Nová povídka.
BRIAN
varování: žádné
postavy: Brian Kinney, Michael Novotny
Pokud se jedná o narozeniny mého syna, je to událost, na které rozhodně nesmím a především nechci chybět, obzvlášť, když už se jedná o jeho 7 narozeniny a je z něho pořádný kus chlapa! A vzhledem k tomu, že nevím, kolik možností k tomu budu mít, možná by nebylo na škodu začít s poučováním ho o prohánění klučičích nohavic, jen tedy pokud se potatil, což je něco, za co se modlím již od jeho narození, ale pokud přeci jen ne, tak sukni raději přenechám těm bláznivým lesbičkám a s ním si alespoň promluvím o nějakých těch... Co si to tu, sakra, nalhávám? Neexistuje jediná setina šance, že JÁ bych ho poučoval o tom, jak má být na svou holku hodný a že ve vztahu jsou dva proto, aby se milovali, to fakt ne! Ne, když já sám jsem svůj vlastní vztah nesčetněkrát podělal a ve finále jsem si ho ani neudržel, respektive, proč o tom vlastně mluvím? Protože se na těchto narozeninách, které se konají v Kanadě, jak překvapivé, vzhledem k tomu, že se tam holky vydaly hledat lepší a bezpečnější život, se mám po docela dlouhé době setkat s Justinem... Od jeho odjezdu do New Yorku jsem se s ním ani jednou nespojil, zaprvé, protože bych nám to akorát ztížil a zadruhé, protože to bolí a věřil jsem, že takhle to bude pro oba jednodušší a pokud se jedná o Justina, ani on se o kontakt se mnou raději nepokoušel, když si to tak vezmu, tak už co se týká Gusových narozenin nebo narozenin kohokoliv z nás či podobnou událost, jako třeba Vánoce, tak jeho výmluva vždycky zněla, že má buď 'smrtelnou nemoc' nebo neodkladné 'pracovní povinnosti,' tudíž jsme ani neměli možnost si promluvit o tom, jak to mezi námi vlastně bude dál a ani nevím, jestli je to dobře anebo špatně, spíš, jestli je vůbec ještě něco k řešení, přeci jen do života toho druhého už dlouho nepatříme, takže je dost možné, že tohle setkání mezi námi nic nevyřeší a oba nakonec odjedeme domů jako cizinci... No každopádně tentokrát se Debbie rozhodla ho přinutit přijet pod návalem výhružných dopisů a on už jaksi usoudil, že takhle to dál nejde a jednoduše přijede, no a já se teď dost bojím toho, jaké to asi bude, když opět budeme spolu...
Maikey: "Nechceš vystřídat?"
B: "Svoje auto řídím sám, víš to moc dobře."
Maikey: "Nejde nevědět, ale řídíš už tři hodiny tak..."
B: "A budu řídit i zbytek,"...Přerušil jsem jej.
Maikey: "Pořád stejně tvrdohlavej."
B: "Děláš jako bychom se naposledy viděli před deseti lety."
Maikey: "Ono stačí i těch pár týdnů."
B: "Mohl si jet s Benem a Hunterem, kteří jsou chvilku za námi, dokonce ses mohl přidat k Tedovi a Emmettovi a nezapomeňme na tvojí matku a otčíma... Stačí říct a zastavím ti."
Maikey: "Chtěl jsem jet s tebou."
B: "Abys mě otravoval?"
Maikey: "Ne, jen abych tě..."
B: "Co? Hlídal? Myslíš, že mám v plánu napálit to do stromu, jen abych tam nedojel a nečelil mu tváří v tvář?"
Maikey: "Prostě ti dělám společnost, nic víc, tak si zvykni."
B: "Teď mi ten strom přijde jako dobrý nápad,"...Protočil jsem otráveně oči.
Abych pravdu řekl, hned, co mi Maikey řekl, že jede v autě se mnou, ať se mi to líbí nebo ne, mi bylo jasné, že mi jde dělat chůvu, aby mě udržoval v klidu a to, že tu právě teď sedí, je jen proto, že jsem jej nechal, nebylo by totiž tak těžké mu v tom zabránit, ale já tak nějak tušil, že jeho společnost se mi na cestě bude hodit, opravdu si totiž nevzpomínám, kdy naposledy jsem byl takhle vystresovaný, pokud to vůbec někdy bylo!
Maikey: "Co si mu koupil?"
B: "Nějaký lego, co mi doporučila prodavačka, v tom obchodě jsem měl pocit, že jsem tam omylem, nedalo se tam vyznat."
Maikey: "Hračkářství, co bys chtěl?"...Uchechtl se.
B: "Jsem zvyklý na jiné hračkářství."
Maikey: "Nemyslím, že Gusovi by se líbili pouta a bičík."
B: "Škoda."
Maikey: "Jsi fakt blázen."
Jo to jsem, jen už je dost těžké zhodnotit, zda jsem blázen jen na oko anebo opravdový, který má v hlavě naprosto vygumováno, protože čím víc se blížím k cíli, tím méně si připadám při smyslech, tohle bude naprosto katastrofální! Já už ani nevím, jak bych se k němu vlastně měl chovat, než odešel, všechno s ním bylo snadné, teď mám ale pocit, že i to nejjednodušší jako je říct si 'Ahoj,' bude pekelně těžké!
Maikey: "Tak už mi to řekneš?"
B: "Co ti mám říct?"
Maikey: "Jak se cítíš."
B: "Báječně!?"
Maikey: "Nelži."
B: "Uvidím svého syna, proč bych lhal?"
Maikey: "Ty moc dobře víš, že nemluvím o Gusovi."
B: "S Mel a Linds se taky moc rád uvidím."
Maikey: "Briane!"
Co mu mám, sakra, asi tak říct? Je sice pravda, že hluboko uvnitř jsem se změnil, ale to neznamená, že jsem připravený říkat pravdu na povel! Mizerně - to je to, jak se cítím! A dokud ho neuvidím, ten pocit nejspíš nezmizí... No a pak se zase vrátí, až se ukáže, že se mnou na dobro skončil!
B: "Je mi dobře, Maikey, fakt."
Maikey: "Není, jsi bílý jak stěna."
B: "Jo je mi zle z těch tvých keců."
Maikey: "Fajn, tak já budu mlčet."
B: "Super!"
Maikey: "Super."
Nevím, jestli to ticho bylo zrovna lepší, než jeho žvatlání, ale aspoň jsem nemusel řešit Justina, tedy s ním, sám se sebou jsem ho řešil permanentně, v hlavě už jsem z toho měl naprostý guláš... Takhle jsem sám sebe snad nikdy nezažil, všechno už jde se mnou do hajzlu!
B: "Kam teď?"...Udělal jsem to nerad, ale to ticho jsem přerušit musel.
Maikey: "Ty si tu odbočku pořád nepamatuješ?"
B: "Byl jsem tu asi tak čtyřikrát."
Maikey: "No právě."
B: "Řekneš mi, kdy mám zabočit nebo tu mám bloudit, dokud tam omylem netrefím?"
Maikey: "Támhle doleva a pak doprava."
B: "Díky!"
Udělal jsem, jak mi řekl a během pár vteřin jsem stál před cílem, lépe řečeno před domem, v ten okamžik jsem věděl, že je to tady, ať už se tu Justin nachází nebo teprve bude, již není cesty zpět, jsem odsouzen k tomu stát mu tváří v tvář a nemůžu tomu nijak zabránit, k tomu setkání zkrátka dojde a já naprosto panikařím!
No comments:
Post a Comment