Nový díl.
JUSTIN
Ještě před pár týdny byl můj život snadný, tedy snadný na pubertálního kluka v mém věku, dnes je to jedna katastrofa za druhou, jako bych žil ve své vlastní noční můře! A k tomu všemu stačilo, jen abych se jednoho večera rozhodl k prozkoumání své sexuality na Liberty Avenue, kde jsem potkal Briana Kinneyho a zamiloval jsem se! Když nás ve škole učili všechny ty blbosti o lásce a sexu, nečekal jsem, že to může být takové, tak intenzivní, tak vzrušující a tak neodolatelné, ale zároveň tak komplikované a plné problémů!
Ze začátku se s Brianem všechno vyvíjelo tak dobře, jasně pořád mě odháněl a dával mi najevo jasný nezájem, ale já věděl, že to je jen jeho maska, za kterou schovává, co ke mně skutečně cítí a že je na tom úplně stejně jako já - až po uši! S mámou to sice nejdřív nebylo snadné, ale nakonec se zdálo, že by se přes to mohla přenést a přijmout, že po mém boku jinou holku než Daphne nikdy neuvidí, jenže ve finále, když zjistila, o koho se jedná, že o Briana, nedokázala dál mlčet a všechno řekla tátovi a přesně v ten moment šlo všechno stokilometrovou rychlostí do háje a já teď nevím, co dělat - riskovat doživotní nenávist ze strany svého otce nebo se vzdát lásky mého života? Brian je vše, co jsem kdy chtěl, ale otec je jen jeden a dokud nebudu vědět, že mi za to opravdu nestojí, nesmím to vzdát s přesvědčováním ho o tom, že i jako gay jsem pořád jeho syn!
Otec: "Kde si byl?"...Vyslýchal mě sotva jsem vešel.
J: "Venku."
Otec: "To byl on?"
J: "Cože?"
Otec: "V tom autě?"
J: "Takže ty už mě i špehuješ z okna?"
Otec: "Jsi můj syn, můžu si dělat, co se mi zlíbí."
J: "Vezmu si z tebe příklad... Jako správný syn."
Otec: "Do odvolání se nehneš z domu, je ti to jasný?"
J: "Chceš mě tu přivázat jak psa?"
Otec: "Když budu muset tak..."
Máma: "Craigu!"
J: "To je dobrý, mami."
Máma: "Ne to není dobré, nebaví mě vás věčně poslouchat, jak se štěkáte, nemohli bychom si jednou sednout ke stolu jako rodina a promluvit si v klidu?"
J: "Rád bych, ale myslím, že táta teplouše u stolu nesnese."
Otec: "Justine!"
Ani mě nenapadlo tam dál zůstávat a schody nahoru jsem bral po dvou, jakmile jsem se ocitl ve svém pokoji a zamknul jsem za sebou dveře, cítil jsem se bezpečněji, je šílené něco takového říct ve svém domě, ale se současnou situací a otcovou tvrdohlavou povahou je to zcela oprávněné!
Vzteky se mi chtělo rozbít všechno, co mi přišlo pod ruku, zároveň jsem se však chtěl jen schoulit na posteli do klubíčka a brečet, mám pocit, jako by se mi život obrátil vzhůru nohama a nevidím žádné jiné východisko, než si vybrat mezi svou rodinou a Brianem, je to jako kdybych se sám sebe ptal na to, zda tu mám zůstat a trpět anebo odejít za ním a nevědět, jestli mě vůbec přijme!
Máma: "Justine?"...Zaklepala na dveře po pár hodinách, co jsem neopustil pokoj.
J: "Běž pryč."
Máma: "Ne, zlato, nejdu, otevři ty dveře."
J: "Jestli mi chceš něco říct, můžeš i přes ně."
Máma: "Tohle mi nedělej."
J: "Jako ty, když si mi slíbila, že mu to neřekneš?"
Máma: "Musela jsem... Já..."
J: "Zradila si mě a teď mě nenávidí,"...Byl jsem si vědom toho, co jí říkám, byl jsem zkrátka naštvaný, ale část mě se za sebe styděla.
Máma: "Uklidní se, uvidíš."
J: "To jsem viděl, je jak beránek."
Máma: "Omlouvám se,"...Vzdalující se kroky mi daly jasně najevo, že šla pryč.
Teď jsem se mohl cítit jedině tak hůř, máma sice porušila slib o tom, že tátovi nic neřekne, ale já teď na ní můžu vidět každou vteřinou, jak moc toho lituje a tím, že jí to budu ještě zhoršovat svými jedovatými poznámkami, ničemu nepomůžu, nakonec ještě kvůli sobě nepřijdu jen o jednoho, ale o oba rodiče.
Otec: "No ne syn se rozhodl vylézt z nory!"
J: "Kde je Molly?"...Všechnu pozornost jsem věnoval mámě a jeho ignoroval.
Máma: "Dneska bude spát u kamarádky."
J: "Aha."
Otec: "Ty budeš spát doma, ať tě ani nenapadne, že půjdeš za tím úchylem."
J: "Není to úchyl, kolikrát se mám ještě opakovat?"...Zatínal jsem ruce v pěst.
Otec: "Je mi jedno, co je, už se s ním ale nikdy nesejdeš."
Máma: "Craigu, přestaň."
Otec: "Proč? Ty snad chceš, aby se náš syn stýkal s tou zrůdou?"
Máma: "Jsi opilý, měl by sis jít lehnout."
Otec: "Nikam nejdu, mám tady ještě nějaké slovo, a když říkám, že můj syn není gay tak není!"
J: "Běž do hajzlu!"
Ani nevím, jak se to stalo, ale prostě to ze mě vyšlo, sledovat, jak se moji rodiče hádají, nikdy nebylo nic pěkného, ale když se hádají kvůli mně, protože můj otec je sobecký hajzl, to je mnohem horší! Jenže hned vzápětí jsem litoval toho, co jsem řekl, tohle bylo snad poprvé, co mě táta uhodil, dokonce jsem na jazyku po chvilce začal pociťovat krev ze svého rtu!
Máma: "Pane bože, Craigu!"
Otec: "Já... Já..."...Myslím, že ani on sám si neuvědomoval, co vlastně udělal, to ho však neomlouvalo!
J: "Nenávidím tě!"
Sebral jsem svoje boty a bundu a utíkal jsem pryč, co mi nohy stačily, máma za mnou ještě křičela moje jméno, ale mě ani nenapadlo se zastavit, v hlavě jsem měl jen jedinou myšlenku - že už se sem nikdy nechci vrátit!
Daphne: "Justine, co tu děláš?"
J: "Můžu u tebe přespat, prosím?"
Daphne: "No... Jo jasně, pojď dovnitř."
J: "Děkuju."
Okamžitě jsem se vydal do jejího pokoje a posadil jsem se na okraj postele, celý jsem se třásl a snažil jsem se vzpamatovat z toho, co se událo.
Daphne: "Co máš s pusou?"...Zhrozila se.
J: "Táta."
Daphne: "On tě uhodil?"
J: "Jo už mě nebavilo poslouchat ty kecy o tom, že Brian je zrůda a já hnusnej teplouš a tak jsem ho poslal do hajzlu."
Daphne: "Neudělat to ty, udělala bych to sama... Přinesu ti led."
J: "To je skvělý nápad, díky."
Daphne: "Jasně hned jsem zpět."
Ten led jsem potřeboval opravdu nutně, ale stejně tak jsem potřeboval spánek a přesně proto, když jsem se na její postel natáhl, bylo jasné, že jsem do pár minut mimo svět a právě to se stalo!
No comments:
Post a Comment