem něj proklouznout.

Maikey: "Teď už rozhodně nikam nepojedeš,"...Vytrhl mi klíčky z ruky a schoval si je do kapsy kalhot.

B: "Jestli si myslíš, že mi tohle zabrání v tom, abych si je vzal zpátky tak si na omylu."

Chytil jsem ho za paži a přitáhl si ho k sobě blíž, abych mohl rukou zapátrat v kapse jeho kalhot, ale ten zmetek jí měl snad nekonečnou!

---

Ben: "Můžu vědět, co se to tu děje?"

B: "Tvoje žena mi ukradla klíče a schovala si je do kapsy."

Maikey: "Nemůžu ho nechat v tomhle stavu řídit!"

B: "Jsem snad těhotnej nebo co?"

Maikey: "Ne jsi opilý, v depresích kvůli svým narozeninám a mezi tebou a Justinem se očividně něco děje."

B: "Co si - detektiv?"

Ben: "Myslím, že Maikey má pravdu, neměl bys řídit."

B: "Profesore, mám tě rád, ale s radostí tě zabiju, jestli mu budeš pomáhat."

Ben: "Fajn, už mlčím."

Maikey: "Bene!"

Ben: "Jestli chce jet, nemůžeš mu v tom bránit, je to Brian."

B: "Konečně někdo, kdo to chápe."

Maikey si povzdechl a následně mi dost neochotně vrátil moje klíčky se slovy "Hlavně se nezabij," a já tak konečně mohl v klidu opustit prostory Babylonu a naložit se do svého auta, se kterým... Jsem zůstal stát na místě, protože jsem si najednou nebyl jistý tím, že jít za Justinem je dobrý nápad, jak jsem řekl, nevědomost mi momentálně vyhovuje a jakmile vyjde na povrch cokoliv, co se tu, sakra, děje, tak bude všechno naprosto v háji, prostě to cítím! Jenže jak dlouho tu můžu jen tak sedět, než shniju a moje mrtvola se rozloží? Fajn, prostě jeď, Kinney, nemáš co ztratit! Tedy pokud nevezmu v potaz, že se třeba Justin rozhodl jít za někým atraktivnější a především mladším a zatím nenašel správná slova, jak mi to sdělit, to by docela vysvětlovalo to jeho divné chování!

B: "Justine?"...Zkusil jsem, jakmile jsem otevřel dveře loftu, zda je ještě vzhůru, ale už podle toho, že bylo zhasnuto, mi mohlo být jasné, že není.

A tak jsem si jen povzdechl, usoudil, že s ním právě teď vůbec nic nevyřeším, odstrojil jsem se za chodu a připraven si k němu lehnout do postele a natisknout se na jeho tělo, jsem došel až do ložnice a... Kde, zatraceně, je?!

B: "Justine?"...Sice jsem viděl, že ta postel je prázdná, ale on má dobrý zahalovací schopnosti, když je třeba.

Ale jak se nakonec ukázalo on si opravdu nehrál na Copperfielda, on byl zkrátka v čudu, v tahu, pryč, kdekoliv, kde podle všeho nejsem já... Do hajzlu, my se v našem vztahu nevrátili o úroveň zpátky, ale nejmíň aspoň o deset, tohle jeho schovávání se na mě praktikoval v tom svým celkem ještě dost pubertálním období, ale teď je mu 24, proboha, tak co to má, do háje, znamenat?!

První, co mi problesklo hlavou bylo, že bych mu měl zkusit zavolat, přeci jen mohlo se mu něco stát, ale něco mi říká, že o tom už bych dávno věděl, tohle prostě byl ten jeho povedený kousek, který zahrnuje vyhýbat se mi, děj se, co děj a tak jsem si řekl, že chvíli počkám a až začnu šílet strachy tak mu zavolám... A přesně ten moment nastal ve 3 ráno, ačkoliv je naše dohoda dávno minulostí, tak má pro mě pořád nějaký význam a třetí hodina u nás byla závazná, abychom dorazili domů, a vím, že i pro Justina pořád ještě něco znamená a vzhledem k tomu, že se jeho návrat nekonal, je na čase mu zavolat!

Skvělý! Jasně, že mi to nezvedne! Je to malej, tvrdohlavej pitomec, fajn za to můžu já, to je pravda, ale stejně, nezvedat mi telefon, když jsme, tam kde jsme, ať už je to kdekoliv? To je tak zatraceně dětinské a hlavně Justinovské, prostě celý on!

Zkusil jsem to ještě párkrát, ale mělo to stejný efekt, tedy nulový, Justin se někde zašil a zuby nehty se mnou nechtěl mluvit, fajn jeho rozhodnutí, pokud to chce mít, tak mu to dopřeju!

Maikey: "Voláš mi, abys mi oznámil, že si to napral do stromu a potřebuješ někoho, aby tě odvezl domů?"

B: "To zrovna ne, ale teď už vím, komu zavolat, až se to stane."

Maikey: "Tak co chceš?"

B: "Abys sem naklusal."

Maikey: "Cože? Je půl 4 ráno, s Benem už jsme spali."

B: "On klidně ať spí dál, ale ty pohni kostrou, je to naléhavé."

Maikey: "Počkat, co se stalo?"

B: "Hni zadkem,"...Zaklapl jsem telefon a šel jsem se usadit k televizi.

Popravdě ani nevím, jak došlo k tomu, že jsem ho zavolal, ale najednou jsem prostě vytočil jeho číslo a už to bylo! Něco ve mně zkrátka potřebovalo jeho společnost, teď už spolu netrávíme moc času a pokaždé, když jsem měl nervy nadranc, byl to on, za kým jsem mohl jít a odreagovat se a právě teď mám nervy nadranc jako nikdy dřív, je to jako by se na mě všechno a to i včetně toho, o čem zatím nevím, sesypalo!

Maikey: "Briane?"...Zadýchaně vpadl do loftu.

B: "Že ti to trvalo!"

Maikey: "Běžel jsem, doslova, tak promiň, že už nejsem tak v kondici jako před pár lety, už nejsem nejmladší!"

B: "Odvezli ti auto do servisu?"

Maikey: "Ne, ale Ben od dob, kdy si mě takhle v noci lákal ven, schovává klíče, abych nikam nechodil a bylo by dost blbý probudit ho se slovy "Zlato, kde jsou klíče, Brian si žádá mojí přítomnost."

B: "Tak to je blbý,"...Uchechtl jsem se.

Maikey: "A můžeš mi říct, co bylo tak naléhavého, že si mě sem dotáhl v půl 4 ráno? A vůbec, kde je Justin?"

B: "Něco mi říká, že u tvojí matky. A naléhavé je tohle,"...Zvedl jsem krabičku svých zásob, které mi dřív pomáhaly dostat se myslí na lepší místo.

Maikey: "Pozval si mě sem, abychom se zhulili? Vážně?"

B: "Už je to doba, co jsme si naposledy spolu takhle užili, myslím, že je na čase si to připomenout."

Maikey: "Briane, ty ses zbláznil."

B: "Možná. Přitáhni ten svůj zadek ke mně, ber to jako takovou menší narozeninovou oslavu."

Maikey: "Ale narozeniny máš až v pondělí."

B: "Jo a tohle je jediná reálná oslava, která proběhne, takže se jí zúčastni."

Maikey: "Ty si fakt pako."

Konečně přestal zdržovat a naklusal ke mně, aby si mohl potáhnout z mého prvotřídního zboží, jako obvykle mu to stačilo pouze jednou a byl jako smíšek, musel jsem se smát a zároveň si uvědomit, jak moc mi chybí jen tak se s ním poflakovat a nad ničím nepřemýšlet, od té doby, co jsem se usadil s Justinem, je všechno jiné, těžší, vážnější, sranda se jaksi vytratila, jenže přiznejme si, že už nejsem ve věku, kdy bych se měl chovat jako puberťák a to mě děsí, Justina miluju a chci s ním být za každou cenu, jenže kdo ví, jestli on chce to samé, proto se tak moc děsím toho podělaného stárnutí, oslavy každých narozenin, akorát mi to připomíná, že můžu nakonec skončit sám, bez lásky, přátel a života, který mě spoustu let dělal nejšťastnějším mužem planety!

Maikey: "Co si vlastně myslel tím, že je Justin u mojí mámy?"

B: "No tady není, a pokud se nerozhodl, že stráví noc na ulici, tak kde jinde by mohl být, že?"

Maikey: "Pravda, máma ho vždycky ráda schová."

B: "Jo, její nejoblíbenější činnost."

Maikey se začal smát, jako bych řekl, kdo ví co, byl jednoduše mimo a to si dal jen pár potáhnutí, jestli se já z něho nezblázním, tak už vážně nevím!

Maikey: "A co jste si udělali tentokrát? Zdálo se, že už jste jak dvě hrdličky,"...Opět se smál.

B: "Opět tvoje máma, donutila mě se nad něčím zamyslet, v podstatě mi řekla, že jestli nejsem ochotný nechat svůj bývalý život jít, tak nemůžu být s Justinem nikdy stoprocentně šťastný... A já nevím, jestli se ho chci vzdát, je to věc, která tu vždycky bude, pokud o všechno ostatní přijdu, pokud Justin vezme nohy na ramena a usoudí, že už se mnou byl dost dlouho... Pokud to už ovšem neusoudil, jsem si totiž jistý, že mu Debbie taky ráno dala nějaký zajímavý proslov a proto byl potom tak divnej, asi si uvědomil pár věcí a zkrátka neměl odvahu mi je říct, protože mu je jasný, že se mi to nebude líbit, ale to, že to přede mnou tají a teď se dokonce i schovává, mě děsí... A vzhledem k tomu, že si zhulenej a nebudeš si nic pamatovat, ti můžu říct i to, že jsem nikdy v životě nebyl vyděšenější z toho, že ho ztratím."

Čekal jsem, že opět uslyším Maikeyho smích anebo nějaké přihlouplé poznámky, myslím, že by mi to i pomohlo, ale nic takového se nekonalo a taky jsem hned, jak jsem se na něj podíval, zjistil proč - on totiž spal, jako by ho snad někdo něčím přetáhnul!

B: "Tak díky, Maikey."

Došel jsem mu pro deku, kterou jsem ho následně přikryl a poté jsem se přesunul do postele, kde jsem se plně věnoval přemýšlení o tom, co si počnu se svým životem, pokud Justina nakonec ztratím, možná ne hned, možná ne zítra, možná, že taky nikdy, ale přeci jen, co když jednou ano? A až se tak stane, tak nebudu mít nic, protože pokud si stoprocentně vyberu jeho, tak přijdu o to, co mě hodně dlouhou dobu dělalo tím, kým jsem!