Nový díl.
BRIAN
varování: žádné
postavy: Brian Kinney, Michael Novotny, Melanie Marcus, Lindsay Peterson, Gus Peterson/Marcus/Kinney
Řeknu vám to takhle - měl jsem nahnáno! A i to je dost možná velmi málo výstižný výraz, ale jednoduše jsem cítil, že se mnou není vůbec nic v pořádku, tedy asi až na tu část mě, která se těšila na Guse, zbytek byl ale naprosto v háji, můj stav by se dal definovat asi jako u dítěte, které se těší na Vánoce kvůli jednomu dárku, který si moc, moc přeje, ale má strach z toho, že ho pod stromečkem nenajde... Dobře i to není moc výstižné, ale obrázek si udělat asi dokážete! A ani nemluvím o tom, že jsem téměř nevylezl z auta!
Maikey: "Tak jdeš nebo tam budeš tvrdnout celé dva dny?"
B: "Jen jsem se zamyslel!"
Maikey: "Nad tím, kudy by bylo nejlepší utéct?
B: "Přesně tak, prokoukl si mě, jsi úžasný, Miku!"
Maikey: "Ironie ti pořád jde, takže myslím, že budeš v pohodě."
B: "Díky za předpověď... Co kdyby si šel radši zazvonit? Já zatím vyndám tašky z kufru."
Maikey: "Můžeš si to oddalovat, jak dlouho chceš, ale nakonec k tomu stejně dojde... Každopádně jdu zazvonit."
Už jsem se radši nenamáhal nijak odpovědět, on by si stejně zase našel odpověď, kterou by mě víc vyprovokoval, takže jsem prostě počkal, až se trochu vzdálí a vydal jsem se do kufru, ale víc, než vyndávání tašek, jsem věnoval pozornost dveřím, každou chvílí se z nich mohl vyřítit Gus a na tohle setkání jsem taky čekal už pár měsíců jako na smilování boží! A taky jsem se po chvilce dočkal - vyletěl z nich, jako neřízená střela, která se hnala rovnou ke mně, v ten moment jsem tašku, kterou jsem zrovna držel, automaticky odhodil a šel jsem mu naproti, abych jej mohl náležitě přivítat!
B: "Ahoj, ty chlapáku,"...Klekl jsem si a pevně ho objal, ten pocit mi neskutečně chyběl!
Gus: "Tati, chyběl si mi!"
B: "To tys chyběl mně."
Gus: "Co - co si mi přivezl?!"...Ptal se jako smyslů zbavený.
B: "Hele, narozeniny máš až zítra."
Gus: "Tati!"
B: "Kdo si počká, ten se dočká."
Nasadil výraz mírného uražení, musel jsem tomu zasmát, vypadal totiž jako já, ale jemu to na rozdíl ode mě nevydrželo dlouho a během chvilky se radostně chechtal a ptal se na nejrůznější novinky, pomalu mě ani nenechal se nadechnout!
Když jsem po chvilce začal vnímat i okolí, mohl jsem si všimnout, že Maikey a J.R. prožívají podobné setkání, jen to byl spíš Maikey, kdo se vyptával Linds na všechny novinky, div nechtěl vidět plínky, jako důkaz toho, že jí dobře stravují, i když, kdo ví, jestli je ještě nosí!
Melanie: "Gusi, nech tátu, aby se vzpamatoval."
B: "No ne, moje milovaná Marcusová, koho by napadlo, že tě ještě někdy uvidím?!"
Melanie: "Jsem tvoje noční můra, musíš mě vidět každou noc."
Oba jsme se na sebe s přísnými výrazy zadívali, ale po chvíli jsme to nemohli vydržet a začali jsme se smát, na což jsme se zcela upřímně objali... Vyvěste prapory!
Lindsay: "Na tohle si asi nezvyknu."
B: "Na naší nehynoucí lásku?"
Lindsay: "Na to, že se nechcete zabít, jen proto, že dýcháte stejný vzduch."
Melanie: "Ne my se pořád chceme zabít, jen to neustále odkládáme."
Lindsay: "Tak to už se všechno vysvětluje... Ahoj, Petere,"...Přišla mě obejmout.
B: "Ahoj, Wendy."
Tohle byl další pocit k nezaplacení, ještě před dvěma lety jsem Lindsay viděl a objímal každý den, dnes jsem rád, když si jednou za čas uděláme chvilku na telefonát... Jak, sakra, mohl jít můj život tak snadno do háje ze dne na den? Za odpověď bych dal snad všechno, co vlastním!
Gus: "Tati! Tati!"
B: "Co? Co?"
Gus: "Musíš jít se mnou do pokoje, chci ti něco ukázat!"
B: "Za chvilku, Gusi, dobře?"
Gus: "Ale tati, je to jen na chvilku, prosím!"
Řekněte mi, kdo by dokázal odolat těm jeho kukadlům a výrazu naprosté nevinnosti prahnoucí po mé otcovské lásce? Asi jen naprostý ignorant a to já už díky bohu nějakou dobu nejsem!
B: "Tak jdeme."
Gus: "Super!"
Choval se jako naprostý blázen, věděl jsem téměř okamžitě, že to musí mít taky po mně! Do svého pokoje mě doslova vlekl a když jsme tam dorazili a on mi ukázal to, co mi tak moc ukázat chtěl, nevěděl jsem, jak reagovat...
Gus: "Koukni, mamky mi koupily morčátko."
B: "To vidím."
Pro mě to byl jen obyčejný potkan jako každý jiný, zvířata nikdy nebyla mou zálibou, ale když jsem viděl s jakou láskou se na to morče díval Gus, nevím, něco ve mně najednou zněžnělo a překonalo svou nechuť, aby to malé chlupaté stvoření pohladilo.
Gus: "Myslím, že se mu líbíš."
B: "To bych taky měl, jsem fešák."
Gus se začal okamžitě smát a já si pohled na něj neuvěřitelně vychutnával, ten smích byl ráj pro moje uši! Jenže najednou mi došlo, že jsem kvůli Gusovi zapomněl na takovou piďi maličkost - Justin!
B: "Už přijel strejda?"
Gus: "Ještě ne, mamky si myslí, že nepřijede."
B: "To říkaly?"
Gus: "Jo."
B: "A co ještě říkaly?"
Gus: "Že se bojí, že budeš smutnej a pak naštvanej, jako hodně naštvanej."
Vyjadřoval se jako dítě, ale já si dokázal představit, že ty mamky to myslely tak, že budu běsnit jako šílenec a nakonec Gusovi třeba zničím narozeniny, jenže to bych neudělal, je to můj syn, ale pokud se přeci jen stane, že Justin nepřijede, nevím, co to se mnou udělá!
B: "Co kdybychom šli pomoct vyndat tašky, co ty na to?"
Gus: "Tak jo."
Jakmile jsme se vrátili zpět, už tam byli i Ben s Hunterem, kteří se taktéž vášnivě vítali s holkami, a Gus o to samozřejmě nemohl přijít, tudíž za nimi hned upaloval.
B: "A my už mysleli, že nepřijedete."
Ben: "To by sis zajisté přál."
B: "Ani nevíš, jak moc."
Hunter: "Po mně by se ti ale stýskalo, přiznej se."
B: "Nemohl bych ani usnout."
Maikey na mě hodil výhružný pohled, něco ve stylu ať přestanu s tím popichováním a já, i když nerad, protože mě to svým způsobem zatím udržovalo v klidu, jsem to udělal.
Následně jsme se všichni i s věcmi vydali dovnitř, kde jsme byli poctěni kafem a nějakými zákusky, sice to nebyl chlast a drogy, ale pracovat se s tím taky dalo, alespoň tedy do chvíle, než dorazili i kluci a Debb s Carlem, ale Justin pořád ne...
No comments:
Post a Comment