Nový díl. - 12+
JUSTIN
Jak jsem si ráno přál, aby má šichta utekla co nejrychleji, tak po Brianově návštěvě tomu bylo přesně naopak, ne, že bych ho už nechtěl vidět a být s ním, samozřejmě, že chci a to nejlíp po zbytek svého života, ale právě teď mě sžírá jeden velmi nepříjemný pocit a ten zahrnuje jistou obavu, která se týká toho, zda mě Brian opravdu už navždy bude brát jen jako samozřejmost, se kterou může počítat, kdykoliv se mu to hodí nebo se jednou něco změní... A to si asi dovedete představit, že můj mozek se tím zabýval o sto šest, tudíž jsem byl Debbie spíš na přítěž než na cokoliv jiného.
Debbie: "Hele, zázraku, víš, že už je po čtvrté?"
J: "Co? Sakra,"...Podíval jsem se na hodiny a zjistil, že tomu tak opravdu je.
Debbie: "Kdyby si mi tu dneska spíš nepřekážel, tak bych si nestěžovala, ale myslím, že máš někde být."
J: "Promiň, Debb, klidně mi to strhni z platu. A máš pravdu, měl bych jít."
Debbie: "Nic ti strhávat nebudu, jen doufám, že se tohle nebude opakovat moc často... Ačkoliv, když vezmu v potaz, s kým chodíš, tak toho po tobě chci asi moc."
J: "Jen pro pořádek, nechodím s ním... Tedy on to tvrdí a já tomu začínám věřit."
Debbie: "Neříkej, že už nakazil i tebe těmi výmysly? Že k sobě patříte, je jasné každému, kdo vás spolu někdy viděl."
J: "Jo, kromě jemu."
Debbie: "To je bohužel pravda, i když si myslím, že i on si je toho tam někde pod tou hroší kůží taky vědom."
Musel jsem se pousmát, představa to byla vážně pěkná, a kdyby to ještě k tomu byla skutečnost a část Briana by opravdu věděla, že mezi námi je něco víc, tak bych se pravděpodobně i začal vznášet, ale radši budu realista a přijmu ten fakt, že Brian si něco takového v životě nepřipustí!
J: "No měl bych jít nebo mě zabije."
Debbie: "Hlavně se jím nenech komandovat, může být rád, že ses nabídl, já bych ho v tom nechala vykoupat tatínka."
J: "Ten by tě měl slyšet,"...Smál jsem se.
Debbie: "Ráda mu to přetlumočím."
J: "To věřím."
S Debb jsem se vzápětí rozloučil, ještě jednou jsem se jí omluvil za svůj dnešní výkon nebo spíš propadák a poté jsem se vydal rovnou do Brianova loftu, no spíš jsem se jen tak šoural jeho směrem, popravdě jsem to chtěl radši oddálit, část mě si totiž připouštěla tu možnost, že dnešní večer rozhodně nebude tak, jak jsem si představoval a že jediné, co dnes budu dělat, je hlídání Guse a ačkoliv jsem se přesně k tomu zavázal a to dokonce dobrovolně, tak jsem tak nějak doufal, že by z toho mohlo být něco víc, něco mi však říká, že to se nestane.
Když jsem se následně ocitl před Brianovým domem a zjistil jsem, že je otevřeno, hodně se mi ulevilo, nechtělo se mi zvonit, ani nevím proč, ale tak nějak jsem měl pocit, že dokud Brian nebude vědět, že jsem tady, tak jsem v relativní pohodě, to všechno se však změnilo, když jsem vzápětí stál přede dveřmi jeho bytu a měl jsem dojem, že tam snad zarostu do podlahy, fakt se mi nechtělo vstoupit, jenže nakonec jsem sebral veškerou odvahu, otevřel jsem dveře, které byly naštěstí odemčené a vešel jsem dovnitř...
B: "Jdeš pozdě."
Vím, že slovo 'Ahoj,' je pro něj velmi náročné, obzvlášť co se týče mě, ale radši bych slyšel to, než výtku v podobě mého pozdního příchodu především, když může být rád, že jsem vůbec přišel.
J: "Řeklo se po čtvrté, a pokud vím, pět ještě není."
Od počítače, kde seděl, mi akorát věnoval jeden ironický úsměv a dál se soustředil na svou práci, nebyl jsem si jistý tím, zda toho má opravdu tolik a nemůže se ničím zdržovat anebo se jednoduše snaží dát mi najevo, že jsem tu opravdu jen jako chůva, ale raději jsem nad tím nijak nepřemýšlel a vydal jsem se rovnou za ním v naději, že se nechá políbit, ale to jsem se šeredně spletl.
J: "Fajn."
Chtěl jsem se zase otočit a jít se ujmout své dnešní role, ale on mě zastavil, chytil mě za ruku, stoupl si a sám mě políbil... Páni, jsem v nebi?
B: "Gus je v ložnici."
Dobře, doufal jsem, že se mě třeba aspoň zeptá, jak se mám, když už se obtěžoval mě takhle políbit, ale práce volá a to jak jeho tak mě, tudíž jakmile se Brian zase usadil k počítači, jsem se vydal za Gusem do ložnice, který spal v přenosné postýlce jako zabitý, musel jsem se rozplývat nad tou neskutečnou podobou, kterou s Brianem sdílejí.
Usoudil jsem, že toho s Gusem moc nezmůžu vzhledem k tomu, že se oddával své pravidelné dávce spánku a tak jsem se vydal zpátky za Brianem.
J: "Co to děláš?"
B: "Asi milion věcí."
J: "Můžu nějak pomoct?"
B: "Vymyslíš, jak prodat tuhle sračku?"...Ukázal mi pár dost nevkusných pánských bot.
J: "Fuj, kdo by tohle nosil?"
B: "No doufám, že všichni, jestli si chci udržet práci."
J: "Ty něco vymyslíš,"...Stoupl jsem si za něj a začal jsem s příjemnou masáží jeho ramen.
Brian se pod mou péči začal pomalu uvolňovat, měl jsem z toho moc dobrý pocit, nestává se totiž často, no spíš vůbec, že by mě nechal na něj takhle sahat, aniž by to byl on, kdo s tím začal.
Začal jsem ho proto líbat na krk a jednu ruku jsem mu zastrčil za tílko, abych mu mohl hladit hruď a tou druhou rukou jsem následně klesl až k jeho rozkroku, který jsem mu začal ihned třít, zdálo se, že se neovládne a vezme si mě přímo na té židli, když v tom se rozezněl Gusův pláč...
B: "Myslím, že pokračování bude příště."
J: "Jdu se podívat, co s ním je."
To, že jsem nebyl vůbec nadšený, vám asi ani nemusím říkat, takhle se mi Briana nepodařilo dostat dlouho, možná, že nikdy, jenže Guse očividně něco trápilo a s tím jsem mu musel jít pomoct, od toho jsem přeci tady.
Jakmile jsem přišel na to, že ho trápí hlad, tak jsem ho nakrmil a následně se mi ho podařilo zase uspat, měl jsem ze sebe dobrý pocit, děti bych jednou opravdu mohl mít.
B: "Jak se ti to podařilo?"
J: "Co máš na mysli?"
B: "Já ho uspával asi hodinu."
J: "Nevím, mě samotného to překvapilo, že mi to tak jde."
B: "Nechceš dítě?"
J: "Jednou určitě."
Nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale přišlo mi, že Briana má odpověď zaskočila, jako by snad doufal, že alespoň v tomhle ohledu budu mít rozum... Tedy to on si myslí, že je rozumné nemít děti, ačkoliv to vůbec nekoresponduje s tím, že jedno má, ale já si to rozhodně nemyslím.
B: "Myslel jsem Guse."
J: "Ou, aha."
Dobře, uznávám, teď jsem si připadal trapně, mohlo mi dojít, že si Brian nezjišťuje, co má ode mě očekávat, i když bylo vidět, že v tuhle mou odpověď nedoufal, ale zkrátka mi to nedošlo a já se před ním ponížil, teď mi bude trvat další dekády, než se mi podaří se k němu dostat blíž, než on chce.
J: "Myslím, že Linds a Mel by neměly radost."
B: "To asi ne."
J: "Nemáš náhodou hlad? Mohl bych něco uvařit,"...Snažil jsem se nadhodit jiné téma, další trapas jsem nepotřeboval.
B: "Už jsem tě předběhl a objednal jsem čínu... Asi tak před půl stoletím ale."
J: "Tak snad nebudeme muset čekat další půl století, můj žaludek začíná dost trpět."
B: "Tak to jsme dva."
Zatímco jsme s Brianem čekali na vysvobození v podobě číny, tak jsem se snažil najít nějaký přijatelný program v televizi a Brian se věnoval svým pracovním povinnostem a nakonec jsme se oba i dočkali, Brian sice vypadal, že toho poslíčka zaškrtí, ale naštěstí se ovládl a my se tak mohli konečně v klidu najíst.
B: "Teď už můžu blaženě odpadnout do postele."
J: "Jo, bylo to výborné... A do té postele se k tobě klidně přidám."
B: "To se vsadím, ale někdy jindy, teď si dám sprchu a pak mě musíš omluvit."
J: "Kam jdeš?"
B: "Kam bys řekl?"
J: "To myslíš vážně?"
B: "Vypadám, že žertuju?"
J: "Vždyť si Debb říkal, že s Babylonem to nesouvisí."
B: "Justine, přestaň být tak naivní... Víš moc dobře, že se o žádnou akci v Babylonu nehodlám připravit. Snad sis nemyslel, že mi hlídáš Guse, protože se nejsem schopný zvednout od počítače, hlídáš ho, protože tady nebudu."
Zhluboka jsem se nadechl a chtěl jsem na něj začít doslova ječet, že je to kretén všech kreténů, ale nakonec jsem se kvůli Gusovi včas zarazil a raději už nevydal ani hlásku, nemělo by to smysl a tak jsem se jen díval na to, jak se Brian připravuje, při čemž vystřídal snad dvacet možných variací svého outfitu a následně se s prostým a provokativním "Užij si večer," vydal do Babylonu.
No comments:
Post a Comment